Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
Vladimír SlavínskýKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Josef DobešHrají:
Jan Pivec, Zita Kabátová, František Roland, Jana Romanová, Eva Matějková, Jarmila Smejkalová, Jaroslav Průcha, Marie Blažková, Gustav Nezval, Zdeňka Baldová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V září 1940 uvedl Oldřich Nový ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou, inscenaci s vtipným námětem a neméně vtipnou pointou – o muži, jenž získá sympatie a posléze i lásku žen ze tří generací jedné rodiny. V roce 1942 ji pro film přepsal Vladimír Slavínský, který tuto komedii i režíroval. Do hlavní role obsadil tehdy už renomovaného herce Národního divadla Jana Pivce. Ve Filmovém kurýru se týden před premiérou v dubnu 1942 objevila jeho slova: „Úloha v tomto filmu byla zvláště vděčná: hrát tři role v jediné osobě, snažit se proniknout do duševního života nezkušeného, smrtelně zamilovaného studentíka, později pak zralého činorodého muže a nakonec trochu rezignovaného a klidného padesátníka. Všechno byly role vyloženě charakterní. Vyhýbal jsem se obvyklému milovnickému rámci, proto jsem též první fázi (studenta) pojal s bezděčnou komikou, v druhé – abych se přiznal – hrál jsem vlastně sebe. Byl zde však ještě jeden choulostivý bod: divák nesmí získat dojem, že ing. Jarský je jen věčný donchuán, který honí děvčata, i když mu šedivějí vlasy. Proto jsem se ve své třetí a poslední podobě snažil vykreslit muže, který již mladé děvče nedobývá, ale je jím vlastně dobýván.“ Roztomilými partnerkami Jana Pivce byly Zita Kabátová, Jana Romanová a Jarmila Smejkalová (ve své první větší filmové roli). (Česká televize)
(více)Recenze (74)
Jan Pivec a především Zita Kabátová balancující chvíli na hraně, chvíli za hranou, romantického kýče. Z hlediska příběhu je to takové červenoknihovnové naivní peklíčko, jakého bylo za protektorátu třeba, ale nutno uznat, že nejde neobdivovat výkon Jana Pivce, který zvládá zahrát poblázněného mladého studentíka jako vystřiženého z "vrcholných" slátanin období romantismu, i galantního a zatraceně ve formě byvšího ctihodného pána v letech (ne u Písku). Mimochodem tu svou formu prezentuje na plovárně, respektive v krytém plaveckém bazénu, který je jednoznačně a nezaměnitelně bazénem Městských lázní v Hradci Králové, samozřejmě v jeho tehdejší podobě, jež definitivně zmizela při přestavbě lázní na aquacentrum. Do dnešních dní tak na eleganci poctivé a funkční prvorepublikové architektury zůstává tato svým způsobem okouzlující vzpomínka na celuloidových pásech, ale nejenom ta - v reálném světě totiž stále funguje technický unikát jménem stroj na vlnobití od ČKD Blansko z roku 1933. Práci jeho kyvné desky si pravidelně užívají návštěvníci aquacentra dodnes. Ale abych taky řekl něco k filmu:) Řadím se do té méně kritické části diváctva, a přes ten nános naivity, patosu a kýče dokážu vidět pozitiva. Je to jako ve skutečnosti - muži sice stárnou, ale není to žádná tragédie. Tento film nestárne, a zaslouží si místo v červené zóně. 70% ()
Po letech jsem si názor na tuto veselohru poupravil. Je rozverná, dostatečně humorná a pracuje i s motivem morálky (ovšem o poznání hůř, než třeba taková Mravnost nade vše). Oživením snímku jsou herečky, které nepatřily ke "klasickým" kráskám prvorepublikového filmu - Jarmila Smejkalová nebo Jana Romanová. Ovšem jediná věc, se kterou zásadně nesouhlasím, je název - moje záda by mohla vyprávět! :o) 70%. ()
"Teď víte všechno, Helenko." Ale neví. ()
„Když se muž o ženu zajímá, dozví se o ní všechno za chvíli.“ - „A také až do třetího kolena?“ - „Možná…“ Film je oslavou staromládenectví a sukničkářů. Překvapivě jsem se smál docela často…ovšem většinou spíš kouzlu nechtěného. Už jen ta myšlenka „pokračování lásky“, kdy si Pivcův nestárnoucí (a nenaplněný) milovník začne postupně něco s babičkou, dcerou a následně i vnučkou, tedy stále „mladším vydáním téhož“, je celkem ujetá, to ani nemusím být členem Ligy mravnosti. A Nezvalův „cynik“, který i mimo jeden klan „občas nějakou koroptvičku vyplaší“, je mu v tomhle zdatným společníkem („Co tomu říkáš strýčku?!“ - „Mně se to líbí!“). Baví i scény s rozlícenou Kabátovou-babičkou, která ale vypadá opravdu staře oproti 6 let staršímu Pivcovi, za to patří maskérům uznání. Zbytek je místy více či spíš méně záživnou (pod)průměrnou limonádou. „A nemohlo by to počkat?“ - „A proč?“ - „No sestra tam sama jet nemůže, a já zrovna nemám čas, přítelkyně odjede asi za 10 dní.“ - „No, to by snad stačilo.“ - „No, jenomže…pak přijede druhá.“ ()
