Lola Montès

"Why didn't you ever stay with your lovers, countess?" "Because femne fatale never stays."   Nezáživný životný príbeh jednej slávnej pobehlice na spôsob Angeliky, pri ktorom ma neprekvapuje, že bol prepadákom a naopak ma prekvapuje jeho zaradenie medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Retrospektívne rozprávanie príbehu prostredníctvom cirkusového predstavenia je síce zaujímavý prvok, ale inak už na filme veľmi nemám čo vyzdvihnúť. Určite to nebude pre mňa dosť odpudivé cirkusové prostredie (prečo len sa k nemu musia filmoví tvorcovia neustále vracať?), ani tá lepkavá verklíková hudba, hrajúca stále dookola a ani hlavná predstaviteľka Martine Carol, herecky dosť nevýrazná (celé herecké obsadenie inak za veľa nestojí, snáď s výnimkou Petra Ustinova). Ako tak ma bavila jedine epizóda v Bavorsku a dokážem ešte oceniť stvárnenie toho rozporu medzi idealizovaným objektom zbožňovania (nedosiahnuteľná krásna bohyňa) a banálnou realitou v podobe cirkusovej atrakcie (skazená, prelietavá žena).   "In the entire world, scandal means money. And in America it has no limits." (09.11.2022)

Jedno ze stěžejních děl filmových dějin. Barvy, kompozice, výprava, to vše na příkladné úrovni. Ne nadarmo to spousta filmařů včetně Francoise Truffauta označuje za nejlepší CinemaScope film všech dob. Herecky zaujme jak Martine Carol jako žena, jíž se k nohám skládají všichni dostupní muži, tak démonický ředitel cirkusu v podání Petera Ustinova. (31.05.2005)

Tento typ filmu by ma mal emocionálne rozobrať. Donútiť nie najmladšieho chlapa na konci plakať. V podstate by to malo byť režisérovou povinnosťou. Tak, ako sa to podarilo dvojici E+P s Red Shoes. Chyba ale nie je iba na strane tvorcov, Lolu Montes treba vidieť v kine, možno niekde z predných rád. Ak je film koncipovaný pre veľké plátno, je svojim spôsobom nezmysel ho pozerať hoci aj na veľkej obrazovke. Všetko je po formálnej a rozprávačskej stránke dokonalé, o to viac ma mrzeli tie chýbajúce emócie. Ale v momente, keď sa film zjaví v programe klubového kina alebo v rámci festivalu, nebudem váhať ani minútu. (17.06.2016)

Jediný barevný (a zatím jediný širokoúhlý, co jsem viděl - ani nevím, jestli existují další) Ophuls byl velká otázka, protože komponování do akademického formátu a hra světel a stínů ho pro mě definovaly především. A jde samozřejmě o jedinečný zážitek. Výrazné barvy první jakosti, širokoúhlé, že David Lean by řekl: "Hele, Maxi, brzdi." V Ophulsovi se režijně opět střetává síla klasické kinematografie a maximální nápaditosti v jejím rámci. Dějově je film naopak opět podvratný. Pasivní hrdinka odevzdaná do rukou cirkusáků se stává objektem, hračkou a někým, kdo se vzdal vnitřku, čímž vzniká mnohdy perverzní útok na diváka, který se nemůže neztotožňovat se senzacechtivými návštěvníky okolo manéže. Tohle Ophulsovo odcizování postav skrze roztříštěné retrospektivy a vypravěčské pohrdání dělá Lolu dost odvážným filmem. 4 a 1/2 (13.01.2017)

Zajímavý příběh o jistě zajímavé ženě, ale v tomhle případě je naprosto zásadní forma, kterou je příběh vyprávěn. Je to cirkusové vystoupení, které se střídá se skutečnými scénami z minulost ženy, která je uvedena v názvu filmu. Tohle provedení je natolik jedinečné, že tomu příběhu dává něco navíc. I tak to pro mě nebylo až tak moc. (05.01.2015)