Minx
Režie:
Vladimír SlavínskýHudba:
Jára BenešHrají:
Věra Ferbasová, Jiří Dohnal, František Krištof-Veselý, Jindřich Plachta, Zdeňka Baldová, Helena Bušová, Ladislav Pešek, Světla Svozilová, Oldřich Nový (více)Obsahy(1)
K nejspolehlivějším kasovním trhákům hudebních divadel 30. let patřily lidové operety skladatele Járy Beneše. Filmová verze jeho Uličnice vznikla v rekordně krátkém odstupu od divadelní premiéry. Za doprovodu líbivých melodií vypráví příběh osmnáctileté továrnické dcerky Věry Janákové, po uši zamilované do slavného letce Jiřího Málka. Zná ho sice pouze z fotografie, ale i to jí stačí k tomu, aby utekla z penzionátu a vydala se za ním. Na místě zjistí, že staří Málkovi právě očekávají příjezd dívenky ze sirotčince, z níž hodlají vychovat budoucí Jiřího ženu. Podnikavá Věra nelení a hbitě se převlékne za třináctiletého žabce... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Já mám devět kanárů, kanárů, kanárů, časem jsem to už nevydržel. Pěkná písnička, ale jinak opravdu děsný a hlavně naivní film, chápu že to byl zřejmě dobrý dnes bychom řekli komerční tah obsazovat Ferbasku do těhletěch rolí, ale vystačit si s díblíkem skoro celý život, to umí opravdu jen málokdo..:-) Tyhlety její stereotypní role nasekané jak baťa cvičky, jsem nikdy moc nemusel. Dětinský film ve své době, kdy to možná fungovalo, ale dnes z odstupem času, jevící se jako neuvěřitelně trapná záležitost. ()
Vrchol vyumělkovanosti a operetní nabubřelosti, ale...mě se to vážně líbí. 70%. ()
Veru Ferbasovou vazne nemusim a tento film tomu nasadil jen korunu - temer k nekoukani. ()
"Já mám devět kanárů, kanárů, kanárů..." Růžena Šlemrová jako akurátní guvernantka, Oldřich Nový úlisný hrabě Moretti, František Kryštof-Veselý zpívající cukrblik a přes celou obrazovku infantilní Věra Ferbasová. Takže všichni na svých místech a stavidla trapnosti mohou být vytažena. VF tady hraje TŘINÁCTILETOU HOLČIČKU! (mentálně pětiletou). Tento film poslouží jako důkazní materiál pro mou odvěkou teorii, že Věra Ferbasová ve skutečnosti nebyla člověk, ale mrkací panna. Existuje ještě jedna možnost, a sice, že byla vážně na hlavu a všichni ti herci kolem byli hodní strýčkové a tetičky, kteří na tu šaškárnu přistoupili v naději, že se snad Věruška uzdraví. :-) Když se na Uličnici budete dívat s touto představou, zaručeně se pobavíte. 20% ()
To by člověk nevěřil, jak je to těžké dělat zanedbané dítě! - Geniální, co věta, to perla. ()
Až po náhodných setkáních v Prvním políbení, Studentské mámě a Vdavkách Nanynky Kulichové se Slavínskému podařilo sezdat Věrku Ferbasovou a Jirku Dohnala jako milenecký pár. Je to s podivem, že s jeho diváckým čichem ho to nenapadlo již dříve, protože nápad to byl vyloženě šťastný. Patrně si to ale neuvědomoval, protože po té přišlo opět rozdělení v Srdci v soumraku. V dalších letech to nakonec byli Robert Land, Miroslav Cikán a Václav Binovec, kteří tuto skvěle sehranou dvojici uvedli znovu v život. Zatím byla Uličnice filmem šitým na tělo temperamentu neposedné Věrky a Jiří vedle ní tužil zkušenosti. Komedie plná výtečných vtipů a gagů, osvěžená o prostředí létadel a koktajícího herce je něčím, co mohu vidět stále. "Pochovej!" ()
Srovnání (třeba) s filmem Eva tropí hlouposti sice Uličnice nesnese, ale přesto si nemyslím, že by šlo o nějak zvlášť pokleslou nebo primitivní zábavu. Kdyby byl film kratší (čehož se dalo snadno docílit vynecháním všech otravných písní), byl by lepší. Věra Ferbasová mi připadá roztomilá a děj je klasická divadelní taškařice, při níž se herci baví stejně jako diváci (ne-li lépe). Spolehlivě mě dokáže rozesmát třeba Ladislav Pešek představující koktavého exherce, miláčka žen, kterého za-zabil zvukový film, ale stejně tak se mi líbí "hláškující" Jindřich Plachta. "Máš mě rád víc než tetičku?" - "Nemluv mi o takových strašných věcech." ()
Populární opereta Járy Beneše na filmovém plátně. Je pravda, že zápletka je postavená na hlavu, melodie vtíravé, texty nicneříkající a vtipy typu s věží - svěží poněkud kamenné, ale ten erotický nádech! "Pochovej..." ()
