Reklama

Reklama

Anna proletářka

  • angličtina Anna the Proletarian
Československo, 1952, 140 min

Režie:

Karel Steklý

Předloha:

Ivan Olbracht (kniha)

Scénář:

Karel Steklý

Hudba:

Jan Seidel

Hrají:

Marie Tomášová, Josef Bek, Jana Dítětová, Bořivoj Křístek, Bedřich Karen, Jarmila Májová, Libuše Pospíšilová, Oldřich Velen, Vítězslav Vejražka, Saša Lichý (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Rok 1919. Mladá venkovská dívka Anna přichází do Prahy sloužit v bohaté rodině stavitele Rubeše. Seznámí se s Toníkem, slévačem v ČKD a aktivním členem sociální demokracie. On, jeho přátelé a kamarádka Máňa naučí Annu samostatnosti v jednání se zaměstnavatelem a poučí ji o třídním boji. Uplyne rok. V sociální demokracii dochází k hlubokému rozkolu. Levicové křídlo tíhne ke komunistickému ruskému vzoru. Pravé křídlo je ochotno ke kompromisům a podporuje buržoazní politiky. Tak se nechá vydíráním dohnat ke zradě poslanec Jandák. V době velkých politických bojů přijde Anna pro malichernou záminku o práci. Toník se jí zastane a zároveň ji požádá o ruku. Anna s ním pak žije v nouzové kolonce. Bohém Franta Sauer pro ni a Toníka sežene malý byt. Anna čeká dítě a její štěstí kazí pouze strach o manžela, který se aktivně účastní všech demonstrací. Pak však pochopí, kde je její místo, a v době generální stávky, vyhlášené levicovými dělníky, se postaví v průvodu vedle Toníka. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (83)

noriaki 

všechny recenze uživatele

Anna proletářka je mizerný film. Ani ten tak kvůli ideologii, ale kvůli tragické dramaturgii a diletantské režii. Jako sociologická sonda klouže po povrchu, jako historické drama selhává v pocitu realističnosti a jako nenásilná propaganda úplně vyhořel. Postavy vypadají jako své vlastní karikatury, a o myšlenkové přitažlivosti se nedá mluvit. Odstup času udělal svoje. Když Josef Bek fantazíruje o demokratizaci vlastnictví a inkuzivní společnosti, vkrádá se na mysl, že v realitě to celé skončilo převýchovou a v některých případech i státním ukončování uhlíkové stopy. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Literární předloha i její filmové ztvárnění varovně odpozují již svým názvem. Skutečnost, že ANNU PROLETÁŘKU někdejší sociálně demokratický redaktor a spisovatel Ivan Obracht psal více či méně na zakázku tzv. marxistické levice jako ospravedlnění jejího zkrachovalého pokusu o převzetí moci v průběhu roku 1920, se na kvalitě díla nejblaze podepsala. Je to snad první kniha tzv. socialistického realismu u nás. Karel Steklý - osobnost stejně rozporuplná jako Olbracht s uměleckým rozpětím od SIRÉNY až po normalizační průjem HROCH - vložil do díla více než jeho tvůrce. Jaksi mimochodem před zraky tehdejší supercenzury proklouzly do filmu vcelku věrně osobnosti druhého křídla tehdejší československé sociální demokracie v čele s Vlastimilem Tusarem - velmi slušně zahraným Františkem Vnoučkem - a byť v karikované podobě tu získaly prostor pro vyjádření svých, Masarykem plně sdílených názorů, zejména myšlenky na uhájení demokratické mladé republiky ryze demokratickými prostředky; zajímavé jsou i záběry zřejmě ještě původních sociálně demokratických prostor Lidového domu předtím, než se stal Muzeem V. I. Lenina. Zřejmě poprvé a naposledy je tu filmovou postavou dr. Přemysl Šámal, velká osobnost obou našich odbojů, oběť nacistické perzekuce. Pozoruhodná je i skutečnost, že hlavním koryfejem prvních komunistů je ve filmu vlastně výhradně kladně traktovaný Bohumír Šmeral (opět obstojně v duchu pověstného "starého pardála" sehraný Josefem Beyvlem), komunisty samými vnímaný po dlouhá desetiletí jako postava a osobnost na pokraji únosnosti z hlediska potřeb Moskvy i gottwaldovského vedení KSČ. V době cílené likvidace všeho, co mohlo překážet záměrům stalinskogottwaldovské kulturní glajchšaltace, šlo vlastně o podnětný čin. Je pochopitelné, že dosah tohoto nechtěného efektu nemůže znamenat přecenění filmu jako takového. Ale i míra falšování historické paměti tu má - v porovnání např. s filmovou podobou RUDÉ ZÁŘE NAD KLADNEM - své meze. Jak Toník, tak zejména Anna měli totiž ve své době předchůdce v desítkách tisíc mladých lidí jen zázrakem přeživších hrůznou první světovou válku a prahnoucích - naivně a nanejvýš mlžně a iluzionisticky - po společnosti sociálně spravedlivější a lidsky neskonale teplejší. Vlastně dobré režijní Steklého vedení vydatně přispělo k tomu, že mladá a už tehdy umělecky pozoruhodná a navíc zjevem atraktivní Marie Tomášová téměř zcela eliminovala plakátovost a tezovitost své postavy a navíc jakoby za sebou vytáhla i Beka neporovnatelně lepšího než jeho z fráze a dogmatu budovaný Zápotocký v RUDÉ ZÁŘI NAD KLADNEM. Tady výčet poměrně skromných a velmi relativních předností filmu končí. Míra znásilnění historické paměti je enormní zejména v závěrečných scénách PROLETÁŘKY nejen faktově, ale i celkovým vyzněním. Je to tedy dílo v mnoha ohledech i dnes víc než výstražné. ()

