Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Český film o lásce, vášni a nenávisti královny Kunhuty a Záviše z Falkenštejna... Čechy, polovina 13. století. Českému království panuje Přemysl Otakar II. (F. Němec), jenž připravuje politicky motivovaný sňatek s vnučkou uherského krále Kunhutou (H. Maciuchová). Na slavnosti v královském paláci se Kunhuta setká s pohledným českým šlechticem Závišem z Falkenštejna (R. Brzobohatý), kterého poznala už doma v Uhersku. Oba se do sebe zamilují, avšak své lásce pochopitelně nemohou dát průchod. Po deseti letech stojí Záviš na straně odbojné české šlechty, z níž má král obavy. Přemysl dá proto zpupného Falkenštejna vypovědět ze země. Sám vzápětí čelí papežské klatbě a hrozící válce s císařem Rudolfem I. Habsburským. Schyluje se k bitvě na Moravském poli. A tehdy se královna Kunhuta rozhodne vzít věci do svých rukou... (Česká televize)

(více)

Recenze (39)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Bohužel až přespříliš plytký historický film, který navíc s historickou realitou nemá příliš společného, solidní herecké obsazení, ovšem velmi vetchý scénář, herci tu v podstatě nemají co hrát... ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Prosim? Tuten tvar je širokoúhlý celovečerní kino film, historická dramedy Steklý/Steklý? Vždyť ten člověk měl za sebou Sirénu, Temno, Švejky, Slasti otce vlasti, Petra Voka ve dvou epochách... ale tohle je mnohem více Hrochem, Skandálem v Gri - Gri baru či Každým jeho nebem. Mám podezření, že toto fiasko vrátilo Hanu Maciuchovou provždy do televize, nikdy už neměla příližitost sehrát ve filmu hlavní roli. Hra o královnu je katastrofa v každém směru, o formální stránce a výpravě škoda mluvit, přestože herecky a tématicky by to bylo nadějné velice, dominantou se ale staly etudky Štekl/Sloup a nic horšího v normalizačním pseudohumoru nelze najít. Jako bonus je tu pak samozřejmě šílená kopie vysílaná na CS Filmu a TV Barrandov. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Velké zklamání, tak velké, že mám obzvlášť při pohledu na to skvělé obsazení chuť použít ono známé rčení o pletení biče z... víte čeho. Karelu Steklému se totiž Hra o královnu nepodařila ani napsat, ani natočit. Děj nejen že si s historií dělá, co chce, ale navíc je zcela nepochopitelný, výprava je na první pohled bohatá, ovšem na druhý pohled bijí do očí především až kýčovitě barevné kostýmy, hudba Ladislava Štaidla sama o sobě není nejhorší, ale nehodí se, no a "komická" dvojice Václav Sloup a Václav Štekl, kteří se celou dobu chovají jako postavy z nějakého středověkého Švejka, aby nakonec jeden z nich doopravdy pronesl trochu upravný Švejkův výrok... To bylo velké peklo. O ostatních hercích a herečkách platí, že kdyby stejné role hráli v dobrém filmu, mohla to být špičková záležitost. Takhle šlo pouze o mrhání talentem. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Ale ano. Se skoro zavřenýma očima, je možné takto hodnotit. Vše se mohlo pojmout jako konverzační inscenační drama, které má v čs kinematografii takovou svou tradici, zvlášť, jedná-li se o českou historii. Ta tu bezesporu je, jenže její věrohodnost je velmi slabá a jestliže ani čsfd nepřidala k těmto dvěma žánrům ještě třetí, lze to celé skutečně považovat jen za komedii. Vše potvrzuje nejen chvílemi skutečně pohádková atmosféra, ale hlavně Ladislav Štaidl svou naprosto nehodící se hudbou, která by lépe zněla v nějakém osmdesátkovém seriálu pro mládež. Za mě určitě shovívavost plus pár silných dialogů. ()