Shoda na konstataci, že Jan Pivec patří k předním představitelům moderního českého herectví, je asi většinovou. Pokud tomu tak opravdu je, zbývá se zeptat, jak je možné, že tento údajně "hloupoučký" film si právě Pivec cenil nad jiné. Při pohledu na stříbrné plátno záhy pochopíme proč. Zdánlivě plytký námět je rozehráván s neobvyklou bravurou (musel mu předcházet úspěch divadelního představení na Nového divadle) a očividnou chutí oběma vůdčími aktéry: Kabátovou i Pivcem. Odlehčený veseloherní tón, nesený skvělými výkony obou protagonistů, překrývá řadu viditelných dobových klišé. A zajímavou, neobvyklou zůstává i ústřední myšlenka tohoto hraného dílka: Neústupnost muže, který nalezl svůj životní ženský typ a je k němu opakovaně přes propast generací magicky přitahován. Romantické je někdy nepravděpodobné, ale i nepravděpodobné bývá často reálně realistické. A uchvacující. Přes již konstatovanou propast generací a času. ()
V roce 1911 se zamiloval mladý Stanislav Jarský do Heleny Horníkové, zatímco její dceři dával lekce hry na klavír. Helena ale byla provdána a proto tento naléhavý flirt nemohl míti pokračování. V roce 1920 se náhodně setkává nyní již sebejistý muž a mladá elegantní slečna a poznávají v sobě Stáňu a malou Jiřinu Horníkovou. Bohužel v této době se Jiřinina ovdovělá matka potýká s krachem rodinné továrny a tak je nutno vyhovět manželství za úplatu a Stáňa opět mizí ze scény. Nakonec však má poslední šanci v roce 1939, kdy právě dospívá třetí generace, Jiřinina dcera Helena Krutinová. A tehdy už Stáňa neváhá a nenechává si nikým a ničím svou láska vymluvit. Má sice už prošedivělé skráně, ale to mladé dívce imponuje... Ideální námět Mužů, kteří nestárnou, odpovídal Novému divadlu Oldřicha Nového a ve filmové podobě pak pozdní tvorbě Vladimíra Slavínského. Vlivem událostí v zákulisí hlavní roli převzal vpravdě rozkošný Jan Pivec a z divadelní inscenace přešla jen Zita Kabátová, která hrávala Jiřinu. Výsledek pak vykrystalizoval mezi nejklasičtější protektorátní melodrama. ()
Krásná Zita Kabátová (v první půlhodině přímo úchvatná), světák Jan Pivec (zejména ve druhé "vyspělejší" půlhodině obdivuhodný) a švihácký Gustav Nezval (švihácký od začátku do konce) stárnou za pomoci masek a vlastního hereckého umu divákovi před očima tak uvěřitelně, jak jen to je možné. V kombinaci s chytrým scénářem (každá třetina je trochu jiná, ačkoliv se v nich to hlavní stále opakuje) a svižnou režií Vladimíra Slavínského vznikl přímo rozkošný film, na který se určitě rád podívám znovu. ()
Jeden z nejklasičtějších pamětnických filmů. Jan Pivec zdolává jednu krásku za druhou (a přitom bere materiál pouze z jedné třígenerační rodiny). Příběh stěží uvěřitelný, ale pro mě je tou nejpůvabnější milostnou romancí, jaká se v našich krajích natočila. Zita Kabátová přechází od zbožňované ženy k ironické babičce opravdu s nonšelancí. Roli měl původně hrát Oldřich Nový, který hru inscenoval na divadle, díky tomu, že se nepohodl se Slavínským, dostal ojedinělou a snad životní příležitost (v rámci pamětnických veseloher) Jan Pivec. Madono, má...Nejdříve Zita Kabátová, potom Jana Romanová a nakonec Jarmila Smejkalová. Kdo by nezáviděl? ()
Za úsměv jediný, má krásná paní... Fenomenální úspěch hudební komedie Jana Patrného (1877 – 1929) na prknech Nového divadla Oldřicha Nového přiměl režiséra Slavínského na nic nečekat a jednat. Svou neústupností ovšem vyvolal nepříjemný konflikt, na jehož konci zbylo jediné: uražený odchod Oldřicha Nového z filmových ateliérů. Slavínský si, navzdory předem vyřčeným předpokladům, totiž prosadil pětatřicetiletého Jana Pivce, tehdy již renomovaného divadelního herce, který svého Stáňu vybavil velkou přesvědčivostí, osobním charismatem i jistou elegancí. Vskutku okouzlující Zitu Kabátovou sice Slavínského tvrdohlavost stála angažmá u Oldřicha Nového, jisté ale je, že její Helena, žena nepochopená a přehlížená, zosobňuje nejen vrchol hereččiny filmové kariéry, ale také cosi jako tragický úděl dívek a žen vdaných bez lásky, z pouhého rozumu. A film? Neodolatelný. Od začátku do konce. Celá ta stěží uvěřitelná lovestory je totiž rozehrána s určitou lehkostí, jemným ironickým humorem a velkou životní moudrostí, jsa přitom vybavena obecnější úvahou o mužích, kteří ztratí-li ženu, hledají v dalších vztazích jen její pokračování. Že se s tím lecjaký zhrublý mileniál neumí identifikovat, není vina filmu, nýbrž nezmar dnešní doby, která hluboký milostný cit degradovala na pouhý povrchní flirt bez úcty a porozumění. Ach ano, tehdy byli pánové skutečnými gentlemany. ()
No a co? Absolvent po česku, dokonce s odvážnějším přesahem let. ()
Na jednu stranu mám ten film rád, na druhou stojí jen na jednoduchém nápadu. A tak v očekávání závěrečného "Proboha, tak mu ji dejte, nebo si počká na další generaci!" čekáme subjektivně nekonečně dlouho, než se děj posune o deset a pak o devět let (nebo obráceně, už nevím), přičemž každá epocha je vyplněna nekonečným tlachánímv různých vilách o ničem, na večírcích, kde se odezpívá několikero písniček a zahraje několik skladeb - přičemž ta ústřední zazní ve filmu celá hned třikrát, jednou s upraveným textem, čímž se povedlo také nějak prodloužit stopáž. Ale jinak Pivec se hodně snaží, jeho herecké partnerky rovněž, a ostatní jsou jen do počtu, aby sem tam něco řekli, sem tam ve vhodný čas odjeli a tak. Btw, zajímavé, jak film odehrávající se ve své závěrečné části v roce 1939 nijak nereflektuje aktuální politickou situaci v zemi, jako by šlo o nějaké jiné místo. Jo, a mimochodem, nepochopil jsem, proč si nemohl vzít už tu druhou, když by finančně už tenkrát mohl rodinu zachránit on, a ne ten továrník odvedle. ()
"Měl jsi už někoho tolik rád jako mě, Stáňo ?? Proč nic neříkáš ??" - "Je to už dávno, co jsem měl tolik rád, ale dnes vím, že už tenkrát jsem vlastně miloval Tebe, Jiřinko !!" - "Tomu nerozumím, Stáňo.." ()
Tři generace žen, jeden gentleman. Kdysi jsem chodil z dívkou, která měla pěknou mámu a teď ta dívka má pěknou dceru - zdá se to nepochopitelné ? To je prostě život. ()
Rozkošný film s příběhem, který je sice těžko uvěřitelný, ale autoři sami ho určitě nemysleli vážně. Obsahuje tolik ironického pomrkávání, že vyčítat mu nějakou nereálnost by bylo podivné. V hlavní roli skvělý Pivec, ale stejně tak skvěle obsazené jsou i jeho partnerky. Zita Kabátová je coby mladá paní Helena překrásná, ale stejně tak je i vcelku uvěřitelná babička, navzdory nedokonalé masce. Jana Romanová a Jarmila Smejkalová jsou ve svých rolích neméně okouzlující. Gustav Nezval je skvělý nadlesní - sukničkář, parádní jsou i všechny výstupy Zdeňky Baldové (po filmu Mravnost nade vše opět v roli členky mravnostního spolku). Co se týče režie, jedná se dle mého o Slavínského vůbec nejlepší výkon. A přidaná hodnota pro mě spočívá v tom, že se takřka celý film odehrává v 'mém' Hradci Králové a nabízí ojedinělou příležitost navštívit dnešní Městské lázně tak, jak vypadaly před téměř sedmdesáti lety, včetně slavného umělého vlnobití. Zaráží mě, že jsem o tomto filmu dosud neslyšel - v mých očích je to jedna z nejlepších protektorátních komedií. ()
Eh. Nijak mě to neoslovilo. Takový drobet zbytečně hloupoučký film. A věřím, že by si to zestárlé hovado vážně počkalo na čtvrtou generaci. ()
Tak tohle je opravdu těžká romantika. Nejlepší film z období kolem války. Jan Pivec je tu naprosto neodolatelný. A to i přes to, že jinak se mi v ostatních filmech vůbec nelíbí. Kdo neviděl, doporučuju shlédnout. ()
žít v té době byla snad nádhera moc jim závidím deda:-) Vladimír Slavínský nezklamal:-) tento film taky nestárne:-) 13.6.2021 ()
Sladký, ale milý románek s nádhernou Zitou Kabátovou ve všech ročních obdobích. Někteří muži skutečně nestárnou. Totéž platí i o ženách. ()
Tendle film mi přišel genilání tim, že ten chlap nejdřív sbalí ženskou, posléze její dceru a nakonec její vnučku, až mu konečně společně babka s matkou řeknou, hele vem si ji, nebo nás budeš otravovat do smrti, to mi přijde vtipný a dobrý takže proto. ()
Za Jana Pivce a jeho neodbytnost. ()