Režie:
Karel SmyczekKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Oldřich Navrátil, Miloslav Štibich, Marie Durnová, Mojmír Maděrič, Zuzana Schmidová, Gabriela Wilhelmová, Simona Stašová, Jiřina Jelenská, Jitka Asterová (více)Obsahy(1)
Nemocný bílý slon patří mezi filmy připravované ještě za starého režimu, avšak realizované až po jeho pádu. Takže se nelze divit, že satirické výpady, které byly původně vnímány jako hodně odvážné, posléze vyznívají bezzubě a krotce. Režisér Karel Smyczek zde sleduje osudy smolařského ředitele rozestavěného kulturního domu - muž dočasně uvěří ve smysluplnost svého počínání, vystaveného tlaku mnoha nejrůznějších potíží. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Převratná doba konce roku 1989 v Československu smetla nejenom totalitní režim, ale svou nebývalou dynamikou zpřeházela osud též tomuto dnes již polozapomenutému filmu Karla Smyczeka. Na svou dobu celkem odvážná satira a tak trochu i alegorie komunistického systému, která šla v duchu uvolnění druhé poloviny 80. let a éry tzv. ,,perestrojky" až na samou hranu oficiálně povoleného, ono totiž bylo z přímého příkazu z Moskvy doporučeno kritizovat a tepat nešvary doby, ale i tahle kritika se musela dělat tak nějak ... po soudružsku ... tedy opatrně a neadresně... Karel Smyczek skutečně na svou dobu natočil dobrý film, co bylo ovšem odvážné v roce 1989 ještě začátkem listopadu, to už na jeho konci bylo vnímáno jako vyčpělý anachronismus, co tvůrci filmu mohli a směli jen naznačovat, to se najednou vykřikovalo na každém rohu a psalo v každém zpravodaji, a tak Nemocný bílý slon zestárl ještě dřív, než se narodil... Parafrází slov Járy Cimrmana je to takové ,,přenošené dítě" československého filmu... ()
Nemocný bílý slon podle mě tak trochu neprávem zmizel v propadlišti dějin. Paradoxně film kritizoval režim, jehož konec potom veškerý naděje na nějakej větší úspěch filmu pohřbil. Já to beru jako zajímavý připomenutí doby, kdy tehdejší režim už pomalu zkomíral a začínal se pořád víc a víc zadrhával, ale nesmělo se o tom ještě mluvit na plnou hubu. Pro mě asi poslední dobrej Smyczkův počin. Jeho filmy z 80. let mam docela rád. Bohužel od roku 1990 točí samý pohádky pro děti a telenovely. Taky je zajímvý vidět Jaroslava Sypala v jiný roli, než jako homosexuálního dementa nebo dementního homosexuála. ()
Človek, ktorý sa za pomoci známeho dostane k riadiacej funkcii, by mal vopred dobre zvážiť, nakoľko bude do budúcna svojimi nadriadenými vyššej úrovne (teda tými, čo majú bližšie k bossom typu capo dei capi) komandovaný a hnaný do vecí, s ktorými nesúhlasí. V prípade očakávaných protislužieb sa totiž domnelá riadiaca autonómia stane postupne len otrockým posluhovaním, slúžiacim mocnárom. Realizátorom požiadaviek nímandov, ktorí sa dostali do pozícií šikovnou jazyčnatosťou alebo výzorom. Na zopár osvietených pánov existuje totiž vždy 75% kreténov. O tomto zhruba Chorý biely slon je. Žiaľ, do spracovania sa dostali zábery, z ktorej snovosti sú podaktorí tunajší komentátori nadšení (mchnk). Práve tieto zábery pôsobili ako prispôsobenie sa režiséra kultúrnej vlne konca 80. rokov, kedy éterické spomalené jazdy a komunálne satiry o presúvajúcich sa stoličkách zamestnancov, tvorili os jednak dobových odpudivých videoklipov a na druhej strane si prostredníctvom takéhoto druhu satiry vylepšovali humoristické magazíny (Roháč, Dikobraz) obraz nositeľa ideologickej zástavy, ktorý je síce poplatný línii vládnucej strany, zároveň je však odvážny a nebojí sa kritizovať nešváry režimu. ()
Celkem slušný film, který měl tu smůlu, že byl natočen v nevodnou dobu. ()
