Drazí soudruzi!

Když jsem si vkládal DVD do přehrávače, vůbec jsem netušil, jaký mě čeká zážitek. Sovětský svaz byl vždy prost takových produktů dekadentní kapitalistické morálky, jakými byli například sérioví vrazi, disidenti, narkomani nebo stávky. Takže ani v Novočerkassku v roce 1962 žádná stávka neproběhla, nikdo nebyl zabit, zraněn nebo uvězněn, a kdo bude tvrdit, že ano, skončí v hrobě někoho jiného. Děj filmu mi potěšení nezpůsobil (tak ujetý zase nejsem), ale to, jakým způsobem převedli tvůrci události do podoby pohyblivých obrázků, bylo parádní. Snímek mě okamžitě zaháčkoval, takže jsem zůstal po celou dobu očima "přilepený" na obrazovce, a když skončil, nemohl jsem uvěřit, že měl dvouhodinovou stopáž. Syrová a nepříjemná, ale výborně natočená záležitost, v níž zahrála naprosto skvěle Julia Vysockaja. / Poučení: Lyudmila? Jsem snad Anglosas? Pro mě pořád ještě existuje J. (04.06.2022)

[vzpomínky na LFŠ] I kdyby mi to nikdo neřekl, tak bych si tipnul, že ten film natočil pětaosmdesátiletý režisér. Působí to školometsky, kamera je zamknutá v takové té digitální šedosti a znemožňuje propadnout jakékoli iluzi doby. To mimo jiné i tím, že většina lidí tam hraje jak z divadla Sklep a jakoby se ten film bál toho, že protagonistka je stalinistická bolševistka, tak je většina pohlavářů vykreslená s citlivostí Černých baronů. Film tak není potřebnou introspekcí zmateného a zkorumpovaného režimu, nýbrž jednoduchý protikomunistický pamflet, čemuž odpovídaly i afektované hurónské reakce publika v určitých momentech snímku. (14.08.2021)

Kdepak soudruzi z SSSR udělali chybu? Jestliže hledáte odpověď, artové drama 'Drazí soudruzi' pod režijní taktovkou Andreje Končalovskiho vám ji rád poskytne. Tahle autentická filmová rekonstrukce událostí po masakru v Novočerkassku je nejenom znepokojivou sondou do sovětského klimatu ranných let šedesátých - specificky do periody, kdy se bolševici a KGB doslova snaží zamést z povrchu zemského jakékoliv stopy po tomto incidentu - ale i jedním z mnoha exemplárních, nesmírně temných a zcela klíčových varovných odkazů totalitarismu. Černobílá estetika a noirové detektivní prvky navíc perfektně umocňují onu slovy nepopsatelnou atmosféru ideologického despotismu, ruského patosu, amorální tyranie a společenského marasmu, kdy samozvaná 'diktatura proletariátu' byla pouhou iluzí.... aneb v nevědomosti je síla. ⚒️ [#FILMOVKA2021🎬] (13.08.2021)

S citlivostí a klidem Andrej Končalovskij rekonstruuje tragické selhání sovětského politbyra při potlačení demonstrace a následného masakru dělníků v jihoruském městě Novočerkassk. Hlavní linka příběhu nejprve navozuje pocit, že idealistka Lyudmila v sobě pomalu nachází vystřízlivění z propagandy vrcholného stalinismu, ale na diváka mnohem hlouběji zapůsobí její opětovné navázání vztahu s dcerou. Intimitu v rodině vykreslují minimalisticky nasnímané pohledy z bytu a postupné hroucení zoufalé matky donucené urážlivým způsobem hledat pohřešovanou dceru jen podtrhuje ohavnost systému. Prorůstající deziluze nakonec Lyudmilu utvrdí v tom, že láska k vlastní dceři je to nejcennější. Dorogije tovarišči není zcela bezchybná výpověď. Davové scény občas nepůsobí přirozeně nebo se jen můžeme dohadovat o tom, zda byli pánové od KGB až takto laskavé bytosti, ale na důležitosti Končalovskijho sdělení to nic nemění. (13.01.2023)

Strieľanie do demonštrácie v roku 1962 v ZSSR? Kto by sa čudoval, ani po 60 rokoch to tam nie je veľmi rozdielne a to Sojuz něrušimyj už dávno skončil. Film ponúka taký komornejší pohľad do tejto časti histórie, kedy ani po destalinizácii sa veľa nezmenilo. Možno v gulagoch bolo už menej ľudí, ale život stále pod kuratelou Veľkého brata. Filmu chýba silnejšie poukázanie na strašidelnosť režimu. Robí to len na základe jedného príbehu, ale čakal by som aj vizuálnu vzorku: autentickejšie zábery streľby, zabíjania, totality. Zároveň ponúka len otvorený záver. Človek môže len hádať, ako to šlo ďalej. (01.06.2022)