Profumo di donna
Vôňa ženy
Scent of a Woman
Scent of a Woman
Scent of a Woman
Scent of a Woman
Režie:
Dino RisiKamera:
Claudio CirilloHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Vittorio Gassman, Alessandro Momo, Agostina Belli, Moira Orfei, Vernon Dobtcheff, Carla Mancini, Lorenzo Piani, Gennarino Pappagalli, Franca Scagnetti (více)Obsahy(1)
Vojenský kadet doprovází slepého, na jednu ruku ochrnutého kapitána Fausta Consola na týdenní výpravě z Turína do Neapole. V Římě navštíví Fausto kněze, jehož žádá o požehnání. V Neapoli se sblíží s jedním důstojníkem, který je rovněž nevidomý, a najde v něm dobrého kumpána do hospody. Podělí se o své životní příběhy... V Neapoli žila Sára do níž byl Fausto zamilovaný a která s ním v minulosti špatně zacházela. Oba poté zosnují plán. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Velmi pěkný film. Nějaký příběh je zde spíše podružný, ten film stojí a padá na hlavní postavě, slepci Faustovi, ve fenomenálním hereckém ztvárnění (mého velkého oblíbence) Vittoria Gassmana. On tomu filmu a té postavě dodává neuvěřitelnou životnost a zajímavost (btw. tou vitálností mi vzdáleně mi připomněl hlavní postavu Almodóvarova filmu Rozervaná objetí), strhává na sebe veškerou pozornost, a je zcela samozřejmé, že je do něj ta mladá husička Sara zamilovaná. Z toho důvodu mi závěr filmu - cca. posledních 15 minut - přišel neuspokojivý - dokud měl Fausto nad Sarou navrch, bylo vše, jak má být. Když však v závěru odchází pokořený po jejím boku - a pravděpodobně odsouzený s ní strávit zbytek života - pociťoval jsem silnou nelibost. Agostina Belli mi zde navíc ani nepřijde nijak zvlášť hezká a film by se mi mnohem víc líbil, kdyby skončil tak, že by jí sbalil Ciccio, kterému jsem celou dobu fandil - protože tak by to v životě mělo být. Btw. americký remake mě absolutně nezajímá a opovrhuji lidmi, kteří ho vynáší do nebes a ještě se netají tím, že původní snímek Dina Risiho ani neznají. ()
Oscar 2 nominace: Cizojazyčný film, Scénář - A . . . . . .Zlatá Palma - výběr ()
Skutečně opravdový film, který se nebál smíchat vážné téma a nemilosrdné životní skutečnosti s působivými komickými prvky, které však příběh vůbec nebourají, nezlehčují ani nerozmělňují, a naopak mu dodávají příchuť hořké zkušenosti. Podivná cesta, kterou spolu absolvují šarmantní, ale podle svého mínění na konci života stojící, kapitán a nezkušený, idealistický vojáček snese spoustu nejrůznějších interpretací a ta zdánlivě tak důležitá slepota je odsunuta na vedlejší kolej. Mluvit tady o tom americkém slaďáku mi příjde jako urážka tohoto skvělého filmu! ()
Americký remake jsem už shlédl a v konfrontaci s ním obstálo italské drama víc než se ctí. Z původních čtyř hvězdiček jsem zvýšil hodnocení na absolutní počet. Takhle vypadá poctivý film. Dino Risi dokáže velmi dobře pracovat s lidskými emocemi a se scénářem zacházet tak, aby nesklouzl k lacinému sentimentu. Přitom příběh invalidního důstojníka, který přišel o zrak, k tomu přímo vybízí. V první řadě je to drama o lásce, ale i o vyrovnávání se svým postižením. Velmi dobrá je hudební složka, ústřední melodie ve mě doznívala ještě dlouho. Vittorio Gassman se se svojí obtížnou rolí vyrovnal se ctí, jeho cynický zahořklý důstojník Fausto je skvěle zahraný a herec za něj dostal oprávněně celou řadu festivalových cen. Co oceňuju, je realisticky pojaté prostředí a to, že se režisér nebál do svého filmu začlenit hodně temné prvky. Celkový dojem: 90 %. ()
(Moze obsahovat spoilery) Americka verzia ma sice prilis nedostala, zato tato povodna ano. Tam kde sa remake snazi zaposobit slovami (resp. preslovmi :)), tu vas dostane len samotny pohlad na mlciacu tvar hlavneho predstavitela, ktora dokonale stelesnuje cele jeho utrpenie.Ak nepocitam Osvietenie, nevidelsom ziadny iny film, kde by boli tak posobive staticke zabery na tvar herca. Sam zastavam nazor ze film by mal predovsetkym rozpravat obrazom a nie slovami. V tom najviac previsuje original americky remake. Co sa tyka hlavneho predstavitela, aj ked Al Pacino za svoj skvely vykon dostal dokonca oskara, na Vittoria Gassmana, v tomto pripade nema. Vrocholom filmu je zaverecna scena, ked Fausto zostane bez pomoci a ked sa snazi vyjst z domu po dvoch krokoch bezmocne upadne na zem a je nuteny si napriek svojej hrdosti pripustit, ze bez pomoci druheho nedokaze zit.. Jedina vec co mi vadila bol rychly odchod jeho sprievodcu, ktory tym akoby stratil podstatu svojho ucinkovania. (treba spomenut skvely soundtrack). (9/10) ()
