poster

Anna proletářka

  • anglický

    Anna the Proletarian

Drama

Československo, 1952, 140 min

Režie:

Karel Steklý

Předloha:

Ivan Olbracht (kniha)

Scénář:

Karel Steklý

Hudba:

Jan Seidel

Hrají:

Marie Tomášová, Josef Bek, Jana Dítětová, Bořivoj Křístek, Bedřich Karen, Jarmila Májová, Libuše Pospíšilová, Oldřich Velen, Vítězslav Vejražka, Saša Lichý, Martin Růžek, František Vnouček, Karel Máj, Theodor Pištěk, František Marek, Jaroslav Nesnídal, Svatopluk Majer, Felix le Breux, Jaroslav Seník, Josef Bartůněk, Josef Beyvl, Bedřich Prokoš, Osvald Albín, Adolf Vojta-Jurný, Jiří Holý, Bohuš Záhorský, Otomar Krejča st., Nelly Gaierová, Růžena Gottliebová, Milada Horutová, Lída Jírů, Gabriela Bártlová-Buddeusová, Nina Bártů, Anna Kubalová, Emilie Hráská, Oldřich Vaverka, Karel Konečný, Alexej Solmar, Otylie Beníšková, Jaroslava Panenková, Josef Benátský, Miroslav Homola, František Holar, Václav Kyzlink, Vladimír Šrámek, Mirko Erben, Kamil Bešťák, Slávka Budínová, Hanuš Malimánek, František Černý, Gustav Čech, Václav Příhoda, Stanislav Langer, Bedřich Bozděch, Zdeněk Kryzánek, Pavel Wuršer, Růžena Šlemrová, Meda Valentová, Josef Steigl, Josef Kemr, Václav Špidla, Viktor Očásek, Josef Chvalina, Fanda Mrázek, Jaroslav Vondřička, František Klika, Antonín Kandert, V. Hájek, Rudolf Princ, Antonín Soukup, Miloš Kopecký, Zdeněk Bittl, Josef Toman, Karel Brabec, Emil Kavan, Antonín Heřmánek, Arnošt Mirský, Vladimír Hlavatý, Otakar Vážanský, Otakar Dadák, Stanislav Lužický, Ivo Gübel, Vl. Macháček, Oldřich Slavík, Zdeněk Hodr, Karel Švarc, Josef Hlinomaz, Jarmil Škrdlant, Jan Děták, K. Kočka, Vladimír Leraus, Jaroslav Cmíral, Jiří Vršťala, Jaroslav Černík, Adolf Horálek, Marie Rosůlková, Arna Pekárková, Anna Gabrielová, Jaroslav Orlický, Marie Nováková, Bohuslav Kupšovský, Bohuš Hradil, Ferdinand Jarkovský, Karel Pavlík, Dagmar Týmlová, Jindřich Rychtařík, Zora Polanová, Karel Svoboda, Karel Hruška, Miloslav Homola, Ladislav Gzela, Jan Pixa st., Majka Marie Tomášová, Viktor Nejedlý st., Eva Marie Kavanová, Věra Kalendová, Jaroslav Zrotal, Hynek Němec, Božena Vítovská, Antonín Zacpal
(další profese)
  • vypravěč
    **

    Vřelý příběh dělnické lásky chladne mrazivým dějinným kontextem podaným v duchu ideologizované oficiální historiografie. Karikatury historických postav se v pražských kulisách mísí se schematicky narýsovanými anonymními hrdiny, jimž jen herecký entusiasmus Beka, Tomášové a Dítětové vlil krev do žil. Jakmile však začne dějepisný výklad převažovat, i jim začne docházet dech a celek zpapírovatí docela.(23.12.2018)

  • sinp
    odpad!

    Ukázkově pojatá stupidita tehdejšího filmu, kde i s výrazného a nepochybně kvalitního autora je uzmut jeden instruující kus, velkolepé obludárium. On Steklý vždy moc dobře věděl, kudy vykročit... Jako režisér si neví rady s obřími kulisami a naočkovanou masou, co se řídí "pouze a jedině dle třetí internacionály..." Je to nemyslící dav, právě ten, co vždy napáchá nejvíc škody, takže z tohoto pohledu je Steklého film průhledný, jenže scénář i znudění herci nenabízí argumentaci. Jste buď anebo. Střední cesta není. Právě s tohoto morálního pohledu jde Steklého film do pekel definitivně.(23.12.2006)

  • Marthos
    *

    Oslavná kantáta Ivana Olbrachta přišla v roce 1952 vládnoucí komunistické straně náramně vhod. Kde lépe představit prostý dělnický lid jako uvědomělý kolektiv bojující za "správnou věc"? Megalomansky koncipovaný dvouhodinový velkofilm režiséra Steklého do puntíku naplňuje požadavky ideologických vládců o tom, že "vítězný únor" byl jen vyústěním předchozích událostí z období první republiky. Schémata o masarykovském střílení do dělníků, vykořisťovaných služkách a poctivých proletářských láskách však nefungují. Josef Bek, Marie Tomášová a Jana Dítětová ideální uvědomělý trojlístek. Koho by to tehdy neburcovalo? "Máňo, prosímtě, ty tak všechno víš, pověz mi, co je to bolševik? – Tím tě straší stavitelka, ne? Hólka, ty se bolševiků bát nemusíš! Jsou to samý dobrý lidi. Dělníci, chudý pracující...no, co chceš? Já jsem taky bolševik!"(27.2.2009)

  • Véča
    odpad!