Crocuta 

všechny recenze uživatele

Tři * jsem této prapodivné žánrové směsce kdysi udělil patrně v pominutí smyslů. Po letech jsem tento snímek znovu shlédl na TV Barrandov a své hodnocení jsem urychleně opravil. Historie dostává ve "Hře o královnu" pořádně na frak, zejména pojetí postavy Přemysla Otakara II. a jeho vztahu s Kunhutou je úplně mimo, kostýmy jsou přímo děsivé (a to zdaleka nemluvím jen o Sloupovi v džínách), stejně jako některé papundeklové interiéry, které jako by vypadly z laciné televizní pohádky a herecky je to, bohužel, také bída. Snímek, který stojí za připomenutí snad jen jako ukázka toho, čeho by se měl filmový tvůrce vyvarovat. ()

helianto 

všechny recenze uživatele

Špatně, všechno špatně. Ani moje neobyčejná slabost pro československé historické snímky, ani bezesporu kvalitní herecké výkony mě nepřiměly k lepšímu hodnocení. Rádoby vtipný, nudný a nezajímavý příběh (jak je možné napsat tak špatný scénář na motivy skutečného příběhu, jenž je sám o sobě tak vzrušující?), špatná, moderní hudba (příměr o osmdesátkovém seriálu pro mládež, který použil ve svém komentáři mchnk, dokonale sedí). Všechno špatně. ...Na světě není tolik vína, abych to v něm všecko utopil... ()

Morholt 

všechny recenze uživatele

Průměrná historická freska, zachovávající všechna známá klišé, která se Záviše, Kunhuty a Přemysla týkají. Vtip i děj občas kolísali, ale díky příjemnému hereckému obsazení to hodnotím celkem kladně. 50% ()

Kimon

všechny recenze uživatele

Nechápu, proč si TEN, kdo psal tzv. "oficiální text distributora" řádně a zodpovědně nenastudoval české dějiny 13. století. Kdyby se tak stalo, bylo by psáno v oficiálním textu distributora toto: .... o lásce českého šlechtice Záviše z Falkenštejna ke královně Kunhutě Uherské, vdově po českém králi Přemyslu Otakaru II. . Kunhuta byla česká královna a v Uhrách jen prožila své mládí. Vážně, ten internet snese opravdu všechno? Původní text distributora nedává správný smysl a naznačuje, že Záviš miloval Kunhutu ještě dříve, než se provdala za Přemysla Otakara II. ()