Tohle se vysoce tyčí nad všemi těmi filmy z osmdesátých let z různých podniků, výzkumáků atd... Navrátil tu skvěle zahrál normálního jedince, který dostane možnost něco udělat. Je svědomitý s chce to udělat dobře a tak jak se má. Tím, že je vedoucím stavby a budoucím ředitelem se domnívá, že je to on kdo rozhoduje... Bohužel již záhy zjišťuje, že se ocitl uprostřed kompustu. Letité tletí kolem něj vytvořilo neproniknutelnou slupku ostatních co si odvykli pracovat a jen jsou a s hrůzou zjišťuje, že do toho pomalu zabředáví i on sám. Ba co víc, jeho snaha o vymanění se a vnesení čerstvého vzduchu je nejen přijímána s nevolí, ale posléze odmítána a Navrátil začne dostávat různé výstrahy. Aby vůbec mohl projekt alespoň částečně zrealizovat, přijímá různé ústupky a kompromisy čímž ve výsledku zcela mění zadání projektu. Ve výsledku tak normální jedinec zcela rezignuje a boj vzdává. Někdy holt z jiskry oheň nevzejde. Mohli bychom máchnout rukou a říci, no jo je to sice točeno v roce 1990, ale film nese jasné znaky komančovské normalizační éry, jejíž těžkopádnost, neefektivnost, nechuť něco dělat zejména u špiček atd...tak skvěle kritizuje. Jenže chyba lávky. Tam kde pracuji, je situace obdobná. Mladí perspektivní pracovníci s elánem a chutí měnit město (tam kde pracuji se nejedná jen o metaforu) nápady zanikají už v zárodcích odmítavým postojem vedení, které si uvědomuje, že současný stav sice není značka ideál, ale je zaběhnutý, tak proč jej nyní nabourávat něčím novým, byť efektivnějším. Stějně jako Navrátil to pak někteří vzdávají a rezignují, někteří jsou neustále podráždění (byť to byli veselí lidé) a systém se valí dál obohacený o další teď již zkompostované složky... Miloslav Štibich zde skvěle ztvárnil vedoucího funkcionáře s nezbytnou zelenou kamizolou (v roli zřejmě i vášnivého nimroda) a řidičem s volhou. Možná, že film přišel na trh s křížkem po funuse Husákova půlnočního království, ale na mne působí i po skoro 24 letech neskutečně nadčasově (ano je to svým způsobem neuvěřitelné a šílené). Za mne to jsou 4 kozly. * * * * ()
V některých chvílích by se dal tento snímek nazvat one man show Miloslava Štibicha. Jeho ztělesnění proletářského realismu na konci všech budovatelských snů je v podstatě dokonalé. Sudí partajníci s potřebnou znalostí marxismu - leninismu žijící v jiné realitě, odděleni od všech ostatních. Dá se říci v samotě. Ovšem i nadále ovlivňující životy jedince i společnosti. Konrád stojí na rozcestí. Má se vydat vpravo (kůrovec) či vlevo (blbec)? Kulturní centrum jako pomník zoufalého snažení o sociálně rovný stát, je zašlapán tíhou soudružské byrokracie. Hlavně nic nepodepisovat. Vždy s úsměvem a kupředu. Na svět se musí pohlížet Leninskýma očima. Čert na koze nakonec skutečně pojede, aneb Štibichovo závěrečná jízda už je na hranici geniální satiry. Ta přichází skutečně 5 minut po dvanácté, jak naznačuje oficiální text, nicméně přichází. Kritika skoro všech odvětví ministerstva a celkové zaostalosti vůči světu...tedy, vůči západnímu světu, se dá jistě přičíst svobodnému nadšení, nicméně dnes, v roce 2014, si musí i režisér uvědomovat, že Česká republika již prakticky zanikla, neb je součástí globálního marketingového projektu jménem EU a některá zde kritizovaná ministerská odvětví jsou na pokraji, nebo již za okrajem kolapsu (příklad za vše je zemědělství) Film své doby s perfektní snovou i imaginární realitou (scéna s výtahem zvaným Páternoster - vynikající) a výborným hudebním doprovodem Michala Pavlíčka určitě patří k tomu lepšímu, co vzniklo na úplném počátku 90. let, i když i herecké obsazení vedlejších rolí mohlo býti odvážnější. ()
Tahle komunální satira prošvihla o pár let datum, kdy měla vzniknout. Mnohé scény vyznívají příliš křečovitě. ()
Druhá polovina dvojprogramu s Pražákům, těm je hej (rejža, hudba, hasičský vůz). Fascinující. ()
