poster

Anna proletářka

  • anglický

    Anna the Proletarian

Drama

Československo, 1952, 140 min

Režie:

Karel Steklý

Předloha:

Ivan Olbracht (kniha)

Scénář:

Karel Steklý

Hudba:

Jan Seidel

Hrají:

Marie Tomášová, Josef Bek, Jana Dítětová, Bořivoj Křístek, Bedřich Karen, Jarmila Májová, Libuše Pospíšilová, Oldřich Velen, Vítězslav Vejražka, Saša Lichý, Martin Růžek, František Vnouček, Karel Máj, Theodor Pištěk, František Marek, Jaroslav Nesnídal, Svatopluk Majer, Felix le Breux, Jaroslav Seník, Josef Bartůněk, Josef Beyvl, Bedřich Prokoš, Osvald Albín, Adolf Vojta-Jurný, Jiří Holý, Bohuš Záhorský, Otomar Krejča st., Nelly Gaierová, Růžena Gottliebová, Milada Horutová, Lída Jírů, Gabriela Bártlová-Buddeusová, Nina Bártů, Anna Kubalová, Emilie Hráská, Oldřich Vaverka, Karel Konečný, Alexej Solmar, Otylie Beníšková, Jaroslava Panenková, Josef Benátský, Miroslav Homola, František Holar, Václav Kyzlink, Vladimír Šrámek, Mirko Erben, Kamil Bešťák, Slávka Budínová, Hanuš Malimánek, František Černý, Gustav Čech, Václav Příhoda, Stanislav Langer, Bedřich Bozděch, Zdeněk Kryzánek, Pavel Wuršer, Růžena Šlemrová, Meda Valentová, Josef Steigl, Josef Kemr, Václav Špidla, Viktor Očásek, Josef Chvalina, Fanda Mrázek, Jaroslav Vondřička, František Klika, Antonín Kandert, V. Hájek, Rudolf Princ, Antonín Soukup, Miloš Kopecký, Zdeněk Bittl, Josef Toman, Karel Brabec, Emil Kavan, Antonín Heřmánek, Arnošt Mirský, Vladimír Hlavatý, Otakar Vážanský, Otakar Dadák, Stanislav Lužický, Ivo Gübel, Vl. Macháček, Oldřich Slavík, Zdeněk Hodr, Karel Švarc, Josef Hlinomaz, Jarmil Škrdlant, Jan Děták, K. Kočka, Vladimír Leraus, Jaroslav Cmíral, Jiří Vršťala, Jaroslav Černík, Adolf Horálek, Marie Rosůlková, Arna Pekárková, Anna Gabrielová, Jaroslav Orlický, Marie Nováková, Bohuslav Kupšovský, Bohuš Hradil, Ferdinand Jarkovský, Karel Pavlík, Dagmar Týmlová, Jindřich Rychtařík, Zora Polanová, Karel Svoboda, Karel Hruška, Miloslav Homola, Ladislav Gzela, Jan Pixa st., Majka Marie Tomášová, Viktor Nejedlý st., Eva Marie Kavanová, Věra Kalendová, Jaroslav Zrotal, Hynek Němec, Božena Vítovská, Antonín Zacpal
(další profese)
  • zdeny99
    *

    Je to jeden z těch filmů, které vznikly na objednávku tehdejšího režimu v 50. letech (ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE, RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM, CIRKUS BUDE, BOTOSTROJ...) a je to vůbec jeden z těch nejhorších, ne-li vůbec ten nejhorší. Kromě toho, že je to strašná nuda a ještě horší výplach mozku! A to je natočen podle slavné knihy Ivana Olbrachta. Myslím si, že to bude stejná hrůza jako ten film. Slavnou se stala jisto jistě jen díky tomu, co je v ní napsáno a že se hodila tehdejším totalitním vůdcům. A neméně tomu bylo i u tohoto komunistického paskvilu, na který se muselo v 50. letech povinně do kina. A my již žijící v lepší době alespoň díky tomu vidíme a slyšíme, o co tehdejším proletářům šlo. To jednou větou prohlásí na večírku ten uhlazený starý pán v uniformě: "Nejslavnější službou vlasti je bránit s puškou v ruce evropskou civilizaci proti bolševismu." [1068. hodnocení, 65. komentář, 23%](26.10.2019)

