poster

Kairo

  • Japonsko

    回路

  • angličtina

    The Circuit

  • Velká Británie

    Pulse

Mysteriózní / Horor / Thriller

Japonsko, 2001, 118 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • George Stobbart
    *****

    Podľa mňa najlepší japonský horor a atmosférický KLENOT, pri ktorom mi ani nevadí, že som ho videl až s takým „oneskorením“, pretože pred rokmi by som pravdepodobne ešte nebol schopný ho naplno doceniť. Počas necelých 2 hodín som si však takmer nevydýchol a v pohlcujúco depresívnom audio-vizuále som si napnutý ako struna prežil celú škálu emócií; od počiatočnej zvedavosti, k rastúcej znepokojivosti, aby som sa po čase pri strašidelných scénkach na chvíľu reálne bál a onedlho po tom mal úprimné obavy o postavy, na čo som zase ostal nečakane smutný po „odstránení“ jednej roztomilej hrdinky. To som si veru už dávno neprežil. A navyše to je až prekvapivo hlboká, komplexná a inteligentná vec, ktorú nadčasový režisér dokázal naplniť obsahovo i formálne.. Kairo, neviem sa dočkať kedy ťa uvidím znova.(27.2.2016)

  • Seabeast
    ***

    Kairo je v první řadě temná a skličujicí duchařina, mající opěrné body v silné atmosféře, děsivosti a v impozantním hudebním doprovodu, který velmi dodává na naléhavosti. Zaráží mě také to, že příběh má mít apokalyptický nádech spojený s tím, že "mrtví začínají pohlcovat náš svět". Vůbec to tak "globálně" ve výsledku na mě nepůsobilo. Kámen úrazu bych hlavně viděl v poněkud roztahaném tempu a v několika scénách působících krapet hluše, čemuž "napomáhají" nepřesvědčivé herecké výkony. Není to vyloženě nepovedený film, je na druhou stranu velmi osobitý. Jenže být to více prostříhané a mít to větší rozvrstvení příběhů postav s dotaženějšími dialogy, tak k dokonalosti chybí opravdu málo. Takhle jsem si z toho odnesl pouze zážitek z horové atmosféry, což je zoufale málo.(7.1.2014)

  • kaylin
    ****

    Výsadou filmu je skutečnost, že si s duchy hraje nově, trochu jiným způsobem, že je nebere tak levně, jakby se to v japonské kinematografii nabízelo. Tvůrce si hrál, chtěl přinést něco trochu nového přemýšlivého. Přesto je to tempo někdy skutečně vražedné a to, že se zde zase tolik neděje, vás může uspat. Neužijete si pak tolik některé skutečně zajímavé scény, které by vás měly vytrhnout.(11.11.2013)

  • gojackill
    *****

    Kairo je v prvním plánu horor, ve kterém pozvolna odkrýváte tajemství podobně jako například v Kruhu, stejně jako ve zmíněném filmu je zde motiv masového média, v Kruhu to byla videokazeta a v Kairu se tajemné vzkazky šíří internetem, tímto médiem se tajemství dostává až do našich domovů. Od Kairo jsem očekával trochu lepší a originálnější duchařinu, ale dostal jsem daleko víc. Zpočátku je jasné, že jde o film temný, který je sice zbavený lekaček, ale i tak dokáže spolehlivě nahnat hrůzu. Asi nejlepší scéna mimo samotný závěr je setkání s jedním z duchů, je to výborně nasvětlený a používá to jeden psychologický trik, který vzbuzuje strach a nejistotu. Vezměte něco známého a uveďte to neobvyklého kontextu. Nechce židli levitovat, jít někoho po žebříku po horizontále či jako ve filmu změňte ženskou chůzi v nepřirozený pohyb, jako kdyby měla zlomené nohy. Známé přejde v neobvyklé, jistota se mění v strach. Většinu filmu jsem si říkal, že se opravdu drží příliš zpátky (absence lekačel, pozvolné tempo) a zaměřuje se jenom na budování atmosféry, závěr mi to však bohatě vynahradil, protože je úžasný a reflektuje hlavní myšlenku filmu. Ano, mluvím o myšlence, poselství, nikoliv o rozuzlení nebo vysvětlení, to totiž nečekejte. Doposud jsem znal podnětné a intelektuální filmy, které se maskují žánrem sci-fi, jako například Solaris, teď mi došlo, že životní sdělení lze dobře ukrýt i za hororem. Kairo podobně jako Suicide Club nebo Vyšetřování nočních můr tematizuje sebevraždu jako vztyčný bod horového příběhu, Japonci se s tím potřebují vypořádat. Vyšetřování nočních můr vytvořilo děsivého démona, který vás potrestá za to, že spácháte sebevraždu tím, že zemřete nepředstavitelně odpornou smrtí, Kairo však chce především dát odpověď, proč sebevraždy pácháme, aby vyústil v ironii. „Je tak jednoduché se oběsit.“ A proč je tedy pácháme? Japonsko jako zhuštěnina lidských duší a přitom si stejně každý připadá osamělý. Vzpomeňme na depresi Donnieho Darka, který říká: „Každý zemře sám.“ Kairo vytváří hodně velký oblouk (vlastně celý film k tomu směřuje), aby nám nakonec sdělil to nepříjemné poselství, že smrt je věčná samota. Jaká zákeřná ironie, utéci před bezútěšností samoty spácháním sebevraždy a propadnout se do věčného osamocení. Za života sám a po smrti sám. Jestli je na nějakém filmovém pásu skutečný kontakt s démonem, smrtkou, či dáblem, je to ve filmu Kairo při závěrečném tělesném setkání – velmi silný výjev a vrchol filmu. Kairo však není jen o smrti a sebevraždě, je to také lovestory mezi mužem, který je outsiderem a ženou, která je až nápadně krásná, takový načrtnutý vztah vede k nevyhnutelnému neúspěchu – končí opuštěním. Závěrečná apokalypsa byla jednou z nejlepších (lepší je Válka světů, ten pocit bezmocnosti při jeho sledování je neopakovatelný). Osamocená loď v nesmírném oceánu v závěru je zopakováním motivu osamění a nádherná tečka i ohlédnutí za divácky náročným filmem. Nečekal jsem to, vůbec ne, strašně moc se mi to líbilo a i když je Suicide Club mnohem působivější a asi i zajímavější, mám z Kairo nakonec lepší dojem. Další divný film, který si mě získal. Svého času TOP TEN.(27.3.2013)

  • Desperado
    *****

    Veľmi originálne spracovaný námet na tému "mrtví proti živým" v spirituálnej forme. Na diváka svojím pomalým tempom pôsobí dokonale deprimujúco a bezútešne. Jeden z najlepších ázijských hororov, ktoré som zhliadol, kde výrazne dominuje atmosféra. A k tomu zopár nezabudnuteľných scén, pri ktorých mi aj teraz behá mráz po chrbte. Preto so sebou všade nosím aj červenú pásku, pre istotu :-).(14.5.2007)

  • - Natáčení probíhalo v japonském Tokiu. (Terva)