• Karlos80
    ****

    Bravurně natočená lidová veselohra s opravdu lidským a působivým výkonem Jindřicha Plachty, coby jako skalákem Fáberou. Velmi se mi líbili i malí harmonikáři Jirka a Lumír Blahníkovi a jimi zpívaná písnička "Nám je to jedno" se tenkrát stala velmi populární. Průmyslový magnát Bartoš (Jaroslav Marvan), který nakonec svolil k svatbě svého synovce, a jediného dědice (Raoul Schránil) s chuďasovou dcerou Anči (Jana Romanová), stále stejný mrzoutský a téměř s ničím nespokojený Jaroslav Marvan.. Tak jak ho lidi měli a mají stále rádi. Dnešní rádoby velkokapitalisté nejsou určitě o nic moc lepší než on. A to teprve filmu dodává filmu právě teprve ten správný náboj! Scény s míčem, nebo s počmáranými kozami, kdy naopak dobrák Fábera má oběma klukům klukům dát pětadvacet na zadek jsou nezapomnutelné. To se musí prostě vidět.. Plachta byl opravdu zvláštní a vyjímečný herec, člověku by se chtělo říct že skoro nehraje! Ale opak je pravdou. Vypadá, jako by se ostýchal, jako by nevěděl, kam se se svými dlouhýma rukama, i jeho pohled se uhýbá očím, na něho upřeným. Vypadá, jako by nic neuměl, nic nechtěl podat a přece- inu, je to film, který dokáže dojmout a rozveselit a který člověka naplní takovou vírou v dobré lidské srdce, zkrátka: který okouzlí jako pohádka, točící se kolem něho. On dal tomuto filmu tu neodolatelnou atmosféru (kterou mi tak obdivujeme), jímavé lidskosti a on vytvořil tak úžasně slohovou postavu obyčejného člověka z lidu, lamače (ne toho dívčích srdcí) kamene, s jeho jímavou prostostí, nemotorností, s jeho naprostým nezájmem o herecké efekty. Řekl bych že snad úplně poprvé v českém filmu (když opomenu filmy Druhá směna a Pro kamaráda oba z roku 40') tu byl celkem věrně, poutavě a především neskonale dojímavě zachycen jistý zajímavý druh českého dělníka. No co bych dodal nakonec snad jen Plachtovým závěrečným monologem. Kdy na posteli těžce raněný a zafačovaný odpovídá Marvanovi na jeho otázku, která zní.."Proč nebudeš tančit na veselce Anči s Oldřichem ?" A on mu odpovídá.. "že nebude, a že on sám to musí vědět nejlíp, protože tančit vůbec nedovede !"(24.12.2006)

  • Marthos
    *****

    V rozsáhlé tvorbě režiséra Vladimíra Slavínského výrazně převažují ryze nenáročné náměty, podmíněné na jedné straně jakousi ireálností idylického světa horních deseti tisíc, ale na straně druhé zároveň také hřejivým člověčenstvím lidí stojících často na okraji společnosti anebo těch, kteří vyznávají jiné než materiální hodnoty. Sám Slavínský se v té době několikrát vyslovil s přáním vytvořit umělecky hodnotný projekt, kde by mohl prosadit své nepopiratelné ambice a talent. V časech válečné okupace se mu tento sen částečně splnil, když zpracoval životní osudy významného českého kapelníka Františka Kmocha a adaptoval jedno z působivých romanet Jakuba Arbesa. Stejného úspěchu ale dosahovaly i jeho veseloherní filmy, jejichž úroveň se zvyšovala a uspokojovala jak široké vrstvy návštěvníků kin, tak odbornou kritiku, která si nemohla nepovšimnout uměleckého růstu Slavínského. Nebe a dudy jsou právě filmem takového typu. Klasický střet morálních a stavovských hodnot je zobrazen na příběhu uzurpátorského továrníka, náhodně se ocitajícího v idylickém světě poctivého dělníka z lomu, který oplývá až zázračnou srdečností a poctivým přístupem k práci a životu. Je zcela evidentní, že příběh stojí a padá s mimořádným hereckým kreditem hlavních představitelů, tedy Jindřicha Plachty a Jaroslava Marvana, výborně sehraných nejen v okamžicích nově vznikajícího přátelství, ale také ve chvílích neprozřetelného odloučení. Výjimečnou událostí se pro film stala ale teprve účast sourozenců Blahníkových, tehdy pětiletých nezbedných dvojčat, jejichž bezprostřední výkon podtrhuje osobitost celého příběhu. Popularita a mimořádný divácký úspěch tohoto filmu překlenuje už několik desetiletí a svědčí o mimořádném umění režiséra Slavínského, který věděl, čím diváky spolehlivě zaujme.(3.10.2008)

