Targets
Targets
Režie:
Peter BogdanovichKamera:
László KovácsHrají:
Boris Karloff, Tim O'Kelly, Arthur Peterson, Monte Landis, Nancy Hsueh, Peter Bogdanovich, Sandy Baron, Frank Marshall, Mike Farrell, James Brown (více)Obsahy(1)
Po zkušebním promítání svého posledního filmu se stárnoucí hvězda hororů Byron Orlok (Boris Karloff) rozhodne odejít do ústraní, neboť už na filmovém plátně nikoho neděsí a je přesvědčen, že se ve srovnání s pouličním násilím stal pouhým anachronismem. Mladý režisér Sammy Michaels (Peter Bogdanovich) se ve snaze obsadit Orloka do hlavní role svého nového filmu pokouší herce přesvědčit o opaku. V ten samý okamžik bere průměrný mladý pojišťovák Bobby Thompson (Tim O'Kelly) do rukou svou sbírku zbraní a znenadání zastřelí nejprve vlastní matku, potom manželku a nakonec i poslíčka. Následně vyleze na plynojem a začne ostřelovat motoristy na losangeleské dálnici. A jakoby to nebylo už dost velké nadělení, události naberou ještě tragičtější spád poté, co se Thompsonovy a Orlokovy cesty zkříží - šílený střelec si totiž zvolil za své poslední útočiště místo hercova rozloučení s filmovou kariérou. V rozlehlém autokině tak už vyčkává vrah i se svým arzenálem. (Cinemax)
(více)Recenze (54)
Roger Corman finančně zaštítil Bogdanovichův debut s tím, že v něm musí najít místo pro nepoužitý materiál z hororu The Terror (1963) a zároveň zaangažovat Borise Karloffa, který Cormanovi dlužil dva natáčecí dny. Důkazem ojedinělosti skloubení obojího budiž mimo jiné Karloffovo odmítnutí peněz za natáčecí dobu přesahující ony zaplacené dva dny. Terče sice mohou budit dojem dvou filmů v jednom, závěrečné střetnutí hrůzy fiktivní a reálné (nejenom perspektivou psychopatického snipera) by ale bez předchozích minut tak perfektně fungovat nemohlo. Ač místy připomíná béčkový horor (Cormanův vliv je poznat), výběrem tématu a formální, takřka hitchcockovskou precizností zapadá mezi filmy nastupujícího Nového Hollywoodu (jehož nástup jakoby film zároveň reflektoval). Námět Terčů se ke smůle tvůrců zčásti přeměnil v realitu, neboť jeho uvedení následovalo krátce po atentátech na Martina Luthera Kinga a Bobbyho Kennedyho. V době svého vzniku nebyl snímek pro přílišnou nekompromisnost plně doceněn. Dnes jde o nadžánrový klenot stejně jako o nejdůstojnější možné rozloučení Borise Karloffa (který film obohacuje nečekaným cynickým humorem). 85% ()
Skorem brilantní. Hlavně scény se sniperem posunovaly příběh dál, naprostá absence hudby jen zvyšovala účinek filmu. A poslední věty obou hlavních postav snímku vše bez dlouhých průtahů vysvětlily... Jenom by mě zajímalo, zda Boris Karloff opravdu hrál sám sebe... ()
Po dlouhé době musím říct, že jsem se dočkal vysloveně zajímavého amerického filmu z období 60. a 70. let. A osobně musím dodat, že mě nejspíš zaujala hlavně jeho brutalita, která by se poměrně snadno dala vyrovnat i dnešní filmové brutalitě v aktuálních thrillerech. I když pravda, některé by i hravě předhonila. A zároveň se přiznávám, že jsem ještě neměl tu čest zjistit, jak velký herec ve své době Boris Karloff byl, ale mám pocit, že výraznější filmovou poctu, než právě film Terče, si zasloužit nemohl. Kór, když jsem se v zajímavostech dozvěděl, jak film vlastně vznikal. A ještě z něj vzešla taková kvalita. Z pana Karloffa tady jde obrovský respekt a závěrečných deset minut byly tak silné, že jsem po shlédnutí filmu pár desítek minut ani nevnímal. ()
