Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan StallichHudba:
Jára BenešHrají:
Antonie Nedošinská, Theodor Pištěk, Hana Vítová, Jiří Plachý st., Ladislav Pešek, Věra Ferbasová, Blanka Waleská, Jaroslav Marvan, František Kreuzmann st. (více)Obsahy(1)
Věra Kalinová bydlí u svého strýce továrníka a žije si jako v bavlnce. Právě vyhrála literární soutěž a dostala nabídku, aby pracovala v sociální rubrice jednoho časopisu. Začínající spisovatelka bere svou budoucí redakční práci velmi vážně - napřed chce poznat "opravdový život". Doma se vymluví, že jede na hory, a v převleku za chudou dívku navštíví zprostředkovatelnu práce. Tam se jí ujme paní Nezmarová, která se živí nepovoleným pouličním prodejem, neboť ji manželova nemoc připravila o všechen majetek. Energická vdova si novou pomocnici záhy zamiluje jako vlastní dceru a láskyplně o ni pečuje, jejich nuznou idylku však naruší policejní zásah... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Bída není legrace. Ale jak pro koho. Slavínský nikdy nepatřil k obdivovatelům pravdy a filmovým divákům s tvrdošíjnou zarputilostí servíroval odlehčené a veselé příběhy o veselých lidech. Biograf přece není od toho, aby rozčiloval, ale rozptyloval. A proto se zhýčkaná milionářská dceruška vydává do ulic, odhodlána zjistit, jaké to je, když se žije z ruky do huby. Že ji nakonec potměšilý osud svede dohromady s dobrotivou ženou, o níž napsala svou první reportáž, je nabíledni. Film je to bezesporu slabý, ale má jednu silnou devizu – Antonii Nedošinskou. Hodna svého jména (Nezmarová), pere se se životem, jak se dá. Nežebrá, nefňuká, s druhými by se rozdělila o poslední kůrku chleba. Je to mistrovská kreace, prodchnutá srdečností, pokorou, jemnou ironií a neutuchající vírou v sílu lidské vůle. A také osvobozujícím cynismem, s nímž válcuje Theodora Pištěka v jejich společném závěrečném souboji nervů. Za tak geniální scénu by se jim museli poklonit až v Hollywoodu. ()
Klasický Slavínský (v obsazení Pištěk, Nedošinská, Vítová, Ferbasová & spol.). Opravdu nevím, jak reagovali diváci v době doznívající hospodářské krize na příběh o dívce z bohaté rodiny, která se rozhodne "hrát si na bídu", přesněji řečeno poznat tvář současné krize a napsat o ní do novin. Po dostatečném načerpání motivů "ze života" se děj přenáší opět do vyšší společnosti a hrdinka řeší svůj vztah k mladému advokátovi. Nevím, jakým způsobem Slavínský pároval milostné dvojice, ale ty v podání Vítové-Plachého, Peška-Waleské, Ferbasové-Hrona vyznívají do prázdna. Proč tedy dávám čtyři hvězdičky? Za závěrečnou scénu Nedošinské a Pištěka, ve které se ozývají základy jejich dlouholetého hereckého partnerství, možná lehce stereotypního, ale velmi stabilního. Ani skutečná Greta Garbo a skutečný Douglas Fairbanks by nemohli být přesvědčivější. ()
A když budu prodávat bez povolení? Zavřeme vás. A když budu žebrat? Zavřeme vás. A když krást? No zavřeme vás! A když se oběsím? Zavřeme vás. Vcelku problematická věc, naroubovat do komedie těžké období krize a vyhnout se zlehčování, nebo naopak patosu. První půle filmu působila v tomto ohledu vcelku vyváženě. Tvůrci se nebáli ukázat, jak tvrdě tenkrát mnohé lidi krize zasáhla. Bankovní úředník prosící, aby mohl přespat v cele, dělníci popisující kdo všechno s nimi pracoval. I přes nástin toho jaká byla bída, ale scénáristé nemoralizovali. Spíš jakoby prostřednictvím postavy Nezmarové vzkazovali tehdejším divákům, aby vytrvali a bojovali s nepřízní osudu. Nepoužívali k tomu sice dramatické prostředky, ale humoru v tom bylo vcelku málo. Možná i proto v druhé půli sklouzli zpět do osvědčeného modelu komedií, které stojí hlavně na verbálních přestřelkách. Nedošínská si odvedla svůj standard a Pištěk byl jako ufrflaný továrník výborný. Původně jsem se na Jednu z milionu podíval kvůli článku v Krajských listech o Blance Waleské. Jenže ta dostala stejně málo prostoru, jako Ferbasová, nebo třeba Marvan. Tento film je tak především hereckým koncertem Pištěka s Nedošínské. A to je asi jediná deviza Jedné z milionu, protože jako komedie to není žádná sláva. A ten potencionální přesah, kdy tvůrci načnuli přerod zhýčkané mládeže k uvědomělejší budoucí generaci...vcelku rychle z toho utekli a sklouzli do klišé. Takže tento film moc neposlouží ani jako odraz doby. Vlastně je mi tou nedotažeností/zbabělostí i trochu nesympatický. ()
Projdi svět daleko široko / to co bývalo dnes už není / všude najde se plno lidí /kteří v nejhorším život vidí / My však raději chceme žít nadějí / že se zakrátko všechno změní / snad už zítra hned snad až za sto let / kdož to ví... Naivní optimismus této prvorepublikové červené knihovny znalce a labužníky kinematografického umění asi neosloví, ale mě film lehce dojal. ()
Naprosto obyčejná komedie. Neobyčejnou jí však dělá Ladislav Pešek ve velmi netypické roli prkenného intelektuála a dokonalá scéna Pištěkova předstíraného záchvatu šílenství, kdy mu jako Napoleonovi Nedošínská zajišťuje posily v podobě dělostřelectva- uhláků plných vody. Tato scénka demolice továrníkovy pracovny a vodní terapie zaslouží jedničku s hvězdičkou. 65% ()
Galerie (4)
Photo © Elektafilm
Zajímavosti (2)
- Spoločnosť Elektafilm odsúhlasila pre film rozpočet vo výške 780 000 korún. (Raccoon.city)
- Film bol natáčaný v Krkonošiach. (dyfur)
Reklama