Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Poloviční zápisnice pop. čís. 27 v Řepochrástech. V Řepochrástech je veliké rozčilení. Včera ještě neznámá vesnička a dnes se píše v novinách, že dálnice povede přes Řepochrásty. Výměnkář Hanousek (Alois Dvorský) nahání sousedům strach tím, že to bude jako při stavbě první železnice, kdy prý všichni přišli o svá pole, a proto se rozhodne jménem obce Řepochrásty proti proponovanému projektu protestovat. Mladý poštmistr Houška (Franta Paul) se pokouší vyložiti těmto lidem přednosti dálnice. Uklidněni rozcházejí se vesničané až na Kačku (Betty Kysilková), poloviční zápisnici č. 27. V poštmistru vidí příležitost k vdavkám své dcerky Mařenky (Hana Vítová) a vychvaluje svým způsobem všechny její ctnosti... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (10)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Paní Kačka zasahuje... je ve své poctivosti jeden z nejroztomilejších filmů 30. let. Betty Kysilková se tu po celoživotní snaze propracovala k hlavní roli a rozvinula na řádném prostoru všechny ty své kuchařky, bytné a drbny pavlačové se zlatým srdcem. Párem snů je tu klasické duo Vítová - Krištof-Veselý a nechybí ani samozřejmě skvělý kolorit figurek Ference a Fialy. Nebýt zcela nesmyslné ignorace tohoto filmu v televizních pamětnických cyklech, tak bychom se vyhnuli jak překvapivému zjištění, že je to naprosto normální dobovka, ale i těch názorů z druhé strany, že by takový film zapomenutým měl zůstat. Schválně si někdy dejte týden s Karlem Špelinou a promyslete si, proč by zrovna Kačka měla stát opodál, když celá kolekce těch Krbů bez ohně, Klatovských dragounů, Umlčených rtů, Peřejí, Adamů a Ev a Pražských flamendrů si už své místo na televizní obrazovce našla. Pokud se dočkáme i Matčiny zpovědi, bude to teprve výhra. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Film, který dnes funguje především jako ilustrativní ukázka tv. lidové zábavy, nebo, jak se říká, umění pro masy – celá řada obdobných příběhů, těžících z venkovského prostředí a dějových propletenců zde vzniklých, patřila k vyhledávanému artiklu nejen v biografech, ale také na pultech knihkupectví. Jak lze tedy předpokládat, scénář je nenáročný a stejně nenáročnému divákovi doslova vnucuje jednoduché, úderné dialogy v kombinaci s klasickým melodramatickým pozadím, umocněným v tomto případě několikerou záměnou. Svou parketu tu bezpečně nachází jak Betty Kysilková, tak i někteří další herci, jejichž výstupy zcela konvenují soudobým představám o formě a pojetí lidového humoru. ()

Reklama

Aelita 

všechny recenze uživatele

Nejvíce mne zajímalo, jak plánovaná stavba dálnice dopadne na obyvatelstvo Řepochrástů, ale dozvěděla jsem se jenom, že za prvé technologický pokrok přinášející pohodlí pro lidstvo a moc pro horních deset, je důležitější než životní prostředí a živobytí jiných lidí a že tak bylo vždy, za druhé před druhou světovou válkou lidi ještě nenapadlo zakládat občanská sdružení a hnutí zelených, za třetí ačkoliv majetní vždy dávají chudým jen zlomek svého majetku, přičemž čím je člověk bohatší, tím menší zlomek to je, mají přesto ze své štědrosti velmi dobrý pocit, což ještě jednou potvrdila první sbírka potravin pro chudé, která nadchla česká pravicová media. A skutečně je čemu se radovat 24 let po sametové revoluci. "Až pětina obyvatel České republiky může být podle expertů fakticky ohrožena chudobou. Těsně nad hranicí chudoby, s níž se podle statistik potýká asi desetina Čechů, totiž žije dalších 700 000 lidí." (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/250189-kazdy-paty-cech-ohrozen-chudobou-pomuze-narodni-sbirka-potravin/). Zároveň se v Česku ročně vyhodí milion tun potravin, nemluvě o celosvětových ztrátách a plýtvání (http://www.csfd.cz/film/304605-z-popelnice-do-lednice/). Pro uvedení mýtu o štědrosti na pravou míru tedy jeden pohled z trochu jiného úhlu: http://a2larm.cz/2013/11/potravinove-nagano/ ___ Nenáročná komedie plná vykonstruovaných záměn a legrací na způsob zpívání v kravíně ve své podstatě je výchovnou agitkou, která má ukázat majetnějším, jak je hezké, příjemné a chvályhodné rozdávat almužny. Slavoj Žižek v knize Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška ale mluví o pokrytectví ba dokonce o krutosti dobročinnosti a navrhuje měnit systémové vztahy a nastavení, nebo možná v první řadě měnit myšlení člověka a cíle společnosti: http://videafilosofie.webnode.cz/news/slavoj-zizek-jednou-jako-tragedie-podruhe-jako-fraska-/ ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Je to skoro 75 let co uplynulo od premiéry tohoto filmu a já byl překvapen jeho obrazovou i zvukovou kvalitou. Dělalo to na mě všechno opravdu velmi dobrý dojem, a to i přes to veliké stáří. Snímek jsem viděl před pár dny premiérově na CS-filmu. Pro mě je pak opravdu zcela nepochopitelné, proč tento film všechny tv stanice předtím tak dlouhou opomíjely, když se zachoval celý, po technické stránce je také dobrý, nechápu. Na druhou stranu je ale fakt, že to je skutečně jeden z mála filmů, kde titulní roli nehraje ta nejznámější a nejzářivější herecká osobnost, jak to bylo v tehdejší době "skoro" zvykem, ale méně známá Betty Kysilková, kterou dnes už asi zná jen málokdo, ale pamětníci pak vědí, že šlo o vynikající herečku převážně epizodních rolí, které se divákovi zapsali natrvalo do paměti (viz třeba paní Ouholičková z "Mužů v offsidu"), podobně jako třeba ty Tréglovi. Betty Kysilková zde vytvořila jedinou hlavní a asi i nejznámější postavu ve své předlouhé filmové kariéře, byla to bodrá postava podobná těm od Antonie Nedošinské, její herectví, mimika, gesta, i humor, to vše bylo v podstatě stejné. A pak to příjmení Kateřiná Vomáčena!:-) Ani se nedivím že se její mladá dcerka za to příjmení styděla a že pak došlo k takovým nedorozuměním a bláznivým situacím:-) Samotný film mi pak svým stylem připomínal skutečně ty nejbláznivější a nejlidovější věci od režiséra Slavínského. je to trochu paradox možná, ale z toho co jsem viděl od reřiséra Špeliny, tak jde dost možná o jeho nejlepší film! Příběh s celou svojí zápletkou byl docela zašmodrchaný (jak bylo docela zvykem u těchto veseloher), krom opravdu vtipem hýřící a neuvěřitelně upovídané Betty Kysilkové (humorná úvodní scénka na počtě, telegram za 10 kaček) se mi zde líbila a zaujala ještě dvojice Futurista (v roli hospodského, kolik takových rolí za svou hereckou kariéru tento talentovaný herec - nevybíravého stylového humoru vytvořil?) a další znamenitý komik-figurkář Alois Dvorský. Jejich scéna s přeměřováním domu je nezapomenutelná. Fiala vzpomínající zde na vojenská léta strávená v polní kuchyni, zde hraje trochu ušlápnutého manžela Kačky a předvedl