Terče

Peter Bogdanovich bol vo svojom debute až príliš zviazaný Cormanovým vplyvom, takže navzdory niektorým slušným scénam, nedokázal zo svojho filmu vyťažiť viacej. Samotný film by zapadol prachom nebyť angažovania Borisa Karloffa a zakomponovaním Cormanových nepoužitých scén z The Terror - u. Ale vďaka za to, lebo Karloffove hlášky a v podstate všetky jeho scény nemajú chybu. (24.12.2013)

Jeden z nejděsivějších filmů, co znám. Nevidíme tu příliš krve, žádné vynalézavé druhy mučení, žádné šokující vraždy malých dětí ani nic podobného. Děsivost tkví naopak v čiré jednoduchosti. Bobby je obyčejný kluk ze středostavovské rodiny, který má snad jen příliš rád střelné zbraně. Poté, co vyvraždí svoji rodinu, se vydá do ulic města, střílet do dalších "terčů". Motivy si můžeme jen domýšlet - příliš striktní náboženská výchova? Pocity frustrace, nenaplněného života? Potlačovaný sadismus, homosexualita? Nebo zkrátka jen ten fascinující pocit, že stačí trochu pohnout prstem a na druhé straně padají mrtví lidé? Režisér Bogdanovich tento film dostal jako zakázku od Rogera Cormana, přičemž měl splnit podmínky, že použije záběry ze staršího kostýmního (a ano, tak trochu trapného) hororu a že do filmu angažuje Borise Karloffa. A jak to tak bývá, když člověk pracuje v určitém omezení, podává nejlepší výkony. Chladný příběh zabijáka je díky tomu obohacen o přemítání Karloffa, legendy levných hororů, o povaze strachu. Scéna, kdy se obě linie protnou, a Karloff si jde ve své poslední filmové roli s mladým šílencem osobně vyrovnat účty, je naprosto dokonalá a jakožto milovníkovi klasických hororů mi vehnala slzy do očí. Boris Karloff zemřel o rok později. Texasem otřáslo řádění šíleného střelce Charlese Whitmana. Amerika přešla v 60. letech od viktoriánské podoby děsu k té reálnější, a tento film to výborně popsal. Ano, opravdu jeden z těch nejděsivějších, co znám... (21.08.2016)

Postava Byrona Orloka vo filme tvrdí, že už nebudí hrôzu, ale že tá pravá hrôza je tam vonku. A rozhodne netuší, akú má pravdu. Rýchlo napredujúci snímok, pri ktorom nemáte čas ani vydýchnuť ( hlavne vďaka dynamickej réžii ), ale predsa len má nejaké tie chybičky ( minimálne záverečné zúčtovanie doslova z rúk pána Orloka ). 90 minútová stopáž, je ale presne to pravé, aby ste nad nimi veľmi nerozmýšľali. (07.03.2019)

Může mi někdo vysvětlit, jak se mohlo stát, že jsem se o tomhle skvostu dozvěděl až teď? "Targets" má naprosto všechno, co má mít pořádný thriller - a ještě mnohem víc. Jako kdyby nestačila dokonalá technická stránka, přesné dialogy (není tady opravdu ani slovo navíc), chladně brutální průběh s výbornou gradací a mrazivý závěr - režisér si královsky pohrál se scénářem, který je naplněn popkulturními odkazy a vtipně propojený s realitou. No uznejte sami - Bogdanovich natočil se starým Borisem Karloffem film o staré hvězdě horrorových filmů, které na konci kariéry nabídne jeden mladičký režisér, aby si zahrál roli, která vybočí z jeho dosavadního profilu. Když jsem si nakonec přečetl, že Bogdanovich si své filmové alter ego dokonce sám zahrál, pátá hvězda byla naprostou nutností. P.S. - podle mě byl tento film silnou inspirací pro tak rozdílné filmy, jako byla "Synekdocha - New York" a "Drive". (16.12.2012)

Roger Corman finančně zaštítil Bogdanovichův debut s tím, že v něm musí najít místo pro nepoužitý materiál z hororu The Terror (1963) a zároveň zaangažovat Borise Karloffa, který Cormanovi dlužil dva natáčecí dny. Důkazem ojedinělosti skloubení obojího budiž mimo jiné Karloffovo odmítnutí peněz za natáčecí dobu přesahující ony zaplacené dva dny. Terče sice mohou budit dojem dvou filmů v jednom, závěrečné střetnutí hrůzy fiktivní a reálné (nejenom perspektivou psychopatického snipera) by ale bez předchozích minut tak perfektně fungovat nemohlo. Ač místy připomíná béčkový horor (Cormanův vliv je poznat), výběrem tématu a formální, takřka hitchcockovskou precizností zapadá mezi filmy nastupujícího Nového Hollywoodu (jehož nástup jakoby film zároveň reflektoval). Námět Terčů se ke smůle tvůrců zčásti přeměnil v realitu, neboť jeho uvedení následovalo krátce po atentátech na Martina Luthera Kinga a Bobbyho Kennedyho. V době svého vzniku nebyl snímek pro přílišnou nekompromisnost plně doceněn. Dnes jde o nadžánrový klenot stejně jako o nejdůstojnější možné rozloučení Borise Karloffa (který film obohacuje nečekaným cynickým humorem). 85% (07.08.2009)