Dobré, ale má to příliš jednoduchý příběh. A pak mám pocit, že Boris Karloff tam vůbec nemusel být. Ovšem režie vychytaná (tedy až na poněkud absurdní scénu s ostřelováním aut). ()
Již na samém začátku své producentské dráhy Roger Corman odhalil praktické výhody najímání nadšených začátečníků, kteří budou radši ochotni pracovat za málo peněz, než aby marně s nabídkami obcházeli velká studia. Tato praxe se mu osvědčila především během šedesátých a sedmdesátých let, kdy zaměstnával čerstvé absolventy nedávno ustanovených amerických filmových škol či erudované filmové nadšence. Jedním z nich byl také filmový kritik Peter Bogdanovich, který se z New Yorku přesunul do Los Angeles s plánem se prosadit u filmu po vzoru francouzských novovlnných tvůrců. S Cormanem se seznámil na jedné filmové projekci a záhy se zapojil do natáčení jeho přelomového motorkářského filmu Divocí andělé (The Wild Angels, 1966) coby výpomocný scenárista, asistent režie a režisér druhého štábu. Následně dostal od Cormana legendární nabídku na režii celovečerního filmu, která měla jen jeden malý háček. Cormanovi totiž na základě starší smlouvy dlužil dva natáčecí dny ikonický představitel klasických hororů Boris Karloff. V typicky hokynářském stylu tedy Corman Bogdanovichovi nakázal, že má natočit za ony dva dny nové záběry s Karlofem, které budou tvořit čtvrtinu filmu. Další čtvrtinu materiálu měl vzít z předchozího Karloffova angažmá na poeovsky stylizovaném hororu Hrůza (The Terror, 1963) a zbylou polovinu natočit s jinými herci. Debutující režisér si se zadáním lámal hlavu především proto, že podle něj na papundeklový kostýmní horor už nikdo nebude zvědavý. Nakonec právě z tohoto dilematu vyšel a spojil jej s odloženým námětem na film inspirovaný Charlesem Whitmanem, který v roce 1966 z věže Texaské univerzity postřílel šestnáct lidí. Onen rozpor mezi naivitou filmových hororů a pochopení se vzpírající reálnou hrůzou dal vzniknout fenomenálnímu a mnohovrstevnatému thrilleru, který spíš než po bok dobové brakové produkce adekvátněji náleží mezi díla nového Hollywoodu. [psáno pro LFŠ 2016] ()
Dva filmy v jednom. Peter Bogdanovich evidentně rozpracoval dva náměty a zjistil, že jejich natažení na celovečerní metráž by bylo násilné, pročež se je rozhodl spojit. A to je možná ještě násilnější. Jak dějová linka s pošahaným ostřelovačem (na svou dobu nezvykle syrová a věcná), tak ta konverzační se starou hvězdou horrorů jsou zajímavé, jenže tak neslučitelné, že celou dobu musejí probíhat paralelně a protnou se až v závěru. A to ještě způsobem, který je hodně křečovitý. Myšlenkou filmu je evidentně vliv filmového násilí na chování mladistvých diváků, ale řekněte sami: pokud si někdo koupí pušku, jezdí po městě a střílí lidi jako plechovky od piva, je to proto, že viděl Frankensteina s Borisem Karloffem? To asi ne, viďte. 70% ()
Ty dvě paralelní dějové linie se nějak nepodařilo dobře zkloubit. Mně se líbila hlavně ta s Karloffem, ostřelovač mě vlastně nijak moc nezaujal, což bude chyba. ()
Filmově typické konce šedesátých... Prostě vynikající. Jakže oni TO tenkrát dělali... (?) K pěti hvězdičkám chybí tak málo, jako na terči ždibec od středu... ()