  • tomtomtoma
    *

    Anna proletářka! Jak snadné je odsuzovat a dštít síru kolem sebe! Jak snadné je očekávané rozhořčení a slovní ulevování nahromaděného vzteku! Podávat objektivní pohled na minulost i současnost není možné, pokaždé se do předkládaného pohledu obtiskne subjektivní náhled vzpomínek, sympatií, či životního cíle a poslání. Některé výtvory přijímáme, jiné zavrhujeme. Tento film samozřejmě reflektuje dobu svého vzniku a předem určené vize o komunistické cestě jako jediného správného řešení a vyústění historického vývoje. Komunistická myšlenka o rovnosti je samozřejmě vznešená. Jen to provedení se nikdy příliš nepovedlo. Ale jak se může povést něco, když pokaždé jsou určující osobní ambice jednotlivce a neposkvrněný kořenový základ se nakonec stává jen reklamním sloganem umného řečníka a náboráře. Dostavují se myšlenky a polemika, zda všichni, kdo se podíleli na tvorbě tohoto filmu, tak činili z přesvědčení, ze strachu, či pouze z pracovního hlediska a finančního výdělku. Konečný výsledek a poslání je jasné: bolševici jsou skvělí chlapi, socialismus je jediné správné řešení a všichni ostatní (buržoazie v čele s Masarykem) touží jen po bohatství a jsou svolní s osobním korumpováním. Nemyslí se na dělnickou třídu, a tak je přirozené, že se musí později chopit moci silou. A tak přichází čistě subjektivní pohled na vznik Československé strany komunistické při rozkolu Sociální demokracie. Herecké výkony jsou dobré, ale to poslání je nešťastné, hrůzostrašné, zavádějící, ospravedlňující. Teoreticky je hlavní postavou Anna (Marie Tomášová), prostá vesnická dívka s novou životní etapou služky v hlavním městě nové republiky. Naštěstí pro ni se seznamuje se zapálenými bolševiky, kteří jí vyjeví skutečný stav věcí a prohloubí její soucítění s prostým člověkem. Skutečnou hlavní postavou je slévač z Kolbenky Toník (Josef Bek), politicky aktivní člověk a neústupný idealista za lepší budoucnost. Jsou zde proletářští hrdinové a nadšenci: Annina kamarádka a nadšená aktivistka Máňa (Jana Dítětová), její stejně zapálený přítel Bohouš (Bořivoj Křístek), neústupný poslanec a hlavní zakladatel komunistické strany Bohumír Šmeral (Josef Beyvl), či svérázný a cynický komentátor Franta Sauer (dobrý Otomar Krejča st.). Jsou zde nepřátelé, zrádci, padlí a chybující: Annin zaměstnavatel a stavitel Rubeš (Bedřich Karen), jeho pokrytecká manželka (Jarmila Májová), jejich škodolibá dcera Dadla (Libuše Pospíšilová), mladý ředitel Živnobanky Houra (Oldřich Velen), vydíráním zastrašený poslanec Jandák (zajímavý Vítězslav Vejražka), či další padlí lidé ze sociální demokracie Jarouš (Saša Lichý), Podhradský (sympatický Martin Růžek), Tusar (František Vnouček) a Habrman (Karel Máj). Těch postav je tam více než kopa. Je to velkofilm s efektními davovými scénami. Pracující spodina byla vždy především zneužívána. Buržousti především vždy vykořisťovali. Dobročinnost uspokojovala a uspokojuje pouze svědomí dárců a přispěvatelů. A já jsem rád, že jsem vše ve zdraví přežil.(2.7.2016)

  • Spinosaurus
    odpad!

    Doslova nechutnost korunovaná dvouhodinovou délkou, přičemž celý film se jen zbytečně tlachá a když už na konci dojde konečně k věci, tak trvá to asi pět minut. V celém filmu mi chyběl historický podkres, který by mi alespoň přinesl jakýkoliv poznatek z toho období. Místo toho zde vidíme na jedné straně svědomité soudruhy z fabrik (kteří bojujjí i proti vlastní straně) a na druhé straně pány kapitalisty, kteří májí všichni do jednoho polštář pod trikem. Chápu, že je chtěli vykreslit jako tlusté figurky, ale aby byli tlustí všichni (a tím myslím úplně všechni)??? Závěr je udělán moc hezky, škoda jen, že to hned tvůrci utnuli a neukázali jak pochodující soudruzi dostanou pendrekama přes tlamy.(3.12.2011)

