Záchvěv strachu

Prakticky zapomenutý film režiséra dnešních nováckých kokotin či příšerné meisnertriády, který dobová kritika spíš z politických důvodů strhala a v kinech se sotva ohřál. Pochopitelně neprávem. Dnes, kdy by mohl být reprízován, jej v televizi  nepotkáme, přednost mají třeba ty výše uvedené kokotiny. Soukupovi se tady mistrně povedlo provést diváka paranoidní atmosférou strachu  v rakouském mocnářství po potlačené revoluci  z roku 1848.  Nesmlouvavý policejní stát, jehož instituce se při potlačování vzdoru nezastaví absolutně před ničím.  Propuštěný politický vězeň nemá žádnou šanci začít žít, pokud se  jeho slovy "nezkurví".  Brzobohatý pak byl skvělá volba , ostatně jako všichni ostatní, fízl Besser, slizký Němec, zásadový Lukavský či nehrdinský Brabec.  Ačkoliv hrdina ve slabé chvíli podlehne nátlaku, přesto se opravdu neskloní, ale v ruce  i tak nemá žádné trumfy a s tím se prostě nedá tahle vysoká hra vyhrát....   Krutý a nadčasový příběh, prostý jakýchkoliv  dějových odboček, kráčí k k nezvratnému konci. Není proč nejít do pěti hvězd. (13.09.2023)

Jaroslav Soukup představoval v 80. letech naději československé kinematografie a prorokovala se mu velká budoucnost. I když nástup tržní ekonomiky, rozpad barrandovských tvůrčích skupin a privatizace studia znamenaly pro většinu českých filmařů šok, ze kterého se mnozí nedokázali otřepat, je přece jen šokující, že tvůrce Záchvěvu strachu nebo Pěstí ve tmě zůstal u slátanin, které ve vzácné shodě označovali za dno české tvorby diváci i filmová kritika. Soukupova trpká exkurze do časů policejního státu symbolizovaná ministrem Bachem vypadá přesvědčivě a dokáže dokonale vystihnout "ducha doby". Režisérovi se povedlo skvěle prodat historický střed Prahy a vytvořit iluzi habsburské monarchie 50. let 19. století. Dokázal si vybrat přesvědčivou sestavu kvalitních herců. Vedle známých jmen zaujme např. Vilém Besser jako bezohledný komisař Jaroš nebo Soňa Dvořáková jako expartnerka propuštěného politického vězně. Styčných bodů mezi bachovským absolutismem a atmosférou české společnosti 70. let po normalizačních čistkách si všimli už mnozí předchozí komentátoři. Za mě 80 % celkového dojmu. (28.02.2019)

Velmi malý počet shlédnutí, obrovská škoda. Skvělý počin od Jaroslava Soukupa, vynikající kamerou a s celou plejádou českých herců, kterým vévodí fenomenální Radoslav Brzobohatý. Rok 1848 v Praze, propuštěný František Vinický , český vlastenec se po vykonání trestu vrací zpět do Prahy. Odboj proti mocnářství byl tvrdě stíhán a Praha byla protkána špicly a fízly. Lze zahnat člověka do kouta? Lze. Lze ho udolat? Lze. A lze ho i zabít? Kdoví.... (27.08.2016)

Ach, jaká škoda, že Jaroslav Soukup svůj talent pohřbil Majorem Maisnerem. Do té doby točil kvalitní filmy a zejména v osmdesátých létech byl absolutní špička. Tohle dobové drama, které se odehrává v Praze po revolučním roce 1848 tak parádně graduje, že se tají dech. Podobně jako u jeho mistrném záseku Pěsti ve tmě, kde je způsob vyprávění a gradace úplně stejné. Praha tehdejší doby je zachycena tak přesvědčivě se všemi detaily (ať už jsou to kostýmy, rekvizity, domy, ulice, zkrátka komplet výprava i stavby), že pochybuji, že by to dnes někdo podobně dokázal ztvárnit. Samotný příběh je o člověku jménem Vinický, kterého pražská tajná policie po jeho propuštění z vězení, kde si odpykal osmiletý trest, pronásleduje a chce ho získat jako konfidenta. Nápadně tak připomíná dobu komoušských estébáků a film byl také zakázán promítat a distribuovat do jiných zemí. Záchvěv strachu je inspirován skutečným příběhem spisovatele Karla Sabiny, kterého s dokonalostí zahrál Radek Brzobohatý. Ostatní herecké obsazení nemůže odtrhnout divákovu pozornost, to je prostě bomba a kvalita nejvyšší ligy!! Každá postava je přesný charakter a všem hercům jsem jejich postavy žral se vším všudy. Trochu mi vadilo předabování Štefana Kvietika Petrem Haničincem, ale jinak mu seděl hlasově výborně. Asi nejvíc mě dostal Vilém Besser (komisař Jaroš) jako pravá ruka policejního rady Bergera (František Němec), jehož zákeřnost vyvrcholila nápadem otisknout podepsaný list o spolupráci Vinického s tajnou policií v Pražských novinách. Co se pak dělo by asi nikdo zažít nechtěl. Těžká beznadějná doba, tak jako přesně o sto let později. Zdeněk Barták složil takovou hudbu (ta trubka je tak krásně podmanivá), která tento film zapisuje do hvězdných výšin. Zaslouženě plný počet! (15.12.2018)

Jo, jo v 80. rokoch bol Jaroslav Soukup udajnoiu nadejou cs kinematografie a mnohi falosni proroci mu predpovedali velku buducnost. No ty pico ... teda pardon, som sa pomylil, chcel som napisat ze div sa svete , som si hovoril. Beznadej tu vyplava na povrch snad asi v kazdj scene, vyborne zobrazena Praha 2. polky 19. storocia, brzochudobny fakt na urovni, ludi ako Kvietik doteraz neznasam : 70 % (14.09.2019)