(1001) Při úvodní sekvenci, kdy sledujeme "archivní" záběr Borise Karloffa v historických/hororových kulisách a přes to se objeví název filmu TARGETS, automaticky získávám dojem, že sleduji moderní (= inovátorský + reflektivní) film. Absence podkreslující hudby dělá velmi mocný dojem a spolu s (bezohledným) střihem myslím nejvíc podtrhuje tu absolutní nekompromisnost celého výtvoru. Fascinuje mě ten totální odstup zkombinovaný s různými úrovněmi a dávkami emocí v jednotlivých scénách i v celku jako takovém. A možná právě proto, že se film neobtěžuje nic komentovat nebo vysvětlovat, zůstal nepochopený/nedoceněný. Když pominu velké finále (které je tak výmluvné a zároveň pohádkové, že vlastně dodnes nechápu, jak to udělali, aby to fungovalo, a to už je to tři roky, co jsem film viděla poprvé), tak se ve filmu nachází spousta krásných dílčích kousků, jako když třeba střelec přijde domů, je tam sám a prohlíží si relikvie svého vlastního "života" a z vedlejších místností mimo záběr jsou slyšet hlasy jeho rodiny. Jsou tam i momenty jakési naivity nebo neumělosti z nevypracovanosti/nedostatku praxe nebo jak bych to nazvala, ale to mi ve výsledku nevadí, protože respekt před historií, který Bogdanovich ukazuje, ho dokázal dostatečně vykoupit. -"I was astonished to see him here in Baghdad, for I have an appointment with him tonight... in Samarra." ()
Boris Karloff je borec. Zde ztvárnil v podstatě sám sebe. Stárnoucí hororovou legendu, která cítí, že nadešel její čas. Má pocit, že v tomto světě už není koho vyděsit. Diváci se stávají otrlejší, společnost sama o sobě děsí nejvíce. Paralelně s příběhem Byrona Orloka se odvíjí příběh jakéhosi Bobbyho. Bobby očividně nemá žádné existenční, ani finanční potíže. Má ženu, rodinu, hezký byteček. Ale něco mu přece jen chybí. Empatie, soucit, svědomí. Bobby chladnokrevně a bez mrknutí oka vyvraždí celou svou rodinu. Vše probíhá bez nějakého strachu, paniky či výčitek. Prostě si jen tak vezmu pušku a začnu likvidovat rodinku. Normálka. Co máme dál? Jasně, dálnice. Scéna s odstřelováním lidí v jedoucích autech mi připomínala pasáž z Kingova Nadaného žáka, kdy hlavní (anti)hrdina Todd Bowden stejným způsobem masakroval posádky aut na dálnici. Zajímavá je kamera, která celé jeho počínání sleduje téměř krok po kroku, aniž by se přitom v některých scénách odehrávalo něco zásadního. Nic moc se v nich vlastně neděje, to pouze divák má zůstat napjatý a pozorný, má vytušit, co se Bobbymu honí hlavou a co nastane. Ten zdánlivý (ne)klid před bouří je velmi nepříjemný. Vše vrcholí v okamžiku, kdy se má Byron zúčastnit promítání svého filmu v autokině. Bude to konec hororové legendy, nebo dokáže šíleného střelce zastavit? Více než důstojný odchod jedné legendy, která stála u zrodu jedné z nejzásadnějších hororových ér. Scéna, kdy se Boris zahlédne v zrcadle mě pobavila:) ()
Dva filmy v jednom. Pocta hollywoodskej hviezde vs. mrazivý thriller. Škoda, že záver ide dramaturgicky do stratena a oba príbehy silnejšie nespojí. Mohlo to byť úžasné. Takto je to "iba" skvelá jednohubka. ()
Velmi zajímavý a zejména originální film. Kombinace nostalgie stárnoucího a končícího herce a duševně vyšinutým vrahem. ()
