Zlatá žena

Slavínského Zlatá žena dává ponejvíc připomenout hereckým fenoménům 20. let - Vladimíru Slavínskému a Zdeně Kavkové (zde v titulcích Kafkové). Zatímco Slavínský představoval akčního dobromyslného hrdinu (ikonicky Cikána Jůru nebo Syna hor), Kavkové herecký profil byl pestřejší - hrála vše od milovnic, dětských hrdinek až po hrdinky melodramat. V prvních filmech, ve kterých jsem ji viděla (zejména po boku Vlasty Buriana), jsem jí příliš nedokázala přijít na chuť, ale společně s Komptoiristkou a Zlatou ženou je mi už jasné, proč právě ona byla třetí nejvýraznější českou filmovou herečkou po 1. světové válce. Podobně jako ve Wetebu úzce spolupracovala Marwille s Binovcem a Vladimirovem, v KALOSu a dalších projektech Ondráková s Lamačem a Hellerem, určitou dobu také k sobě inklinovala společnost Kavkové, Slavínského a Innemanna. Ve Zlaté ženě prožíváme příběh pevného vztahu dvou lidí, jejichž manželství prochází těžkými zkouškami - ztrátou dítěte, majetku a téměř i života jednoho z nich. Na pozadí tohoto půdorysu je zajímavé sledovat naši hlavní dvojici, která nehledě na bídu či blahobyt, chová svůj protějšek v nezměrné lásce. Slavínský má příležitost k několika zdařilým kaskadérským kouskům včetně seskoku padákem a pilotování letadla, Kavková zas cele využívá celou škálu nálad své hrdinky a provází nás jejími nejšťastnějšími i nejtrýznivějšími momenty. Z ostatních herců je možné zaznamenat Antonii Nedošinskou v její tradiční úloze hospodyně nebo Karla Lamače jako velice přitažlivého svůdce. (27.09.2011)