Petr Veliký

Ambiciózní fakticky koprodukční projekt se velkoryse vnímavým přístupem autorského týmu s úspěchem vyvaroval tradičních úskalí klišé výstupů hollywoodské továrny na sny. Americké je ztvárnění je v řadě míst dostatečně rusky přesvědčivé, velké studium svých rolí podstoupili všichni představitelé hlavních úloh, hlavně zpočátku je děj dynamický a zprvu i v souladu se skutečnými ruskými dějinami té doby. Od druhého dílu však fikce začíná převládat nad věcností a během posledních dvou dílů se tento rozštěp dále stupňuje. Klasickou ukázkou je vylíčení válek, které Petr Veliký vedl se Švédskem: oproti filmu uplyne ve skutečnosti mezi porážkou v bitvě u Narvy (1700) a zlomovou bitvou u Poltavy (1709) 9 let; carevičská Alexejova životní cesta se uzavírá r. 1719, zatímco vnuk Pjotr II. je narozen r. 1715 a druhá Petrova žena Jekatěrina I. vstupuje na trůn r. 1724. Scénář tu evidentně selhává podobně jako v případě Sofiina regentství (1682-1689, ve filmu však deset let). Umělecké kvality velkoryse pojatého PETRA VELIKÉHO nemizí ani po těchto zjevných pochybeních; celkový dojem a vyznění díla tím však nepochybně ovlivněny jsou. (17.02.2011)

Velkorysý projekt mapující život jednoho z největších ruských carů dávající nahlédnout a pochopit, že úspěch v dějinné roli vůbec nemusí znamenat úspěch v osobním životě, a že naopak uvědomění si povinnosti dostát své historické povinnosti může přinášet nutnost rezignovat na všechno osobní štěstí. Zajímavé je realistické podání života v tehdejším Rusku i ruského pojetí národní hrdosti. Že to není dějepis, je samozřejmé, je to film. Hraný, nikoliv dokumentární. (03.09.2011)

Život Petra Veľkého, veľkého nielen menom, ale aj postavou (203 cm), je tu spracovaná skôr takým divácky priateľským spôsobom. Je ukázaná pozitívna i negatívna tvár panovníka, jeho panovanie je tu ale zúžené dosť do osobných vecí, nie štátnických. Možno aj z toho pramenia historické chyby, ktoré sa tu objavili, pretože im jednoducho tvorcovia nevenovali dostatočnú pozornosť. To je hanbou filmu, ktorý chce byť biografiou osobnosti. Ale na pohľad diváka to nie je zlé, dej je celkom zaujímavý, hoci nekomplexný a to sme na ucelenosť mali až 4 hodiny filmu. (31.10.2016)

44. Zlatý Glóbus za rok 1986 - nominace (3) - Nejlepší minisérie / TV film, Nejlepší herec v minisérii / TV filmu - Jan Niklas, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Lilli Palmer (24.02.2009)

Série s velmi slušnou, nikterak klesající úrovní - odhlédneme-li od určitých zjednodušení a historických nepřesností, o kterých už byla řeč v jiném komentáři. Dokonce i výprava je relativně bohatá a výkony plejády zkušených herců jsou dokonce velmi dobré. Na straně druhé, v případě Petra Velikého se jedná pouze o dobře zvládnuté, neodfláknuté, ale stále jenom pouhé řemeslo. Minisérie je. bohužel, vystavěna zcela tradičně, nepřekvapivě, a rutinně. Ve srovnání s řadou současných "historických" filmů nicméně stále vede. (14.05.2011)

Od prostých úprav faktů k manipulaci, v tomhle ohledu mi to přišlo už dost na hraně. Rusko je spjaté se západem a pokud se mu nepřizpůsobí, zanikne. Zajímalo by mě, jestli to Gorby viděl, příp. jestli si to vzal k srdci:-) Nicméně postavy většinou fungují, Schnell je vynikající, z jeho pohledu, když stíná hlavy, doslova mrazí. Z toho důvodu se to dá vidět jako alespoň jako film. (27.05.2013)

Pokud budeme miniserii hodnotit pouze jako filmové dílo, možná bych dal čtyři hvězdičky za herecké výkony, nejvýše tři za výpravnost ve které kulisy často působí příliš uměle a levně. Tady je třeba uznat, že Ruské výpravné filmy byly mnohem velkorysejší a věrnější. Bohužel seriál podle mne hodně ztrácí zjednodušením děje, podřízením historických reálií dramatičnosti příběhu, spádu děje a snaze o dramatičnost a zajímavost "za každou cenu". Tohle všechno divák, který se nezajímá o historii nemusí vnímat, nicméně poučený divák trošku touto skutečností trpí a u nepoučeného diváka je riziko, že bude zkreslené informace a podání šířit dál. Bohužel. (24.03.2014)