Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nemocný bílý slon patří mezi filmy připravované ještě za starého režimu, avšak realizované až po jeho pádu. Takže se nelze divit, že satirické výpady, které byly původně vnímány jako hodně odvážné, posléze vyznívají bezzubě a krotce. Režisér Karel Smyczek zde sleduje osudy smolařského ředitele rozestavěného kulturního domu - muž dočasně uvěří ve smysluplnost svého počínání, vystaveného tlaku mnoha nejrůznějších potíží. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (34)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Tohle se vysoce tyčí nad všemi těmi filmy z osmdesátých let z různých podniků, výzkumáků atd... Navrátil tu skvěle zahrál normálního jedince, který dostane možnost něco udělat. Je svědomitý s chce to udělat dobře a tak jak se má. Tím, že je vedoucím stavby a budoucím ředitelem se domnívá, že je to on kdo rozhoduje... Bohužel již záhy zjišťuje, že se ocitl uprostřed kompustu. Letité tletí kolem něj vytvořilo neproniknutelnou slupku ostatních co si odvykli pracovat a jen jsou a s hrůzou zjišťuje, že do toho pomalu zabředáví i on sám. Ba co víc, jeho snaha o vymanění se a vnesení čerstvého vzduchu je nejen přijímána s nevolí, ale posléze odmítána a Navrátil začne dostávat různé výstrahy. Aby vůbec mohl projekt alespoň částečně zrealizovat, přijímá různé ústupky a kompromisy čímž ve výsledku zcela mění zadání projektu. Ve výsledku tak normální jedinec zcela rezignuje a boj vzdává. Někdy holt z jiskry oheň nevzejde. Mohli bychom máchnout rukou a říci, no jo je to sice točeno v roce 1990, ale film nese jasné znaky komančovské normalizační éry, jejíž těžkopádnost, neefektivnost, nechuť něco dělat zejména u špiček atd...tak skvěle kritizuje. Jenže chyba lávky. Tam kde pracuji, je situace obdobná. Mladí perspektivní pracovníci s elánem a chutí měnit město (tam kde pracuji se nejedná jen o metaforu) nápady zanikají už v zárodcích odmítavým postojem vedení, které si uvědomuje, že současný stav sice není značka ideál, ale je zaběhnutý, tak proč jej nyní nabourávat něčím novým, byť efektivnějším. Stějně jako Navrátil to pak někteří vzdávají a rezignují, někteří jsou neustále podráždění (byť to byli veselí lidé) a systém se valí dál obohacený o další teď již zkompostované složky... Miloslav Štibich zde skvěle ztvárnil vedoucího funkcionáře s nezbytnou zelenou kamizolou (v roli zřejmě i vášnivého nimroda) a řidičem s volhou. Možná, že film přišel na trh s křížkem po funuse Husákova půlnočního království, ale na mne působí i po skoro 24 letech neskutečně nadčasově (ano je to svým způsobem neuvěřitelné a šílené). Za mne to jsou 4 kozly. * * * * ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Nemocný bílý slon podle mě tak trochu neprávem zmizel v propadlišti dějin. Paradoxně film kritizoval režim, jehož konec potom veškerý naděje na nějakej větší úspěch filmu pohřbil. Já to beru jako zajímavý připomenutí doby, kdy tehdejší režim už pomalu zkomíral a začínal se pořád víc a víc zadrhával, ale nesmělo se o tom ještě mluvit na plnou hubu. Pro mě asi poslední dobrej Smyczkův počin. Jeho filmy z 80. let mam docela rád. Bohužel od roku 1990 točí samý pohádky pro děti a telenovely. Taky je zajímvý vidět Jaroslava Sypala v jiný roli, než jako homosexuálního dementa nebo dementního homosexuála. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Človek, ktorý sa za pomoci známeho dostane k riadiacej funkcii, by mal vopred dobre zvážiť, nakoľko bude do budúcna svojimi nadriadenými vyššej úrovne (teda tými, čo majú bližšie k bossom typu capo dei capi) komandovaný a hnaný do vecí, s ktorými nesúhlasí. V prípade očakávaných protislužieb sa totiž domnelá riadiaca autonómia stane postupne len otrockým posluhovaním, slúžiacim mocnárom. Realizátorom požiadaviek nímandov, ktorí sa dostali do pozícií šikovnou jazyčnatosťou alebo výzorom. Na zopár osvietených pánov existuje totiž vždy 75% kreténov. O tomto zhruba Chorý biely slon je. Žiaľ, do spracovania sa dostali zábery, z ktorej snovosti sú podaktorí tunajší komentátori nadšení (mchnk). Práve tieto zábery pôsobili ako prispôsobenie sa režiséra kultúrnej vlne konca 80. rokov, kedy éterické spomalené jazdy a komunálne satiry o presúvajúcich sa stoličkách zamestnancov, tvorili os jednak dobových odpudivých videoklipov a na druhej strane si prostredníctvom takéhoto druhu satiry vylepšovali humoristické magazíny (Roháč, Dikobraz) obraz nositeľa ideologickej zástavy, ktorý je síce poplatný línii vládnucej strany, zároveň je však odvážny a nebojí sa kritizovať nešváry režimu. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

V některých chvílích by se dal tento snímek nazvat one man show Miloslava Štibicha. Jeho ztělesnění proletářského realismu na konci všech budovatelských snů je v podstatě dokonalé. Sudí partajníci s potřebnou znalostí marxismu - leninismu žijící v jiné realitě, odděleni od všech ostatních. Dá se říci v samotě. Ovšem i nadále ovlivňující životy jedince i společnosti. Konrád stojí na rozcestí. Má se vydat vpravo (kůrovec) či vlevo (blbec)? Kulturní centrum jako pomník zoufalého snažení o sociálně rovný stát, je zašlapán tíhou soudružské byrokracie. Hlavně nic nepodepisovat. Vždy s úsměvem a kupředu. Na svět se musí pohlížet Leninskýma očima. Čert na koze nakonec skutečně pojede, aneb Štibichovo závěrečná jízda už je na hranici geniální satiry. Ta přichází skutečně 5 minut po dvanácté, jak naznačuje oficiální text, nicméně přichází. Kritika skoro všech odvětví ministerstva a celkové zaostalosti vůči světu...tedy, vůči západnímu světu, se dá jistě přičíst svobodnému nadšení, nicméně dnes, v roce 2014, si musí i režisér uvědomovat, že Česká republika již prakticky zanikla, neb je součástí globálního marketingového projektu jménem EU a některá zde kritizovaná ministerská odvětví jsou na pokraji, nebo již za okrajem kolapsu (příklad za vše je zemědělství) Film své doby s perfektní snovou i imaginární realitou (scéna s výtahem zvaným Páternoster - vynikající) a výborným hudebním doprovodem Michala Pavlíčka určitě patří k tomu lepšímu, co vzniklo na úplném počátku 90. let, i když i herecké obsazení vedlejších rolí mohlo býti odvážnější. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Převratná doba konce roku 1989 v Československu smetla nejenom totalitní režim, ale svou nebývalou dynamikou zpřeházela osud též tomuto dnes již polozapomenutému filmu Karla Smyczeka. Na svou dobu celkem odvážná satira a tak trochu i alegorie komunistického systému, která šla v duchu uvolnění druhé poloviny 80. let a éry tzv. ,,perestrojky" až na samou hranu oficiálně povoleného, ono totiž bylo z přímého příkazu z Moskvy doporučeno kritizovat a tepat nešvary doby, ale i tahle kritika se musela dělat tak nějak ... po soudružsku ... tedy opatrně a neadresně... Karel Smyczek skutečně na svou dobu natočil dobrý film, co bylo ovšem odvážné v roce 1989 ještě začátkem listopadu, to už na jeho konci bylo vnímáno jako vyčpělý anachronismus, co tvůrci filmu mohli a směli jen naznačovat, to se najednou vykřikovalo na každém rohu a psalo v každém zpravodaji, a tak Nemocný bílý slon zestárl ještě dřív, než se narodil... Parafrází slov Járy Cimrmana je to takové ,,přenošené dítě" československého filmu... ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama