Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Učitel František Kmoch je suspendován, protože po nocích hraje na tancovačkách nebo komponuje. V Kolíně sestavuje kapelu a jeho příznivec baron Hrubý mu dopomůže k veřejnému vystoupení. Jeho hudba se zalíbí nejen doma ale i ve světě...
Ačkoli životopis proslulého kolínského kapelníka a skladatele Františka Kmocha lze označit za idylu, na počátku německé okupace získal výrazně jinotajný ráz - diváci v něm odečítali oslavu české kultury i nepoddajných českých povah. Rádi mu odpustili ateliérový rozměr, protože ve třech premiérových kinech slavil mimořádné úspěchy. Na stříbrná plátna se triumfálně vrátil i po válce - navštívily jej téměř čtyři miliony lidí! Snímek, v němž zaznějí nejznámější Kmochovy písničky, patří mezi nejlepší díla, jaká Vladimír Slavínský režíroval. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (17)

troufalka 

všechny recenze uživatele

Film o době a z doby, kdy ještě dechovka nebyla sprosté slovo a dala se poslouchat. :o) Tak jako Kmoch psal české lidové písničky, točil Vladimír Slavínský české filmy pro obyčejný lid. Vznikl další pěkný kousek v řadě, který nevzbudí nadšení kritiků, možná ani diváků, ale který rozhodně neurazí a je milý. ()

petaspur 

všechny recenze uživatele

Snímek vznikl v těžké době z lehce čitelného důvodu posílení národní hrdosti, což je čin jistě chvályhodný, ale já ho nemohu zcela docenit, neboť záběry na důchodce poklepávající si holí v rytmu dechnopárty ve mně vždy vyvolávaly pocit lehké nevolnosti. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Režisér Vladimír Slavínský nikdy nepatřil k těm tvůrcům, kteří hledali smysl své práce v umělecky působivých filmech. Základem jeho práce byly nenáročné revuální veselohry se zavedenými motivy, postavami a šťastnými konci. Točil film pro peníze a pro nejchudší vrstvy obyvatelstva. Nezáleželo mu na kritice, toužil po vyprodaných sálech. Avšak někde ve skrytu duše snil o svém velkém filmu, kterým by dokázal, že i on rozumí filmovému řemeslu, že je skutečný umělec a ne pouhý kýčař. Taková chvíle přišla v roce 1940, kdy české země již rok trpěly pod nacistickou nadvládou. Byl čas ukázat, na čí straně je pravda. Slavínského troufalá drzost, s níž neváhal odpovědným orgánům předložit scénář o životních peripetiích slavného kapelníka Františka Kmocha, snad nejslavnějšího kolínského rodáka, byla víc, než pouhým fanfarónským gestem. Manifest vlastenecké pospolitosti dosáhl při své premiéře nevídaného účinku a pásmo lidových písní, kterých je film doslova předimenzován, se stalo záminkou k otevřené rezistenci v rámci každého promítání, na venkově i ve městech. Velkého úspěchu tu dosáhl samozřejmě Korbelářův nepatetický portrét kolínského kapelníka, podpořený zčásti dalšími hereckými velikány v čele s Jaroslavem Vojtou, Jaroslavem Marvanem či Theodorem Pištěkem. Pro Slavínského, překvapeného nebývale vstřícným přijetím tohoto ryze českého filmu, to byla výjimečná chvíle, kdy se mu alespoň pro jednou podařilo vystoupit ze svého stínu a vyvrátit tím veškeré pomluvy o domnělé kolaboraci s nacistickými úředníky, kteří, jak tvrdili mnozí zlí jazykové, nabízeli Slavínskému nemalý finanční obnos za jeho služby německé kinematografii. Hluboce se tehdy mýlili ti, kteří ve Slavínském spatřovali nezúčastněného apolitického člověka, dbajícího jen vlastních zájmů. Důraznou odpovědí na vzniklé dohady a fámy, kterých se kulturní kuloáry jen hemžily, byla Kmochova hudba, tolik potřebná a hledaná právě v časech fašistické okupace. ()

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Životopisný film kolínského muzikanta Františka Kmocha. Vlasteneský film, kterému ke slávě dopomohl výběr nejkrásnějších Kmochových českých písniček, valčíků a polek. Dějově poloromantika, ale na rok 1940 - kdy už se leccos nesmělo, vyšel tento film bez šrámů. Viděla jsem film hned po válce a byla jsem nadšena. Byla bych ještě dnes ? Kdoví. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Nikdo neumí tak svižně zahrát třasák, jako on, matinko. 1) Film je typickou ukázkou faktu, že dobré dílo je nadčasové. I dnes, kdy potřeba vlasteneckého patosu téměř vyšuměla, tento snímek promlouvá jasnou řečí. 2) Plnokrevná hudba je v příkrém kontrastu oproti současné bezpohlavní dechovce, jak ji znám z rozhlasu a z vesnických zábav. 3) Výstižný koment: Marthos****, dr.fish*****. ()

dyfur 

všechny recenze uživatele

moja zaujímavosť: Kinematografický časopis Filmový kuriér udelil v roku 1940 Vladimírovi Slavínskému zlatú medailu za najúspešnejší film roku. (dyfur) ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Film o dechovce, kterou nesnáším? Dlouho jsem odkládal. Nakonec jsem seděl jak přikovanej a po skončení filmu zjistil, že jsem měl celou dobu na tváři rohlík od ucha k uchu. Je to pozitivní, vlastenecké, patetické až na půdu, bodré, čestné, poctivé, zkrátka zcela šílené, a přesto to skvěle funguje. Podupával jsem nožkou a vzpomínal na jednotlivé kusy z hudební výchovy na základní škole. Hudební aranž produkovaná ve filmu není ta tupá dnešní dechovka, ale poctivě hrající orchestr. Bavilo i dojalo mne to. Tak to byl ten český muzikant...90% ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Z osobních důvodů musím dát pět hvězdiček. Tenhle film mě provázel po celý život, promítal se už v našem vesnickém kině, několikrát byl uveden v televizi, zazněly v něm všechny slavné Kmochovy skladby, a Kmochova hudba byla jednou z prvních, které jsem díky svému milému dědečkovi, znal. Já jsem malý mysliveček, Pode mlejnem, nade mlejnem, Šly panenky silnicí, Andulko šafářova, Kolíne, Kolíne, Jarabáček, My Češi jsme muzikanti... Dědeček je měl ohromně rád a učil mě je zpívat. Už je tam kdesi 42 let... Brzy se na tu cestu vydám sám, a tak jsem si na něho dnes vzpomněl a slzy mi vstoupily do očí. - Co se týká samotného filmu, patří k těm nejlepším, jaké Slavínský vytvořil. Jestli se někomu dnes zdá strohý a sentimentální, je to jistě pravda, ale uvědomme si, že se tu oslavovala česká země v době nacistické okupace, a to byl největší význam tohoto díla. ()

Denny 

všechny recenze uživatele

Ten film nebyl natočen kvůli silnému příběhu, ale podíváme-li se na rok vzniku, mělo by nám být jasné, že české písničky a různé jinotaje posilovaly v té době českého diváka. O.Korbelář je ideálním Kmochem ()

Miki68 

všechny recenze uživatele

Jo, byla to moc těžká doba, kdy každý projev češství pomáhal k národní hrdosti a přežití nacistického marasmu. A to téma je jasné - co Čech, to muzikant. A to v polabí platilo víc a v kolíně nejvíc. Kmoch byl jistě velkým skladatelem - dodnes slyšíme promenádní i pochodové verze jeho polek. A pan Korbelář mu dal tvář... Dnes už poměrně vyčpělé, bohužel... ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Parádní snímek a zřejmě nejambicióznější dílo páně Slavínského (který je často považován za pouhého kýčaře, ale já si myslím, že to náhodou nebyl špatný režisér a minimálně ve čtyřicátých letech natočil hned několik klenotů). Asi těžko si představit, jak film zapůsobil na českého diváka v roce 1940. Já z něho mám krásný pocit i v roce 2021, sám jsem hrával v dechovce na klarinet a v naší pochodové knížce byla spousta Kmochových skladeb. Kmochova Kolína jsem se zúčastnil několikrát. Jinak pan Korbelář uměl hrát hned na pět hudebních nástrojů - na housle, violoncello, hoboj, fagot a na varhany. Kvůli tomuto filmu se naučil také dirigovat. To byl, panečku, muzikant. ()

harycek 

všechny recenze uživatele

Jakožto rodilý Kolíňák nemůžu hodnotit jinak než takto, ve filmu jsou záběry ze "Zámecké" kde jsem absolvoval taneční!!Jinak film má pro mne též dokumentární aspekt!! ()

Reklama

Reklama