Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Crocuta
    *

    Tři * jsem této prapodivné žánrové směsce kdysi udělil patrně v pominutí smyslů. Po letech jsem tento snímek znovu shlédl na TV Barrandov a své hodnocení jsem urychleně opravil. Historie dostává ve "Hře o královnu" pořádně na frak, zejména pojetí postavy Přemysla Otakara II. a jeho vztahu s Kunhutou je úplně mimo, kostýmy jsou přímo děsivé (a to zdaleka nemluvím jen o Sloupovi v džínách), stejně jako některé papundeklové interiéry, které jako by vypadly z laciné televizní pohádky a herecky je to, bohužel, také bída. Snímek, který stojí za připomenutí snad jen jako ukázka toho, čeho by se měl filmový tvůrce vyvarovat.(23.7.2011)

  • Tommassi3
    ***

    "Pozor, pane, my hrajeme o čest !!" - "Nevěříte v moji čest ??" - "O tu tě nikdo nemůže připravit, ono to není ani dost dobře možný !! O čest se můžeš připravit jedině ty sám !!" Zdá se mi velmi zajímavé, jak právě tato lehce pozapomenutá záležitost režiséra Karla Steklého, kde však právě zejména režisér silně hazarduje se svojí ctí a kreditem, očividně dělí zdejší uživatele na dva tábory, mezi diváky, kteří si rádi vychutnají skvělé herecké výkony většiny zúčastněných pod tradičně bezchybnou režisérovou taktovkou bez ohledu na vše ostatní, a takové, kterým prostě nesmírně bizarní fabule brutálně a bezostyšně znásilňující českou historii uvízla v krku natolik, že odchází od obrazovek naprosto rozhořčeni !! Otázka, kterou bychom si měli položit především, zní, proč by se vlastně filmoví tvůrci měli striktně držet historických faktů, nesměli se odklánět od daných literárních předloh a proč by vlastně nemohli parafrázovat a balancovat mezi žánry ?? Osobně se rozhodně přikláním k tomu, aby jim byla tato volnost dopřána, ostatně obzvláště v případě filmových přenesení literárních děl často není ani dost dobře možné se kvalitě svých předobrazů ani přiblížit, nicméně je jistě třeba, aby samotní tvůrci disponovali minimálně potřebným množstvím umu, zkušeností, rutiny a řemeslné zručnosti, přičemž právě Karel Steklý, byť on sám patří k těm nejvíce kontroverzním postavám tuzemské kinematografie, mnohokrát dokázal, jak schopným režisérem vždy byl !! A tak se prostě nevyhneme jistému osvětlení daných informací a skutečností kolem tohoto ceněného režiséra, které by mohlo dát právě Hře o královnu jasnější kontury v souvislosti se Steklého motivací a záměry, připomeňme si proto znovu některá notoricky známá fakta.. Kdo byl Karel Steklý ?? Převážnou většinu jeho režisérské filmografie tvoří adaptace našich významných literárních děl, přičemž jistě k těm nejzdařilejším patří dvoudílný přepis Haškova Švejka z let 1956-1957, který zejména díky životnímu výkonu Rudolfa Hrušínského, ačkoliv zde by bylo nesmírně obtížné vybírat, v hlavní roli dokáže pobavit i dnes a z mého pohledu jistě patří k naprostým tuzemským filmovým klenotům !! Není navíc bez zajímavosti, že Steklý se ve dvacátých letech pohyboval v prostředí, jemuž kraloval právě Jaroslav Hašek, hrál u různých divadelních společností a účastnil se života žižkovské bohémy, jejíž některé představitele v čele s Arturem Longenem, či bořitelem mariánského sloupu, spisovatelem a anarchistou, Frantou Sauerem později přenesl na stříbrné plátno.. V roce 1928 Steklý nastoupil do Osvobozeného divadla, kde působil jako inspicient, přičemž právě setkání s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem lze považovat za naprosto fatální, spolupráce s nimi mu totiž nejen poskytla možnost práce na scénářích, brzy nato začala i jeho neodvratná kariéra u filmu !! Jeho scénáře zprvu využíval Svatopluk Inneman ve svých komerčně úspěšných, byť však poněkud kýčovitých komediích, za nejvýznamnější snímek, na němž se za první republiky podílel, byl však Svět patří nám právě dua Voskovec, Wericha, na jehož scénáři spolupracoval spolu s protagonisty a režisérem Martinem Fričem, dalším mužem, který jej zásadním způsobem ovlivnil, s nímž spojil i svoji filmovou kariéru za protektorátu, když napsal řadu scénářů k úspěšným Fričovým filmům jako Muzikantská Liduška, Valentin Dobrotivý či Těžký život dobrodruha. S režisérem Václavem Binovcem, jenž byl po válce odsouzen za kolaboraci, spolupracoval na scénáři adaptace prózy Jana Drdy Městečko na dlani, podílel se i na filmu, který pro německou filmovou společnost Prag-Film natočil právě Frič, což však kupodivu nikterak neovlivnilo Steklého poválečnou kariéru, protože už jeho režijní debut Průlom z roku 1946 byl prvním filmem zcela vytvořeným znárodněnou kinematografií !! Další snímek, adaptace románu Marie Majerové Siréna, obdržel Zlatého lva na mezinárodním festivalu v Benátkách, což se dodnes žádnému jinému českému filmu nepodařilo, když Siréna tehdy porazila i Cizince Orsona Wellese, na což se dnes už poněkud pozapomnělo !! Po únoru 1948 se však dal Karel Steklý do služeb nového režimu, zfilmoval knihy náležející k povinné výbavě komunistického agitátora, vedle Anny proletářky vyrobil také silně ideologickou adaptaci Jiráskova Temna, aby se pak však pozvolna začínal uklízet do ústraní, protože několik let po úspěchu již zmiňovaného úspěchu se Švejkem přišla zlatá šedesátá a s nimi i nástup mladé filmařské generace, která prostě tvůrce typu Karla Steklého zastínila, a tak další větší příležitost dostal až takřka o deset let později, v rámci spolupráce se spisovatelem a scenáristou Janem Procházkou, který patřil k hlavním osobnostem pražského jara, a napsal pro Steklého scénář k historické komedii Slasti otce vlasti, která zobrazovala mládí Karla IV. a setkala se s příznivým diváckým ohlasem, byť již zde si Steklý s historickou přesností a věrohodností hlavu neláme, stejně jako v případě další historické komedie Svatby pana Voka, pod níž již však Procházka, označený mezitím za jednoho z hlavních exponentů pravice, podepsán být nemohl !! Brzy nato Karel Steklý podpořil nové vedení strany a státu, díky čemuž se právě v sedmdesátých letech postavil po bok nejvíce protežovaných českých filmových režisérů, když každý rok natočil celovečerní film, mezi nimiž své výjimečné místo zaujímají tři silně ideologické snímky interpretující události roku 1968 perspektivou normalizační ideologie, jmenovitě pak naprostý paskvil Hroch, Za volantem nepřítel a Tam, kde hnízdí čápi, přičemž poslední dva filmy vznikly evidentně na přímou objednávku nejvyšších míst, avšak Hroch se zdá být zcela dílem Karla Steklého, ve všech verzích scénáře, uložených v Národním filmovém archivu, je totiž uváděn jako autor námětu i scénáře výhradně on, a tak ve stínu těchto skutečností mi prostě nezbývá než konstatovat, že velká spousta jeho filmů nevypovídá rozhodně nic o jeho diletantismu, protože i zde ve Hře o královnu dokazuje, že v našich vodách podobných filmových řemeslníků mnoho nenajdete, ale tato zvěrstva se zdají spíše projevem jeho neskutečné servility vůči normalizačnímu režimu, když si prostě v podobně stylizovaných snímcích, kdy balancuje na velmi tenké hranici mezi normalizační pseudohumornou trapností a ironizující alegorickou freskou, na svá bedra nakládá příliš velký náklad !! Pokud tedy divák nenachází zalíbení v poměrně křečovitém prolínání historických faktů a fikce, dramatických situací a humoru a zejména pak v jakési aktualizaci, která snad měla snímek učinit nadčasovým a kterou Steklý vyjadřuje prvoplánovitě a explicitně především prostřednictvím dvojice vojáků, kterými nikoliv parafrázuje, ale spíše dík špatně zvoleným postupům vykrádá svého Švejka, nemůže být zákonitě spokojen, protože pak už nic nedokáží zachránit ani skvělé herecké výkony v čele s Martinem Růžkem, Jiřím Holým či Radkem Brzobohatým, ani geniální, byť celkově nevhodný, hudební motiv Ladislava Štaidla, který byl však také jistě komponován v rámci jakési celkové kontrastnosti a aktualizace !!(25.12.2013)

