Mumie

3*. Proč tak vysoké hodnocení, když je to vlastně hrozná pitomost? Pro řadu kladů. Vezmeme-li je po pořádku: Snímek má dobrou atmosféru, jak tu hororovou, tak počátku 20. století, respektive abych byla přesná, ztělesňující odpovídajícím způsobem naši romantickou představu o prvních objevitelích a lovcích pokladů (Pravda, v tomto směru se tvůrci až tak snažit nemuseli, neboť počátek minulého století přitahuje a ,, tajemný Egypt" lákal lidi a laickou veřejnost odjakživa.), místy i atmosféru starých filmů. Děj odsýpá a snímek disponuje příběhovým obloukem v podobě oživovacího rituálu na začátku i na konci. Žánrový mix nepůsobí rušivě, střih je dobrý a kamera slušná, místy dokonce velmi. Pochválit lze i krásný soundtrack, který je sice složený jen z cca 4 až 5 hudebních motivů, ale doplňuje vhodně děj a jasně dává najevo, kdy jsme v přístavu, kdy na velbloudím trhu, kdy putujeme s karavanou písečnými dunami, kdy se díváme na drama ze starého Egypta atd. Tím nejlepším jsou nicméně výkony prakticky všech herců a casting, který vyšel na jedničku. Brendan Fraser svého Amíka, pro něhož lze každý problém (kromě praštěné knihovnice) vyřešit prostě větší bouchačkou, odehrál dobře, John Hannah je v roli Jonathana sympatický a vtipný, Oded Fehr dostatečně tajemný a Rachel Weisz více než roztomilá. Totéž se dá říci v podstatě i o hercích ve vedlejších rolích. Ovšem klíčový je pro snímky tohoto typu výběr hlavního záporáka. A zde měl Steven Sommers nesmírně šťastnou ruku, neboť Imhotep Arnolda Voslooa je daleko lepší než tolik, kdo ví proč, opěvovaný Karloff, a kdykoli se v lidské podobě objeví na plátně, působí doslova jako plamen na můru - je natolik nebezpečný a hrozivý, že byste ho nechtěli potkat, a zároveň natolik charismatický a přitažlivý, že mu lze jen stěží odolat. První ostatně platí i pro jednotlivé stupně jeho rozkladu. Jeho postava je v tomto snímku navíc napsána tak, že vzbuzuje vedle strachu i soucit. Snad jen o vhodnosti jeho jména mám mírné pochybnosti (Imhotep znamená doslova ,, Ten, který přichází v míru."), ale to bylo nepochybně převzato z filmového předobrazu z roku 1932. Kupodivu Mumie nestárne ani co do triků a ve srovnání se současnými digitálními nesmysly se jeví téměř jako klenot. Holt konec éry, kdy triky ještě sloužily příběhu a hercům místo toho, aby je nahrazovaly. Ovšem hlavním pozitivem snímku je humorný nadhled. Mumie mi vždy připadala nejen jako pocta dobrodružným filmům a snímkům o mumiích ze začátku 20. století, ale zejména jako komedie až lehká parodie, která si místy dělá legraci sama ze sebe a vlastního žánru jako takového. A to i za pomoci cíleného použití těch nejblbějších klišé včetně tekutého písku, pasti v podobě klesajícího stropu až po odjezd do záře zapadajícího slunce. Možná je to jen můj dojem a nikoli úmysl tvůrců (a v takovém případě by šlo o film dosti pitomý), přesto právě proto jsem ji vždy brala na milost a kvůli všem zmíněným kvalitám jsem pak s to dokonce odpustit řadu logických chyb stejně jako takřka naprosté znásilnění egyptských reálií. A že obého je více, než by bylo zdrávo. K těm prvním namátkou např. Jak mohl Imhotep vyškrábat nehty vrypy do rakve, když byl celý zafáčovaný? Jaktože jeho brouci konzumovali pomalu, zatímco všechny ostatní sežrali rychleji než piraně? A kde je vůbec staří Egypťané chovali, jaktože se jim nerozlezli a jaktože lidé, kterým lezou pod kůží, nemají ani modřinu? Jak mohla Evelyn vědět, že na deskách knihy Amona