• Autogram
    ***

    Značne neuveriteľný príbeh o zázračnej premene protivného pána továrnika. Vznikla tak rozprávka o kapitalizme s ľudskou tvárou so silným sociálnym podtextom o nízkych platoch, akoby sa už schyľovalo k socialistickej republike. Za zmienku stoja určite dvaja malí chlapci, ktorí sa zhostili svojich úloh výborne. –– Tenhle Bartoš a starej Bartoš - nebe a dudy.(5.7.2013)

  • boshke
    *****

    "Kdyby mi alespoň vynadal... nebo se se mnou pohádal! Ale to je pořád Fanynko sem, Fanynko tam!" Prostinký a zároveň nesmírně kouzelný film, s roztomilými Vaškem a Tondou a skvělými Marvanem a Plachtou. Zajímavé jistě je, že vegetarián, abstinent a nekuřák je futrován vepřovým se zelím, napájen borovičkou a spokojeně potahuje z cigarety. Mohlo by něco takového vzniknout v dnešní době? 90%(13.10.2012)

  • blackrain
    *****

    Výborný návod jak napravit starého morouse a nelidu továrníka Bartoše (Jaroslav Marvan). Bartoš se při procházce zraní. Pomůže mu skalák Fábera (Jindřich Plachta). Bartoš si nic nepamatuje a neví, že je neoblíbeným továrníkem. Dokonale se sžije s rodinou skaláka. Ti ho přijmou za svého. Celý příběh se ještě více zamotá, ale všechno skončí dobře.(1.1.2009)

  • Radek99
    ****

    Jindřich Plachta v roli prostého chalupníka Antonína Fábery je skutečně neodolatelný a až překvapivě autentický, v symbolickém podobenství o skutečných lidských hodnotách a sociálním rozměru lidství jako takovém, natočeným logicky právě v časech největší mravní i existenční zkázy českého národa, v pohnutém bezvýchodí roku 1941. V kontextu protektorátní tvorby je to dílo pochopitelné a logicky zapadající do jejího rámce, kam jinam měli lidé utíkat a posilovat svou víru a naději, než k nadčasovým hodnotám reprezentovaným právě postavou Antonína Fábery. Herecké výkony navzdory době vzniku jsou velmi civilní (obzvláště pana Plachty) a celkové vyznění skutečně až plakátově prosté - gró národa je v jeho prostých a nezkažených lidech, tady se protektorátní umění prolíná s obrozeneckým, zejména s větví Hálkovou. A vlastně je to trochu i jako v Babičce Boženy Němcové (která v té době byla snad nejvydávanější knihou), kde prostá žena z lidu předává svou přirozenou moudrost a zkušenost vrchnosti. Tady se náprava elit koná s až naivní samozřejmostí a idyličnost žití v chaloupce je také až barvotisková, to je také největší slabinou celého tak prvoplánového snímku. Poptávka po nápravě elit je tu ovšem dobře patrná - jejich selhání v době předválečné i pomnichovské se bude vinout naší historií ještě dlouho...(2.1.2011)

  • Marigold
    ****

    Prostý prostinký příběh o tom, kterak namyšlený a mrzoutský velkokapitalista (Jaroslav Marvan) přijde mezi chudou rodinou dělníka Fábery (Jindřich Plachta) znovu na chuť životu. Film stojí a padá s výtečnými hereckými výkony, které udržují sentiment v rozumné míře – zejména až překvapivě civilní Plachta a roztomilá dvojčata (že by prefigurace dvojčat Homolkových? :o)). Ozdobou filmu je samozřejmě i Marvan, který dokázal s přesvědčivostí sobě vlastní spojit mrzouta s roztomile bodrým dědulou. Sentimentální film pro pamětníky, na který se dá dívat i bez chápavého úšklebku...(22.2.2004)

  • - Malého synovce Tondu hraje Jindřich Blahník, v titulcích je ale uveden pod jménem Jiří. Po letech bratři Blahníkové objasnili, že oslovení Jirko znělo filmařům domáčtěji. A také se prý pro titulky hodilo, že Jiří má méně písmen. (Stegman)

  • - Dvojčata Jiří a Lumír Blahníkovi byli synové hudebního skladatele Františka Blahníka. (Zdroj: kniha Český biják). (M.B)

  • - Premiéra proběhla 31. října 1941 v kinech Blaník a Lucerna. (Cucina_Rc)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace