Hroch

HROCH je ve scénáři a na dobových plakátech charakterizován jako »fantastická burleska«. Stejně jako řada jiných populárních crazy komedií je situován do neznámé země, kde se odehrávají nadpřirozené úkazy, které se mají stát východiskem pro komické situace. Na první pohled se zdá Hroch být vlastně nevinnou zábavou, kterou narušuje pouze zcela rozšifrovatelný politický podkres. Už samotná dějová linie je výsostně trapná. Přes poněkud obskurní fabuli obsahuje snímek mnoho narážek na československé události roku 1968. Řada scén byla přímou pamfletizací jednotlivých představitelů pražského jara, projevů občanské společnosti a práce médií. Za fiktivním ministrem Borovcem, který je vykreslen jako autoritativní a arogantní populista s "lidovou" tváří se skrývá zcela otevřeně karikatura ikony pražského jara Alexandera Dubčeka. Konkrétně dešifrovatelné jsou i další postavy. Úlisný profesor Fibinger, který usiluje o vědeckou a společenskou rehabilitaci má být patrně literární vědec a diplomat Eduard Goldstücker. Ten byl v době stalinských represí odsouzen k těžkému žaláři a jako předseda Svazu československých spisovatelů patřil k nejvýznamnějším mužům reformního procesu. V Hrochovi neschází ani zástupce proradných žurnalistů pod směšným jménem Pip Karen. Ten navenek vystupuje jako uhlazený kultivovaný elegán, ve skutečnosti však používá k dosažení svých cílů lži, podvody a vydírání. Nelze vyloučit, že předobrazem k této figuře byl dramatik a novinář Pavel Kohout. Vedle osob je ve filmu zesměšněna i řada dalších motivů pražského jara. »Klub angažovaných přátel hrocha« je záměrnou parodií Klubu angažovaných nestraníků (KAN), výrok "Jsem s vámi, vy buďte se mnou!" parafrázuje osmašedesátnický slogan "Jsme s vámi, buďte s námi!" Celá odysea je sestavena režisérem a scénáristou Karlem Steklým, který patřil k elitním nomenklaturním tvůrcům nové dekády sedmdesátých a osmdesátých let. Herecké výkony jsou bez výjimky otřesné a i takoví umělci jako Slávka Budínová, Zdena Hadrbolcová, Jiří Lír a někdejší protektorátní krasavec Miroslav Homola se zúčastnili této nechutné šarády. Soudruzi byli nadmíru spokojeni a vlastně tehdy nešlo ani tak o diváky, jako spíše o to přivázat na pomyslný pranýř myšlenku, v kterou většina národa v jarních a letních měsících roku 1968 doufala. Dnes je jisté, že Steklý i jeho skrytí komunističtí poradci vytvořili snad nejhrůznější a svým způsobem nejabsurdnější filmový výrobek v dějinách domácí kinematografie. Některá prvenství bývají často nečekaná a nelichotivá. --- "Blážo! Hlídat maso, neplést se do politiky a vyprat žaludek! A pořádně! - Geniálně řečeno! Lapidárně a přitom jadrně! Vyprat žaludek! I politicky!" (03.01.2010)