  • mchnk
    ***

    Ale ano. Se skoro zavřenýma očima, je možné takto hodnotit. Vše se mohlo pojmout jako konverzační inscenační drama, které má v čs kinematografii takovou svou tradici, zvlášť, jedná-li se o českou historii. Ta tu bezesporu je, jenže její věrohodnost je velmi slabá a jestliže ani čsfd nepřidala k těmto dvěma žánrům ještě třetí, lze to celé skutečně považovat jen za komedii. Vše potvrzuje nejen chvílemi skutečně pohádková atmosféra, ale hlavně Ladislav Štaidl svou naprosto nehodící se hudbou, která by lépe zněla v nějakém osmdesátkovém seriálu pro mládež. Za mě určitě shovívavost plus pár silných dialogů.(5.5.2015)

  • elizabeth_ba
    odpad!

    Z filmu jsem byla tak vytočená, že mi nezbylo nic jiného než dát odpad. Bez jakékoli pochybnosti! Na byť jedinou hvězdičku to není ani přes slušný herecký obsazení, včetně Martina Růžka v roli římského krále Rudolfa, který byl v pozdějším věku v charakterních rolích nepřekonatelnej (Růžek, ne Rudolf, i když ten asi taky :-)). A Brzobohatý jako Záviš? Ani omylem!! Fuj! Prostě nemám slov...Ať si filmaři prasí nějaký jiný dějiny než naše... Doslova mě nadzvedla Přemyslova hláška z filmu: "Štve je Rudolf, vadí mu můj rozvod s Markétou..." Film ignoruje i ta nejzákladnější historická fakta (ta jsou pro zájemce k nahlédnutí tady). Pochybuji, že by si režisér nebo scénárista přečetli cokoli z té doby, možná tak román “Železný král a páni z Růže”...(21.9.2011)

  • Mylouch
    ***

    "To by se v Uhrách nestalo !" Historické odvyprávění milostné legendy s televizní výpravou i scénářem, ve štědrém širokoúhlém formátu. Stahlova kamera a silné herecké obsazení určují kvalitu, snaživě odlehčující linie - se Sloupem a Šteklem - tady spíše obtěžuje než by tvořila jindy úspěšnou (Císařův pekař, Švejk, Vok) složku historického žánru. Štaidl neorganicky přispěl "něčím" ve svém zažitém instrumentáři. Televizní (2-)3*(10.3.2015)

  • - Filmovanie snímky Hra o kráľovnú prebiehalo na hrade Švihov a na hrade Křivoklát. (dyfur)

  • - Naposledy před kamerou dětská hvězda Roman Čada. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace