poster

The Last Narc (TV seriál)

Dokumentární / Krimi

USA, 2020, 3 h 5 min (Minutáž: 45–47 min)

Režie:

Tiller Russell

Hudba:

Dave Kushner
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Real Tom Hardy
    *****

    Ak mi niečo dokáže "otvoriť oči" a povedať (bez toho, aby mi vlastne čokoľvek explicitne povedalo – inými slovami, že ma neúmyselne naviedlo, aby som k tomu prišiel sám), že som skurvený pokrytec, tak potom to beriem všetkými desiatimi. PS: The Last Narc by dostal päť hviezd aj bez tohto vyššie uvedeného, takže tento výplod bol prakticky zbytočný.(7.8.2020)

  • J.F.B.
    *****

    Filmy a seriály, ať už ty "podle skutečných událostí" (apod.) nebo ty životopisné, mají obrovskou moc nám přiblížit doby a lidi dávno minulé, jejich životy a osudy. Ale mají taky jeden velký problém. Ať už jsou jakkoli věrné historii (což nikdy úplně nejde), tak nám jejich ztvárnění skutečných postav zakrývá realitu. Už nevidíme skutečné lidi, jejichž podobu známe jen z pár fotografií, které jsme třeba někde jen zběžně zahlédli. Vidíme herce, jehož podoba se nám spojí se jménem oné osoby, určitě ne všem určitě ne úplně, ale začíní se nám stávat, že při vyslovení jména se nám nejdříve zjeví nějaký herec, ne ten skutečný člověk. Určitě nezapomene, že herec je herec, takže svým způsobem začínáme myslet na opravdu žijící lidi jako na fiktivní postavy. A i když ve filmu osud hrdinů skutečně prožíváme, hercům naprosto věříme, tak nás to nikdy úplně silně nezasáhne. Věřím, že jsou vyjímky, ale z vlastní zkušenosti vím, že i když film byl naprosto perfektní, tak to, že se to opravdu stalo, mi došlo až po přečtení soudního zápisu a dalším studiu. A tak se dostávám k tomuto dokumentárnímu seriálu, díky kterému jsem konečně přestal vidět nejen Kiki Camarenu jako Michaela Peñu – ne, teď lžu, pořád ho ještě tak vidím, ale Kiki je teď mnohem ostřejší, skutečnější, všichni jsou. Všechno co se stalo je teď nějak reálnější, bližší, důležitější? Lidé, kteří byli stafáží, dostali detaily tváře, hlavní role...a odkryli skutečný příběh. Který ztratil seriálový lesk, stal se špinavějším, tragičtějším, hnusnějším, odpornějším...pravdivějším. Ve velmi silném podání, formou, která mne donutila zhlédnout všechny díly najednou, protože se od tohoto dokumentu prostě nedalo odtrhnout. Dokud neskončil. Mnohem pesimičtěji než hraný seriál. Ale tak je to správně. Protože svět není zrovna šťastné a správné místo. Ale my jsme pokrytci. Všichni. Nechceme si to přiznat. I já se za chvíli podívám na něco, co bude říkat, že vše dobře dopadne. A budu s tím souhlasit. Půjdu se skrýt za iluzi. A pokusím se potlačit vědomí, že se to opravdu stalo. ║ 8.8. 2020 Jenže i to výše napsané je vlastně také zplozeno z pokrytectví. Že to opěvování objevené pravdy a skutečnosti, je založeno na víře, že to, co zde bylo řečeno, není lží. Protože tento výklad událostí Camarenova případu odpovídá mému náhledu na svět. Protože já chci aby to takto bylo. Chci takovéto podpěrné sloupy. Které stojí přesně tak, jak chci. A kdyby sloup podpíral něco jiného, nějaký jiný názor, tak bych sérii asi takto nehodnotil. Jelikož my všichni si selektivně vybíráme co nám vyhovuje, čemu věříme, co podporuje naše ideje. Co se s naším myšlením rozchází potlačujeme, odmítáme (možná skoro nevědomě). Ale pořád kdesi uvnitř víme, že nejsme objektivní. Že si lžeme. Že jsme pokrytci. Ale alespoň víme, že nejsme sami. Že naši oponenti dělají to samé. Ať už jde o cokoli. Třeba o střet ohledně teze, že umění má být krásné. Nebo o prohnilost státu, jehož složky obětují vlastní lidi v zájmu svých nečistých machinací. Asi to nezměníme, ale občas bychom si to měli připomenout.(7.8.2020)