Hroch ho sežral. Koho? Hrocha! Tak jo je čas plnit si výzvy momentálně jsem v takovým rozpoložení, že jsem přístupnej úplně všemu a řekl jsem si, že když jsem se dokopal po letech k filmu který má pro mnohé přídomek nejlepší, tak jsem se vrhnul i na ten označovaný za nejhorší. No a je to řádná haluz. Nicméně po pravdě čekal jsem tu brutálně ubíjející nudnou hovadinu, protože takový prostě normalizační filmy první poloviny let sedmdesátých jsou, ale ono to kupodivu místy i funguje i když samozřejmě z mýho pohledu a všichni víme, že já mám ten zvrácený vkus. Takže očekávám kdy mi někdo v dohledný době napíše něco ve stylu tvl ty dáš Hrochovi stejný hodnocení jako Markétě Lazarový?! No ty nemáš vkus! Ale já si prostě nemůžu pomoct. Samotnej ten námět je totálně absurdní, ale po tom slibným rozjezdu se přeci jenom začala vkrádat ta nuda a to je samozřejmě špatně. Pochopitelně ten film je sračka, ale kdyby to byla navrch ještě nudná sračka, tak nad tím definitivně lámu hůl. Nicméně v druhý půlce ten film přepne do ještě většího úletu kdy to působí dojmem, že teď už se opravdu všichni na place regulérně zbláznili a ten film se definitivně vymknul z podkontroly a vy si co chvíli jenom s úžasem říkáte wtf? A to jako vážně?! No a teď navrch napíšu ještě něco totálně kacířskýho za co mě definitivně ukamenujete, ale mě to bavilo víc než Markéta Lazarová. Samozřejmě, že úplně jiným způsobem. Ano je to hrozná věc já se nehádám, ale pro mě divácky srozumitelná a pochopil jsem co mi ten film chce říct. A proto se nikdy nepustím do žádnýho Bergmana, Tarkovského a podobný vyšší školy filmovýho umění, protože to jsou pro mě nesrozumitelný filmy. Každopádně tady mi bylo víceméně jasný, že se jedná o satiru eventuálně parodii na Pražský jaro a v tomhle směru to náhodou docela funguje. Samozřejmě pokud jste ochotní na to přistoupit. Film evidentně vzniknul na zakázku režimu, ale myslím si, že soudruzi si pak na projekcích museli rvát vlasy když viděli co z toho vzešlo. Tady bych tak trochu podezíral režiséra Steklého o kterém se sice vždycky říkalo, že byl silně prorežimní, že je to z jeho strany taková Švejkovina, protože když se podíváte do jeho filmografie hlavně na ty starší kousky, tak je vám jasný, že to evidentně byl kompetentní režisér a musel moc dobře vědět jakej blábol to točí a tak z toho udělal ještě větší haluz než soudruzi doufali. Každopádně určitě bych to nedoporučil nikomu normálnímu. Možná tak maximálně někomu lehce hnutýmu asi jako já, ale za mě to svým způsobem účel splnilo. Tak a teď do mě ať je po mě.50% (22.01.2024)

Navzdory anotovanému komediálnímu žánru film není směšný. Nedostavuje se ani kouzlo nechtěného tak jako u mnoha jiných "ideologických taškařic". Film je ovšem natolik bizarní (svými dějovými zápletkami, inscenačními "nápady", hudbou, designem...), že na něj člověk kouká od začátku do konce s otevřenou pusou. Rozhodoně pozoruhodná zkušenost. Nad tím, co všechno se kdysi dávno za státní peníze točilo, zůstává občas rozum stát. (23.12.2007)

Opravdu hodně trapná normalizační agitka, plná známých českých herců. Pobavila zvláště komunistická představa Karla Kryla, zpívajícícho Dubčekovým spiklencům ve sklepě. Jeden bodík dávám za to, že jsem se konečně dozvěděl, proč Naďa Urbánková odjakživa nosí ty obří brejle... a ne, ten vtip jsem, stejně jako většinu v tomhle filmu, nepochopil. Hlavně proto, že nejsou vtipné. (29.04.2012)

Tenhle film je jasným důkazem toho, že na zdejší hodnocení se nedá vždy spolehnout. Jako určité vodítko lze místní procenta vzít na vědomí, ale pokud se jedná o diváku blízké téma, je vždy lepší si film pro jistotu pustit. Vypnout se to dá vždycky. Nejedná se o nejhorší, ani o nejtrapnější a ani o nejnesnesitelnější film, protože česká a československá tvorba ve všech těchto kategoriích, alespoň dle mého subjektivního názoru, nabízí nemalé množství horších případů (kupříkladu Dovolená s Andělem). Je pravda, že bez zdejšího obsahu bych možná nepřišel na to, že se jedná o satiru na dění v roce 1968, avšak ve výsledku to tak nějak zapadá do sebe, i co se nelogičností týče (od Hrocha v hrochovi přes brýle na hluchotu až po rádoby demokraty). Oproti populárním Vorlíčkovým fantastickým komediím je tento film natočený bez nadhledu a s přílišným tlačením na pilu. Herci jsou spíše průměrní a méně známí, ze všech nejvíc tam vyčníval Eduard Dubský v roli profesora Fibingera. Koneckonců i Helga Čočková si (u pánského publika) dokáže vysloužit určité sympatie. Ano, je to film těžce politický, tedy přesně takový, jaká byla objednávka, ale jenom proto přece není nutné hned film zavrhovat - jistá nápaditost tomu neschází. Těšil jsem se, že se tomu dosyta vysměju a ono mi to jaksi nejde. Omlouvám se. 65% (25.02.2018)