poster

Terče

  • USA

    Targets

  • Austrálie

    Targets

Krimi / Drama / Thriller

USA, 1968, 90 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Flego
    ***

    Peter Bogdanovich bol vo svojom debute až príliš zviazaný Cormanovým vplyvom, takže navzdory niektorým slušným scénam, nedokázal zo svojho filmu vyťažiť viacej. Samotný film by zapadol prachom nebyť angažovania Borisa Karloffa a zakomponovaním Cormanových nepoužitých scén z The Terror - u. Ale vďaka za to, lebo Karloffove hlášky a v podstate všetky jeho scény nemajú chybu.(24.12.2013)

  • kaylin
    ****

    Výborný snímek, který ukazuje, že vrahem může být skutečně kdokoli, třeba jen proto, že to chce zkusit. Anebo jen jednou vystřelí. Do toho ještě dostáváte hereckou legendu Karloffa ve filmu o tom, že být hercem není jednoduché, ale ono i být divákem může být v některých případech velmi nebezpečné. Zajímavý scénář, který je veden kupředu zajímavými herci.(29.6.2015)

  • italka63
    ****

    Kvalitně natočený snímek o mladém psychopatovi, kterého jeho nutkání dovede k vystřílení rodiny a bude se stupňovat až do tragického finále v letním autokině. Musím uznat, že natočené to bylo skoro až brilantně a film vás i po spoustě let dokáže oslovit. Nikdy jsem netušila, že Boris Kartloff měl tak příjemný hlas...(4.7.2018)

  • Morien
    *****

    (1001) Při úvodní sekvenci, kdy sledujeme "archivní" záběr Borise Karloffa v historických/hororových kulisách a přes to se objeví název filmu TARGETS, automaticky získávám dojem, že sleduji moderní (= inovátorský + reflektivní) film. Absence podkreslující hudby dělá velmi mocný dojem a spolu s (bezohledným) střihem myslím nejvíc podtrhuje tu absolutní nekompromisnost celého výtvoru. Fascinuje mě ten totální odstup zkombinovaný s různými úrovněmi a dávkami emocí v jednotlivých scénách i v celku jako takovém. A možná právě proto, že se film neobtěžuje nic komentovat nebo vysvětlovat, zůstal nepochopený/nedoceněný. Když pominu velké finále (které je tak výmluvné a zároveň pohádkové, že vlastně dodnes nechápu, jak to udělali, aby to fungovalo, a to už je to tři roky, co jsem film viděla poprvé), tak se ve filmu nachází spousta krásných dílčích kousků, jako když třeba střelec přijde domů, je tam sám a prohlíží si relikvie svého vlastního "života" a z vedlejších místností mimo záběr jsou slyšet hlasy jeho rodiny. Jsou tam i momenty jakési naivity nebo neumělosti z nevypracovanosti/nedostatku praxe nebo jak bych to nazvala, ale to mi ve výsledku nevadí, protože respekt před historií, který Bogdanovich ukazuje, ho dokázal dostatečně vykoupit. -"I was astonished to see him here in Baghdad, for I have an appointment with him tonight... in Samarra."(13.7.2015)

  • Němi
    *****

    Příběh vzniku filmu Targets je stejně jako film velmi zajímavý. Režisér Peter Bogdanovich v roce 1966 psal pro velký americký magazín, díky čemuž ho Roger Corman zároveň považoval za autora schopného pracovat na scénáři a přizval ho jako naprostého nováčka na výpomoc u filmu Divocí andělé, který tenkrát natáčel. Bogdanovich se velmi osvědčil a Corman mu nabídl, že mu na dva dny "půjčí" hvězdu hororových filmů '30 let Borise Karloffa, který mu je dlužil z natáčení, které skončilo dřív - musí ovšem vymyslet scénář, v kterém by nebylo moc poznat, že se Karloff natáčení prakticky nezúčastnil a přesto bude hrát hlavní roli. Jako bonus přidal 20 minut záběrů ze svého gotického hororu(!) Terror, v kterém Karloff hrál. Bogdanovich po úporné snaze něco vymyslet v žertu manželce - spoluscénáristce - nadhodil, že Karloff si zahraje sám sebe a film začne v promítacím studiu, kde zkritizuje Cormana za příšerný film Terror a následně se rozhodne odejít do důchodu. Mladý režisér (sám Bogdanovich) se ho poté pokouší přemluvit k poslednímu výstupu v jeho filmu, který by ho konečně proslavil a zestárlou ikonu monster hororů povýšil před důchodem na seriózního herce. To by samo o sobě na 90ti minutový film nestačilo a tak spolu s tímto dějem je proplétán příběh tehdy i dnes stále aktuálního téma člověka, kterému přeskočí a poté vytáhne pušku a zastřelí koho potká. Oba absolutně nesouvisející příběhy se protnou až ve finále, čímž vytvoří až nečekaně uspokojivý konec. Obě části filmu jsou rozdílně laděny - Karloffova linka připomíná hořké komediální drama a odstřelovačova je pak psychologický triller, který dokáže být místy skutečný horor. Dlouhé sekvence přípravy místa na nádrži u dálnice, odkud se chystá střílet po jedoucích autech je i díky absenci hudby dechberoucí a od obrazovky asi sotva dokážete odtrhnout oči. S Hitchcockem si v tomto Bogdanovich rozhodně nic nezadá. Ač Targets není dokonalý film a (mému) vrcholu tehdejší US kinematografie Rosemary má děťátko se nevyrovná (ale jen těsně), tak dokonalá kamera spolu s pastelovým laděním a typicky šedesátkově nepřirozeným obrazem a zajímavým/neotřelím scénářem vytváří něco, co mě po dlouhé době zase opravdu dokázalo zaujmout. U nás témeř neznámá klasika... bohužel.(25.8.2008)

  • - Sekvence, při které se střelec schovává na ropné nádrži vedle dálnice a střílí na projíždějící auta, byla volně založena na skutečné události. Šestnáctiletý mladík Michael Andrew Clark střílel 25. dubna 1965 po autech na dálnici 101 nedaleko města Orcutt v Kalifornii. Tři lidi usmrtil a deset jich zranil a sám posléze spáchal sebevraždu. Před svým činem zanechal vzkaz, kde se zavazoval k tomu, že nechá své rodiče "tisíckrát zemřít u soudu" za jeho vlastní skutky, a vlastně měl pravdu, protože dvě rodiny pozůstalých zažalovaly jeho rodiče za nesprávnou výchovu svého syna a za nedbalost, která vedla k tomu, že se mohl zmocnit lovecké pušky a spáchat takový zločin. (Morien)

  • - V době, kdy se film natáčel (listopad a prosinec 1967), byl už osmdesátiletý herecký veterán Boris Karloff vážně nemocný, měl problémy s dýcháním i klouby a mezi jednotlivými záběry trávil čas v kolečkovém křesle s kyslíkovou maskou. Naštěstí se ještě dožil kompletního dokončení filmu i uznání, které si za svou roli ve filmu vysloužil. Zemřel v Anglii 2. února 1969 na komplikace spojené s rozedmou plic. (Morien)

  • - Režisér filmu Peter Bogdanovich dostal od produkce pouze dva pokyny: může si natočit film, jak chce, ale musí použít záběry z filmu Strašení (1963) a na dva dny musí najmout herce Borise Karloffa (který producentovi podle předchozí smlouvy dlužil dva natáčecí dny). Na hereckou legendu Karloffa ale scénář udělal takový dojem, že na filmu ochotně pracoval víc než ony dva "povinné" dny a navíc si odmítl nechat tuto práci navíc zaplatit. Natočení jeho scén ve výsledku trvalo pět dní. (Morien)