    „Porážka dělnické třídy r.1920, způsobená především tím, že v čele bojů nestála bolševická strana, rozhodla sice o tom, že buržoasie nastolila svou diktaturu cukrovanou masarykovským humanismem. Ale současně byla tato porážka nesmírným poučením, nesmírnou zkouškou ohněm. Vždyť to poučení přivedlo dělníky k nutnosti založit komunistickou stranu. Film „Anna proletářka“ dobře a přesvědčivě ukazuje, jak a z jakých lidí se rodilo ocelové jádro budoucí KSČ. Je nám jasně, že takoví Toníci, ale i takové Anny budou opravdovými bolševiky, které už nikdy nikdo neopije rohlíkem humanitních ideálů.“ Kino, 1953, č.15 (16.7.),(20.5.2007)

  • tomtomtoma
    *

    Anna proletářka! Jak snadné je odsuzovat a dštít síru kolem sebe! Jak snadné je očekávané rozhořčení a slovní ulevování nahromaděného vzteku! Podávat objektivní pohled na minulost i současnost není možné, pokaždé se do předkládaného pohledu obtiskne subjektivní náhled vzpomínek, sympatií, či životního cíle a poslání. Některé výtvory přijímáme, jiné zavrhujeme. Tento film samozřejmě reflektuje dobu svého vzniku a předem určené vize o komunistické cestě jako jediného správného řešení a vyústění historického vývoje. Komunistická myšlenka o rovnosti je samozřejmě vznešená. Jen to provedení se nikdy příliš nepovedlo. Ale jak se může povést něco, když pokaždé jsou určující osobní ambice jednotlivce a neposkvrněný kořenový základ se nakonec stává jen reklamním sloganem umného řečníka a náboráře. Dostavují se myšlenky a polemika, zda všichni, kdo se podíleli na tvorbě tohoto filmu, tak činili z přesvědčení, ze strachu, či pouze z pracovního hlediska a finančního výdělku. Konečný výsledek a poslání je jasné: bolševici jsou skvělí chlapi, socialismus je jediné správné řešení a všichni ostatní (buržoazie v čele s Masarykem) touží jen po bohatství a jsou svolní s osobním korumpováním. Nemyslí se na dělnickou třídu, a tak je přirozené, že se musí později chopit moci silou. A tak přichází čistě subjektivní pohled na vznik Československé strany komunistické při rozkolu Sociální demokracie. Herecké výkony jsou dobré, ale to poslání je nešťastné, hrůzostrašné, zavádějící, ospravedlňující. Teoreticky je hlavní postavou Anna (Marie Tomášová), prostá vesnická dívka s novou životní etapou služky v hlavním městě nové republiky. Naštěstí pro ni se seznamuje se zapálenými bolševiky, kteří jí vyjeví skutečný stav věcí a prohloubí její soucítění s prostým člověkem. Skutečnou hlavní postavou je slévač z Kolbenky Toník (Josef Bek), politicky aktivní člověk a neústupný idealista za lepší budoucnost. Jsou zde proletářští hrdinové a nadšenci: Annina kamarádka a nadšená aktivistka Máňa (Jana Dítětová), její stejně zapálený přítel Bohouš (Bořivoj Křístek), neústupný poslanec a hlavní zakladatel komunistické strany Bohumír Šmeral (Josef Beyvl), či svérázný a cynický komentátor Franta Sauer (dobrý Otomar Krejča st.). Jsou zde nepřátelé, zrádci, padlí a chybující: Annin zaměstnavatel a stavitel Rubeš (Bedřich Karen), jeho pokrytecká manželka (Jarmila Májová), jejich škodolibá dcera Dadla (Libuše Pospíšilová), mladý ředitel Živnobanky Houra (Oldřich Velen), vydíráním zastrašený poslanec Jandák (zajímavý Vítězslav Vejražka), či další padlí lidé ze sociální demokracie Jarouš (Saša Lichý), Podhradský (sympatický Martin Růžek), Tusar (František Vnouček) a Habrman (Karel Máj). Těch postav je tam více než kopa. Je to velkofilm s efektními davovými scénami. Pracující spodina byla vždy především zneužívána. Buržousti především vždy vykořisťovali. Dobročinnost uspokojovala a uspokojuje pouze svědomí dárců a přispěvatelů. A já jsem rád, že jsem vše ve zdraví přežil.(2.7.2016)

  • - Jde o jediný film, ve kterém hrál herec, režisér a otec herce Norberta Lichého Saša Lichý. (M.B)

  • - Protože titul naplňoval metráž dvou celovečerních snímků, vykazovala se tehdy dvojnásobná návštěvnost tohoto filmu. (hippyman)