Hudba svou jednoduchou krásou málem překonala Françoise de Roubaixe v Poslední adrese. A kdybych se nerozhodla, že se bude jednat o komedii a nepřipravila se na salvy smíchu, neměla bych sebemenších námitek ani proti zbytku filmu. Mea culpa, za to tvůrci nemohou. Nemohou ani za hňupa, který film neviděl a přesto k němu napsal obsah. ()
Nejprve jsem viděl americký remake Martina Bresta s Al Pacinem. Při vší úctě k velkému Alovi tento snímek Dina Risiho je o třídu výš! Jak píše uživatel Pohrobek, tvůrci se nebáli smíchat vážné téma s humornou stránkou a vyvarovat se zbytečného sentimentu, ke kterému téma přímo " svádělo ". Zatímco celý remake odtáhl Al Pacino a já si říkal, že si nedovedu představit lepší výkon, tak se musím za svá slova dodatečně omluvit Vittorio Gassmanovi, který se role slepého a na jednu ruku ochrnutého kapitána Fausta Consula zhostil s bravurou a troufnu si tvrdit, že Ala na body jednoznačně poráží, k čemuž mu také dopomohl KVALITNĚJŠÍ SCÉNÁŘ ( silněji a rozhodně lépe zpracovaný příběh ). Co stojí určitě ještě za zmínku to je povedená hudební složka, výborný výkon Alessandra Moma jako Ciciho a krásná Sára v podání Agostini Belli. A zatímco sladkobolný závěr amerického remaku byl hodně nepovedený ( což je ještě jemně řečeno), tak tento konec zapadl přesně do duchu celého snímku a byl více než jeho důstojnou tečkou. ()
Vôňa ženy po včerajšku preberá po Poslednom skautovi korunu najhláškovitejšieho filmu všetkých čias. Sledovať film v kine a zdielať emócie s ďalšími desiatkami ľudí je neoceniteľnou pridanou hodnotou. Prečo sa nestala krásna Agostina Belli hviezdou formátu Cardinale/Lolobrigida je pre mňa veľkou záhadou. Proste treba vidieť, popisovať film je zbytočné. ()
Tak tady musím přísný. Ano, napadla mě věta: ,,Sakra, originál filmu, jehož remake mám v topce, to bude podívaná ''. Šlápl jsem vedle. Zatímco Vůně ženy z roku 1992 se rozjíždí povolněji a diváka pomalu, ale jistě vtahuje do děje. Zde to mělo až moc zbrklé tempo a atmosféra byla jakási hořká. Jsem zklamán tak, že už ani nemám náladu se dál rozepisovat o tomto... kýči. Abych to shrnul, Brestova Vůně ženy má kouzlo, obsahuje vtipné, ale i dojemné scény, zkrátka něco dá, ale tohle dovede tak akorát nasrat. Třeba se pletu, ale myslím, že zde dalo vymáčknout mnohem víc. ()
Vím o tom filmu léta a neuměl jsem si představit, že by příběh s tématem slepoty mohl být (také) komedií. Jenže jak mi Dino Risi už víckrát ukázal, pro něj snad neexistuje téma, z něhož by nedokázal vykřesat humor. Cynická povaha věčně ukecaného Fausta Consola ve vztahu k poslušnému sluhovi tady vnáší díky Faustovým replikám do nálady spoustu nepřehlédnutelné ironie, oba spolu zažívají na společných cestách italskými velkoměsty i nejeden veselý zážitek a já byl překvapen, že Vůně ženy (alespoň v této původní verzi – remake jsem neviděl) je vlastně i road movie. Je to také krásná ukázka toho, jak za patřičné konstelace můžou komedie a drama (...jako v životě) fungovat spolu vedle sebe v jednom filmu, propojovat se a přecházet z jednoho do druhého. Tady vše skvěle funguje zásluhou Vittoria Gassmana, který předvedl snad nejlepší výkon, jaký jsem od něj viděl a žasl jsem, nakolik své postavě se zrakovým hendikepem dokázal přizpůsobit veškeré pohledy i způsob chůze, to vše s vypilovaným hlasovým projevem, nímž především dává coby Faust najevo svůj povýšenecký postoj a pocit (zdánlivé) sebestačnosti. Navrch krásná hudba, pohledná italská místečka a napínavé vyústění děje s přesným dávkovaním emocí směrem k závěru bez zbytečného sentimentu. Déle jsem si tenhle Risiho film coby jeden z vrcholů tvorby pana režiséra šetřil a naštěstí se mi dostalo skutečně výjimečného filmu. [90%] ()
