Kairo

Mit to polovicni stopaz,tak za tri.Sorry,ale 5ti minutove zabery jak japonec instaluje ovladace na ty internety a cte si eulu jsou fakt zbytecne. (27.04.2014)

Pre mňa osobne zatiaľ najlepší "duchársky" film, aký som videl, aj keď prívlastok duchársky si zaslúži vôbec nie v prvom rade. Kairo je prvý film, ktorý naozaj devastujúco temným a depresívnym spôsobom nastoluje problém ľudskej samoty a odcudzenia, smútku a akejsi vnútornej prázdnoty. Je to v ňom vyjadrené metaforicky a pritom veľmi presne - sme to my, ktorí sa meníme na rozmazané čierne škvrny, túlajúce sa svetom bez cieľov a motivácie, nemohúcne a bez sily, ktorá by nás spájala s našimi blízkymi. Kiyoshi Kurosawa nemá tradičnú filmovú reč, dokáže len ponúkať subjektívne pocity a situácie, do ktorých človek buď prenikne, alebo proste nie (tak isto ako napr v Karisuma). Hodnotiť u neho scenár alebo konanie postáv je čosi ako vyčítať stene, že nemá dvere o kúsok bližšie - je to zbytočné. Lenivá kamera a takmer sépiovité vyznenie filmu ešte podtrhujú atmosféru, nehovoriac o skvelo nedokonalých obrazoch duchov. Dĺžka filmu a jeho pomalosť sú jedny z hlavných devíz a jeho viac-menej nekompromisný priebeh je jednoducho krásny, drví akúkoľvek štipku nádeje na to, že by to celé mohlo skončiť nebodaj happyendom. Žiaden hrdina, ktorý sa napokon pomocou hyperplazmového dela alebo magického náramku postaví proti "hlavnému" záporákovi. Sme to len my proti prázdnote v nás. Je to jeden z filmov, ktoré sa musia prežiť a precítiť, pretože sú to emócie za oponou, ktoré rozprávajú ten skutočný príbeh. Plus, krajší záver som si nedokázal predstaviť. (03.02.2009)

Originální námět, který boužel doplácí na laciné efekty a nelogický konec (zatoulané víčko!).Podle mého, americký remake: Pulse z 2006 je vyladěnější a s pointy vytěžil mnohem víc.Ale nápad se cení... (15.03.2014)

Kairo bol pre mňa sklamaním, a to aj napriek tomu, že som od neho nič neočakával. Využíva klasické horrorové konvencie, ktorými dokázal navodiť skvelú atmosféru, no svojim biednym obsahom deja jednotlivé scény nič nehovoria a nudia. Kvalitou film dosť húpe, čo zapríčinilo hlavne odfláknutý stred filmu, no začiatok aj koniec majú svoje kvality a hlavne atmosfericky dokáže Kairo zaujať. (03.10.2015)

Americký remake mi překvapivě přišel lepší... (27.06.2007)

Moc pěkně natočené (i když nijak zvlášť depresivní), ale celý film jsem si musel říkat sakra proč? Ten příběh je pěkně nesmyslný a postavy se chovají hrozně nelogicky. (04.08.2008)

Nejsilnější dojem na vás udělá Kairo během prvních 30 minut. Poté záleží jen na vás, jestli tento silný dojem ve vás přetrvá po celou dobu filmu, nebo naopak vyprchá. Ze začátku filmu jsem byl nadšený. Kairo mělo snad vše co hororový fanoušek od hororu žádá. Mělo pravou, hororovou atmosféru i skvělý originální příběh. Pár lekaček (ve filmu byli max. 3) taky fungovaly. Jenže později se Kairo nakazilo typickým asijským jevem. Stal se z něj opravdu nekonečný, dlouhý, zamotaný, chvílemi nedávající smysl, příběh. I když délka tohoto filmu nebyla tím hlavním problémem, určitě by bylo lepší natočit tento horor minimálně o půl hodiny kratší a soustředit se na ty důležitější scény. Věřím, že Kairo by pak mohlo být i úspěšnější. Teď ke kladům. Mimo zmíněnou první půlhodiny se mi líbily scény, kdy se počítač sám od sebe zapínal a najížděl na internetové stránky s duchy. A také se mi docela líbil apokalyptický konec filmu. Kairo rozhodně vneslo do hororu něco nového. Dívá se na setkání s duchy o něco jinak než americké duchařiny, a i proto je originální. Proto mé hodnocení se uchyluje spíše k nadprůměru. Ovšem kdo opravdu toužíte po skvělé duchařině, nejspíš bych jej nedoporučil. (06.12.2011)