Reklama

waits 

všechny recenze uživatele

Ivan Olbracht nám zanechal nejen Nikolu Šuhaje a Golet v údolí, ale také oslavné reportáže z SSSR a Annu Proletářku. Ideální látka pro novou, proletářskou kinematografii, a když se jí chopí pokrokový režisér Karel Steklý, dostanem pravé dílo své doby. Karel Steklý (nositel Státní ceny 1947, zasloužilý umělec 1967, nositel Řádu práce 1972, národní umělěec 1973, nositel Řádu Vítězného února 1975, nositel Řádu republiky 1978) si střihnul kromě režie i scénář a byla Státní cena v 1953. Filmové profily z 80.let snímek kvitují slovy ""..Osudy hrdinů-proletářských umělců Anny a Toníka-se odehrávají na pozadí událostí roku 1920, kdy se československá dělnická třída pokusila nastolit vládu lidu.Karel Steklý byl za tento film vyznamenán státní cenou 1. stupně a několika dalším pracovníkům byly udělěny čestné prémie." Stěžejní je samozřejmě závěrečné prozření Anny, zajímavé okamžiky se objevují samozřejmě i během filmu, kdz se ukáže proradná tvář sociální demokracie během bitvy o Lidový dům. Toník Josef Bek k soudruhům: "Ubráníme se a zvítězíme. A nejen Lidák, ale i tahle fabrika bude jednou naše. Soudruzi dělníci: Hurá. Ředitel (vtipkuje): Až se budete dělit, nezapomente taky na mě. Toník (jakoby laskavě, ale současně výhrůžně): Budte klidnej, pane řediteli, my vám nezůstanem nic dlužni. Soudruzi (smějí se)"..Tak asi tak. ()

Morholt odpad!

všechny recenze uživatele

Když si slévač nabrkne posluhovačku, člověk nemůže čekat převratný filosofický myšlenky, pokud nepočítam, že říďou v továrně by se měl stát zedník Franta a manažeroval by soustružník Karel. Odporná padesátková agitka z počátků republiky, kdy buržousti utlačovali dělnej lid a ten si ve svym spravedlivym hněvu řekl dost. Bohužel kolikrát jsem měl žíravej pocit, že tenhle blábol je aktuální i dnes. Ne tím, že by byl lid utlačovanej, ale tou otevřenou drzostí lůzy, která by se ráda dostala k ritu. ()

Spinosaurus odpad!

všechny recenze uživatele

Doslova nechutnost korunovaná dvouhodinovou délkou, přičemž celý film se jen zbytečně tlachá a když už na konci dojde konečně k věci, tak trvá to asi pět minut. V celém filmu mi chyběl historický podkres, který by mi alespoň přinesl jakýkoliv poznatek z toho období. Místo toho zde vidíme na jedné straně svědomité soudruhy z fabrik (kteří bojujjí i proti vlastní straně) a na druhé straně pány kapitalisty, kteří májí všichni do jednoho polštář pod trikem. Chápu, že je chtěli vykreslit jako tlusté figurky, ale aby byli tlustí všichni (a tím myslím úplně všechni)??? Závěr je udělán moc hezky, škoda jen, že to hned tvůrci utnuli a neukázali jak pochodující soudruzi dostanou pendrekama přes tlamy. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (4)

  • Jde o jediný film, ve kterém hrál herec, režisér a otec herce Norberta Lichého Saša Lichý. (M.B)
  • Protože titul naplňoval metráž dvou celovečerních snímků, vykazovala se tehdy dvojnásobná návštěvnost tohoto filmu. (hippyman)

Reklama

Reklama