• Siegmund
    ***

    Zajímavý a jistě neprávem opomíjený film. Nastavuje zrcadlo tehdy běžným socialistickým a soudružským praktikám. Děj filmu sice nemá kdovíjaký spád, ale sledovat bez problémů se dá, Zvlášť pěkný a přesvědčivý herecký výkon podal Miloslav Štibich. Z filmu jasně vyplývá, že za socializmu opravdu nebylo všechno vpořádku.(25.3.2014)

  • dobytek
    ***

    Nemocný bílý slon podle mě tak trochu neprávem zmizel v propadlišti dějin. Paradoxně film kritizoval režim, jehož konec potom veškerý naděje na nějakej větší úspěch filmu pohřbil. Já to beru jako zajímavý připomenutí doby, kdy tehdejší režim už pomalu zkomíral a začínal se pořád víc a víc zadrhával, ale nesmělo se o tom ještě mluvit na plnou hubu. Pro mě asi poslední dobrej Smyczkův počin. Jeho filmy z 80. let mam docela rád. Bohužel od roku 1990 točí samý pohádky pro děti a telenovely. Taky je zajímvý vidět Jaroslava Sypala v jiný roli, než jako homosexuálního dementa nebo dementního homosexuála.(5.3.2012)

  • slunicko2
    ***

    Tady se bude provozovat špičková kultura, i kdyby čert na koze jezdil. 1) Tento odvar z Járy Cimrmana po třetím louhování již trefně okomentovali Radek99 a Big Bear, takže nemám moc, co dodat. 2) 62letý Miloslav Štibich (tajemník Vršínek) jakoby z oka vypadl okresním "reálně socialistickým" funkcionářským kádrům středního levelu. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli němu stojí za to film vidět.(31.3.2014)

  • Radko
    ***

    Človek, ktorý sa za pomoci známeho dostane k riadiacej funkcii, by mal vopred dobre zvážiť, nakoľko bude do budúcna svojimi nadriadenými vyššej úrovne (teda tými, čo majú bližšie k bossom typu capo dei capi) komandovaný a hnaný do vecí, s ktorými nesúhlasí. V prípade očakávaných protislužieb sa totiž domnelá riadiaca autonómia stane postupne len otrockým posluhovaním, slúžiacim mocnárom. Realizátorom požiadaviek nímandov, ktorí sa dostali do pozícií šikovnou jazyčnatosťou alebo výzorom. Na zopár osvietených pánov existuje totiž vždy 75% kreténov. O tomto zhruba Chorý biely slon je. Žiaľ, do spracovania sa dostali zábery, z ktorej snovosti sú podaktorí tunajší komentátori nadšení (mchnk). Práve tieto zábery pôsobili ako prispôsobenie sa režiséra kultúrnej vlne konca 80. rokov, kedy éterické spomalené jazdy a komunálne satiry o presúvajúcich sa stoličkách zamestnancov, tvorili os jednak dobových odpudivých videoklipov a na druhej strane si prostredníctvom takéhoto druhu satiry vylepšovali humoristické magazíny (Roháč, Dikobraz) obraz nositeľa ideologickej zástavy, ktorý je síce poplatný línii vládnucej strany, zároveň je však odvážny a nebojí sa kritizovať nešváry režimu.(3.5.2015)

  • Big Bear
    ****

    Tohle se vysoce tyčí nad všemi těmi filmy z osmdesátých let z různých podniků, výzkumáků atd... Navrátil tu skvěle zahrál normálního jedince, který dostane možnost něco udělat. Je svědomitý s chce to udělat dobře a tak jak se má. Tím, že je vedoucím stavby a budoucím ředitelem se domnívá, že je to on kdo rozhoduje... Bohužel již záhy zjišťuje, že se ocitl uprostřed kompustu. Letité tletí kolem něj vytvořilo neproniknutelnou slupku ostatních co si odvykli pracovat a jen jsou a s hrůzou zjišťuje, že do toho pomalu zabředáví i on sám. Ba co víc, jeho snaha o vymanění se a vnesení čerstvého vzduchu je nejen přijímána s nevolí, ale posléze odmítána a Navrátil začne dostávat různé výstrahy. Aby vůbec mohl projekt alespoň částečně zrealizovat, přijímá různé ústupky a kompromisy čímž ve výsledku zcela mění zadání projektu. Ve výsledku tak normální jedinec zcela rezignuje a boj vzdává. Někdy holt z jiskry oheň nevzejde. Mohli bychom máchnout rukou a říci, no jo je to sice točeno v roce 1990, ale film nese jasné znaky komančovské normalizační éry, jejíž těžkopádnost, neefektivnost, nechuť něco dělat zejména u špiček atd...tak skvěle kritizuje. Jenže chyba lávky. Tam kde pracuji, je situace obdobná. Mladí perspektivní pracovníci s elánem a chutí měnit město (tam kde pracuji se nejedná jen o metaforu) nápady zanikají už v zárodcích odmítavým postojem vedení, které si uvědomuje, že současný stav sice není značka ideál, ale je zaběhnutý, tak proč jej nyní nabourávat něčím novým, byť efektivnějším. Stějně jako Navrátil to pak někteří vzdávají a rezignují, někteří jsou neustále podráždění (byť to byli veselí lidé) a systém se valí dál obohacený o další teď již zkompostované složky... Miloslav Štibich zde skvěle ztvárnil vedoucího funkcionáře s nezbytnou zelenou kamizolou (v roli zřejmě i vášnivého nimroda) a řidičem s volhou. Možná, že film přišel na trh s křížkem po funuse Husákova půlnočního království, ale na mne působí i po skoro 24 letech neskutečně nadčasově (ano je to svým způsobem neuvěřitelné a šílené). Za mne to jsou 4 kozly. * * * *(30.11.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace