Żeby nie było śladów
Nezanechať stopy
Leave No Traces
Režie:
Jan P. MatuszyńskiScénář:
Kaja Krawczyk-WnukKamera:
Kacper FertaczHudba:
Ibrahim MaaloufHrají:
Tomasz Ziętek, Sandra Korzeniak, Jacek Braciak, Agnieszka Grochowska, Robert Więckiewicz, Tomasz Kot, Aleksandra Konieczna, Adam Bobik, Łukasz Gawroński (více)Obsahy(2)
Polsko, 1983. Zemí otřásá případ Grzegorze Przemyka, středoškoláka, kterého policie ubila k smrti. Film založený na skutečných událostech sleduje příběh Jurka, jediného svědka, který se přes noc stal nepřítelem státu číslo jedna. Represivní režim se snaží využít celý svůj aparát, včetně tajné služby, policie, médií a soudů, aby Jurka a Grzegorzovu matku umlčel. Druhý film Jana Matuszyńského (Poslední rodina), který soutěžil o Zlatého lva na festivalu v Benátkách, autenticky zachycuje náladu předrevolučního Polska a události, které vedly k pádu totalitního režimu. (Aerofilms)
(více)Recenze (46)
Sice léty folklorní tiché pošty i scénářem docela přibásněná, ovšem strhující a parádně zdramatizovaná disidentiowka państwowa, ukazující demagogickou sílu minulého i nadcházejícího režimu a následnou bezmoc všech jejich obětí či odpůrců, kteří by si náhodou dovolili otevírat hubu. Milá mladá degenerace, pokud nyní náhle nezchytříte, nepoučíte se z minulosti, necháte se nadále vyplachovat debilitou asociálních sítí a zjevně řízenou mediální manipulací a nezapojíte se do potírání novodobých neomarxistických zmrdů už v zárodku, těšte se přesně na tuhle zářivou budoucnost kolektivně smýšlejícího stáda, kdy těch pár unisono nebučících závadných kusů vládnoucí oligarchie hravě kontumuje a přizdisráčská mlčící většina se zmůže na odpor pouze v mantinelech tichého „hrdinného“ pičování ve svých obývácích. A už nám to začalo! Pani prokurator Wiesława Bardon naprosto dokonalá socialistická machna, už dlouho jsem neměl takovou chuť napálit televizi, a Więckiewiczův generál Kiszczak opět koncertem famózní herecké mimiky. ()
Velmi intenzivní. Sice poněkud přímočaré, ale nakonec i z toho pramení síla toho zužujícího se klaustrofobního světa, kde je pravda zbytečným gestem. ()
Matuszyński má za sebou famózny debut v podobe počinu: "Ostatnia rodzina". Toto je jeho druhý pokus a opätovne ide o extrémne silný námet, v ktorom poukazuje na zverstvá páchané režimom proti ľuďom, ktorí sa previnili či už názorom, alebo výzorom. V komentároch už bolo polemiky vyjadrenej viac než dosť, a tak len dodám, že sa teším na tretí snímok od Matuszyńského, a to: "Minghun". ()
Po skončení tohoto filmu jsem si znovu připomenula, jak plytké a hloupé jsou ty české agitační protikomunistické slátaniny, až má člověk dojem, že si je financují sami komunisté. Nezanechat stopy je depresivní snímek o boji vnitřní touhy po pravdě a spravedlnosti se systémem založeným na lži. Film je to nadčasový, mohl by klidně vyprávět o jakékoliv diktatuře a v tom je jeho obrovská síla. Film se nebojí ostrých hran protikladů, řeči ministra vnitra vyvolají smích před Jaruzelskim, ten sám posvětí vznik vyšetřovací komise, leč přesto i nadále ministr hraje prim. Krásná ukázka toho, jak vlastně stačí jeden zmetek v důležité funkci, aby si dokázal stát zorganizovat podle svého. ()
Filmu nemožno uprieť namakaný retro look a hoci je tiež z kategorie "bude sa vám otvárať nôž vo vrecku" , na nedávnu pecku 25 lat niewinności sa to bodovo u mňa ani z daleka nevyrovná. Emočne ma Żeby nie było śladów nedokázalo tak rozsekať! ()
Posledná rodina pravdepodobne navždy ostane Matuszyńskiho Občanom Kaneom, ten film proste už prekonať nejde. I tak je ale Leave no traces dokonalé dielo, aj cez vyťaženú tému, pretože originálne zobrazuje nezhody (a náznaky svedomia) aj medzi komunistickými pohlavármi, pri bezmála trojhodinovej stopáži má bezhlavé tempo, je perfektne vyvážené, skvele zahrané, kruté. Matuszyńskiho rukopis možno najviac poznať z práce s kamerou, ktorá je v “kontakných” scénach desne intímna, pri ne-dialógových scénach zas zaberá veľkými celkami spravidla malé exteriéry (parkovisko pred obchodom, parkovisko pred nemocnicou, pred políciou, pred psychiatriou), prípadne necháva hrdinov blúdiť šedivými chodbami nemocníc, a divák má z toho klaustrofóbiu, že keď sa dostane do posledného dejstva, je už prakticky mučený spolu s postavami. Veľký film, nejde mu nič vytknúť. Nechápem prečo mu ho akadémia opäť odignorovala. ()
Je to super, nicméně mě už tenhle typ příběhu ani nepřekvapuje. Možná, kdyby to mělo trochu víc akce a kratší stopáž, tak bych byla nadšenější. ()
V Nezanechať stopy divák pozoruje sled nekonečných vyšetrovaní, ktoré idú ruka v rukáve s čírou absurditou v inak krištáľovo jasnom prípade. Vyhrážky, vyvíjanie nátlaku a hrabanie špiny na nevinných, zahladzovanie potrebných dôkazov či hyenická manipulácia s informáciami. Matuszyński zachytáva dôsledne rozohranú hru milície, lojálnej prokuratúry, médií, ministerstva vnútra a tajnej služby, ktorí ťahajúc za tie správne nitky vytvárajú nový obraz o pravde prinášajúcej aj nových vinníkov. Kompletná recenzia . ()
Retrodrama, které se divákovi snaží vsugerovat, že tohle bylo možné jen před čtyřiceti lety. Je vlastně s podivem, kolik práce měl všehoschopný systém s umlčením jediného nepohodlného svědka. Jasně, když otec spolupracuje s tajnou policií proti svému synovi, je špatně úplně všechno, ale třeba v Rusku, Bělorusku, Číně... je to stále denní realita. Skoro se tomu nedá nic vytknout, jen tu není cokoliv nového, co bychom nečekali. (Proč to koprodukovala ČT? Už neví co s penězi? Proč radši nenatáčí české filmy?) ()
Poľská nominácia na Oscara a právom. Poukazovať na hrôzy boľševizmu, kedy bol právny štát potopený v stoke, treba nepretržite. Najmä v tejto dobe a tu musím vyzdvihnúť trefnú poznámku verbala. Pokiaľ sa nič nezmení, zažijeme to celé znova. Neomarxistická pliaga v rúšku progresivizmu a lepších zajtrajškov indoktrinuje už deti v školských laviciach. Už teraz sa nastoľuje cenzúra, trestá sa názor, je nemysliteľné nejaké veci, čo i len vysloviť, inak vás len tak vytlačia mimo spoločnosti. A ovce zatiaľ bekajú a súhlasia. Mysliac si, že "co bolí druhé, nás přece nebolí." Lenže revolúcia vždy požiera aj svoje deti. A dejiny sa opakujú. Aj tento film môže byť mementom a tí čo pľujú na boľševizmus by si mali uvedomiť, aké dejiny začíname žiť my teraz. Nezačínajú sa nejak podobať na diktát jedného názoru? ()
Polská kritika společnosti, policie, korupce a moci v hodně silném a depresivním filmu o tom, že pokud policie chce, může utajit i vraždu. Film je zbytečně dlouhý a moc na sílu ukazuje, že policie a stát vůbec jsou ti zlí ale pořád je dostatečně silný, aby v divákovi zanechal hodně silnou stopu. ()
Moze byt. Celkovo to posobilo ako slabsia verzia serialu Chernobyl s pozmenenou zapletkou ale rovnakym odkazom. Na moj vkus privela zbytocnych scen, ktore vsetko zbytocne natahovali a nezlepsovali celkovy dojem, stacilo by to cele o 30-60m skratit. ()
Z plethory polských filmů o zločinech a nepravostech komunismu to sice pořád vyčnívá díky netypické práci s řazením scén a věrohodně zešedlou normalizační atmosférou, nicméně Matuszyńskiho debut byl film který jsem si ihned po dokoukání vrazil do své top10, což je laťka, se kterou jeho druhý film nesdílí ani směrovací číslo. Poslední rodina byla fantastická mimo jiné díky naprosto unikátnímu a radikálnímu úhlu pojetí životopisného snímku, plného nejednoznačných a komplexních postav. Nezanechat stopy je typická binární filmařina s jednoduchými emocemi, kde proti sobě stojí hezcí a oškliví lidé ()
Ve svém minimalismu emocionálně působivý a na sledování v dobrém slova smyslu nepříjemný film, který není jednoduchý a svou strukturou a pojetím diváka čím dál víc vtahuje do děje. Jan P. Matuszynski od počátku uchvátí na první pohled neviditelnou a nevýraznou, ale naprosto dokonalou výpravou, která kostýmy i kulisami evokuje šeď a nenápadnost osmdesátých let, v nichž prakticky vše vypadalo stejně. Klaustrofobní, paranoidní a depresivní atmosféra funguje báječně, v čemž pomáhá i místy hodně sugestivní kamera, která se nebojí ani dlouhých a bezstřihových záběrů, čímž působí jako by autenticky a dokáže udělat událost i z pouhé chůze po ulici nebo vystupování z auta. Vzhledem k dost pomalému tempu je hodně času na tu nejjemnější psychologii postav a vysvětlení jejich motivace, čehož režisér využívá na maximum. Pomohl si i výtečným obsazením, v němž jsou všichni zcela přesní, nejvíc ale vyčnívají Tomasz Zietek, který se zmítá mezi touhou po pravdě a boji s pochybnostmi a snahou neztratit vlastní čest a rodinu, Sandra Korzeniak a dokonale minimalistický Robet Wieckiewicz, který sice nevstane od stolu, svými grimasami ovšem obsáhne úplně všechno. Asi můžeme Matuszynskému vytýkat, že tak trochu figurkaří a postava státní prokurátorky je karikaturou jako z učebnice, že je vždy na první pohled jasné, kdo je ten hodný a kdo zlý a že je možná stopáž až moc dlouhá a divák se nedočká nějaké katarze (k čemuž je ale objektivní historický důvod), to jsou ale v kontextu díla takové banality, že silný dojem z něj to nijak nezkazí a odpor k době, v níž je lež norma, to jen prohloubí. 80 % ()
Filmárska extraliga, vo forme niet čo vytknúť. Predkladám ale inú otázku, kvôli ktorej mi Matuszynskeho druhý film nepríde ako rovnaká rana do čierneho, akou pre mňa bola Posledná rodina (za mňa jeden z najsilnejších európskych filmov poslednej dekády). Nie je kopanie do zločinov komunistického režimu v roku 2022 príliš ľahkým terčom? Má nám takýto film dnes čo povedať? Neabsentuje tu presah do súčasnosti? Nie je to hra na istotu? ()
No nebolo nám v tom komunizme "krásne"? A napriek tomu niektorí ešte stále smútia za touto dobou, kde sa človek spravodlivosti a slušnosti tak ľahko nedomohol... Čo sa týka celkového príbehu, tak uznávam, že Grzegorz a Jurek sa nemuseli správať ako takí anarchistickí bohémovia, ale to čo nasledovalo potom - to bola totálna ohavnosť, ktorá rozbehla kolotoč totalitných praktík v plnej nahote. Sám proti všetkým - aj tak by sa dal zhrnúť boj Jureka proti celej mašinérii, ktorá si ho podala - a nielen jeho, ale aj jeho rodinu a všetko čo sa ho týka. Smutné, že sa takéto veci diali - no ešte smutnejšie je, že niekomu je za takýmto režimom ľúto :( R.I.P. Grzegorz Przemyk ()
na reálném základu postavená, téměř tříhodinová, intenzivně nepříjemná polská trefa do černého (další), která mě na začátku vcucla a postupně ze mě ždímala jednu negativní emoci za druhou. Komouši byly, jsou a budou vždycky a všude svině.Faktem je, že příběh Grzeszka a toho co se dělo po jeho smrti nemá moc čím překvapit a dějí se v něm vlastně dost očekávané věci, ale na jeho síle to vůbec nic nemění a upřímně mě udivuje, že se dnes najdou lidé, co by tohle uvítali zpátky...90% ()
Bylo to strašně moc dlouhé, určitě o nějakých 45 minut delší než být mělo, a proto jenom tři hvězdičky, nicméně jinak je to parádní ukázka komunistické mašinerie, která se neštítí ničeho a "v zájmu dobra" je schopná zajít jakkoli daleko. 70% ()
Dalsi vynikajici polsky film posledni doby, ktery cerpa z historickeho nametu, ktery se stal. Skvele herecke vykony a dialogy, ktere snad kazdeho divaka zvedaji zlosti ze zidle. Velmi poutave drama, doporucuji vse. ()
Tenhle film mě psychicky úplně zničil.. jeden z nejsilnějších ne-li nejsilnější evropskej film co jsem měl tu čest zatim vidět a hlavně podle skutečnosti.. je pravda, že by to mohlo bejt kratší, hluchý místa tam přece jen byly, ale to je fakt jediný co bych tomu vytknul.. komunismus jsem nezažil, ale je vidět, že některým lidem z toho režimu fakt je*alo v hlavě.. ()
Související novinky
Febiofest sa po dvoch rokoch vracia do kín
Medzinárodný filmový festival Febiofest Bratislava začína 16. marca do kinosál uvedie 75 filmov. Tie budú rozdelené v 8 sekciách – V strede Európy-súťaž krátkych filmov; V strede Európy – mimo súťaž,… (více)