Peklo v Pacifiku

"Fuj, už jsem myslel, že jseš Japončík." Divadelní hra pro dva herce v kulisách tichomořského ostrova s alternativními postupy kamery (subjektivní pohledy, rychlé nájezdy), režie (variantní zaběry možného budoucího děje a náhlé zkratky), s ♫ alternativně expresivní i romantickou Schifrinovou hudbou. Psychologické drama, z kterého cítím ozvěnu Kurosawova komorně a emotivně soustředěného stylu vyprávění. O tom, čím člověku může být druhý člověk. Pamětníkům možná připomene skvělou hru Bolka Polívky "Nevěděl jsem, že je tento ostrov tak krásný". 3-4* (19.05.2012)

Přehlédl jsem, že film je označený jako válečný a skoro se mi chce říct, že zařazení do tohoto žánru zbytečně vyzrazuje pointu a pozadí příběhu, které zůstává jinak neznalému divákovi po velkou část děje neznámé. Strhující souboj dvou mužů v exotickém prostředí přechází z živočíšné nenávisti soupeře odlišného druhu až do nevyhnutné potřeby tahat společně za jeden provaz v mezní situaci, která vrcholí soubojem se společným cílem: přežít. Skoro pokaždé jsem fascinován těmito filmy, které s minimálním počtem herců v jedném prostředí dokážou vytěžit úplné maximum, v tomto případě ještě ke všemu i s minimem dialogů – i ty zůstávají nesouvislé a povětšinou v autentickém střídání angličtiny a japonštiny i nepodstatné. Už jen některé záběry a využití střihu krásně vytvářejí velké napětí a Lee Marvin je tady se svým herectvím i charismatem naprosto odzbrojující. Zejména první hodinu jsem si vychutnával excelentně sehrané a nasnímané dění plné napětí, které pak v části s plavbou trochu povolilo, nicméně i ta místy zádumčivá plavba s nostalgickou písní a poté překlopení s dalším zvratem do lehce mysteriózní linky měly leccos do sebe... PS: Jak tady zjišťuji, že existují dvě verze závěru, měl jsem štěstí vidět tu, kde film nekončí jedním nečekaným šokujícím zvratem, ale zůstává v závěru částečně otevřený a jsem i za to rád. 90% (18.02.2021)

Jasně, válka je svinstvo, ale tenhle herecký koncert Lee Marvina a Toshirô Mifunea je pro mně až přespříliš naturalistický/realistický a (omlouvám se za to slovo) utahaný. Koncept je ale vpravdě skvělý, stejně jako závěr snímku. Z příručky americké armády:"Pokud sám zajmete zajatce, radši se ho rychle zbavte, neboť je velmi obtížné na něj dohlížet bez pomoci". (16.05.2011)

Objektívne za štyri, ale keďže tomuto typu komorných filmov príliš neholdujem, tak aj pri Peklu v Pacifiku som si občas uvedomoval monotónnosť deja. Našťastie je ale film rozčlenený do cca dvoch polovíc, alebo ak chcete, tak dokonca troch tretín. Synekdocha dvoch absolútne zbytočne bojujúcich mužov proti sebe ako celej vojny a ostrova ako Zeme je dnes už jasne čitateľná, morálne posolstvo je v podstate jasné už predtým, ako snímke začnete venovať svoj čas. Marvin a Mifune si to celé asi náramne užívali, po nakrúcaní boli pekne opálení, len som si osobne myslel, že obaja sú akosi viac svalnatí. Nie že by neboli fit, skôr ale tak atleticky. 70% (11.08.2020)

Vojnová dráma skresaná do dvoch ľudí - dvoch nepriateľov, vlastne tak trochu dvoch polobláznov. Ako by sa v tom 'mori vojsk' a armád našli skoro rovnaké naturely na jednom maličkom ostrove kdesi v Pacifiku. Za zmienku stojí chovanie Američana a Japonca. Japonec varí, Japonec chytá ryby a iné morské potvory, Japonec si robi piesočnú (japonskú) záhradu, Japonec si zabezpečuje sladkú vodu odchytom dažďovej vody. Na druhej strane, Američan si vylihuje, hrá sa s chrobákmi na pláži či druhým kradne ich 'ovocie práce' . Niečo podobné by sa to u týchto dvoch národov dalo predpokladať aj v reálnom živote. Napriek tomu bol Japonec vo filme vyreslený trochu ako vtipnejšia postava, pritom Mifune si toto určite nezaslúžil. Príbeh napriek menej záchytnejším bodom ubieha celkom rýchlo. Čo mi vadilo, boli neustále 'dialógy', hoci ani jeden tomu druhému nerozumel ani slovo, napriek tomu sa vždy pýtal toho druhého konkrétnu otázku, ako by naozaj čakal, že mu odpovie. A taktiež vadil useknutý záver. Hodnotenie: 65% (16.07.2014)