Tajuplný ostrov

Tajuplný ostrov patří k mým nejoblíbenějším knížkám od Verna. Tento seriál ji sice nějak zásadně neprzní (pokud tedy nepočítám kostýmy posádky Nautila a různé sci-fi vymoženosti, které by rozesmály i Tónu Hluchoněmce), nicméně je pojat spíše jako takové klasické robinsonovské dobrodružství pro děti, které se místy celkem vleče a nudí. Kolonizaci ostrova pod taktovkou pana Smithe je tu na rozdíl od knížky dán hodně malý prostor. Nejlepší částí seriálu jsou titulky s povedenou hudbou a klasickými obrázky z verneovek. (14.08.2012)

Neovplyvnený nostalgiou, ani som nečítal knižku tohto skvelého spisovateľa...musím povedať, že ma seriál nenadchol. Obsahuje veľa technických i iných nepresností, hluché dejové pasáže, náhle skoky v deji bez akéhokoľvek vysvetlenia, miestami nejapné dialógy, skrátka slabší scenár i réžia. A tá "super" titulná pieseň, ktorá je tak všetkými ospevovaná, nie je síce zlá, ale počúvať ju pri uvodných titulkách, pri záverečných titulkách a v každom jednom dieli aspoň 5-6 krát, skrátka riadne sa mi zhnusila. Inak, ostatná filmová hudba v seriáli absentuje, a na nudné pasáže by jej teda trebalo ako soli, takisto vyšperkovat pár akčných scén, ktoré sa sem-tam vyskytnú. Kvitujem pokus o dobrodružnost (čo sa aj celkom darilo) a pokus o sci-fi (Nemo a Nautilus, ale to už pokrivkáva), zato pokus o tajomno v dnešnej dobe absolútne prepadá. P.S.: Po druhom zhliadnutí zvyšujem hodnotenie. Zmienené negatíva síce ostali, ale kompenzuje to celková dobrodružnosť, dobrá atmosféra a tiež podarené intro/outro seriálu, ktorého obrázky pravdepodobne pochádzajú z ilustrácií prvých verneových knižiek. (14.09.2019)

Seriál zhlédnut celý. Jako jeden z mála (jak si tak čtu komentáře pode mnou) tento seriál nebudu hodnotit podle míry nostalgie, protože na tomto jsem nevyrůstal a viděl jsem jej až teď, celých 37 let poté, co byl tento seriál natočen. A co můžu s potěšením říct, je hlavně fakt, že Tajuplný ostrov má vzestupnou tendenci. První díl mě opravdu nebavil, druhý byl nevýrazný… ale pak se něco zlomilo a já jsem to prostě nevydržel a v jednom dni jsem si pustil všechny další díly pěkně za sebou. A jsem rád, že jsem tomuto povedenému dílku dal tu možnost a nehodnotil jsem ho po dvou prvních dílech, protože to by se mé hodnocení pohybovalo okolo dvou hvězd. Příběh se totiž začal parádně rozvíjet, k postavám jsem si vybudoval nějaký vztah a pak už to šlo ráz na ráz. Sice mě trošku zaskočil fakt, že i když je to postavené na charakteru kapitána Nema, tak jeho představitel je na obrazovce cca. hodinu čistého času, ale pak jsem si uvědomil, že tenkrát byl Omar Sharif asi velká hvězda, takže si to mohli dovolit. Nicméně co mě opravdu nezklamalo a co si budu ještě dlouho pamatovat, byla ta krásná a skvělá hudba. O kostýmech či efektech raději pomlčím, protože to už tenkrát muselo vyvolávat spíše úsměv na rtech než úžas a dodám, že srovnání se Ztracenými není tak úplně od věci (samozřejmě to myslím tak, že si tvůrci Ztracených pár věcí vypůjčili z tohoto seriálu). Hlavně díky poslední epizodě můžu dát čisté čtyři hvězdy. (05.10.2010)

Cítil jsem to tehdy jako velikou nespravedlivost. Kvůli mladšímu bráchovi jsem musel vždy brzo do postele, aby mu v pokoji chudákovi nebylo smutno... A když píšu brzo, tak tím myslím šíleně brzo, ani raděj nebudu psát v kolik... Jo... Ale Tajuplný ostrov jsme výjimečně měli, samozřejmě oba, jak jinak, povolený a to jsem si to tedy užíval. Knížku už jsem měl přečtenou, takže jsem zkušeně věděl co a jak. A popíjeli jsme přitom tu děsně sladkou a děsně červenou malinovou limonádu. Nebylo to vůbec špatný :-) (30.10.2011)

Tajuplný ostrov je jedna z mála Verneovek, kterou jsem v mládí nečetl. Přesto si dovolím tvrdit, že kouzlo knihy Julese Vernea v tomto seriálu chybí. Měl jsem pocit, že sleduju spíš podprůměrnou robinsonádu. A co mě opravdu vyděsilo - zpracování technických vychytávek kapitána Nema. Po tomhle si cením ještě více výborné práce našeho Karla Zemana. (11.03.2009)