Lidé

Kdybych byla tím jediným člověkem v místnosti, který neměl takovou smůlu aby se do té rodiny přímo narodil, určitě bych utekla. Jestli tento film představuje průřez chování sociálních skupin s názvem "rodina", tak já mám obrovské štěstí. Vlastně od začátku toho, co film začal, si někdo na něco stěžuje, většinou je ještě tak sebestředný, že si ani nestěžuje na ostatní ale jen na svůj hrozný život. Takže téměř hodinu a půl posloucháme jen sebelítost, projevy nízkého sebevědomí, neustálé pasování se do role oběti, předstíranou empatii vůči okolí jen proto, abychom z nich vytloukli ještě trochu soucitu apod. Úsměvných momentů je velmi málo (zasmála jsem se jen, když si ten kluk hřál ruce u krbu z promítače - ani nevím proč mi to přišlo vtipné). Kamera i prostředí jsou působivé, i dialogy svým způsobem - ale každá postava mi lezla na nervy. Jediný zdraví člověk z celé rodiny byl otec, který místy senilněl. Všichni ostatní trpí minimálně nějakou formou cukrovky a Amy Schumer tomu dala korunu - ta představuje určitou definici všeho, co je na filmu špatně. Potom tam máme babičku...ta je...ta nemluví. Každopádně, mohl by to být dokument s názvem "Lazaři" a mě by se to líbilo mnohem víc. (31.12.2022)

Výborný režisérsky debut. Temer nič zo spomínaných problémov postáv som na vlastnej koži nezažil, no spôsob, akým sa Stephen Karam rozhodol podať tieto ich všedné problémy na plátno bol veľmi efektívny a bolo jednoduché sa do nich vžiť. Je to jeden z tých filmov, pri ktorých nemám pocit, že sledujem fiktívne postavy, ale skutočných ľudí, čo je asi tá najvyššia pocta, ktorú môžem filmu udeliť. Kamera a zvuk boli taktiež na vysokej úrovni a snímke dodali miestami až hororovú atmosféru. Samotný interiér bytu precízne odrážal vnútro jednotlivých postáv. Za zmienku taktiež stojí aj herecký výkon Amy Schumer. Síce všetci odviedli dobrý výkon, Schumerovej popularita nie je zrovna najlepšia, a tak ma príjemne prekvapila. (22.08.2022)

Posaďte kameru do rohu hocijakej obývačky rodinného domu, počkajte na nejaké výročie, oslavu alebo sviatky a budete mať oveľa lepší zážitok. Pár škaredých ľudí vedie skoro dve hodiny otravné reči a otravujú tým nielen diváka, ale aj seba navzájom. Ich problémy mi boli úplne ukradnuté, zvedavý som bol len na to, či tie tlustoprdky dajú toho krocana naraz. (12.10.2022)

Obživlá noční můra plná amerických bolístek, děsící vším od jedenáctého září po zdravotnický systém, která povedeně míchá dialogové drama s hororovou atmosférou dezolátního newyorského bytu. Mezi plísní, oprýskanými zdmi a rozdrcenými kachličkami pak každý střeží svá nejhorší tajemství, která jen občasně doputují až k svátečnímu stolu. Ze všeho nejvíc pak excelentně napsaná sonda do problémů tří odlišných generací a jejich (většinou neúspěšných) pokusů pojmout strasti svých rodinných příslušníků. Garancí kvality budiž skutečnost, že tu má Amy Schumer dva opravdu dobré vtipy, což se moc často nevidí. Karam navíc zdatně setřásá divadelnost předlohy šponováním napětí i nečekanými kamerovými hrátkami Lola Crawleyho. Pro každého, kdo někdy reálně přemýšlel o přestěhování do New Yorku, pak musí jít o povinnou podívanou, nejen z hlediska vyobrazení objektivního hnusu většiny tamějších bytů, ale i magie města, která vás záhadně pohltí navzdory všudypřítomným vadám na kráse. Jak většina chválených letošních festivalovek tak nějak proplula kolem mě, tuším, že tohle se mnou chvíli zůstane. 80% (30.11.2021)

Veskrze velmi jednoduchý film, co se zápletky týče. Jedna rodina se sejde v bytě, aby oslavila Den díkuvzdání. Co tohle dílo činí alespoň trochu zajímavým, je vymazlená kamera (která se s ohledem na dějiště kupodivu neokouká) a střih. Tyhle dva aspekty jsou ale zároveň negativem, protože se režisér vůbec zaměřuje na close-upy, tudíž si nemůžeme vychutnat herecké schopnosti účastníků. Škoda. Co si rozhodně zaslouží velkou pochvalu, tak je to úžasná hudba, jakkoliv málo jí ve filmu uslyšíme. (15.04.2022)