Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vyjít ven z vězení ještě neznamená být na svobodě. Po krvavém potlačení pražské revoluce r. 1848 strávil jeden z jejích účastníků, spisovatel František Vinický (R. Brzobohatý) osm let v žaláři. Po návratu do Prahy v r. 1857 se pokusí navázat kontakty s někdejšími přáteli. Hlavním z nich je jeho bývalý spolubojovník Antoš (Š. Kvietik). Mužovy kroky samozřejmě vedou i za jeho bývalou láskou Idou (S. Dvořáková), která je však už několik let vdaná za radu Mayera (J. Abrhám). Vinický je prakticky na každém kroku sledován tajnou policií, která mu nedovolí získat slušnou práci, natož vydat jeho novou knihu. Policejní rada Berger (F. Němec) spisovateli jasně naznačí, že by se ledacos dalo zařídit, kdyby se Vinický zavázal ke spolupráci… Hlavní hrdina českého historického filmu scenáristy a režiséra Jaroslava Soukupa je fiktivní postavou, avšak byl inspirován osudy skutečných radikálních demokratů 19. století, především Karla Sabiny. Historické téma přitom posloužilo jako jasná metafora praktik Státní bezpečnosti. To byl také důvod, proč se Záchvěv strachu až do r. 1989 neuváděl v televizi. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (60)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Jaroslav Soukup představoval v 80. letech naději československé kinematografie a prorokovala se mu velká budoucnost. I když nástup tržní ekonomiky, rozpad barrandovských tvůrčích skupin a privatizace studia znamenaly pro většinu českých filmařů šok, ze kterého se mnozí nedokázali otřepat, je přece jen šokující, že tvůrce Záchvěvu strachu nebo Pěstí ve tmě zůstal u slátanin, které ve vzácné shodě označovali za dno české tvorby diváci i filmová kritika. Soukupova trpká exkurze do časů policejního státu symbolizovaná ministrem Bachem vypadá přesvědčivě a dokáže dokonale vystihnout "ducha doby". Režisérovi se povedlo skvěle prodat historický střed Prahy a vytvořit iluzi habsburské monarchie 50. let 19. století. Dokázal si vybrat přesvědčivou sestavu kvalitních herců. Vedle známých jmen zaujme např. Vilém Besser jako bezohledný komisař Jaroš nebo Soňa Dvořáková jako expartnerka propuštěného politického vězně. Styčných bodů mezi bachovským absolutismem a atmosférou české společnosti 70. let po normalizačních čistkách si všimli už mnozí předchozí komentátoři. Za mě 80 % celkového dojmu. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Po Romanetu nabídl Jaroslav Soukup další exkurzi do období po revolučním roce 1848 a opět dokázal přesvědčivě zachytit atmosféru strachu a nedůvěry, v níž mnozí právem spatřovali narážku na časy normalizace. Vynikající je práce s prostředím, centrum Prahy tu skutečně budí dojem jako by se divák ocitl v 50. letech 19. století, k tomu herecká elita. Závěr je v zájmu vyznění možná až moc násilný (opravdu by si to dotyčný nenechal vysvětlit? Vždyť ty praktiky tajné policie musel znát víc než dobře) ale jinak spokojenost. Opravdu se nechce věřit, že režisér, který se uvedl do československé kinematografie v 80. letech několika velmi kvalitními díly (např. Pěsti ve tmě), skončil u majora Maisnera a podobných pytlákovin. ()

Reklama

topi 

všechny recenze uživatele

Ach, jaká škoda, že Jaroslav Soukup svůj talent pohřbil Majorem Maisnerem. Do té doby točil kvalitní filmy a zejména v osmdesátých létech byl absolutní špička. Tohle dobové drama, které se odehrává v Praze po revolučním roce 1848 tak parádně graduje, že se tají dech. Podobně jako u jeho mistrném záseku Pěsti ve tmě, kde je způsob vyprávění a gradace úplně stejné. Praha tehdejší doby je zachycena tak přesvědčivě se všemi detaily (ať už jsou to kostýmy, rekvizity, domy, ulice, zkrátka komplet výprava i stavby), že pochybuji, že by to dnes někdo podobně dokázal ztvárnit. Samotný příběh je o člověku jménem Vinický, kterého pražská tajná policie po jeho propuštění z vězení, kde si odpykal osmiletý trest, pronásleduje a chce ho získat jako konfidenta. Nápadně tak připomíná dobu komoušských estébáků a film byl také zakázán promítat a distribuovat do jiných zemí. Záchvěv strachu je inspirován skutečným příběhem spisovatele Karla Sabiny, kterého s dokonalostí zahrál Radek Brzobohatý. Ostatní herecké obsazení nemůže odtrhnout divákovu pozornost, to je prostě bomba a kvalita nejvyšší ligy!! Každá postava je přesný charakter a všem hercům jsem jejich postavy žral se vším všudy. Trochu mi vadilo předabování Štefana Kvietika Petrem Haničincem, ale jinak mu seděl hlasově výborně. Asi nejvíc mě dostal Vilém Besser (komisař Jaroš) jako pravá ruka policejního rady Bergera (František Němec), jehož zákeřnost vyvrcholila nápadem otisknout podepsaný list o spolupráci Vinického s tajnou policií v Pražských novinách. Co se pak dělo by asi nikdo zažít nechtěl. Těžká beznadějná doba, tak jako přesně o sto let později. Zdeněk Barták složil takovou hudbu (ta trubka je tak krásně podmanivá), která tento film zapisuje do hvězdných výšin. Zaslouženě plný počet! ()

Flego 

všechny recenze uživatele

S Jaroslavom Soukupom ako režisérom to ide v podstate dolu vodou, svoje najlepšie filmy natočil na počiatku svojej kariéry. Záchvěv strachu je silná dráma o sile mocipánov, ktorí dokážu z pozície svojej moci zlikvidovať človeka, až sa divím, ako mohol tento film vzniknúť vo svojej dobe. Radek Brzobohatý vo svojej skvelej úlohe. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Svižně natočený příběh, který se může odehrát za každého režimu. 1) Ve své době film lidé vnímali jako paralelu k dobovým poměrům. O tom svědčí i problémy, které měl při uvádění. 2) 37letý Jaroslav Soukup (námět, scénář, režie) se za film rozhodně nemusí stydět. Vynikající herci pak kvalitě snímku jen přidali, mezi nimi 51letý Radoslav Brzobohatý (Vinický, hlavní postava). ()

Galerie (10)

Zajímavosti (7)

  • Režisér Soukup vzpomínal: „Záchvěv strachu s Radkem Brzobohatý a Štefanem Kvietikem byl o bachovském absolutismu, ale měl strašnou smůlu. Schvalování toho filmu bylo úmorné, protože pohlaváři tehdy prokoukli jistou paralelu s tehdejším režimem. Nakonec film schválili, ale pozdě. Měl se odehrávat v zimě, pošmourné ulice, sychravo, a on se dostal do výroby někdy v květnu a točilo se v létě, takže herci byli v těch největších vedrech navlečení v těžkých kostýmech. A i když je dneska dobře hodnocený, tehdy ten film neměl úspěch.“ (Ganglion)
  • Film bol považovaný za protirežimový, doboví kritici ho ohodnotili negatívne. Bolo zakázané ho predávať resp. ponúkať do zahraničia, nemohol sa zúčastňovať festivalov ani byť uvedený v televízii a v domácej kinodistribúcii bol uvedený iba okrajovo. (dyfur)

Reklama

Reklama