Kairo

V optimistické, přitom křehké době, kdy jsme netušili, jak moc internet změní svět, vzniklo Kairo. Z obrazovky počítače, která by nás měla spojovat, ovšem přicházejí jen vzdálené nářky a prosby o pomoc. Zřejmě nejosamělejší film všech dob, v němž ani smrt nepřináší jakoukoliv úlevu od beznaděje, hnaný k dokonalosti Kurosawovou naprosto zásadní režií, ignorující veškerá pravidla žánru ve prospěch hry s mizanscénou, neskutečného rámování a proplétání hororových výjevů s ospalou atmosférou japonské každodennosti. Kurosawa jako obvykle tu skutečnou hrůzu ponechává v pozadí, v rozích místností, ošuntělých bytech a dezolátních továrnách, kde absence lidského spojení vyniká ještě drastičtěji. Jestli vyznění příběhu rezonovalo už v době vzniku, tak teď brnká na tu nejcitlivější strunu v našem nitru – ani po dvaceti letech nás totiž technologie nespasí od samoty. 100% (01.06.2020)

Mám rád horory stojící především na atmosféře a Kairo by mezi ně klidně mohlo spadat, kdyby nestálo JENOM na atmosféře. Nechápejte mě špatně, ta atmosféra je slušná, dokáže fungovat většinu času a celé to má originální námět, jen je škoda, že to nemá skoro žádný děj a za ty dvě hodiny se tam stane vlastně strašně málo, takže si to svoji stopáž nedokáže obhájit a výsledek to dost kazí, stejně jako mdlé herecké výkony. A nic nezachraňovalo ani to typicky japonské filozofování o smrti a sebevraždách, které stejně nikam nevygradovalo a spíš mě opět udivilo, proč jsou tím Japonci tak posedlí. Skončilo to pro mě tedy průměrně, ale stejně se mi to líbilo víc, než americký remake, byť ode mě získal stejné hodnocení. 3* (21.05.2023)

Veľmi originálne spracovaný námet na tému "mrtví proti živým" v spirituálnej forme. Na diváka svojím pomalým tempom pôsobí dokonale deprimujúco a bezútešne. Jeden z najlepších ázijských hororov, ktoré som zhliadol, kde výrazne dominuje atmosféra. A k tomu zopár nezabudnuteľných scén, pri ktorých mi aj teraz behá mráz po chrbte. Preto so sebou všade nosím aj červenú pásku, pre istotu :-). (14.05.2007)

Asi nejstrašidelnější asijský horor, který dokáže mnohdy až nepříjemně děsit i bez toho, že by ve filmu byly klasické bafací lekačky. Ostré kontrasty světla a stínu (nebo stínu a menšího stínu), téměř žádná hudba, jen podivné zvuky. Velice nepříjemně působící duchové typu scéna v prádelně nebo chvíle, kdy duch doslova promlouvá k divákovi za utichnutí všech ostatních zvuků až má člověk nutkání se otočit jestli tam ten duch opravdu nestojí. (19.01.2010)

Výsadou filmu je skutečnost, že si s duchy hraje nově, trochu jiným způsobem, že je nebere tak levně, jakby se to v japonské kinematografii nabízelo. Tvůrce si hrál, chtěl přinést něco trochu nového přemýšlivého. Přesto je to tempo někdy skutečně vražedné a to, že se zde zase tolik neděje, vás může uspat. Neužijete si pak tolik některé skutečně zajímavé scény, které by vás měly vytrhnout. (11.11.2013)