takový svůj standard, Marvan pak to samé, Vítové to zde slušelo a to dokonce oblečené do starých šatů s šátkem na hlavě jako nějaká stará babka, její kamarádka Charlotta Tremlová (taková pěkná sympatická blondýnka) ve dvojici s Františkem Paulem mně také zaujala, třeba při jejich romantické vyjížďce na loďce. Až doposud jsem tuto herečku neznal a nikdy o ní ani nic neslyšel, ona do roku '45 natočila jen dva filmy, kdy tento byl bohužel dlouho divákům tak trochu neprávem odepírán, a dále pak ještě film "Prosím, pane profesore!", kde si ji zase bohužel vůbec nevybavuji. Tohle byla její největší role a bohužel taky jedna jediná, škoda. Nebýt tedy tohoto filmu, tak člověk ani nevěděl že existuje. Jak ona dál žila, čím se živila atd, můžeme se tady jen dohadovat. "Paní Kačka zasahuje" je typická nenáročná lidová veselohra, já se při ní skvěle bavil a ani chvíli nenudil. Podle mě film potěší dvě skupiny diváků, jednak ty méně náročné diváky, kteří nepohrdnou nějakým tím méně známým kouskem, a dále pak ti, kteří se o film třeba hlouběji zajímají a systematicky mapují naší předválečnou a poválečnou kinematografii. ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Právem zapomenutý film. Z počátku se tváří jako agitka na stavění dálnic, i když si nejsem jistý, jestli se tím autoři chtěli zavděčit druhé republice nebo už Němcům, komunisty bych prozatím vyloučil. Dost možná, že to byl první film, kde se slovo "dálnice" objevilo, neboť ho vymyslel zaměstnanec Velitelství Stavby dálnic Chmel pouhý rok před natáčením. Humor se v díle v podstatě vůbec nevyskytuje, Vítová se sice snaží, co to jde, pochechtává pod vousy se na místech, která mají být z režisérova rozhodnutí veselá, ovšem tím jen víc podtrhuje tristnost oněch scén. Taky Paul každou chvíli zkouší, do jakého neuvěřitelného tvaru se mu podaří ten jeho ksichtík srolovat, což ale žertovné fakt není. Jeho pitvoření, které předvedl ve scéně jak z Ostře sledovaných vlaků, pravda, poněkud cudnější, mě bude budit ze sna ještě dlouho. Kysilková hraje výborně, bohužel tato paní postrádá jakékoli charisma, Nedošínská na jejím místě, to by bylo něco úplně jiného. Krištof Veselý působí nezvykle unaveně a vyhasle, ten tam je jeho projev překypující energií a veselostí. No a co se týče děje... obecně nemám u těchto starých filmů problém přistoupit na režisérova pravidla hry a nevrtat se v uvěřitelnosti scén a dialogů, ovšem vadí mi, když se ukáže, že si jeho hru užijí maximálně nějací mentálníci. Předpokládám, že až sem stejně nikdo můj komentář nedočetl, takže.... přeci jenom mi není pět, abych věřil, že někdo může během 5 minut o samotě s nápadníkem otěhotnět, když ho celou dobu pouze drží za ruku a ani minimálně se neodhalí. A navíc, aby to těhotenství ona osoba poznala přibližně po týdnu po aktu. Abych nevyzradil moc, schválně zamlčím, kdo byl přiveden do onoho požehnaného stavu, dám jen pár možností: Vítová, Tremlová, Kysilková (on se Fiala nezdá), Nademlejnská, Svobodová, Fiala (ona se Kysilková nezdá), Paul (hrál sice muže, ale tou hysterií se prozradil), Marvan (ale to mi nikdo neuvěří, protože ten byl tak ve druhém, třetím měsíci už na začátku natáčení ). A takových přitažených scén se ve filmu nacházela spousta, třeba Vítová neodporuje matce, klidně by si vzala někoho, koho v životě neviděla, kdyby se Paul proti tomu neohradil. Nemluvě o závěrečné zápletce mezi Vítovou a Veselým.... Ale abych jen nepomlouval, Ferenc Futurista prokázal, že je skutečně renesanční osobností, kromě sochařství a herectví by se bez problémů uživil i jako hostinský. Já třeba vnitřnosti nejím, ovšem po jeho výkladu bych si ty ledvinky s chlebem dal, a možná i dvojnásobnou porci! ()

Zajímavosti (3)

  • Postava Kačky Vomáčené, poloviční zápisnice usedlosti v Řepochrástech č. 27, byla známou figurkou z románů Antonína Jenné: Kačka Vomáčená, Součkova ženitbaNa statku a Frantík (Syn Kačky Vomáčené) z let 1926-1932. (NinadeL)
  • V dobovém tisku vycházely humoristické stripy s Kačkou Vomáčenou podobně jako s jinou populární figurkou, Pepinou Rejholcovou. Film Pepina Rejholcová byl natočen už v roce 1932. (NinadeL)

Reklama

Reklama