Falešná kočička

Úžasná komedie s O.Novým a V.Ferbasovou. Tím zdatně sekunduje F.K.Veselý,A.Nedošínská a nepřekonatelný Jára Kohout jako Vendelín Pleticha učitel periferní mluvy. Ferbaska ,která předvádí nevzdělanou dívku co neumí psát ani číst či se denně koupat. To vše jí učí O.Nový a je to k popukání. Hlavně ,když ona vše překládá do prosté řeči. (18.12.2007)

Další z řady cvičení na zadání "pomocí bláznivého nápadu zamilovat a oženit dobře situovaného Oldřicha Nového, pokud možno za asitstence domácí hospodyně Antonie Nedošínské", tentokrát s přidanou hodnotou v podobě "učitele", linguisty a "jediného průvodce cizinců" Járy Kohouta alias Vende Pletichy. Těch zasloužených 10 000 Kčsl, které nakonec nedostal, je ošklivá skvrna na všobecném happyendu. Ženský primitiveček Ferbasová je fajn, jakož i "jazyk periferie". (31.12.2017)

Hrozně naivní předválečný film. Odtržený od reality, rádoby bavící,. Zajímalo by mě, zda tento film diváci brali v době premiéry. Jára Kohout nesmírně přehrává, Věra Ferbasová a Oldřich Nový se k sobě moc nehodí a navíc se pan doktor chová jako skutečný pitomec. Třeba si doba takovéto "odlehčené" komedie žádala, nicméně dnes působí snímek trochu hloupě. (05.08.2015)

Šálit se nebude, uzavírá kategoricky Oldřich Nový alias MUDr. Přelouč vyčerpávající jasnovidné zření náhodně se objevivší kartářky a odevzdává se plně svému předurčenému osudu. Román tehdy nadmíru populárního spisovatele Josefa Skružného (1871 – 1948) se poprvé na plátně objevil již v dobách, kdy film byl ještě němý, ve třicátých letech se k němu vrátil režisér Vladimír Slavínský, tušíc v jemně satirickém příběhu o převýchově ženského primitivečka velký komediální potenciál. Nemýlil se. Věra Ferbasová v jednom ze svých nejzdařilejších převlekových skečů již poněkolikáté dokazuje, jak hluboce se mýlila tehdejší kritika, když tvrdila, že je pouhou loutkou v rukách svého objevitele. Její proměna v zanedbanou prodavačku tkaniček, dívenku písmenky nepolíbenou, zato s jazýčkem ostrým jak břitva, není jen výborně zinscenovanou manipulací s city důvěřivého doktůrka, ale především vskutku osobitou hereckou kreací, v níž rezonuje ohlas dobového evropského ženského klaunství. Slavínského výběr hereckých partnerů, od nonšalantního Oldřicha Nového až po báječnou Antonii Nedošinskou, se v žádném případě neminul účinkem a jistě i díky jejich přítomnosti se film dodnes těší zasloužené popularitě. Ostatně, tehdejší zábava pro masy měla, jak vidno, nepochybně vyšší úroveň. Ani proslulý irský dramatik by nedokázal být originálnější a zábavnější než jeho pražští kolegové. (03.10.2008)

Českou (a nutně lidovou) verzi Pygmalionu povznáší hlavně přítomnost Oldřicha Nového. I díky němu se sem dostávají občasné prvky ironie, což pro Slavínského filmy není zvykem. Věra Ferbasová v sobě nepochybně měla komediální potenciál, záleželo pouze na tom, jak byl využíván. Zde se drží na přijatelné hranici vkusu a v rámci její filmografie patří rozhodně k tomu lepšímu. Na jejích filmech mi snad vadí jen přechod k tzv. vysvětlovacím scénám (proč se rozhodla oklamat svého milého, aby získala jeho srdce = drtivá většina jejích filmů), z půvabné dívky tropící hlouposti se stává melodramatická figurína, která hledí do prázdna. U Falešné kočičky se k tomu přidává ještě rychle sesmolený závěr (což Slavínský u tohoto typu komedií dělal), kdy se uražený doktor Přelouč, poté co by hrozilo, že si jeho dívka vezme jiného (pochopitelně jen naoko), vrhne své vyvolené kolem krku a zapomene, že si z něj vystřelila, byť z lásky. Nevadí mi samotný princip, ale pouze jeho provedení (pro srovnání třeba vynikající Dívka v modrém). Standardní Slavínský, standardní Nedošinská, standardní Ferbasová, standardní Krištof-Veselý, lehce povznesený Nový, silně přehánějící Kohout. Tak jak je mám rád za podzimních večerů. (09.11.2003)