Nejistá sezóna

Svěrák se Smoljakem si konečně troufli dost otevřeně promluvit o politický situaci v minulým režimu (sice až dva roky před revolucí, ale přece). Film plyne přesně v duchu jejich her i filmů, takže není žádný překvapení, že jim z toho vyšel zdánlivě do absurdity stylizovanej tragikomickej obrázek vlády komoušských dementů nad vším (a tedy i nad "kulturou") v naší zemi, na kterým se na ty dementy ukazuje prstem, ba celou rukou. A zdá se, že jim to prošlo. Stylizace do absurdna je ale opravdu jenom zdánlivá, protože tenhle film je ve skutečnosti hlavně realistickej. Ve svojí době všemocní hodnotitelé-povolovatelé-zakazovatelé čehokoli jsou totiž z dnešního pohledu extrémně komičtí sami o sobě. Ovšem tenkrát to vlastně moc legrace nebyla, spíš bezmoc. Ostatně obličeje protagonistů při střetu s těmi blbci o tom vypovídají dostatečně. (12.12.2006)

Bezpochyby to nejdramatičtější co se kdy objevilo ve tvorbě Smoljak a Svěrák. Přestože mám od těchto pánů radši komedie i toto mě nesmírně zaujalo. Jediné co nechápu je rok natočení snímku. Nečekal jsem, že v roce 1987 může vzniknout něco co se vysmívá státním úředníkům pro kulturu (cenzorům). Vždyť film líčí skutečné potíže, které s těmito lidmi tato autorská dvojice měla. Není poněkud paradoxní, že komunističtí pohlaváři kteří vyčítali Divadlu Járy Cimrmana malou politickou angažovanost a téměř za každým protirakouským heslem viděli heslo protibolševické, tenhle snímek nestopli nebo alespoň neupravili? Že by měli strach z celkové oblíbenosti Svěráka a Smoljak a proto se neodvážili do jejich scénáře zasahovat? Možná, ale proč teda to neustále útočení na jejích hry? Opravdu zvláštní. 85% (23.04.2012)

Takový líně tekoucí film, čímž však vtahuje do hlavního toku problémů té doby s netradičním divadlem a jednotlivými představeními, boji s komisemi, obhajováním se, ale i se sebou samotnými, nedochvilností, bokovkami, vztahy. Jak jde každý den našich životů za dnem, tak se zde střídá jeden divadelní večer s druhým, podle toho tedy i to pomalé plynutí. A přitom kromě určitého cynismu, rýpanců a vtipů i prvky nostalgie a zaujetí. (28.12.2014)

Ani hraný film, ani dokument, ani herci, ani neherci, ani tragédie, ani komedie. Čím vlastně Nejistá sezóna je? Mé zlé já mě nabádá napsat, že propagací cimrmanovského divadla, jenže jméno nejvýznamnějšího Čecha úmyslně neuslyšíme ani jedinkrát. Hlavní dějovou nit tvoří drama o nelehkém údělu českých umělců za pozdního socialismu a o jejich osobních shodách a neshodách – nejsmutnější část („tak až si pan doktor zapálí, tak budeme pokračovat“). Na ni jsou pak opatrně navěšovány ukázky z nám tak dobře známých Cimrmanových her – nejvtipnější část („není pro muže hanbou, když zde, v místě věčného mrazu, uroní kroupu“). A kromě toho všeho je Nejistá sezóna rovněž krotkou politickou satirou, jakousi neútočnou reflexí tehdejších poměrů – nejtrpčejší část („když je člověk na něco krátký, tak by si z toho alespoň měl dělat srandu, to platí o smrti i o politice“). Všechny situace údajně vycházejí z reálných zážitků jejich protagonistů, těžko říct jestli to samé platí také o hláškách, ale u Cimrmanů by mě to moc nepřekvapilo. Pro celou Nejistou sezónu jsou každopádně charakteristické dva výroky: „Zlaté prciny“ a „A je po ptákách“. 80% Zajímavé komentáře: Falcor, francis, Šandík (14.12.2006)

"Já chci bejt spravodlivý a chci bejt demokrat!" Jestliže lze z tvorby Svěráka & Smoljaka něco označit alespoň zčásti za drama, tak právě Nejistou sezónu, byť zde nese pouze označení komedie. Nejblíž ale má asi k hranému dokumentu. Narozdíl od jiných "divadelních" kino filmů té doby jako Šašek a královna nebo Jonáš a Melicharová, které pouze předvádějí konkrétní divadelní poetiku v úpravě na filmové plátno, Smoljak v tomto snímku přináší i jisté poselství. Postupné "tání ledů" koncem 80. let umožnilo otevřený pohled na uměleckou cenzuru za minulého režimu, s odstupem času velice zajímavou problematiku, jež poznamenala tvorbu celé generace československých umělců. Zde v obrazu již uplynulých let ještě zažíváme absurdity, kdy si soudruzi z Ministerstva kultury museli dávat veliký pozor, aby se při své práci cenzorů a hodnotitelů nahlas nezasmáli (nezávidím jim prakticky v žádném směru). Pěkné divadelní ukázky jsou cenné nejen zdokumentováním herců DJC (Svěrák, Čepelka, Weigl, Brukner a další) na jevišti v době, kdy televize ještě stále nezaznamenala ani jedno představení DJC, ale mezi nimi i účastí pak brzy zesnulého Jaroslava Vozába (uhlobaron v závěrečné hříčce se smrtkou). V zákulisních scénách československý divák zase ocení i netradiční herecký casting zajímavých osob kulturního života (filmový režisér Karel Kachyňa, ředitel Supraphonu Jiří Šrámek). Velice cenný kousek tohleto! :-) (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "30 dnů se světovou kinematografií" – 2018) (19.03.2018)