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Pozor, pane, my hrajeme o čest !!" - "Nevěříte v moji čest ??" - "O tu tě nikdo nemůže připravit, ono to není ani dost dobře možný !! O čest se můžeš připravit jedině ty sám !!" Zdá se mi velmi zajímavé, jak právě tato lehce pozapomenutá záležitost režiséra Karla Steklého, kde však právě zejména režisér silně hazarduje se svojí ctí a kreditem, očividně dělí zdejší uživatele na dva tábory, mezi diváky, kteří si rádi vychutnají skvělé herecké výkony většiny zúčastněných pod tradičně bezchybnou režisérovou taktovkou bez ohledu na vše ostatní, a takové, kterým prostě nesmírně bizarní fabule brutálně a bezostyšně znásilňující českou historii uvízla v krku natolik, že odchází od obrazovek naprosto rozhořčeni !! Otázka, kterou bychom si měli položit především, zní, proč by se vlastně filmoví tvůrci měli striktně držet historických faktů, nesměli se odklánět od daných literárních předloh a proč by vlastně nemohli parafrázovat a balancovat mezi žánry ?? Osobně se rozhodně přikláním k tomu, aby jim byla tato volnost dopřána, ostatně obzvláště v případě filmových přenesení literárních děl často není ani dost dobře možné se kvalitě svých předobrazů ani přiblížit, nicméně je jistě třeba, aby samotní tvůrci disponovali minimálně potřebným množstvím umu, zkušeností, rutiny a řemeslné zručnosti, přičemž právě Karel Steklý, byť on sám patří k těm nejvíce kontroverzním postavám tuzemské kinematografie, mnohokrát dokázal, jak schopným režisérem vždy byl !! A tak se prostě nevyhneme jistému osvětlení daných informací a skutečností kolem tohoto ceněného režiséra, které by mohlo dát právě Hře o královnu jasnější kontury v souvislosti se Steklého motivací a záměry, připomeňme si proto znovu některá notoricky známá fakta.. Kdo byl Karel Steklý ?? Převážnou většinu jeho režisérské filmografie tvoří adaptace našich významných literárních děl, přičemž jistě k těm nejzdařilejším patří dvoudílný přepis Haškova Švejka z let 1956-1957, který zejména díky životnímu výkonu Rudolfa Hrušínského, ačkoliv zde by bylo nesmírně obtížné vybírat, v hlavní roli dokáže pobavit i dnes a z mého pohledu jistě patří k naprostým tuzemským filmovým klenotům !! Není navíc bez zajímavosti, že Steklý se ve dvacátých letech pohyboval v prostředí, jemuž kraloval právě Jaroslav Hašek, hrál u různých divadelních společností a účastnil se života žižkovské bohémy, jejíž některé představitele v čele s Arturem Longenem, či bořitelem mariánského sloupu, spisovatelem a anarchistou, Frantou Sauerem později přenesl na stříbrné plátno.. V roce 1928 Steklý nastoupil do Osvobozeného divadla, kde působil jako inspicient, přičemž právě setkání s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem lze považovat za naprosto fatální, spolupráce s nimi mu totiž nejen poskytla možnost práce na scénářích, brzy nato začala i jeho neodvratná kariéra u filmu !! Jeho scénáře zprvu využíval Svatopluk Inneman ve svých komerčně úspěšných, byť však poněkud kýčovitých komediích, za nejvýznamnější snímek, na němž se za první republiky podílel, byl však Svět patří nám právě dua Voskovec, Wericha, na jehož scénáři spolupracoval spolu s protagonisty a režisérem Martinem Fričem, dalším mužem, který jej zásadním způsobem ovlivnil, s nímž spojil i svoji filmovou kariéru za protektorátu, když napsal řadu scénářů k úspěšným Fričovým filmům jako Muzikantská Liduška, Valentin Dobrotivý či Těžký život dobrodruha. S režisérem Václavem Binovcem, jenž byl po válce odsouzen za kolaboraci, spolupracoval na scénáři adaptace prózy Jana Drdy Městečko na dlani, podílel se i na filmu, který pro německou filmovou společnost Prag-Film natočil právě Frič, což však kupodivu nikterak neovlivnilo Steklého poválečnou kariéru, protože už jeho režijní debut Průlom z roku 1946 byl prvním filmem zcela vytvořeným znárodněnou kinematografií !! Další snímek, adaptace románu Marie Majerové Siréna, obdržel Zlatého lva na mezinárodním festivalu v Benátkách, což se dodnes žádnému jinému českému filmu nepodařilo, když Siréna tehdy porazila i Cizince Orsona Wellese, na což se dnes už poněkud pozapomnělo !! Po únoru 1948 se však dal Karel Steklý do služeb nového režimu, zfilmoval knihy náležející k povinné výbavě komunistického agitátora, vedle Anny proletářky vyrobil také silně ideologickou adaptaci Jiráskova Temna, aby se pak však pozvolna začínal uklízet do ústraní, protože několik let po úspěchu již zmiňovaného úspěchu se Švejkem přišla zlatá šedesátá a s nimi i nástup mladé filmařské generace, která prostě tvůrce typu Karla Steklého zastínila, a tak další větší příležitost dostal až takřka o deset let později, v rámci spolupráce se spisovatelem a scenáristou Janem Procházkou, který patřil k hlavním osobnostem pražského jara, a napsal pro Steklého scénář k historické komedii Slasti otce vlasti, která zobrazovala mládí Karla IV. a setkala se s příznivým diváckým ohlasem, byť již zde si Steklý s historickou přesností a věrohodností hlavu neláme, stejně jako v případě další historické komedie Svatby pana Voka, pod níž již však Procházka, označený mezitím za jednoho z hlavních exponentů pravice, podepsán být nemohl !! Brzy nato Karel Steklý podpořil nové vedení strany a státu, díky čemuž se právě v sedmdesátých letech postavil po bok nejvíce protežovaných českých filmových režisérů, když každý rok natočil celovečerní film, mezi nimiž své výjimečné místo zaujímají tři silně ideologické snímky interpretující události roku 1968 perspektivou normalizační ideologie, jmenovitě pak naprostý paskvil Hroch, Za volantem nepřítel a Tam, kde hnízdí čápi, přičemž poslední dva filmy vznikly evidentně na přímou objednávku nejvyšších míst, avšak Hroch se zdá být zcela dílem Karla Steklého, ve všech verzích scénáře, uložených v Národním filmovém archivu, je totiž uváděn jako autor námětu i scénáře výhradně on, a tak ve stínu těchto skutečností mi prostě nezbývá než konstatovat, že velká spousta jeho filmů nevypovídá rozhodně nic o jeho diletantismu, protože i zde ve Hře o královnu dokazuje, že v našich vodách podobných filmových řemeslníků mnoho nenajdete, ale tato zvěrstva se zdají spíše projevem jeho neskutečné servility vůči normalizačnímu režimu, když si prostě v podobně stylizovaných snímcích, kdy balancuje na velmi tenké hranici mezi normalizační pseudohumornou trapností a ironizující alegorickou freskou, na svá bedra nakládá příliš velký náklad !! Pokud tedy divák nenachází zalíbení v poměrně křečovitém prolínání historických faktů a fikce, dramatických situací a humoru a zejména pak v jakési aktualizaci, která snad měla snímek učinit nadčasovým a kterou Steklý vyjadřuje prvoplánovitě a explicitně především prostřednictvím dvojice vojáků, kterými nikoliv parafrázuje, ale spíše dík špatně zvoleným postupům vykrádá svého Švejka, nemůže být zákonitě spokojen, protože pak už nic nedokáží zachránit ani skvělé herecké výkony v čele s Martinem Růžkem, Jiřím Holým či Radkem Brzobohatým, ani geniální, byť celkově nevhodný, hudební motiv Ladislava Štaidla, který byl však také jistě komponován v rámci jakési celkové kontrastnosti a aktualizace !! () (méně) (více)

