Walkabout
Walkabout
Walkabout
Režie:
Nicolas RoegScénář:
Edward BondKamera:
Nicolas RoegHudba:
John BarryHrají:
Jenny Agutter, David Gulpilil, Luc Roeg, John Meillon, Barry Donnelly, Hilary Bamberger, Carlo ManchiniObsahy(1)
Dívka a chlapec (jména se nedozvíme a nejsou důležitá) se jednoho dne vydávají autem se svým otcem na piknik do pustiny. Tam dojde k překvapivému zvratu. Poté, co se otec pokusí své děti zastřelit, obrátí zbraň proti sobě a zapálí auto. Sourozenci se pak vydávají zpátky do civilizace. Pro děti vychované ve městě to není snadná cesta. Nebýt toho, že se k nim později připojí domorodý mladík, není jisté, jestli by přežili. Onen mladík právě podstupuje dlouhou zkoušku dospělosti, během které se o sebe musí postarat úplně sám a přežitím v divočině dokázat, že už patří mezi muže. Dvojice sourozenců tuto zkoušku částečně absolvuje s ním tím, že jsou oba nuceni změnit své postoje, návyky i intuici. Na dívce vidíme, jak se učí přebírat odpovědnost a jak začíná chápat své ženství, na jejím bratrovi zase to, že se v něm už rodí budoucí dospělý muž, schopný komunikovat a rozhodovat se. (ČSFD)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Naprosto jasné poselství, které je zřejmé i po tolika letech. Střet dvou kultur, civilizací, světů, ono to vyjde vlastně nastejno. Na jedné straně bezstarostný, městský život, na straně druhé, nádherná, divoká a nespoutaná příroda. Je jen na Vás, na jakou stranu se dáte a jaký život budete žít. Zní to velmi jednoduše, ale realita bývá mnohdy jiná. Poslední scéna to vystihuje naprosto přesně..... ()
Pěší road movie o návratu dvou sourozenců zanechaných uprostřed australské buše do civilizace. A je takový návrat vůbec možný? Zvlášť, když je cesta dlouhá. Krásná Jenny Agutter (kterou režisér neváhal svléknout a pak dlouze zabírat při koupeli) a režisérův syn Luc se totiž na téhle pouti samozřejmě změní. Výborná kamera maluje poetické obrazy, k tomu hraje skvělá hudba Johna Barryho, prostě paráda! ()
Je par momentu, ktere mne ve filmu nebyly jasne. Nebo spis pricina techto mometu ale asi to tak mam byt. Clovek nemuzu chapat vsechno a zase na druhou stranu to vnaselo hodne tajemna do filmu, ktery byl hrou vynikajicho australskeho svetla a mlade zeny a muze s australskou prirodou. Zajimave strihy mezi krasnou nahou divkou a mladym chlapcem, ktery je prave na lovu. ()
Po návrate do civilizácie dievčina uväznená v sklobetónovej kancelárii spomína: Koľko za tých pár dní zažila dobrodružstiev a krás, raz by sa tam iste rada vrátila. Veď teraz bude v tej kobke preberať papiere až do staroby. Už nikdy toľko nezažije. Prečo sa vôbec vracala? Čo nás na divočine tak priťahuje? Patríme do nej. ()
Na zadok, ako som podvedome dúfal, ma to neposadilo. ale rozhodne, kontrast medzi povrchnou individualistickou civilizáciou a prirodzenou matkou prírodou, bol veľmi fajn. Neporovnateľne lepšie ako novší pokus o zachytenie podobnej chúlostivej, existenciálnej témy. A to: Into the Wild (2007) Hudba a niektoré, pravdepodobne improvizované kamerové zábery, boli božsky geniálne, to ostatné, bolo remeselne zvládnuté dobre ale moje srdce si to nezískalo a takéto poetické filmy by to robiť mali. Príbeh súrodencov, ktorí sa stratia v Austrálskej buši a natrafia na domorodca, ktorý im po dlhej ceste pomáha prežiť bol tiež slušný. Ide o moje prvé stretnutie s tvorcom menom Nicolas Roeg, a hoci teraz nemám chuť začať po nom pátrať... Určite sa ešte stretneme. ()
Reklama