Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Učitel František Kmoch je suspendován, protože po nocích hraje na tancovačkách nebo komponuje. V Kolíně sestavuje kapelu a jeho příznivec baron Hrubý mu dopomůže k veřejnému vystoupení. Jeho hudba se zalíbí nejen doma ale i ve světě...
Ačkoli životopis proslulého kolínského kapelníka a skladatele Františka Kmocha lze označit za idylu, na počátku německé okupace získal výrazně jinotajný ráz - diváci v něm odečítali oslavu české kultury i nepoddajných českých povah. Rádi mu odpustili ateliérový rozměr, protože ve třech premiérových kinech slavil mimořádné úspěchy. Na stříbrná plátna se triumfálně vrátil i po válce - navštívily jej téměř čtyři miliony lidí! Snímek, v němž zaznějí nejznámější Kmochovy písničky, patří mezi nejlepší díla, jaká Vladimír Slavínský režíroval. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (17)

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Film o dechovce, kterou nesnáším? Dlouho jsem odkládal. Nakonec jsem seděl jak přikovanej a po skončení filmu zjistil, že jsem měl celou dobu na tváři rohlík od ucha k uchu. Je to pozitivní, vlastenecké, patetické až na půdu, bodré, čestné, poctivé, zkrátka zcela šílené, a přesto to skvěle funguje. Podupával jsem nožkou a vzpomínal na jednotlivé kusy z hudební výchovy na základní škole. Hudební aranž produkovaná ve filmu není ta tupá dnešní dechovka, ale poctivě hrající orchestr. Bavilo i dojalo mne to. Tak to byl ten český muzikant...90% ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Nikdo neumí tak svižně zahrát třasák, jako on, matinko. 1) Film je typickou ukázkou faktu, že dobré dílo je nadčasové. I dnes, kdy potřeba vlasteneckého patosu téměř vyšuměla, tento snímek promlouvá jasnou řečí. 2) Plnokrevná hudba je v příkrém kontrastu oproti současné bezpohlavní dechovce, jak ji znám z rozhlasu a z vesnických zábav. 3) Výstižný koment: Marthos****, dr.fish*****. ()

Reklama

troufalka 

všechny recenze uživatele

Film o době a z doby, kdy ještě dechovka nebyla sprosté slovo a dala se poslouchat. :o) Tak jako Kmoch psal české lidové písničky, točil Vladimír Slavínský české filmy pro obyčejný lid. Vznikl další pěkný kousek v řadě, který nevzbudí nadšení kritiků, možná ani diváků, ale který rozhodně neurazí a je milý. ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Parádní snímek a zřejmě nejambicióznější dílo páně Slavínského (který je často považován za pouhého kýčaře, ale já si myslím, že to náhodou nebyl špatný režisér a minimálně ve čtyřicátých letech natočil hned několik klenotů). Asi těžko si představit, jak film zapůsobil na českého diváka v roce 1940. Já z něho mám krásný pocit i v roce 2021, sám jsem hrával v dechovce na klarinet a v naší pochodové knížce byla spousta Kmochových skladeb. Kmochova Kolína jsem se zúčastnil několikrát. Jinak pan Korbelář uměl hrát hned na pět hudebních nástrojů - na housle, violoncello, hoboj, fagot a na varhany. Kvůli tomuto filmu se naučil také dirigovat. To byl, panečku, muzikant. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Režisér Vladimír Slavínský nikdy nepatřil k těm tvůrcům, kteří hledali smysl své práce v umělecky působivých filmech. Základem jeho práce byly nenáročné revuální veselohry se zavedenými motivy, postavami a šťastnými konci. Točil film pro peníze a pro nejchudší vrstvy obyvatelstva. Nezáleželo mu na kritice, toužil po vyprodaných sálech. Avšak někde ve skrytu duše snil o svém velkém filmu, kterým by dokázal, že i on rozumí filmovému řemeslu, že je skutečný umělec a ne pouhý kýčař. Taková chvíle přišla v roce 1940, kdy české země již rok trpěly pod nacistickou nadvládou. Byl čas ukázat, na čí straně je pravda. Slavínského troufalá drzost, s níž neváhal odpovědným orgánům předložit scénář o životních peripetiích slavného kapelníka Františka Kmocha, snad nejslavnějšího kolínského rodáka, byla víc, než pouhým fanfarónským gestem. Manifest vlastenecké pospolitosti dosáhl při své premiéře nevídaného účinku a pásmo lidových písní, kterých je film doslova předimenzován, se stalo záminkou k otevřené rezistenci v rámci každého promítání, na venkově i ve městech. Velkého úspěchu tu dosáhl samozřejmě Korbelářův nepatetický portrét kolínského kapelníka, podpořený zčásti dalšími hereckými velikány v čele s Jaroslavem Vojtou, Jaroslavem Marvanem či Theodorem Pištěkem. Pro Slavínského, překvapeného nebývale vstřícným přijetím tohoto ryze českého filmu, to byla výjimečná chvíle, kdy se mu alespoň pro jednou podařilo vystoupit ze svého stínu a vyvrátit tím veškeré pomluvy o domnělé kolaboraci s nacistickými úředníky, kteří, jak tvrdili mnozí zlí jazykové, nabízeli Slavínskému nemalý finanční obnos za jeho služby německé kinematografii. Hluboce se tehdy mýlili ti, kteří ve Slavínském spatřovali nezúčastněného apolitického člověka, dbajícího jen vlastních zájmů. Důraznou odpovědí na vzniklé dohady a fámy, kterých se kulturní kuloáry jen hemžily, byla Kmochova hudba, tolik potřebná a hledaná právě v časech fašistické okupace. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (6)

  • Během 16 týdnů pražského premiérového nasazení docházelo k národnostním demonstracím diváků. (hippyman)
  • V Brně byl film na policejní příkaz předčasně stažen. (hippyman)
  • Jaroslav Vojta získal za ztvárnění role Kmochova otce v roce 1940 Národní cenu. (Marthos)

Reklama

Reklama