Hroch

Popravdě řečeno, viděl jsem už mnoho horších, komunisticky angažovaných filmů...na tomhle je vidět, jak se tu mele snaha o zsměšnění společenských snah roku 1968 spolu se snahou odlehčit (lépe řečeno zařídit tím, aby se na film hodně chodilo) téma hozením snímku do nějaké crazy komedie. Film se tím rozpadá na tak nesourodé střípky, že máte problém si pamatovat, o čem děj vlastně je. Bizarní, leč neškodná a zbytečná záležitost. (02.10.2012)

Tohle jsem skutečně nepobral, nepochopil, nerozdejchal... To mělo být podobenství? Odhlédnu-li od skutečnosti, že se mělo jednat o perzifláž či pamflet na reformisty osmašedesátého, pak film jako takový nedrží příliš pohromadě ani motivicky, natož pak myšlenkově. Bohužel ho nelze brát ani jako dadaistickou hříčku či volně poskládané surrealistické obrazy. Leda snad jako tvůrčí odpad! Ano, to jediné mu náleží. (19.01.2010)

Jestli tohle uplácal Steklý skutečně na objednávku ÚV KSČ, pak musel být rád, že soudruzi byli tak nesmírně blbí, nebo laskaví, že ho nepověsili. Hroch dosahuje tak závratné blbosti, že i Kameňák a všichni Maixnerové dohromady vedle něj působí jako snímky určené pro filmový klub velmi náročného diváka. Optimisticky jsem si nalhávala, že alespoň spočinu pohledem na Svatoplukovi Matyášovi, ale v téhle ptákovině by mohli hrát všichni nejkrásnější chlapi světa a stejně by to nepomohlo. Ránu z milosti tomuhle filmovému odpadku dodává jako vždy trapně přehrávající Helga Čočková. K politování jsou Helena Blehárová a Jiří Jelínek, zřejmě chtěli být zase po nějaké době vidět, ale za jakou cenu? Pryč s Hrochem na smetiště, kam oprávněně patří. /// Edit / Jelikož jsem si z důvidů zachování duševního zdraví odvykla číst obsahy oficiálních distributorů, bylo mi utajeno, že se jedná o satiru. Film tedy působil hodně dadaistickým dojmem. V kontextu nové informace musím říci, že se jedná až o příliš zdařilou satiru, kterà ovšem není laskavým šťouchnutím, ale jasně plivnutou jedovatou slinou plnou zášti. Stelký jako zručný scenárista kupí jeden jinotaj na druhý, aby nám předložil sofistikovanou mozaiku společnosti (hroch), ktrá onemocněla banální chorobou (bolestivý zub) a na její léčbu požaduje nehorázně mnoho (zlato). Tato nemoc krátkodobě nakazila (Hlaváček) další osoby, které potom pod vlivem nemoci, zřejmě v horečce říkaly nesmysly. Steklý mě přivedl do úzkých, filmařsky se totiž vlastně jedná o poměrně zdařilý kousek, který je vlastně výrazně lepší, než jeho pozdější Za volantem nepřítel. Je to téměř dokonalá satira. Jenže se mi špatně vstřebávà satirické pojetí události, která si to dle mého nezaslouží (Pražské jaro), kvůli události, která po satirickém zpracování přímo volá (normalizace dle Husáka). Navíc je tato satira jasně útočná a zlobná. Steklý byl machr, takže jeho myšlenky byly záhy zřejmé téměř celé divácké obci. Takže, co nyní s tím? Filmařsky minimálně na tři, ale tím poselstvím zcela odpadní. Za tu nenávistnou zlobnost, která z filmu ční každou jeho minutou, zůstanu u nízkého hodnocení, i když musím objektivně přiznat, že je neobjektivní. (28.02.2012)

Občas se prostě stane, že se film nepovede, ale v tomto případě nehoráznou slaboduchost nemůže omluvit ani dobrý úmysl - Hroch je koncipován jako výsměch reformátorům Pražského jara, kteří zde chodí v bílých sakách a se srandovními kovbojskými klobouky a neustále plánují, jak se zbavit jeden druhého. Z toho se jednomu dělá blbě. Hroch je bez pardonu jedna z největších debilit v dějinách kinematografie. Superkravina, kterou nelze pochválit vůbec, ale opravdu vůbec za nic. Sami si udělejte obrázek, o jaký žvást musí jít, když ho pomlouvá i oficiální distributor... (20.08.2011)

Přemýšlel jsem, že bych Hrochovi dal alespoň jednu hvězdu, protože některých vcelku slušných vtipů bylo pro takovou nesmyslnost škoda. Ale rozmyslel jsem si to. Opravdu špatný film, který se nepovedl snad ve všech směrech. Ani jako agitka nemohl fungovat, nedovedu si totiž představit, že by mu lidé, na které měl onehdy zapůsobit, vůbec porozuměli. (30.07.2011)