Drazí soudruzi!

Tak toto je ruská šupa! Dokonale prepracovaný snímok o štrajku pracovníkov závodu v socialistickom Sovietskom zväze. Čiernobiely formát znásobuje vtedajšiu dobu, príbeh má veľké tempo a dokonca sa dokáže vyhnúť klasickým ruským filmovým chybám ako je prehnaný pátos. Príbeh oddanej komunistky na pozadí nepokojov je ukážkou skvelej filmárčiny. (08.08.2021)

Černobílá a drsná výpověď o ruské povaze, duši a zejména schopnosti nést břemeno své existence, jakou si tady u nás neumíme ani představit.  Realita chruščovovského Sovětského svazu, kdy se boural Stalinův kult a stavěli vzdušné zámky zářné budoucnosti, přitom se hroutila ekonomika, Stalin měl u svého lidu sympatizanty a aparáty moci se samozřejmě nijak nezměnily.  Stávka byla v socialistickém zřízení sprosté slovo a v Sovětském svazu pak zcela nemyslitelná. Přesto v roce 1962 došlo v jednom provinčním městě ke vzpouře místních dělníků... To co následovalo, tomu se dá jen stěží uvěřit, ale Končalovskij nic nezastírá a na pozadí příběhu funkcionářky místního zastupitelstva, mimochodem přesvědčené komunistky a stalinistky, de facto  jen monitoruje nemilosrdný sled událostí vedoucích k masakru, který však rozhodně není tím nejhorším, čeho je sovětský režim schopen.  Moc nemá žádné hranice.. (05.02.2024)

Se zájmem jsem pozoroval Lyudmilino nitro zatemněné oponou ideologie a ismů, jak této oponě neoponuje, ale oddaně se jí nechává opanovat, tká spolu s podobně zhypnotizovanými stíny lidí její nestvůrnou strukturu coby člunek v mechanismu temnění, tká pořád neprodyšnější nejasnost sebe sama (tj. světa), čímž se netušeně blíží nezvratné temnotě a nevidoucnosti. – Až do bodu otřesu, kýženého a ze souhry (dějinných, resp. filmových) okolností vyhřeznuvšího, kdy se Lyudmilino podvědomí vzpříčí, prudce rozhrne oponu a protagonistka v ten moment zahlédne skutečnost, utká se s tím, co utkává. A v tom uvědomění se před ní zatetelí možnost být – ve vlastní režii – zase přirozenou bytostí. // A Končalovskému jde samozřejmě o to, abychom tu možnost nenechali ladem spíš my než Lyudmila. Protože vlezlých temnidel, co touží vypl(e)nit naše mentální zorné pole, je bohatý sortiment. (17.01.2022)

Strieľanie do demonštrácie v roku 1962 v ZSSR? Kto by sa čudoval, ani po 60 rokoch to tam nie je veľmi rozdielne a to Sojuz něrušimyj už dávno skončil. Film ponúka taký komornejší pohľad do tejto časti histórie, kedy ani po destalinizácii sa veľa nezmenilo. Možno v gulagoch bolo už menej ľudí, ale život stále pod kuratelou Veľkého brata. Filmu chýba silnejšie poukázanie na strašidelnosť režimu. Robí to len na základe jedného príbehu, ale čakal by som aj vizuálnu vzorku: autentickejšie zábery streľby, zabíjania, totality. Zároveň ponúka len otvorený záver. Človek môže len hádať, ako to šlo ďalej. (01.06.2022)

Střízlivou, snad až minimalistickou formou vypráví ruský klasik Andrej Končalovskij o jedné historické tragédii, která má (jak už to tak bývá) k současnosti nepříjemně blízko. Lehce nedotažená, ale silná a velmi uhrančivá výpověď. Více zde. (11.12.2021)