Jurský park

Jeden z velmi mála filmů, kde je Bůh ženská. Protože když se tu samici Rexe obětuje koza, jinak se to snad ani vykládat nedá. Kromě feminismu je Jurský park ještě o pojídání potravy a jejím vylučování, v čemž mají dinosauři samozřejmě před lidmi navrch. Zatímco my se civilizovaně moříme s kuchyněmi, jídelnami, příbory a talíři, oni prostě žerou, případně v těch našich místnostech dělají svinčík. Defekace na kadibudce je pak přímo smrtící záležitost. (21.09.2011)

Jurský park byl nejpůsobivější kino zážitek mého dětství, avšak i po letech jsem se přesvedčil, že wow efekt tohoto velkolepého díla nezná expirační lhůtu. Hned první záběry jsou příslibem něčeho hrozivého, na to jsme přeneseni do omamného světa dávné přírody, takže ani úvod netrpí o nic menší působivostí než následné, pečlivé budování atmosféry a napětí dosahujícího vrcholu thrillerového žánru. Krom perfektní technické stránky a špičkové režie je však třeba zmínit, že i samotný přístup k příběhu je originální a poměrně sofistikovaný (film má originální záporáky a snaží se korespondovat se současnými trendy vědy). 9/10 (18.03.2011)

Ve své době revoluční,a to se cení.Jinak příběh je opravdu ve stylu "kdo přežije" a nic objevného nepřináší.Po řemeslné stránce velice kvalitní,myšlenkově chabé ( i když ta hlavní a jediná je vyřčena nahlas -"Život si vždy najde cestu bla bla bla..." ).Aby to nevypadalo,že na Jurský park házím jen špínu,musím říct,že i dnes se u tohoto snímku pobavím.Ne jako když jsem ho viděl poprvé v kině v 10 letech...To jsem z něho nic neměl,poněvadž jsem si pořád zakrýval oči :-). (19.08.2003)

Čím jsem starší, tím víc Jurský park dozrává z dobrodružné atrakce pro celé rodiny do poctivé klasiky, která snad nemůže zestárnout. První brachiosaurus, první T-Rexův řev, první rána elektrickým proudem. A první film, kde při pohledu na dinosaury nemůžu říct ke trikům ani půl slova. To, že je tahle nepřibržďující jízda z dílny Stevena Spielberga, je pak pointou samo o sobě. (28.11.2011)

jedna z klasik dobrodružného žánru. A průkopník, co se týče vizuálních triků. Podepsán: kdo jiný, než sám Steven Spielberg. Aneb více než výborná adaptace skvělé Crichtonovy novely, sice zase trochu upravená pro lepší a snadnější konzumaci, ale stále si zachovávající výjimečnost a genialitu. Sice díky té jednoduchosti nakonec dějově trochu kolísá celý příběh, ale vše je zase skvěle překrýváno podle mně v dnešní době docela aktuálním a velmi důležitým uvažováním nad snahou člověka stát se bohem. Což samozřejmě má svoje rizika, bez nichž by tento film asi nebyl ničím větším než prachobyčejným dokumentem bez klasických klišé, zvratů, zábavných postav (no, to by možná mohlo zůstat i v dokumentu), akčních scén, vývinu charakterů (jako vždy skvělý sympaťák Sam Neill, další z té řady velmi charismatických a tvrdohlavých vědců, doktorů atd.) a hlavně souboje člověka s něčím, co je mnohem vražednější, nebezpečnější a větší než on sám. A to musím říct, je aspekt, kvůli kterého mám tento typ filmů velmi rád a když se ho ujme někdo jako Spielberg, výsledek nemůže být jiný než dokonalý. Hlavně když, jak jsem už psal, to má tak nádherné, dobu předbíhající triky, díky nímž Tyranosaurus či raptoři opravdu nahánějí hrůzu a hlavně ten tyranosaurus se stal po Jurském parku dalším členem síně slávy filmových monster. A navzdory ději bych do takového parku chtěl jít sakra hodně. God creates dinosaurs. God destroys dinosaurs. God creates man. Man destroys God. Man creates dinosaurs :) dokončení hlášky nedávám, jako vnadidlo pro ty, co to snad ještě neviděli - je opravdu vtipné (14.02.2011)