Kamarád do deště

Jeden DÁVÁ v hospodě židle po zavíračce na ježka, druhý BERE ve své drožce na hůl západoněmecké turisty.. Český Colin Farrell Tofi žvýká jak Růžička při sedmém semifinále, zvedá si glykemickou křivku neustálým chlastáním Coca-Coly a svůj dublinský akcent obohacuje o slovíčka jako koukej, či vodsaď, nicméně musí se mu nechat, že parazitní činnost na této jediné roli úspěšně vykonává dodnes. Soukupova kinder gangsterka má své nepochybné osmdesátkové disco kouzlo, ale srovnávat ji s Hillovým Podrazem je stejně odvážné, jako tvrdit, že právě Sagvan má všechny předpoklady k divadelnímu ztvárnění Othella.. V Lok, Fernetu Stock a dva kouřící výfuky Volhy se spíše inspiroval G.Ritchie a možná mi i tak proto trošičku chyběla v Kamarádech postava Big Chrise (V.Jones), jak mlátí dveřmi od auta Vaculíka do hlavy se slovy: „Ještě - nikdy - nikdo - neměl - na sobě - tak hnusný - svetr..!“ (30.09.2008)

Podraz na druhou. Filmová tvorba režiséra Jaroslava Soukupa, předlistopadová i porevoluční, bezesporu nepatří k reprezentativnímu vzorku československé kinematografie, ale svým způsobem vypovídá cosi o lidech a době. Kamarád do deště je dnes, po třiceti letech, spíše dokumentárním prostředkem pro pochopení společenského vývoje v závěrečné fázi perestrojkového období – obraz normalizačního podsvětí je ve filmu ilustrován v nadmíru atraktivním, až nezvykle přímočarém sledu; většina scén doslova pulsuje magickým étosem, který o časech veksláků a jiných podvodníků vypovídá v nefalšované, autentické podobě. Dojem nenucenosti, a přece kritičnosti přitom Soukup vytváří tím, že pošetilosti obou hlavních hrdinů, tedy Michala a Tomáše, konfrontuje právě s realitou doby jako světem promyšlených plánů, schválností, chyb či neuvážených, a snad i neuvědomělých krutostí. Jistou roli v tom všem samozřejmě může hrát i podvědomá nostalgie, spjatá především s osobami Sagvana Tofiho a Lukáše Vaculíka, jejichž herecké kreace i přes nepopiratelnou slabost náleží k dobovým fenoménům; naopak Karel Augusta, nedoceněný hráč malých rolí, zde získal příležitost, jak na sebe upozornit mimo zavedený komediální obor. Některé filmy chtějí delší čas a pokud jim ho dopřejeme, je docela možné, že v nich objevíme jejich skrytou hodnotu, o níž v době premiéry neměl nikdo ani tušení. (23.02.2019)

Sice s tvorbou Jaroslava Soukupa (krome filmu Pesti ve tme) nemam nic spolecneho, tak musim uznat ze tento film ma v mem osobnim hodnoceni mnohem vyssi postaveni nez takovy Diskopribeh ci Byl jednou jeden polda. Asi ma na tom zasluhu dobre vybrane duo "hajzliku" v podani Tofi/Vaculik a dobre vymysleneho deje, ktery stavi na prekvapivych momentech a dobrych dialozich. (04.04.2006)

Ve své době jsem měl oba Kamarády do deště hodně rád. Mezi ústřední dvojkou Tofi + Vaculík to zkrátka neskutečně funguje. Čehož režisér Soukup využil a dle mě jim ušil role na míru. Příběh je mixem napínavého krimi a vtipné komedie, kdy je to dobře vybalancováno a u titulků vždy převládne dobrý pocit. Hudba v podání tehdejších hitovek tomu značně napomáhá. Je třeba přiznat, že moje hodnocení je možná více než jindy subjektivní. Objektivně by bylo možné vytknout dost věcí, ale já to neudělám a milerád dám lepší tři hvězdy. (04.09.2017)

Když člověk přihlédne k tomu, v jaké době byl Kamarád do deště natočen a jaké v té době byly možnosti, tak se vlastně jedná o skvělou československou verzi buddy komedie, která je zábavnou i po mnoha letech. Mezi dvojicí Tofi/Vaculík to skvěle jiskří a vůbec se nedivým, že v té době vytvořili parťáctví v několika filmech. Mimo to, film je i vtipný, a když přihlédnu i k dalšímu výbornému hereckému obsazení (Augusta, Hryc), tak nelze jinak než hodnotit vysoko. (22.12.2020)