Film len pre milovníkov japonskej kinematografie. Vydržal som do polovice, nedalo sa to dopozerať. Jedna hviezdička za atmosféru, ktorá bola dobrá, ale inak nič. Ten film nemá nič. Možno sa to neskôr nejako rozbehlo, ale to ma už netrápi. Radšej si predĺžim o hodinu spánok, ako zabiť čas s týmto nepodarkom. (21.12.2015)

WTF? Myslím, že jsem hlavní myšlenku možná asi nejspíš pochopil, ale jistý si teda nejsem. Slepenec náhodně rozházených scén, mezi nimiž poskakují postavy, které nemají za mák zdravého rozumu či lidského uvažování. Holčina, která vidí svého kamaráda živého a o dvě minuty později oběšeného sebou jen zaraženě cukne. O dvě scény dál mluví s kamarádkou: "Co (jméno)?" "Ale jo, dobrý. Už to je v pohodě. Hihihi, hahaá." Oooooukej? "Viděl jsem tu nejstrašnější věc." - pobledlý obličej a podivnou chůzi. Sakra, už jen fakt, že jsem někde kolem poloviny na několik minut usnul vypovídá o tom, že tady něco zatraceně nefunguje. Nefungují postavy, nefunguje děj, nefunguje jakákoliv logika (kde se vzaly místnosti s červenou páskou? proč o nich vždycky všichni ví? a jakou roli v tom zatraceně hraje ten internet?). Nenechte se nalákat na "otce japonského hororu", tohle nemá s nějakým strachem pranic společného. (19.12.2017)

Zrovna koukám, že je tu 99 recenzí, to prostě bylo znamení, abych ji napsal i já. Film má k dokonalosti rozhodně daleko. Japonská hororová tvorba vždy tíhla zcela jiným směrem a velká řada filmů si tak naštěstí dokázala najít svou vlastní cestu a neztratit se v tuctovosti tohoto žánru. Kairo je jedním z nich. Pro mě je to nejspíš jedním z nejdepresivnějších filmů vůbec. Navíc pracuje s navozením strachu tak zcela bezchybně, že musím Kurosawovi sklonit poklonu. Byť se totiž jedná o horor, funguje vlastně bez jediné lekačky, což je velmi netradiční. Děsit hlasitým zvukem nebo náhlým zjevením umí skoro každý, jenže je to jen dočasný efekt překvapení, nejde však o strach. Ten pramení z nejistoty, v tomto případě pak z nejednoznačnosti záměru postav kolem. Jedna naprosto dokonale natočená scéna z filmu se mi však vryla do paměti nejspíš na hodně dlouhou dobu. Sledujeme muže, jenž prochází špatně osvětlenou chodbou. Čím dál je, tím víc je zranitelnější a tím nejistější jsme my. Co když za ním už někdo je a celou dobu ho sleduje? V ten moment začne hrát zlověstná hudba a za námi spatříme nenápadnou siluetu ženy. Jenomže ona jen v klidu stojí. Je součástí pozadí, ve stínu nejde téměř vidět a je daleko od kamery. A pak se dá do chůze… Do chůze tak pomalé, až je to vlastně zcela nepřirozené. Naprostým vrcholem scény je klopýtnutí postavy, což je jediný moment, kdy můžeme spatřit její tvář. Těžko říct, jestli je více znepokojující, že obličej postavy vypadá naprosto lidsky, nevypadá ani nijak děsivě, naopak vypadá zcela normálně, nebo ten akt jako takový, což je bizarní už samo o sobě. Celá sekvence je bez pohybu kamery a divákovi nezbývá nic jiného než se výjevu zcela odevzdat. Vyjma několika nepříjemných tónin je zvuk prakticky absentující, jako kdyby připomínal noční můru. Vše je uvolněno až ve chvíli, kdy se sledovaný muž ze své paralýzy konečně pohne. Jenže nyní je divák zranitelnější než kdy předtím. Připraveni na jumpscare, ten však nepřichází. Žádný rychlý prostřih, žádná zběsilá scéna, jen čistá představivost. A to je za mě umění hororu. (22.12.2022)

...velice tezky film...trochu mi stale unika pointa. Misty jsem se nudil, misty jsem se bavil. Kratsi stopaz by filmu zcela jiste prospela. (18.04.2008)

