Krb bez ohně

Symbol. Ikona. Legenda. Krb bez ohně, film, který proklely celé generace estétů, zakazovali ho ideologové, posmívali se mu filmoví historici. Proč vlastně? Maryna Radoměrská (1906 – 1993), literární superstar a jistě jedna z nejúspěšnějších spisovatelek ženských románů první poloviny dvacátého století, zamýšlela příběh o lásce dvou navzájem si cizích lidí, kteří se stali manželi proti své vůli, úplně jinak. Scénáristické škrty, jimiž film utrpěl na celistvosti, zbytečně shazují skvěle vypointované okamžiky této netradiční romance, od formálního sňatku až po Eleninu hazardní hru s city chladnokrevného bankéře Kristena. Dagmar Mocná ve své odborné studii, věnované autorkám ženských románů, uvádí, že s Radoměrské fabulační dovedností prostě filmaři přes všechno úsilí nedokázali držet krok. Tam, kde spisovatelka byla teprve v polovině fabule, měli už téměř naplněn rozměr celovečerního filmu, a byli proto nuceni zápletku předčasně utnout. Buď jak buď, film si dodnes uchoval jiskru i nezanedbatelný přesah do současnosti: kolik nešťastných manželství a rozbitých vztahů se kolem nás pořád pohybuje. R. A. Dvorský charakterizoval, navzdory všem vyřčeným úšklebkům, svou poněkud nevděčnou roli zcela v intencích románu, jako odtažitého muže podléhajícího nečekaně prudké vášni. Pro Hanu Vítovou, tehdy bezesporu nejobsazovanější českou herečku, se stala její Elén prokletím, z kterého se jí podařilo vyváznout až prostřednictvím poválečné Fričovy Pytlákovy schovanky, sofistikované parodie na filmový kýč oněch dob. Soudobá kritika, jinak vcelku ukázněně respektující převahu komerčních filmů jako nezvratitelný fakt, tentokrát nepokrytě zuřila a celá záležitost byla následně projednávána Filmovým poradním sborem, v jehož středu zazněl dokonce návrh, aby byla na podobné filmy příště uvalena tzv. daň z nevkusu. Producenti, režiséři a koneckonců i sama Radoměrská, získávajíc touto spoluprací širokou oblibu v řadách čtenářek i návštěvnic biografů, si ovšem velice dobře uvědomovali cenu peněz a proto další ambiciózní projekt na sebe nenechal dlouho čekat. Inu, jak známo, o zisk jde až na prvním místě. (10.11.2008)

Všichni máte pravdu, ten film je dnešníma očima neskutečně naivní, až hloupý. Ale herci nepřehrávají, to byl požadavek tehdejší doby, takové spíš divadelní výstupy. Jenže si uvědomte rok vzniku, nároky obecenstva a vyjde vám, že to byl trhák. Dnešníma očima je spousta tehdejších filmů brakem. Ale klišé a konspirace se léty vyvíjely, dnes máme větší požadavky. Viděli jsme více filmů, scénáristé jsou rafinovanější, ale je to také tím, že když tu jednou něco bylo, další autor už musí vymyslet něco více, aby to diváky táhlo.U těchto starých filmů se alespoň bavím, což o některých současných romantických dramatech říci nemohu. A myslím, že naše babičky by třeba Hodiny ani nepochopily. (16.05.2008)

Silná dominantní matka je problém. Navíc je-li bohatá. Její syn Jiří si hodlá vzít chudou dívku, matka nesouhlasí. V kritické chvíli rozrušen hádkou se Jiří zabije v autě, zůstane po něm těhotná Elena. Bratr Jiřího si ji vezme aby zachránil čest rodu a splnil slib, který bratrovi dal na smrtelném loži. Matka- domina si ale dítě uzurpuje pro sebe, manžel se k Eleně nezná a je to celkově pro mladou matku stresující situace. Dál prozrazovat nechci, Dvorský překvapil hereckým výkonem, Marta Májová je opravdu noční můrou každého syna. Oceňuji též poněkud jiné pojetí scén i dialogů než bylo v té době běžné. 70% (19.03.2017)

Mladinká Hana Vítová v roli Eleny se ocitla v nezáviděníhodné situaci, je těhotná, plánuje svatbu a její nastávající umírá při tragické autonehodě.. Staršího z bratrů Kristenů si zahrál R. A. Dvorský a mně se na něj moc pěkně koukalo.. Ona je to v podstatě filmová pohádka o tom, jak chudá dívka ke štěstí přišla, jenže tu je k hlavním postavám ještě báječný Theodor Pištěk a v roli despotické mamá Kristenové s hůlkou Marta Májová, to se mi těžko odolává.. (14.08.2021)

Opravdu - KLASIKA. Tenhle film dostal nálepku za všechny své kolegy s tematikou červené knihovny. To všeobecné opovržení pro mě bylo podnětem (nebo záminkou?) k opětovným zhlédnutím, takže dnes už umím film obstojně citovat. Není nutné příliš pitvat románek Maryny Radoměrské nebo Špelinovu režii (obojí nezklamalo, na druhé straně ani nepřekvapilo). Ačkoliv herecký ansámbl poměrně zvučných jmen chvíli připomíná oživlý les, semtam se objeví nesmysly v dialozích a film je napěchován patetickými a zbytečnými scénami, chtěl bych podotknout, že v době první republiky byly natočeny horší díla, a tento snímek je v rámci sentimentálních příběhů dokonce lehce nadprůměrný. Kdyby byly vynechány dramatické, životem lomcující scény a nahrazeny těmi, kdy se R. A. Dvorský seznamuje s Hanou Vítovou bylo by to o poznání sympatičtější. Ne snad, že by hráli tak dobře, ale báječně k sobě pasovali a ačkoliv se snaží být odtažití, ta jiskra tam občas přeletí. Třetí hvězdičku dávám za závěrečnou scénu, kdy R. A. Dvorský obejme Hanu Vítovou, ona mu řekne: "Pusťte!...Pusť!", a on odpoví: "Už nikdy!". Následně si Hana Vítová stoupne na špičky, aby ji R. A. Dvorský mohl políbit a oba šlapou na tabatěrku, která zapříčinila jejich setkání, a kterou poté co se R. A. Dvorský snažil scénu napodobit, Hana Vítová hodila na zem. Kdo dokáže odolat? Já ne! (12.12.2003)