Nejistá sezóna

je neuvěřitelné ( vzhledem k podmínkám v jakých vše vznikalo a jakými " porodními " bolestmi si divadlo po celou dobu své existence procházelo) , že dotyční pánové v sobě nacházeli stále novou sílu bavit diváky a toto jejich nadšení přetrvalo až do současnosti.Tohle " řemeslo " je totiž především o LÁSCE, člověk k němu musí míti vztah. Tady se nedá nic šidit, ( vnímavý ) divák to okamžitě odhalí. Nejistá sezóna je hořkou komedíí, líčící s humorem vlastním tvůrcům, patřičným nadhledem a nádechem nostalgie, strasti " malého " divadla. Dotyční pánové jsou totiž také obyčejní lidé, řešící každodenní starosti. p.s. pro tyto pány a jejich druh humoru budu já mít vždy slabost.... (26.09.2010)

"Já chci bejt spravodlivý a chci bejt demokrat!" Jestliže lze z tvorby Svěráka & Smoljaka něco označit alespoň zčásti za drama, tak právě Nejistou sezónu, byť zde nese pouze označení komedie. Nejblíž ale má asi k hranému dokumentu. Narozdíl od jiných "divadelních" kino filmů té doby jako Šašek a královna nebo Jonáš a Melicharová, které pouze předvádějí konkrétní divadelní poetiku v úpravě na filmové plátno, Smoljak v tomto snímku přináší i jisté poselství. Postupné "tání ledů" koncem 80. let umožnilo otevřený pohled na uměleckou cenzuru za minulého režimu, s odstupem času velice zajímavou problematiku, jež poznamenala tvorbu celé generace československých umělců. Zde v obrazu již uplynulých let ještě zažíváme absurdity, kdy si soudruzi z Ministerstva kultury museli dávat veliký pozor, aby se při své práci cenzorů a hodnotitelů nahlas nezasmáli (nezávidím jim prakticky v žádném směru). Pěkné divadelní ukázky jsou cenné nejen zdokumentováním herců DJC (Svěrák, Čepelka, Weigl, Brukner a další) na jevišti v době, kdy televize ještě stále nezaznamenala ani jedno představení DJC, ale mezi nimi i účastí pak brzy zesnulého Jaroslava Vozába (uhlobaron v závěrečné hříčce se smrtkou). V zákulisních scénách československý divák zase ocení i netradiční herecký casting zajímavých osob kulturního života (filmový režisér Karel Kachyňa, ředitel Supraphonu Jiří Šrámek). Velice cenný kousek tohleto! :-) (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "30 dnů se světovou kinematografií" – 2018) (19.03.2018)

Docela vážná a hořká dokumentokomedie z divadelního prostředí. Výstižně seznamuje diváka s tím, jak těžké bylo v komunismu hrát divadlo, které má jiné priority, než vychvalovat režim. Ačkoliv byl film samozřejmě okořeněn klasickým Cimrmanovským humorem, měl jsem pocit, že nedivadelní záběry byly slabší, resp. blíže průměru - od veselých historek z natáčení jsem čekal trochu více. 7/10 (09.02.2008)

V roce 1987 vznikla celkem hořká komedie, která se satirickým podtextem líčí peripetie malého divadelního souboru, který si říká Divadlo starých forem, a jehož ústředními protagonisty jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Přestože má divadlo úspěch u publika, má také současně neustále potíže s nadřízenými orgány tehdejšího totalitního režimu. Většinu absurdních situací, popisovaných ve filmu, tvůrci sami ve své divadelní praxi prožili. Možná v dobách totality to mohl být dobrý film, ale dnes už bohužel působí vyčpěle a výrazně ztratil na aktuálnosti. 40% (03.03.2009)

S přihlédnutím k době vzniku si "otcové Cimrmana" nečekaně dovolovali - takhle otevřeně poukazovat na nešvary a absurditu života v ČSSR. Soudruzi už naštěstí nebyli tolik ve střehu, soustředili se zvolna na výměnu kabátů, a tak je česká kinematografie bohatší o jeden skvost. Trochu komedie, trochu dokument, trochu hořké drama, trochu politická satira, každopádně film, který nabádá k smíchu i k zamyšlení. A samozřejmě nic pro lidi, co humor dua Svěrák/Smoljak nechápou. 85% (15.06.2010)