Zatraceně tvrdá komedie. Ústřední hudební motiv (je silný) se objeví v celém filmu snad jen jednou nebo dvakrát, a samozřejmě film ohraničuje, ale pamatovat si ho zřejmě budete. Původní dabing z dílny K.M.Walló je fenomenální a ocitnete se díky němu v autentické době. Velká zábava to nebyla, o to cennější je herectví, pohledové exteriéry a půvab Agostiny Belli (moje první setkání). ()
Myslím si, že sa o čosi viac vydaril až nadchádzajúci remake, ako zrovna tento originál s Vittoriom Gassmanom v hlavnej úlohe, i keď rovnako zdôrazňujem, že obidvaja predstavitelia, ako v talianskej, tak aj v americkej verzii, vskutku predviedli dosť charizmatické, herecké výkony, no zároveň by som ešte na margo celej veci tiež podotkol, že ten „vzrastovo nižší”, bol nakoniec predsa i o málo lepším, než akurátne jeho predobraz...? V prvom rade záleží iba na každom uhle pohľadu. • Nie, najväčší problém s týmto titulom som nemal kvôli ústrednej postave - kapitána Faustoa Consoloa v podaní Vittoria Gassmana, totižto, on sa správal len presne podľa dopredu nastavenej šablóny, skrátka, čo mu predpisoval adaptovaný scenár. No, obsadenie ako také, vrátane hneď nasledujúcej, „kľúčovej postavy” Giovanniho Bertazziho v podaní Alessandroa Momoa, tak práve to vidím, ako jeden z najhlavnejších dôvodov, prečo som vlastne tak prísne znížil konečné hodnotenie. • Prosím pekne, nehnevajte sa na mňa, ale táto voľba nebola tou úplne najšťastnejšou. Nielenže sa absolútne nehodil vedľa titulnej postavy, ale najmä pôsobil ešte mladším dojmom, než teda v skutočnosti bol, t.j. namiesto jeho pôvodných 17, vyzeral o niekoľko rokov menej, čo tentoraz nepovažujem za žiadny kompliment! (Povedzme na 14-15?!) Napríklad, budúci nasledovník už pôsobil oveľa realistickejším zobrazením, čo nie je zanedbateľný postreh. • A to som si pritom (asi naivne) myslel, že sa v žiadnom prípade nemôže kópia porovnávať s originálom, no opak je však pravdou, aspoň v niektorých prípadoch to platí dvojnásobne... ()
Trocha mi správaním ten starý pripomínal môjho strýka, no škoda, že som sa nebavil. Film celkom pekný a milý v niektorých momentoch, pár silných chvíľok, ale nič zvláštne. ()
O třídu výš než americký remake s Al Pacinem. ()
Už je to dávno, už si ani nevzpomínám oč v tom filmu šlo. Vím, že mě úžasně zaujal svým výkonem charismaticky Vittorio GASSMAN. Pak jsem viděla (možná) všechny filmy, kde hrál on, ale hlavně co se k nám do republiky z Itálie dovezly. Nechci kvůli tomu načítat obsah filmu. Stačí mi, že si na ten film zachovávám dobrý pocit. ()
Jednoznačně lepší, opravdovější, nepatetická a nesladkobolná verze než z roku 1992, ve které to vzali typicky po Americku. ()
V.Gassman exceluje ve své pravděpodobně životní roli slepého a zmrzačeného kapitána, jenž pod maskou cynismu, poživačnosti a nenávisti k lidem skrývá vnitřní křehkost, nejistotu a obavu ze zranění citového. Risiho tragikomedii jsem měl vždycky rád (zejména ta "školení", která Fausto udílí svému mladému průvodci o lidech a světě) a mám ji ještě raději v původním znění, za což patří dík Levným knihám. ()
ocenenia : Oscar 1976 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1975 - Najlepší herec (Vittorio Gassman) ()
Herecký koncert Vittoria Gassmana, který se jako slepý kapitán Fausto cítí být v životě "pikovou jedenáctkou", je bravurní a Gassman je v tomto filmu naopak esem Dina Risiho. Snímku dodává půvab Agostina Belli a Gassmanovi dobře sekunduje mladičký Alessandro Momo. Melodramatická komedie je skvělou Risiho výpovědí o lidském handicapu a životních zkušenostech všech lidí v okolí slepého vojáka. ()
Dost tvrda, drsna komedia - isty Pierre Richard mal tiez tvrde komedie. Vittorio PlynovyMuz mal ale daleko lepsie filmy, v strednej casti je to len nudna zivacka. 80 % ()