corpsy 

všechny recenze uživatele

Pripomínajúc ( takmer vždy ) formálne odťažité TV inscenácie, patrí tento snímok presne tam, kam už patriť navždy bude. Do pozície filmu spätého s televíziou a nie kinom. ()

elizabeth_ba odpad!

všechny recenze uživatele

Z filmu jsem byla tak vytočená, že mi nezbylo nic jiného než dát odpad. Bez jakékoli pochybnosti! Na byť jedinou hvězdičku to není ani přes slušný herecký obsazení, včetně Martina Růžka v roli římského krále Rudolfa, který byl v pozdějším věku v charakterních rolích nepřekonatelnej (Růžek, ne Rudolf, i když ten asi taky :-)). A Brzobohatý jako Záviš? Ani omylem!! Fuj! Prostě nemám slov...Ať si filmaři prasí nějaký jiný dějiny než naše... Doslova mě nadzvedla Přemyslova hláška z filmu: "Štve je Rudolf, vadí mu můj rozvod s Markétou..." Film ignoruje i ta nejzákladnější historická fakta (ta jsou pro zájemce k nahlédnutí tady). Pochybuji, že by si režisér nebo scénárista přečetli cokoli z té doby, možná tak román “Železný král a páni z Růže”... ()

zette 

všechny recenze uživatele

Presto, ze film skutecne vypada az moc televizne, tak neni nejhorsi. Slusna plejada znamych hercu, krasna Maciuchova a dej nenudi. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Snaha o historickou věrnost je skutečně věcí, která tomuto snímku naprosto chybí. Používané hlášky ze Švejka mně přiváděly k šílenství. Křivoklát v dnešní podobě bych ještě odpustil a uniformy českých pánů s erby byly zábavné. Celé to lze rozdělit na dvě roviny- rovinu debilní frašky a druhou rovinu nepovedené historické fresky. Obojí špatně, ale fraška výrazně horší. Jako nenáročné oddechové dílko to ještě obstojí, nevyužitá příležitost zpracovat jedno z nejvýznamnějších období našich dějin je však trestuhodná. 50% ()

Mylouch 

všechny recenze uživatele

"To by se v Uhrách nestalo !" Historické odvyprávění milostné legendy s televizní výpravou i scénářem, ve štědrém širokoúhlém formátu. Stahlova kamera a silné herecké obsazení určují kvalitu, snaživě odlehčující linie - se Sloupem a Šteklem - tady spíše obtěžuje než by tvořila jindy úspěšnou (Císařův pekař, Švejk, Vok) složku historického žánru. Štaidl neorganicky přispěl "něčím" ve svém zažitém instrumentáři. Televizní (2-)3* ()

Čtec 

všechny recenze uživatele

Velmi slabé, přinejmenším vzhledem k tomu, kdo všechno tu účinkuje ("hraje" by bylo ve spoustě případů příliš silné slovo). Co mne ale fakt pobavilo - kostýmy se super nášivkami erbů. Alespoň jeden takový bych chtěl taky mít, mohl bych se pak zúčastnit třeba nějakého LARPu. Pokud by mne s tím tedy nevyhodili, protože i tam by to byla dost bída... ()