Extrémně sebeparodická óda na barrandovskou blbost třicátých let s velice vyumělkovaným trapným scénářem, ultimativním přehráváním a nepřehlédnutelným sexuálním podtextem. Tak takhle vidím tuhle slavnou operetní taškařici, kde 23letá Ferbasová geniálně hraje třináctiletou nadrženou sirotečku ("oficiálního mazlíčka domu"), Jiří Dohnal nechápavého Matěje, Plachta dobrosrdečného podpantofláka a Zdeňka Baldová zbohatlickou "vyšší sféry" kravičku, která se lísá k hraběti "buona-sera-mama" Morreti-Novému... Nevím, nakolik byla tahle sebeparodická hříčka chtěná či nechtěná, každopádně z filmu jde cítit, že herci si natáčení užívali a měli z toho dost velký kopec srandy. Ono je to totiž opravdu tak blbé, že se u toho musím pokaždé smát...."Tak, s chutí do toho! Zde jsou mé luzné rty... Pořádně obejmout, fušerství nesnesu!" ()
To nevymyslíš aneb Český dadaismus o obchodu s bílým masem! Našinec čas od času narazí na neuvěřitelné trashe. ()
Když se v roce 1936 objevila na předních pražských operetních scénách nová hudební veselohra autorské trojice Tobis – Špilar – Mírovský, byla to událost sezóny. Aby ne. Rozpustilý příběh o rafinovaných záměnách, drobných poťouchlostech a tajných láskách byl totiž vybaven prudce nakažlivými popěvky z dílny renomovaného dobového hitmakera číslo jedna Járy Beneše, s nimiž prostě nebylo možné neuspět. Je nabíledni, že se režisér Slavínský rozhodl kout železo, dokud bylo žhavé. V přesně pointovaných situacích kořeněných jednoduchým, ale účinným humorem se vyřádili především herci – od neodolatelné Věry Ferbasové, jejíž proměna v oficielního mazlíčka domu s náležitě prořízlou pusinkou a mašlí ve vlasech dodnes vyvolává salvy smíchu, přes skvostného Plachtu, Baldovou, Nového, Peška či Kohouta až po Františka Krištofa-Veselého, který tehdy prudce stoupal vzhůru v žebříčcích popularity a pro svůj libý zevnějšek a vemlouvavý hlas byl zbožňován od Šumavy k Tatrám. Uličnice bezpochyby náleží k těm bezděčně naivním prvorepublikovým filmům, nad nimiž mnohý (pseudo)intelektuální hrdopýšek mávne rukou jako nad zbytečnou, nemoderní veteší. Při pohledu na současnou úpadkovou produkci se ale zdá, že to tehdy Slavínský a spol. s námi, diváky, mysleli vlastně ještě moc dobře. A copak ti dala tetička? – Od tetičky jsem dostala pejska. – Takového malinkého ratlíčka? – Ne, starou belu. ()
"A nezlobíš se???" "Ne.." "Pochovej..." ()
Vedle velkého počtu hlášek se v tomto filmu objevuje nepěkné množství nudných skladeb, takže je často nutné drtit tlačítko "dopředu", ještě více znepokojující je ale jakýsi podprahový pedofilní aspekt tohoto snímku. ()
Jak mám ty staré filmy rád, tak tohle je vážně hrůza... ()
Ztřeštěná komedie s ohromnou dávkou zpěvu, byla jsem jako na houpačce, chvíli jsem se smála a chvíli trpěla.. Příběh bláznivě zamilované dívky do slavného letce mě příliš neoslovil, pravdou však zůstává, že Věra Ferbasová komediální talent má (či měla) a Jindřich Plachta báječný.. ()
Svěží komedie s předními herci 30.let ()
Tenhle film stojí a padá s výkonem Věry Ferbasové. Ta si roli musela moc pěkně užívat. Neumím si představit, že by tu dívenku hrál někdo jiný. ()
Uječená Ferbasová mě nebaví. ()
Tak tohle už bylo přehnané. Ferbasová coby holčička ze sirotčince...no nebýt ostatních herců, tak je to nekoukatelný film. Nic co bych musela vidět znovu. ()
Uličnici by se měli vyhnout ti, kdož nemají v oblibě hereckého projevu Věrky Ferbasové. A nejspíše i tací, kdož jsou v očekávání komèdie s přesahem filozoficko-sociálním. Naopak divák odkojený divadlem, lehkými komediemi, operetkami s obsahem šestakových románů...takový divák bude uspokojen ve všech směrech. Herecké obsazení, veselá, naivní a zcela průhledná zápletka, vtipné dialogy....čistá zábava, jako stvořená pro nedělní dopoledne. Za mě patří Uličnice obsahem i zpracováním mezi top 30 filmů pro pamětníky. A přesto se nějak povedlo, že jsem ji doteď neviděl. O to větší radost mám. Hodnocení je zde velmi kruté, výhrady zcestné...takže objektivní 4* navyšuji na 5* korigujících. Index pozvednutí nálady, je totiž osm kanárů z devíti. ()