Opět musím konstatovat, že distributor je pěkný idiot, neboť vyžvanil pointu. Tedy vlastně nevím, zda je pěkný, ale idiot je určitě. Nyní již k filmu. Pomalejší rozjezd zapříčinil, že mi delší dobu trvalo, než jsme se skamarádili. Ale od chvíle, kdy začne Bobby střílet, má film perfektní spád. ()
Poslední třetina tohoto kvalitního filmu je nejlepší, celkově mě ale více nezaujal. [6,5/10] (Saticoy) (Pathécolor /// Produkce: Peter Bogdanovich, Daniel Selznick /// Scénář: Polly Platt, Peter Bogdanovich, Orson Welles /// Kamera: László Kovács) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Targets je za a) banálny béčkový vtip, alebo za b) film hodný vedecko-filozofického rozboru o vzťahu reality a fikčného sveta filmu. Na čo sa vlastne pozeráme a na čo sa vlastne pozerajú ľudia v autokine? Niečo v tom zmysle. Najlepšie na Targets je to, že aj za a aj za b je správne. Inak by sa nejednalo o taký unikát v americkej nezávislej tvorbe. Či je koncom nezávislej béčkovej tvorby rokov 60tych alebo začiatkom nového Hollywoodu, nie je potom, čo som videl, pre mňa nijak zvlášť dôležité. Zaujal ma strih, nie len v tom, že sledujeme paralelne dve dejové línie, ale napríklad aj v kulminácii napätia tesne pred premietaním, kde zase prestrihávame medzi premietačom s jeho premietačkou a divákmi. Ostatne aj ten detail premietačky je vhodný materiál pre rozbor. Sniper je maximálne odpsychologizovaný, proste absolútna hádanka a je to výborný nápad. ()
Dobře natočený thriller o bývalým hororovým veteránovy kterého hraje Karloff který je atakován šílencem. První věc co musím zmínit je naprosto dokonalý příběh který se promítá jako fake ale zároveň tu vidíme plno Karloffových filmů. Je to strašně zvláštně natočené a to je na tom to nejlepší. Bohužel film i když má dobrý nápad je děsně utahaný a dost často nudný. A motiv maniaka je spíše hloupý. Ale díky tomu jak je film natočen si zaslouží uznání a spíše ho doporučuji. ()
Příběh vzniku filmu Targets je stejně jako film velmi zajímavý. Režisér Peter Bogdanovich v roce 1966 psal pro velký americký magazín, díky čemuž ho Roger Corman zároveň považoval za autora schopného pracovat na scénáři a přizval ho jako naprostého nováčka na výpomoc u filmu Divocí andělé, který tenkrát natáčel. Bogdanovich se velmi osvědčil a Corman mu nabídl, že mu na dva dny "půjčí" hvězdu hororových filmů '30 let Borise Karloffa, který mu je dlužil z natáčení, které skončilo dřív - musí ovšem vymyslet scénář, v kterém by nebylo moc poznat, že se Karloff natáčení prakticky nezúčastnil a přesto bude hrát hlavní roli. Jako bonus přidal 20 minut záběrů ze svého gotického hororu(!) Terror, v kterém Karloff hrál. Bogdanovich po úporné snaze něco vymyslet v žertu manželce - spoluscénáristce - nadhodil, že Karloff si zahraje sám sebe a film začne v promítacím studiu, kde zkritizuje Cormana za příšerný film Terror a následně se rozhodne odejít do důchodu. Mladý režisér (sám Bogdanovich) se ho poté pokouší přemluvit k poslednímu výstupu v jeho filmu, který by ho konečně proslavil a zestárlou ikonu monster hororů povýšil před důchodem na seriózního herce. To by samo o sobě na 90ti minutový film nestačilo a tak spolu s tímto dějem je proplétán příběh tehdy i dnes stále aktuálního téma člověka, kterému přeskočí a poté vytáhne pušku