Krajina s nábytkem

Po celou dobu jsem zvažoval, zda film ohodnotit dvěma či třemi hvězdičkami. Přece jenom, to jak Zdeněk docela apaticky a smířlivě přijme nasazenou kukačku a vůbec se necukal je docela opruz. Na druhou stranu mě ale k zaokrouhlení na 3 * přiměl nečekaný závěr s nejedním zvratem. Tak nějak jsem tušil, že ke konci se tam ještě ona nezodpovědná krkavčí matka objeví, ale byl jsem si jist, že dítě nakonec získá do péče ona a to jen proto, že je matkou (resp. pouhou nositelkou plodu, do mateřství měla hodně daleko). Nakonec to k mému úžasu dopadlo na české matriarchální poměry zcela neočekávaně. Navíc i pár humorných momentů by se ve filmu našlo, přestože se nejedná o komedii. 50% (28.07.2020)

Do chvile nez se narodi dite jedna se o prumernou podivanou na osudy mladeho studenta umelecke skoly, ktery si prividelava o prazdninach jako listonos. Jenomze zlomovy okamzik jeho zivota prinasi i novy vitr do samotneho filmu, takze se da rict, ze s pribyvajicim casem si film divaka pevne chytne, vtahne do dramatickeho deje a podrzi az do uplneho zaveru. 80% (25.12.2009)

Československý film, v němž se musí mladý, nepříliš průbojný student hudební konzervatoře Zdeněk Klouček v podání skvělého V. Javorského vypořádat s velmi nepříjemnou životní událostí. Během bezstarostného léta, kdy pracoval na brigádě jako poštovní doručovatel, se milostně sblíží s Evou (děsivě přesvědčivá Y. Kornová), která mu o několik měsíců později oznámí, že s ním čeká dítě. Překvapený Javorský se nové situaci postaví čelem a snaží se všemi způsoby jako nedostudovaný klavírista zabezpečit budoucí rodinu. Ve vztahu mladého hudebníka a neznámé dívky však nebude vše dle klasického rodinného scénáře, což začíná být patrné od okamžiku, kdy si mladá žena v pokročilém stupni těhotenství neohleduplně pozve na mejdan své přátele, nepřátelsky vyhlížejícího Sagiče a drzouna O. Vetchého. Vzhledem k nejen podivným mateřským pudům své partnerky, ale i k jiným zásadním nesrovnalostem, je ubohému V. Javorskému jasné, že dítě není jeho a při konfrontaci jeho amorální partnerka přizná vinu a bezohledně uteče. Hlavní hrdina ve výborném Smyczekově psychologickém dramatu nyní stojí před mimořádně závažnou volbou, kdy rozhoduje o osudu novorozence a o své vlastní seberealizaci. V roli výstředního malíře, jenž byl, jak se ukázalo, společným známým obou hlavních postav, a jehož malířský styl je obsažen v názvu dramatu, se představil P. Čepek. Dobráckého profesora hudby na konzervatoři ztvárnil v jednom ze svých několika hereckých představeních E. Schorm, známý režisér a významná osobnost československé kinematografie. Rodiče klavíristy s vysokou mírou zodpovědnosti zahráli E. Jegorov a M. Martínková a v malých rolích jeho studentských kamarádů se představili M. Suchánek a J. Langmajer. Za velmi působivý pokládám kontrast mezi počáteční mladíkovou letní idylkou a bezstarostností a nadcházející nutnosti řešení složité životní události. V závěru nadprůměrného snímku předvede záporná postava Eva naplno svůj nelidsky pokřivený charakter a neslýchanou drzost a právě tento moment u mě rozhoduje o udělení maximálního hodnocení. (08.04.2017)

Příběh o důsledku mladické nerozvážnosti, Bezstarostný Zdeněk se náhle ocitá na životní křižovatce a musí voliit mezi studiem na konzervatoři nebo péčí o dítě, které navíc ani není jeho. Dá talentovaný mladík přednost kariéře nebo přijme zodpovědnost a postaví se k problému čelem.? Vladimír Javorský ve svém nejlepším filmu předvádí výborný výkon. Pokaždé, když film vysílají, tak si ho nenechám ujít. (05.11.2009)

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“ (03.01.2013)