Purpurová barva

Je fakt, že Steven Spielberg je filmař s velkým F. Možná to není tak výrazný žánrový chameleón jako třeba Peter Weir, ale troufám si tvrdit, že dokáže brilantně zvládnout čisté drama (Purpurová barva, Schindlerův seznam), sci-fi (Blízká setkání třetího druhu, A.I., Jurský park, Válka světů, Minority Report) a popcorn na nejvyšší úrovni (Indiana Jones). Jen málo režisérů se může chlubit tak rozmanitou a zároveň hodnotnou filmografií, která přinesla filmovému světu nezapomenutelná a nadčasová díla. Pokud jde o tento konkrétní film Purpurová barva, je to svým způsobem něco neokoukaného (co se týče Spielbergovy tvorby) a samotný film je v tuto chvíli alespoň pro mě unikátem v celé Spielbergově tvorbě. Možná i proto, že není tak známý jako třeba Schindlerův seznam, ale je podobně citlivý, hluboce emotivní, neúprosný, krutý ve vztahu ke svým postavám a zároveň velmi silně dojímající. Příběh, který skrývá opravdu obrovskou škálu emocí, psychologie, různých citových a životních rozpoložení člověka, dokázal Spielberg natočit s grácií, pozoruhodným citem pro detail a vynikající profilaci jednotlivých postav. Fenomenální Whoopi Goldberg a vývoj její postavy, který musíte jednoduše prožívat přímo s ní, zrovna tak jako všechny její strasti, ale i ty nejdrobnější radosti, je asi nejsilnějším atributem celého snímku. Pozoruhodný je i fakt, že díky propracovanosti příběhu a přesnému režijnímu vedení, je drtivá většina vedlejších postav podobně zajímavá a vytváří dohromady s hlavní dějovou linií velmi podrobný a (možná bych napsal i důvěryhodný – alespoň z pocitového hlediska) obrázek jedné velmi nelehké doby. Na druhou stranu mě zaujala skutečnost (a považuji to za další obrovský triumf tohoto filmu), že úděl některých postav (ne všech, ale některých) není přímo způsoben dobou a konkrétními represemi vůči konkrétním skupinám lidí, ale především lidskou povahou, jednáním jednotlivce a až pozoruhodně krutou schopností degradovat svůj protějšek až na samotnou hranici lidské důstojnosti. Typický „akademický“ film, který ale svou „akademičnost“ a uměleckost dokázal využít k nesmírně poutavému a strhujícímu vyprávění, jehož výpovědní hodnota je obrovská. (24.08.2011)

Příběh z jižanské afroamerické komunity po skončení občanské války a zrušení otroctví. Příběh dvou sester, které jsou od sebe násilím odděleny a z nichž jedna (Whoopy Goldberg) musí žít v "otroctví" svého o mnoho let staršího manžela. První polovinu filmu jsem si myslel, že ho natočil jiný režisér, ale nakonec se Spielberg nezapřel. Nemám nic proti sentimentu, i když místy krutý, film je to krásný. Tohle je jen malé varování pro ty, kteří by od filmu čekali něco, co Spielberg zjevně natočit nechtěl. Při Oskarovém klání film prohrál především se "Vzpomínkami na Afriku". (08.06.2005)

Vůbec nechápu, proč je film odvyprávěný takovým způsobem, jakým odvyprávěný je. Úvodní "dospívající" půlhodina byla naprosto brilantní. Spielberg rozjíždí nekompromisní drama a ukazuje high class filmařinu. Jen si všimněte, jak působivě vystavuje během prvních 30 minut napětí. V momentě, kdy se však posouváme o nějaký ten časový úsek dál a hlavní hrdinku přebírá pod herecká křídla Whoopi Goldberg, mění se, pro mě zcela nepochopitelně, drama o rozdělení dvou sester na roztříštěné a nesourodé vyprávění o životě černošské komunity. Co hůř, dramatické momenty jdou zcela do pozadí a žánr chvílemi koketuje téměř s groteskou (hrnec spadne na hlavu, člověk propadne střechou atd.). Emoce a prožívání osudu hlavní postavy jsou díky tomu silně potlačené a z ambiciózního dramatu je bezkonfliktní limonáda bez většího režijního rukopisu velkého Stevena. Závěr, snažící se naplnit očekávaný oblouk, zas trochu nakopne ospalý a znuděný děj, ale rozpačitý dojem z celku moc nezachrání. Opravdu nechápu, jak se to mohlo stát. V úvodu jsem byl neskutečně nadšený, o 2 hodiny později již jen spokojený, že je konec. 6/10 (19.10.2017)

Technicky dokonale zvládnuté, po Oscarech všemi deseti prahnoucí citová vyděračství, leč scénář by potřeboval v některých částech výrazně zredukovat (úvod) a v některých naopak rozmáhle vypravovat (závěr). Takto zůzstávají velká témata jen lehce naťuknuta, občas pěkně zvýrazněna a krásně zlehkovážněna, ale jinak se jedná o drama těsně pod vrcholem. S fantastickými hereckými výkony, nutno podotknout. [Přesná stopáž: 148 min] (05.09.2010)

Vcelku zdařilé sociální drama z amerického Jihu v první polovině 20. století. Whoopi Goldbergové role hlavní hrdinky perfektně sedla a předvádí zde o dvě třídy lepší herecký výkon, než jak ji známe z komedií typu Sestra v akci. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že na to kolik to získalo Oscarových nominací se jedná o lehce přeceňovaný snímek. Přes rozsáhlou metráž je znatelné zestručnění příběhu oproti knižní předloze (kterou bych si ale po shlédnutí velice rád přečetl). Kromě toho mi dost vadil ten přeslazený závěr a místy jsem se neubránil nudě. I tak, ale určitě doporučuji shlédnout, zejména fanouškům žánru a příjemné režie Stevena Spielberga. (07.11.2011)