  • pytlik...
    *****

    Film představuje krásnou ukázku ideálů nacionálního socialïsmu. Sentiment na maximu, oslava tvrdé práce...a zároveň smazávané třídní rozdíly, protože kapitalista je zlý a necitelný jen proto, že nepoznal zlatá srdce dělníků. Stačí, aby si pan továrník chvíli pohověl u svého zaměstnance v posteli a hned jsou nejlepší kamarádi. Zaujalo mě taky, že zatímco dnes jsou známkou zdraví svaly nabušené z posilovny a pleť vysušená ze solárka, tehdy to byla zapálená cigareta a pití domácí lihoviny. PS: Nedá mi to, abych nevyužil krásné příležitosti a nerozepsal se na téma názvu filmu. Nebe a dudy, co to jako má být? Dudy jsou jako opakem nebe? Takže jako hříšníky čekají po smrti dudy? Nooo, protože jsem slušně vychovaný, ani sem radši nebudu psát, že by to třeba nějací muži uvítali, protože né všichni jsou dolňáci. No každopádně, já hlasuju pro to, tohle české úsloví změnit, alespoň do doby, než Skotové vystoupí z Velké Británie a vzdají se tak jaderného arzenálu. Protože až jim to někdo přeloží, takovou pohanu národního nástroje určitě nenechají bez odpovědi, navlečou slušivé maskáčové sukně a vyrazí do boje.(7.5.2015)

  • gogo76
    ****

    "Kdyby mi alespoň vynadal..." Vzhľadom na rok výroby som k filmu pristupoval opatrne, ale nakoniec príjemne prekvapil. Zaskočila ma pomerne slušná kvalita obrazu i zvuku, pretože už som sledoval kadejaké "šumítka" a tak trochu som ho očakával aj tu. Poteší výborný príbeh v ktorom sa chudobný Fábera pokúsi prevychovať jedného človeka a premeniť jeho kamenné srdce na ľudské. No a Fábera má úspešnosť 100% - nú . Film občas dojme i pobaví a tie dvojčata, to je fakt radosť. "Nám je to jedno, nám je to jedno , my peníze nemáme..." 80%.(5.2.2016)

  • kapsomut
    *****

    Tak užasnej film už jsem dlouho neviděl. Výborný příběh a skvěle provedený konec a nepřekonatelné herecké výkony. Bezchybný film, který dopuručuji všem, kteří se chtějí podívat na klasický černobílý filmeček. Opravdu české staré filmy mají svoje kouzlo. Rozhodně patří do TOP 200 filmů co jsem kdy viděl!!!(10.10.2009)

  • - Malého synovce Tondu hraje Jindřich Blahník, v titulcích je ale uveden pod jménem Jiří. Po letech bratři Blahníkové objasnili, že oslovení Jirko znělo filmařům domáčtěji. A také se prý pro titulky hodilo, že Jiří má méně písmen. (Stegman)

  • - Brána Brázdovy továrny, která se objeví na začátku filmu, se nacházela v Brodcích, kde v té době stála Zbrojovka Františka Janečka, pozdější areál Jawy. Na tom samém místě, kde stála brána, byla později postavena vrátnice, kde se natáčela scéna z Báječných let pod psa (1997). Tato vrátnice byla v roce 2014 zbourána. (Cheeter)

  • - Točilo se u jílovišťského hotelu Hubertus, v Týnci nad Sázavou a také ve sliveneckém lomu. (Stegman)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace