Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V září 1940 uvedl Oldřich Nový ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou, inscenaci s vtipným námětem a neméně vtipnou pointou – o muži, jenž získá sympatie a posléze i lásku žen ze tří generací jedné rodiny. V roce 1942 ji pro film přepsal Vladimír Slavínský, který tuto komedii i režíroval. Do hlavní role obsadil tehdy už renomovaného herce Národního divadla Jana Pivce. Ve Filmovém kurýru se týden před premiérou v dubnu 1942 objevila jeho slova: „Úloha v tomto filmu byla zvláště vděčná: hrát tři role v jediné osobě, snažit se proniknout do duševního života nezkušeného, smrtelně zamilovaného studentíka, později pak zralého činorodého muže a nakonec trochu rezignovaného a klidného padesátníka. Všechno byly role vyloženě charakterní. Vyhýbal jsem se obvyklému milovnickému rámci, proto jsem též první fázi (studenta) pojal s bezděčnou komikou, v druhé – abych se přiznal – hrál jsem vlastně sebe. Byl zde však ještě jeden choulostivý bod: divák nesmí získat dojem, že ing. Jarský je jen věčný donchuán, který honí děvčata, i když mu šedivějí vlasy. Proto jsem se ve své třetí a poslední podobě snažil vykreslit muže, který již mladé děvče nedobývá, ale je jím vlastně dobýván.“ Roztomilými partnerkami Jana Pivce byly Zita Kabátová, Jana Romanová a Jarmila Smejkalová (ve své první větší filmové roli). (Česká televize)

(více)

Recenze (74)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

V roce 1911 se zamiloval mladý Stanislav Jarský do Heleny Horníkové, zatímco její dceři dával lekce hry na klavír. Helena ale byla provdána a proto tento naléhavý flirt nemohl míti pokračování. V roce 1920 se náhodně setkává nyní již sebejistý muž a mladá elegantní slečna a poznávají v sobě Stáňu a malou Jiřinu Horníkovou. Bohužel v této době se Jiřinina ovdovělá matka potýká s krachem rodinné továrny a tak je nutno vyhovět manželství za úplatu a Stáňa opět mizí ze scény. Nakonec však má poslední šanci v roce 1939, kdy právě dospívá třetí generace, Jiřinina dcera Helena Krutinová. A tehdy už Stáňa neváhá a nenechává si nikým a ničím svou láska vymluvit. Má sice už prošedivělé skráně, ale to mladé dívce imponuje... Ideální námět Mužů, kteří nestárnou, odpovídal Novému divadlu Oldřicha Nového a ve filmové podobě pak pozdní tvorbě Vladimíra Slavínského. Vlivem událostí v zákulisí hlavní roli převzal vpravdě rozkošný Jan Pivec a z divadelní inscenace přešla jen Zita Kabátová, která hrávala Jiřinu. Výsledek pak vykrystalizoval mezi nejklasičtější protektorátní melodrama. ()

otík 

všechny recenze uživatele

Možná průměrná černobílá komedie ze starých časů, ale především námětově je velmi příjemných osvěžením a originálním kouskem. Jan Pivec se totiž dokáže zamilovat do tří žen různých generací v rámci jedné rodiny. A když na konci jeho první láska, tentokrát už stará babička, prohlásí něco ve smyslu – „Už mu ji konečně dejte, nebo poblázní i čtvrtou generaci!“, je jasné, že takový film si nadprůměrné hodnocení rozhodně zaslouží. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Shoda na konstataci, že Jan Pivec patří k předním představitelům moderního českého herectví, je asi většinovou. Pokud tomu tak opravdu je, zbývá se zeptat, jak je možné, že tento údajně "hloupoučký" film si právě Pivec cenil nad jiné. Při pohledu na stříbrné plátno záhy pochopíme proč. Zdánlivě plytký námět je rozehráván s neobvyklou bravurou (musel mu předcházet úspěch divadelního představení na Nového divadle) a očividnou chutí oběma vůdčími aktéry: Kabátovou i Pivcem. Odlehčený veseloherní tón, nesený skvělými výkony obou protagonistů, překrývá řadu viditelných dobových klišé. A zajímavou, neobvyklou zůstává i ústřední myšlenka tohoto hraného dílka: Neústupnost muže, který nalezl svůj životní ženský typ a je k němu opakovaně přes propast generací magicky přitahován. Romantické je někdy nepravděpodobné, ale i nepravděpodobné bývá často reálně realistické. A uchvacující. Přes již konstatovanou propast generací a času. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Po letech jsem si názor na tuto veselohru poupravil. Je rozverná, dostatečně humorná a pracuje i s motivem morálky (ovšem o poznání hůř, než třeba taková Mravnost nade vše). Oživením snímku jsou herečky, které nepatřily ke "klasickým" kráskám prvorepublikového filmu - Jarmila Smejkalová nebo Jana Romanová. Ovšem jediná věc, se kterou zásadně nesouhlasím, je název - moje záda by mohla vyprávět! :o) 70%. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Za úsměv jediný, má krásná paní... Fenomenální úspěch hudební komedie Jana Patrného (1877 – 1929) na prknech Nového divadla Oldřicha Nového přiměl režiséra Slavínského na nic nečekat a jednat. Svou neústupností ovšem vyvolal nepříjemný konflikt, na jehož konci zbylo jediné: uražený odchod Oldřicha Nového z filmových ateliérů. Slavínský si, navzdory předem vyřčeným předpokladům, totiž prosadil pětatřicetiletého Jana Pivce, tehdy již renomovaného divadelního herce, který svého Stáňu vybavil velkou přesvědčivostí, osobním charismatem i jistou elegancí. Vskutku okouzlující Zitu Kabátovou sice Slavínského tvrdohlavost stála angažmá u Oldřicha Nového, jisté ale je, že její Helena, žena nepochopená a přehlížená, zosobňuje nejen vrchol hereččiny filmové kariéry, ale také cosi jako tragický úděl dívek a žen vdaných bez lásky, z pouhého rozumu. A film? Neodolatelný. Od začátku do konce. Celá ta stěží uvěřitelná lovestory je totiž rozehrána s určitou lehkostí, jemným ironickým humorem a velkou životní moudrostí, jsa přitom vybavena obecnější úvahou o mužích, kteří ztratí-li ženu, hledají v dalších vztazích jen její pokračování. Že se s tím lecjaký zhrublý mileniál neumí identifikovat, není vina filmu, nýbrž nezmar dnešní doby, která hluboký milostný cit degradovala na pouhý povrchní flirt bez úcty a porozumění. Ach ano, tehdy byli pánové skutečnými gentlemany. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (6)

  • Jan Pivec se i ve skutečném životě zamiloval do jedné ze svých filmových lásek - rok po premiéře se oženil s Janou Romanovou. (kosticka7)
  • Po úspěchu filmu dostal režisér Vladimír Slavínský nápad natočit i další film Ženy nestárnou se Zitou Kabátovou v hlavní roli nestárnoucí dámy, která by v průběhu let svedla mladého muže, po letech jeho syna a nakonec i vnuka. Výrobci filmu však dostali strach, že by puritánští diváci snímek nepřijali. (Olík)
  • Původně měl hrát hlavní roli Oldřich Nový, který ji hrál již na divadle. Režisér Slavínský však do scénáře vložil některé pasáže z pera Nového, což se ho dotklo, a tak z jeho akvizice sešlo. Slavínský nakonec angažoval jen Zitu Kabátovou, která hrála s Novým v divadle. V divadle Oldřicha Nového se původní divadelní komedie „Muži nestárnou“ hrála celkem třistakrát. (Kulmon)

Reklama

Reklama