Ještě dlouho po skončení titulků jsem se trochu třásl...Jednak štěstím, že jsem viděl po dlouhé době něco opravdu netradičního a jednak proto že jsem měl neodbytný pocit že ten stín co hází lampa z ulice má obrys člověka :) Pokud nečekáte horor plný lekaček a střev na podlaze i stropě a nevadí vám nezodpovězené otázky, kterých po skončení budete mít opravdu plno, jděte do toho. Závěr s postapokalyptickou vizí Tokya a obvzlášť scéna s letadlem jsou obrazy, které z hlavy prostě nedostanete. Mohl bych dlouze vyprávět o úžasné atmosféře celého filmu, ale to už udělali jiní, a navíc musím jít obmotat dům červenou páskou ze všech stran :) (09.11.2008)

Kde tu čítam, že toto je najdesivejší ázijský horor, strhujúca atmosféra, napínavé a plazivý strach... nuž naozaj neviem, ale asi hovoríme potom o dvoch rozdielnych filmoch. U mňa nuda, bez atmosféry, žiadne napätie... bolo mi jedno ako sa príbeh rozvíja a rozvíjal sa vôbec? S nadšencami tohto filmu súhlasím, že má depresívnu atmosféru... depresívnu pre diváka, pretože nič iné nemôže divákovi tento snímok dať, len depresiu nad stratou času, ktorú divák utrpí pri sledovaní tohto "skvostu". (19.10.2015)

Jeden z mých nejoblíbenějších hororů. Je to prostě pomalé táhlé psycho.... To žeru. (05.11.2021)

Není to nejlepší, ale ten AUDIOVIZUÁL je cool. Jedná se o docela zvláštní snímek. Pocit prázdnoty je takový speciální. Jsou tu docela i slušné strašidelné chvíle u kterých hraje soundtrack, který díky ženskému hlasu opravdu naladí hororovou atmosféru. Kojuki Kató mě docela potěšila, také je to vlastně začátek její kariéry. Začátek začíná docela dobře, protože první scéna s duchem byla dost creepy, ale ten hlavní směr, co vedl do konce, mě docela zaskočil. Díky tomu tu mám i pár problémů. Měl jsem pocit, že několik stran scénáře se asi ztratilo, protože místy jsem nechápal určité situace a chování postav. Proč jde ona postava na ono místo? Co tam hledá? Proč zbyde mastný flek na zdi? U takových filmů je skvělou klasikou mít otázky, ale toto už bylo opravdu moc. Dal bych průměr, ale díky audiovizuálu dávám o špetku více. Mohlo se to zkrátit nebo více věci vysvětlit. Mé hodnocení: 6/10 (20.09.2023)

Olé! Zase jeden film, kterej už mě donutil pustit si ho znova. A znova. A znova. A ještě jednou, protože jeho americký remake Pulse je jako obvykle totální degradace originálu. Naprosto ojedinělý horror bez lekaček, bez krve a podobných levných rekvizit - zato s úžasnou atmosférou a s obrazy, které už v životě nedostanete z hlavy. (31.03.2007)

Tak tohle bylo tak brilantně depresivní, že asi zítra zajdu koupit červenou pásku... ;-) Ale vážně: Je to pomalý a neakční film o osamělosti, ztráty chuti k životu a konci světa, jsou tam perfektní duchové, celé je to neskutečně úzkostné a klaustrofóbní, povětšinou minimalistické, ale jsou tam i úžasné postpaokalyptické scenérie. Třeba jednou napíši recenzi, ale myslím, že na základě těchto nesourodých vět bude čtenář schopen usoudit, zda je to film pro něj. (30.08.2012)

Takové filmy umí točit snad jen Japonci. Z počtu amerických remaků, kopírujících japonský originál je to krásně vidět. V celém filmu se většinu času nic neděje a člověk je stejně napnutý jako struna, na vše se jde pomalu a s rozmyslem a to v divákovi budí mnohem intenzivnější pocit strachu, nebo přinejmenším nejistoty, a když už přijde nějaká děsivá scéna, běhá vám z ní mráz po zádech. Minimum postav, minimum textu, ale maximální zážitek. Nadčasová předzvěst dnešní přetechnizované doby, která zabíjí ducha člověka - tak jsem to aspoň pochopil já. (27.09.2023)

Tíživá, depresivní atmosféra tu je cítit od začátku do konce. (03.11.2012)

Vcelku náročný kousek, který jistě není pro každého. Pokud si však dokážete odpustit hledání sourodého příběhu a logiky, můžete si užít snový, mysteriózní hororový art. (21.11.2016)