  • farmnf
    *

    1* za krásnou Marii Tomášovou, to dnes na ulici nepotkáte! Ale k věci: Anička je blbá, mladá a je ze vsi. Rodiče chudí a pravděpodobně taky děsně pitomý.Toník je idiot, co napřed jedná a potom myslí. Někdy ale ani to potom nenastane! Toník bolševik z ní udělá bolševičku, je to snadné, ona je mladá a blbá a Toník silný a hezký Bek. V r. 1920 se ještě nevědělo, co jsou to bolševici za kurvy, jací jsou to vrazi a svině. Ano, byla to móda a mnoho mladých umělců tomu propadlo, třeba Karel Teige. Celý tento příběh je děsná sračka z pera komouše Olbrachta (maturitní otázka) . Proč poslouchat filosofa a zakladatele státu TGM? Chceme socialializaci! Chceme byty! Chceme to řídit! Nechceme koalici, to znamená nechceme demokracii! No a jak to dopadlo, to jsme zažili sami. Vývoj v naší byť zkorumpované zemi naznačuje, že sen Jana Masaryka, Československo= druhé Švýcarsko, byl reálný. 40 let jsme ztratili s těmito pitomci a vrahy. žijí mezi námi dodnes.(25.5.2018)

  • mchnk
    ***

    Film, jenž měl být nepochybně natočen daleko dříve. Poválečná nutnost socializace společnosti došla již tak daleko, že je přípustná i pro nejvyšší politické vedení. Ona skutečná socializace je ovšem tlačena ze dvou stran. Na jedné straně hrabající a nenasytná buržoazie prahnoucí jen po narůstání svého majetku a živoucí z hesla..."co z toho budeme mít my?" A na druhé straně hystericky tlačený proletářský internacionalismus, založený na cizí ideologii, jenž za vlády politického, masového vraha Stalina, již ve 30. letech, ukázal svou podstatu. Nicméně...nevyhnutelnost zmíněné socializace a cílená informovanost společnosti dělá své. Fungovalo to před sto lety, funguje to i dnes. Jeden z velkých kladů snímku jsou, sice lehce zveličené, ovšem reálné praktiky kapitalistické vlády. Koalice, kupčení se státními zakázkami (přičemž tehdejší korporátní vládcové měli k dispozici všeobecné dělnictvo), politické trafiky, maximální korupce a při nejhorším i špinavé důkazy o nevěrohodnosti konkrétní osoby. Praktiky, jenž se zřejmě dědí. Toto jednání, jenž se odráželo ve společnosti, bylo jistě tím hlavním hnacím motorem. Nepochopitelná nenasytnost kapitalismu vyvrcholila Černým pátkem 1929 na americké burze. Kam vedly skoro další dvě desetiletí víme bohužel všichni velmi dobře. Socializace je tedy nevyhnutelná. Tím se dá částečně pochopit smýšlení zamilované bolševické dvojice i jejich přátel. Zvláště pak, když nám snímek nabízí ještě pohled na nestoudnou rozmařilost a tragicky směšnou pomoc bližnímu svému od tehdejší buržoazní společnosti. Samozřejmě hnanou do extrému, který občas vytváří i nechtěný humor. Jsou tak zlí, až jsou směšní. Film sází na jednoduchou demagogii. Všichni buržousti jsou nenasytná hovada a všichni proletáři jsou poctiví chudáci, kteří si ani byt z protekce nevezmou. To potom ty odpady lítaj, protože dnes je všeobecně známo, že každý proletářský dělník, komunista, byl vlastně vrah. Filmová a společenská demagogie tu s námi bude navždy. Každý to dělá po svém. Proletariát 20. a 30. let beru (až na démonizování Ruska) a bytostně odsuzuji komunistické, politické zločiny 30. a 50. let. S tímto postojem se dá Annino rudé prozření plné zásadních otázek a excelentních, hereckých výkonů, krásně vychutnat. Kdyby do své politické hry tvůrci nevtáhli Masaryka ( "pan prezident říká, že se to má vyřídit ein, zwei...") jehož humanitní socializmus byl drcen mezi dvěma mlýnskými kameny, neváhal bych hodnotit ještě o stupínek výše. S rozumným pohledem a s informovaností současnosti, si lze udělat vlastní názor na celé toto období, jenž nám snímek nepochybně skvělým způsobem nastiňuje. Po režijní i herecké stránce výborné. Zbytek je na Tobě.(7.8.2014)

  • - Jde o jediný film, ve kterém hrál herec, režisér a otec herce Norberta Lichého Saša Lichý. (M.B)

  • - Protože titul naplňoval metráž dvou celovečerních snímků, vykazovala se tehdy dvojnásobná návštěvnost tohoto filmu. (hippyman)