Rea vyrobené z ryzího zlata je zaklínadlo pro ovládnutí mumií, když ji v životě nedržela v rukách? K tomu čím je zlato ryzejší, tím je měkčí, čili pro knihu dost nevhodný materiál. Navíc vzhledem k jeho hustotě by byla asi dost těžká. Jaktože si Rick na šibenici při pádu z takové výšky nezlomil vaz? K čemu těch zmíněných pět kanop, když mrtvoly byly nakonec jen čtyři? Jaktože se Anchsunamunin duch v závěru nevrátil do podsvětí jako na začátku filmu, když stejně jako prve nebyl rituál dokončen? Proč se Imhotep ptá Beniho, kde jsou ostatní kanopy, když dokáže očividně sám poznat, kdo otevřel schránku i kdo ho oživil? atd. Také je překvapivé, že Imhotep vidí bezvadně poté, co uzmul oči nejhůře vidícímu členu výpravy, ale to asi kouzlem. Historické nesmysly celkem pěkně shrnula ve svém videu egyptoložka dr. Colleen Darnell (https://www.youtube.com/watch?v=VjFFrYEZsAQ), byť mnoho z nich není třeba ani komentovat, jelikož jde o věci notoricky známé i dětem základní školy povinným (identita Imhotepa, Setiho I., či Anchesenamony, časové i geografické umístění chrámů Nové říše a pyramid, průběh mumifikace a zdejší vyjmutí srdce, pět kanop, když každý ví, že byly jen čtyři, život reálných skarabů, podoba a obsah Knihy mrtvých apod.). Nicméně jelikož jde o pohádku/fantasy, neuráží mne kupodivu tyto kiksy tolik jako například v Tróji, která se tváří jako adaptace Iliady a seriózní historický snímek. Spíše jen zamrzí, že se režisér nedržel návrhů svého poradce více, tím spíše, že překvapivě ne absolutně vše je špatně. Kromě nějakých egyptských slov a Anchsunamunina šperku diskutovaného v uvedeném videu sem podle mého názoru patří i Imhotepův pektorál, který se zdá být kopií pektorálu krále Psibkhennéa z Tanity (21. dynastie, pravda, není to tedy doba Setiho I., ale jinak je autentický). Naproti tomu jeho hadí prsten je patrně až z římského období. Zajímavé jsou v tomto ohledu také podněty v článku dr. Stuarta Tysona Smithe (Unwrapping the Mummy. Hollywood Fantasies, Egyptian Realities. Box Office Archaeology: Refining Hollywood’s Portrayals of the Past, 2007), egyptologa překládajícího dialogy pro filmy Mumie, Mumie se vrací a Hvězdná brána, týkající se příběhu Setny a oživlých mumií z papyru nalezeného v 19. stol., krádeže knihy kouzel za účelem vraždy Ramesse III. a následného vyšetřování zdokumentovaného na papyrech objevených v Thébách, nálezu mumie jednoho ze spiklenců pohřbeného za trest za živa v nepopsané rakvi v Dér ´el-Bahrí či kouzla ohledně masožravých brouků v Knize mrtvých. Autor také uvádí na pravou míru některé omyly a rozebírá počátky mumiománie před objevem Tutanchamonovy hrobky a érou pohyblivých obrázků, do časů sira Arthura Conana Doyla, Brama Stokera a ještě dříve. Největší chybou Mumie je tak podle mého názoru vznik druhého dílu, který se již bere vážně, takže působí hloupě, recykluje a navíc převrací i řadu věcí z prvního dílu. Trochu mi to připomíná situaci Pirátů z Karibiku - jednička vcelku vtipná a originální parodie na filmy s pirátskou tématikou, zbytek šunt. A závěrečné hodnocení filmu? Mumie je blbinka, ovšem vcelku zábavná a roztomilá, mající určité kouzlo, dnes již tak trochu retro. Pokud snad v někom probudí seriózní zájem o studium egyptologie, tím lépe. Není to umělecké veledílo ani film pro časté sledování, avšak jednou za pár let mi nevadí ji shlédnout a dokonce si ji jako ,, guilty pleasure" užít, soundtrack si pak ráda pustím i častěji. (10.11.2022) (méně) (více)