a zastřelí koho potká. Oba absolutně nesouvisející příběhy se protnou až ve finále, čímž vytvoří až nečekaně uspokojivý konec. Obě části filmu jsou rozdílně laděny - Karloffova linka připomíná hořké komediální drama a odstřelovačova je pak psychologický triller, který dokáže být místy skutečný horor. Dlouhé sekvence přípravy místa na nádrži u dálnice, odkud se chystá střílet po jedoucích autech je i díky absenci hudby dechberoucí a od obrazovky asi sotva dokážete odtrhnout oči. S Hitchcockem si v tomto Bogdanovich rozhodně nic nezadá. Ač Targets není dokonalý film a (mému) vrcholu tehdejší US kinematografie Rosemary má děťátko se nevyrovná (ale jen těsně), tak dokonalá kamera spolu s pastelovým laděním a typicky šedesátkově nepřirozeným obrazem a zajímavým/neotřelím scénářem vytváří něco, co mě po dlouhé době zase opravdu dokázalo zaujmout. U nás témeř neznámá klasika... bohužel. ()
Životom unavený chlapík nahádže do kufra pár púšiek a vyrazí na cestu za trošku netradičným lovom. A sakramentsky dobre sa na to pozerá. ()
Vyšinutý mladík sebere pušku, zabije nejdřív všechny lidi ve svém domě, pak nakoupí několik dalších pušek i pistolí, střílí na všechna jedoucí auta (a lidi v nich) na dálnici, pak zase uteče, změní místo a následně střílí na všechny lidi na promítací akci. Jako sorry, ale k čemu takový film? Nepočítaje ten nudný sebestředný pseudoart Xaviera Dolana, už dávno jsem během sledování žádného filmu neměl takové mrákoty, jako právě u Terčů a vychvalovaný nezávislý styl to zachránit nemohl, když to po většinu času nemá co nabídnout, než jen bezcílné sledování počínání náhodného psychopatického zabijáka. Jo, ještě do toho Bogdanovich vsunul linku kolem stárnoucí hororové hvězdy a přípravy žánrového filmu, aby se to celé mohlo tvářit dostatečně artově, ba rovnou cinefilně a mladý režisér mohl v roli samého sebe v době největšího filmového vzestupu vykládat divákům intelektuální moudra o kinematografii o tom, že „všechny dobré filmy už jsou stejně natočené...“ Ani spočátku mě Terče moc nechytily a když Bogdanovich v jedném dialogu zmiňoval, jak nás bratří Marxové rozesmívají a Greta Garbo rozplákává, a vzpomněl jsem si, jak mě zrovna Garbo rozesmála v Ninočce a jak jsem u sledování těch Marxů v Kachní polévce měl ze zoufalství mnohem blíž právě k pláči, než smíchu, začal jsem tušit, že se s Bogdanovichem tady asi mineme, ale že to dospěje až do takového extrému... to jsem tedy nepředpokládal. Jedna hvězdička za možnost nahlédnutí do promítací kabíny v roce 1968 a zároveň povedenou automobilovou honičku v reálných ulicích (US premiéra 2 měsíce před Bullitovým případem). [25%] ()
Peter Bogdanovich bol vo svojom debute až príliš zviazaný Cormanovým vplyvom, takže navzdory niektorým slušným scénam, nedokázal zo svojho filmu vyťažiť viacej. Samotný film by zapadol prachom nebyť angažovania Borisa Karloffa a zakomponovaním Cormanových nepoužitých scén z The Terror - u. Ale vďaka za to, lebo Karloffove hlášky a v podstate všetky jeho scény nemajú chybu. ()
Související novinky
Zemřel Peter Bogdanovich
V prvních dnech nového roku přichází smutná zpráva pro celý svět filmu. Ve věku 82 let zemřel americký režisér, scenárista, herec, producent, filmový kritik, historik a v prvé řadě cinefil, Peter… (více)