Můžu tě zničit

Odvážna, otvorená ale predovšetkým rasistická dráma od scénaristky Michaely Coleovej nie je ani tak o dobrovoľnosti sexu ako o nenávisti jednej afroamerickej fašistky, ktorá 12 epizód nerobí nič iné iba verejne rozširuje nenávisť k bielym heterosexuálne orientovaným mužom. V seriály sa síce objaví aj niekoľko dobrých momentov ale svojmu hlavnému poslaniu - šíreniu nenávisti sa autorka venuje naplno a tak dáva úplne zabudnúť na niekoľko vydarených pasáži ktoré sa v tejto sérii objavia. (27.08.2020)

Nejdůležitější seriál posledních let, ne ani tak zpracováním (které ovšem JE vynikající), jakožto spíš reakcí a diskuzí, kterou vyvolává u diváků, ať už na téma consent, rasismus, sexismus či homofobie. Vystihnout na ploše dvanácti dílů tolik trefných situací či komplexních úhlů pohledu je až zarážející. Michaelu Coel budu bedlivě sledovat, talentu má na rozdávání po všech stránkách. (20.06.2021)

I May Destroy You. Hra na babu. Chytí tě někdo porouchaný. A o trochu víc porouchá tebe. A znova a zas. A tak se všichni v kouzelné vzájemnosti rozbijíme. ___ Seriál je tak jako jeho postavy zmatený, chaotický, sebedestruktivní, temperamentní. Postrádá - snad odmítá - jasnější vyznění a strukturu, díky čemuž některé roviny vyšumí do ztracena. Zamotává nás do dusivých chaluh světa obohaceného ale i paralizovaného příliš mnoha možnostmi, do realit a paralelních přítomností a přesto bezprecedentní samoty, do světa pro někoho více pro jiného méně děsivé otevřenosti, díky které jsme stále intenzivněji konfrontování s možnostmi pro majoritu nekonformní seberealizace, ale i s doposavad přehlíženými rovinami nerovností, nespravedlností, proměnlivosti a nečekaných důsledků touhy srovnat všechny nerovnosti - to vše bez rozhřešení, bez návodu. Snad jen s výzvou zavřít se trochu před tou bezbřehostí. (17.10.2020)

S hlavní hrdinku nemusíte souhlasit ve všem. Nemusíte s ní souhlasit vůbec v ničem. Ani ji nemusíte mít rádi, ale nemůžete popřít, že je to výrazná osobnost. Vzhledem, projevem i názory. Podala velmi vyhraněnou a ostrou výpověď, která zároveň působí jako zamyšlení, co vše může být sexuálním násilím, jak i zdánlivá drobnost může člověka změnit a vykolejit z dosavadní dráhy. A v tomto s ní beze všeho souhlasím, byť se můžeme lišit v názorech na jednotlivé projevy. Máme jiné zázemí, jsme jiná generace, ale některé zážitky máme stejné. ____ Arabella je svá, sebevědomá, zraněná, dost sobecká, dětinská, někdy agresivní, ale otřesný zážitek v ní kromě běsů probudil i snahu o empatii, byť se jí to vždycky nedaří. Ublížili jí a ona někdy vědomě, jindy nevědomě, ubližuje ostatním. Přitom se tomu snaží přijít na kloub. A stejně jsou na tom její kamarádi. Zároveň je seriál stále zábavný a místy velice vtipný, byť někdy hodně drsně. ____ Poslední díl je na můj vkus trochu mysteriózní a klišovitý, ale není asi jiná cesta, protože obojí řešení: ať už se z toho hrdinka vyhrabe nebo spadne do ještě větších depek – bude vždycky klišé. ____Nejsem mileniálka, takže život na sítích mi tolik neříká. Ale díky tomuto seriálu jsem vzala trochu na milost selfie. Není to jen marnivé upozorňování na sebe. Je to taky jeden ze způsobů, jak se člověk snaží vyrovnat se světem. Ukázat, že v něm nejsem ztracená, že taky něco znamenám, že tu jsem. Jako náplast na strach ze samoty, z neúspěchu, z neviditelnosti – třeba ve scéně, kdy se Arabella cítí opravdu mizerně, přesto vytáhne mobil a vyfotí se se zářivým úsměvem. Jakoby tím, říkala: „Já zase budu v pohodě.“ Přestože tím sama sobě lže, je to pro ni i terapie. Když budu vypadat dobře, když mě o tom někdo ujistí, tak se možná opravdu začnu dobře cítit. SHRNUTÍ: Velmi výrazné, velmi osobní, přesto do jisté míry i univerzální. (11.09.2020)

Seriál je děsivá jízda strašidelným zámkem pro lidi děsící se, kam až zajde emancipace žen, sexuálních menšin a černých životů a jako téměř ne-fobní člověk jsem byl zvědavý, jak může vypadat seriál o vztazích mileniálů z pera třicetileté černošky žijící v Londýně. Po materiálu se jistě kabelovky s radostí sápaly, aby vyvážily kvóty společenských požadavků aktivistů. Někdy to může pomoci k vytvoření zajímavého seriálu z jiného světa, což I May Destroy You pro Čecha jistě je, někdy to úplně neklapne. **** Hlavní hrdinka (kterou hraje sama autorka), hvězda sociálních sítí, miluje pařby se vším, co k tomu dneska patří a to se jí stane osudným, když k chlastu a koksu někdo do pití přimíchá nechtěný bonus. Po zbytek seriálu se pak vypořádává se znásilněním a s neschopností napsat knihu pro nakladatele, za kterou už dávno zkásla zálohu; setkává se s dalšími formami znásilnění ve svém životě i z příběhu přátel a tak nějak se s tím snaží vyžít. **** Autorka nám servíruje vztahově velmi odvázaný seriál, cílí na určité publikum a nebojí se provokovat. Příběh se týká hlavně černochů a tvůrci se nijak nesnaží cpát do příběhu bělošské kamarády navíc, aby ukázali idealizovaný multikulturní svět (tak se to totiž dělá v Hollywoodu), naopak v asi nejvýživnějším díle na narozeninové párty kamarádka hlavní hrdinky utrusuje rasistické poznámky proti bělochům a vadí jí bílý host. Nechybí ženské pomsty a burcování k pomstě na sociálních sítích ala feminazi :-) Gayové asi nebudou moc nadšení z toho, že jedna gay postava se v podstatě dějem prosouložuje přes Grindr a pokud narazí na chlapa, který hledá normální rande, myslí si, že je úchyl... **** Problém je v tom, jestli měl seriál v úmyslu něco víc než provokovat, šokovat nebo prozkoumávat určité životní situace - hlavní postava je sice očividně nezodpovědná, mnohdy se chová bezohledně a moc nepřemýšlí o tom, co tím způsobuje svému okolí, což by mohlo nasvědčovat, že seriál možná podvratně ukazuje, že celebrity ze sociálních sítí nejsou nejlepší vzory pro obdiv a následování, protože sami nejsou zrovna vyrovnané osobnosti a neznají univerzální klíč k dobru. Doslova to ale není nikde řečeno, a i když postava Arabelly projde postupně nějakým vývojem, posouzení je na divácích. V seriálu si tak můžou najít své (obdiv nebo nenávist) šílení aktivisti z kteréhokoliv spektra, ale pro lidi uprostřed to není tak zábavný počin. (31.08.2020)