Excalibur

"To nejlepší z artušovského okruhu" ve 2 hodinách. Celá látka související s králem Artušem a dalšími postavami je tak rozsáhlá, že tvůrci museli zákonitě vybírat (nebo si zvolit jen jeden dílčí příběh). Výběr se pak opravdu podobá jakémusi "the best of", ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Události plynou jedna za druhou a film je srozumitelný i pro toho, kdo se v celé problematice příliš nevyzná. Excalibur je plný vášně a všepohlcující zkázy. Linie zla se vine celým filmem, od začátku do závěrečné scény a celé dílo je vlastně obrazem postupné zkázy ideálů, Artuše a jeho říše. Zlo je ale vždy v dialektickém vztahu s dobrem (postavy Atruše, Lancelota, Merlina, které provádí zlé i dobré činy), i v největší beznaději je přítomná naděje (halucinační a brutální putování za svatým grálem). Právě tato stále přítomná a stále se měnící dvojakost tvoří velké příběhy a činí mýtus mýtem. Tvůrci Excaliburu to pochopili a tím dokázali přetlumočit jeden z největších příběhů historie. (14.11.2005)

Excalibur má jedinou podstatnou vadu, ta ale dosahuje biblických rozměrů – herecké výkony. Ehm, "herecké výkony", jeden otřesnější než druhý. Podívejme se tedy s trochou nadhledu na tři mé oblíbence. Uther Pendragon – Smutná, tragikomická a hlavně naprosto zbytečná figurka, která přišla k Excaliburu jako slepý k houslím, a jejímž jediným opodstatněním bylo, že skrze ni intrikářský a chlípný Merlin zneužil spanilou Igraine. Ještě přitom ten zvrhlík myslel na jejího právě několika oštěpy probodávaného a v kaluži krve chroptícího manžela a přivodil si tak nejlepší orgasmus za celá staletí. Kam se na to hrabe po celém severu vyhlášené obcování s bájnou Dračící. Dokonáno jest. Chudák Uther, postižený od narození lehkou demencí a mohutnými tiky ve tváři, je zde zmítán z jednoho snu do druhého a končí stejně jako každý, kdo si něco začal s Merlinem – pod drnem. Lancelot – Příjemný veselý homosexuál. Ač byl jeho výkon možná otřesný, já v něm stále viděl naprosto neschopného, ale zasněného a až po uši – do samotného konce svých sil – zamilovaného malého chlapce, kterého jeho otec pravidelně před spánkem zneužíval. Svůj nahromaděný vztek vybíjel v soubojích, jejichž zvládnutí bylo to jediné, co v životě mohl dokázat. Moment, kdy vznešeně a s nebesky přiblblým výrazem stojí na schodech a sleduje, jak se „jeho nejlepší a milovaný přítel“ a „ta nejmilovanější bytost na světě“ odebírají do přilehlé komnaty vyzkoušet bytelnost nového lože, patří k nejlepším. Zkrátka – jeho roli jsem mu nemohl nevěřit. Artuš – Opravdu král. Merlin věděl, co dělá, když se jej zbavil. Bohužel náhoda a teplý golfský proud tomu chtěly, že se, namísto klidné smrti v lese, ještě jednou vrátil na scénu a zkazil, co se dalo. Zlomil a pak rovnou ztratil Excalibur (daroval ho nějaké děvce z jezera), vypil drahocenný artefakt, postavil zbytečný hrad – se stolem jako dnem láhve od absinthu, jemuž holdoval – na největším ostrovním nalezišti ropy… zkrátka byl po otci a namísto mozkové tkáně zdědil tuhý kořínek. Jediný užitečný skutek, který vykonal, bylo zabití svého syna – geny tak už navždy zůstanou v zemi. Neschopný s mečem, neschopný v posteli… Dokonce až tak, že mu jeho žena utekla s homosexuálem a on jí byl do konce života věrný. Navíc byl paranoidní a neschopný o čemkoliv rozhodovat, proto jej Merlin zneužíval jako loutku s ostrým klacíkem a ještě mu dával dávky LSD – jak jinak si vysvětlit ty debilní výrazy, které v průběhu celého filmu předvádí. ///// Dokonáno jest, kéž mi to Bůh odpustí. (11.04.2008)

Bravo takhle ma vypadat vybornej fantasy film a skvele zpracovana Artusovska legenda. Rozhodne nejlepsi film o krali Artusovi. Jisty vytky by se k filmu samozrejme nasli, hlavne to, ze nektere dialogy pusobi nechtene smesne, ale co se tyce hudby, kulis a kostymu tak ty nemaj chybu a jsou skutecne vyborne (zvlaste brneni se mi hodne libilo). Narozdil od nekterych mi film neprisel vubec nudnej a tech 140 minut co film ma je tak akorat. Sice to neni na cistejch 5*, ale jak jsem uz rek, je to nejlepsi film o krali Artusovi, takze si tech 5* zaslouzi. (18.04.2005)

Já tyhle osmdesátkové history/fantasy fláky prostě nedávám. A u Excaliburu jsem trpěla dvojnásob. Celý příběh byl klasický Artuš & Co., což by nebylo až tak strašné, kdyby se v tom filmu vlastně něco dělo. Nuda na entou. Herci jsou dřeva a Nigel Terry je snad nejhorší Arthur, jakého jsem viděla, nemá charismatu ani co by se za nehet vešlo. Scénář šustí papírem při každé replice. Výprava je kapitolou sama pro sebe. Rytíří v daném století očividně ve zbroji i spali, protože ve filmu ji na sobě mají v 9 z 10 scén. Excalibur byl zase očividně vyroben z hliníku vzhledem k tomu, že ho Arthur drží jako smeták. Nikdy víc a jdu si spravit chuť Králem Artušem. 1* za hudbu, druhá je za to, že jsem se na to vůbec dokázala dodívat. (28.12.2011)

Po opakovaném shlédnutí po letech musím bohužel ubrat hvězdičku. Co mě jako náctiletou okouzlovalo, to na prahu středního věku působí nudně, křečovitě až směšně - alobalově nablýskaná brnění, kovový Camelot, v jehož zdech se odrážejí postavy, přebarvené Merlinovo podzemí, jeho rádobymoudré pindy, divadelní přehrávání herců, zkrátka celá stylizace "Excaliburu" se u mě tentokrát takřka minula účinkem. Pořád se mi vtírali Monty Pythoni a jejich "Svatý grál":-). "Excalibur" je pochopitelně lepší a hlavně hlubší oproti popcornovému následovateli s R. Gerem, z některých hudebních pasáží stále mrazí a v mém srdci je pro tenhle film pořád místo. Na svou dobu špička, chápu její kultovnost, ovšem třetí podívání hodlám absolvovat až jako fousatá babka. Třeba se mi to za 40-50 let bude zase líbit tak moc, jako zamlada:-). 69% (16.01.2009)