Jungolink 

všechny recenze uživatele

Přistupte blíže: polonahý Záviš z Falkenštejna rybařící v řece! Hysterická Arpádovna Kunhuta! Přemysl Otakar II. ve stylu „něco chci, ale vůbec nevím co, ale chci to hned“! Chronicky zrazující Milota z Dědic! Chronologie alá „deset let sem, deset let tam, nám už je to všechno jedno“! Čeští vojáci v džínech a barokní relikviáře! To vše a ještě více zříte v tomto veledíle československé kinematografie! ()

waits 

všechny recenze uživatele

Škoda,že se tak dobré obsazení nepřetavilo v zajímavější film. Vyloženě divadelní scény střídá Steklý se záběry jako z televizní pohádky s příslušnou dětskou hudbou a dvěma klábosícími vojáky, v jejichž dialozích Steklý kdo ví proč anachronicky používá odkazy na Švejka (ano, víme, nejlepší Steklého práce). Nevím, jestli výrazy jako "občanská vybavenost" nebo ''poslušně hlásím' měly být legrační, ale nejsou. A proč chodí Sloup v džínách?? To je schválně? Nemohli herci dostat aspon jednoduché lněné oblečení? Podivné. Výsledný dojem: Je jistě lepší zjistit (nepřesné) detaily o Kunhutě, Přemyslu Otakarovi II a Závišovi z filmu než ze suchých dějepisných knih, ale zase, čtivý dějěpisec podá tohle období ve zkrácené verzi na dvou stránkách, takže zbyde čas i další české krále.. ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Hodně slabé. Svérázně pojatý příběh o lásce Kunhuty Uherské k Záviši z Falkenštejna. Komediálnost příběhu jsem jaksi nepochopil, při své jednoduchosti byl děj tak složitý, řada věcí byla jen načrtnuta a s historickými fakty si tvůrci zahrávali dost volně. Zvlášť to úmrtí Kunhuty bylo pojato ve snaze dodat "dílu" šťávu. Nedodalo. Záviš je podle tohoto filmu romantický hrdina, veskrze kladný, vždy spravedlivý - až na tu Žofinku, které se ku konci nezastal, i když mu byla jeden čas věrnou spolunocležnicí. A co ti dva lancknechti, kteří mluvili češtinou dvacátého století (rozuměj češtinou obohacenou o úsloví, která ve 13. století nemohla existovat). Herci se snažili, seč mohli, ale na starého autora Švejka - ano, překvapivě slabé. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československý historicky nevěrohodný film se spoustou známých hereckých osobností. O komedii se nejedná ani náhodou a se skutečnými historickými souvislostmi má film společné jen pramálo. Slušné hodnocení si zaslouží pouze herecké výkony, i když i zde lze nalézt rozporuplné postavy, u nichž obsazení možná nebylo nejvhodnější. Oba hlavní představitelé H. Maciuchová jako královna Kunhuta a R. Brzobohatý vulgo Záviš z Falkenštejna předvedli své standartní kvalitní herecké výkony. Jako velký nedostatek filmu hodnotím výpravu - kostýmy a rekvizity rozhodně nenavozují atmosféru konce 13.století (R. Brzobohatý jako Záviš s tlustou knihou malého formátu působí velmi neprofesionálně). Z vedlejších postav mě přesvědčili mimo jiné oba vysocí církevní hodnostáři J. Bláha a J. Holý a také agresivní Oto Braniborský v podání V. Bessera. Oceňuji též úvodní a závěrečnou hudbu od L. Štaidla, jež sice poněkud žánrově a stylově do snímku nezapadá, ale mě velmi zaujala. Jediná věc, která mě ve filmu skutečně pobavila, byl šlechtic J. Krampol s nalepenou bradkou. Filmem se opakovaně prolínala prapodivná intermezza se švejkovskými vojáky Sloup/Štekl, jejichž dialogy mi přišly nevtipné a zbytečné. Jedno z nejvýraznějších období české historie, kdy české království bylo největší mocnost ve střední Evropě, by si rozhodně zasloužilo lepší a především historicky věrnější filmové zpracování, v tomto případě pan Steklý hrubě přecenil své schopnosti. ()

Reklama

Reklama