Mám slabost pro filmy a seriály Karla Smyczka, jelikož mám pocit, že málokdo umí točit s takovou poetikou jako on - snad jen jeho mladší alter ego Jiří Strach. Dodnes si pamatuji, jak jsem jako malé dítko, již tehdy velký filmový fanoušek, šel s tatínkem do kina na Nemocného bílého slona a odcházel strašně zklamaný, protože jsem tomu filmu vůbec nerozuměl, a proto jsem hodně zlobil a v kině asi trochu rušil. Dnes jako dospělý člověk plně oceňuji velmi nadčasový snímek s řadou podnětných myšlenek, výborných dialogů, možná životní roli Oldřicha Navrátila a výtečný hudební podkres hudebního mága Pavlíčka. ()
Hej, vtípky o zhadzovaní byrokracie v ČSSR sú jednak prelomom roku 1989 disfunkčné alebo vplyvom udalostí znefunkčnené a po druhé, film je ťažkopádny. Pracuje s nie tak jednoduchým scenárom a postavy sa napriek ich karikaturistickým obsesiám, kde sa tvorcovia i oni samotní snažia všemožným spôsobom ich samých zhadzovať a ironizovať, vyvíjajú sa. Žiaľ, bezzubosť pri podávaní akýchkoľvek posolstiev je očividná a nedá sa zmyť. ()
Zajímavý a jistě neprávem opomíjený film. Nastavuje zrcadlo tehdy běžným socialistickým a soudružským praktikám. Děj filmu sice nemá kdovíjaký spád, ale sledovat bez problémů se dá, Zvlášť pěkný a přesvědčivý herecký výkon podal Miloslav Štibich. Z filmu jasně vyplývá, že za socializmu opravdu nebylo všechno vpořádku. ()
Tady se bude provozovat špičková kultura, i kdyby čert na koze jezdil. 1) Tento odvar z Járy Cimrmana po třetím louhování již trefně okomentovali Radek99 a Big Bear, takže nemám moc, co dodat. 2) 62letý Miloslav Štibich (tajemník Vršínek) jakoby z oka vypadl okresním "reálně socialistickým" funkcionářským kádrům středního levelu. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli němu stojí za to film vidět. ()
Zajímavý film, který sice kvůli době vzniku zapadl, ovšem díky tomu je autentický, nikoli vzpomínkovým retrem. Mezi všemi vynikajícími herci, byť v epizodních roličkách, vyniká Štibichův funkcionář. Jeho proslovy i dialogy s Navrátilem jsou skvělou vzpomínkou dob minulých, plných planých žvástů. Krásná ukázka fungování socialistického plánovaného hospodářství. ()
Poslusne hlasim, ze navsteva zumpy bola dna 20. 2. 2020 uspesne vykonana. Dno zumpy bolo taktiez uspesne preskumane, a vzorky materialu zo zumpy boli odobrate za ucelom dalsieho vedeckeho badania v laboratoriach. Film plany, navsteva sa mi nepacila . 5 % ()
Zajímavý snímek o nepříliš úspěšným řediteli rozestavěného kulturního domu. Přišla sice poněkud pozdě ,ale kdo mohl vědět ,že to padne ještě před premiérou. Zajímavý jsou takový ty vize třeba ,když M.Štibich jede na vodním dělě a stříká na O.Návrátila (jak krásně načasovaný). Je víc než jasný ,že by to skončilo v archivu ,mít to premiéru dřív. Satira na komunismus jak vyšitá!! ()
Námět v celku zajímavý ale provedení nemastné neslané... Příliš prvoplánové... Ale chápu rok 1990... Ve filmu se objevují v hereckých úlohách zaměstnanci Národního filmového archivu, filmoví kritici i filmoví pracovníci: Jan Foll, Pavel Taussig, Mirka Spáčilová, Elmar Klos, Ivan Šlapeta, Jiří Patočka, Jan Jaroš,Jan Bernard, Zdenek Patočka,Věra Míšková, ()
Film o nemocném režimu, který se samovolně rozsypal tím, že nechal dělníky řídit stát. Nakonec se dokonce člověk mohl stát ředitelem kulturáku, který ještě nestojí. 75% ()
Výborně obsazený film v čele s vynikajícím Navrátilem a Štibichem... "Mám pocit, jako bych vám někdy úplně přesně nerozuměl, když spolu mluvíte." - "Ale to nevadí, za nějakej čas budeš mluvit stejně jako my." Bohužel, jsem se chvílemi docela nudila a hudba M. Pavlíčka mi neuvěřitelně lezla na nervy, takže víc jak dvě * dát nemohu. ()
Oldřich Navrátil...všechna čest, hodba Pražský Výběr... ()
Herecký koncert Miloslava Štibicha, na který divák hledí s otevřenými ústy prostřednictvím Konráda Oldřicha Navrátila. Satira a kritika je podávána tak samozřejmým způsobem, že spíš mrazí než baví. I bez politických vražd lze natočit film, kvůli kterému se každému slušnému člověku musí z minulého režimu obracet žaludek. Smyczek tu představil celou partu svých oblíbených herců, ani Barbora Srncová nechybí ač už to skoro vypadalo, že ano... :-) ()