Kariéra

Film šel do kin na podzim roku 1948, v době po únorové revoluci plné společensky velmi významných změn. Začala se zde již zcela výrazně projevovat rétorika levicové politiky, přesto se ale československý film ještě nedostal do schématické podoby budovatelských děl následujícího desetiletí a snažil se o využití uměleckých prostředků k výstavbě příběhu. Paralela s Wellesovým Občanem Kanem nespočívá pouze v námětu, ale zdánlivě i ve struktuře syžetu, jež je divákovi předkládán v několika flashbacích, tím ale jakékoliv souvislosti končí a nastupuje tvrdá kritika toho, jak peníze kazí člověka. Vrcholem pseudoumělecké narativní demence je pak vševidoucí kamera vypravěčka, která tvrdě zúčtovala s téměř všemi kvalitami filmu a o mnoho překonává nevěrohodnost kostýmů pro doby, jimiž spolu s hlavním hrdinou divák prochází. Z herců vyčnívá alespoň trochu svými kvalitami výborný Boháč a zcela výjimečně mi ani příliš nevadila Marie Vášová, jinak téměř dvouhodinová prezentace strojených a těžkopádných dialogů je opravdu náročná na diváckou pozornost. Ano a rovněž děkuji divačce z přední řady za sdělení, že dnes se přece točí ty samé filmy... (16.07.2009)

Z Občana Kanea tato Kariéra opravdu něco má, ale stejnou měrou má v sobě i budoucí Botostroj a Zaostřit prosím! a k těmto filmům se kloní mnohem blíže. Proti sólu Boháče bych neměla vůbec nic, kdyby se děj neodehrával v tolika epochách (1918, 1928, 1933 a 1948) a on neměl jen dvě různé masky. Na první pohled byla jeho nejstarší podoba nejpovedenější, ale její odlišení od několika mladších verzí se nevydařilo. Poměrně úsměvné bylo dvojité obsazení Vášové do role první Boháčovy ženy a zároveň jeji vlastní neteře, přičemž se jí změnila pouze barva vlasů. Linkers byl zajímavou figurkou, ale jeho čeština mi v Soudném dnu přišla srozumitelnější. Nicméně jsem maximálně alergická na kreace Rosůlkové (flintičky jakou součást uniforem malých školáků v ideální mussoliniovské Itálii), Kurandové (vesnická matička) a Medřické (ječák jak se patří), které v tomto filmu předvedly své klasické momentky. Zdaleka nejhorší byla ale nekonzistentní výprava a kostýmy, které se plácaly v čase a korunu tomu všemu nasadila Mme vypravěčka filmová kamera, která nám vysvětlila, že pointou celého tak bohatého příběhu, bylo poselství o nevhodném posluhování vrstvě, se kterou se už stejně zúčtovalo! Mimochodem, děkuji spoludivačce z předních řad projekčního sálu Ponrepo, která vynadala všem pochechtávajícím se a dokázala tak, že dělníci a rolníci nevyhynuli! ;) Jedna hvězdička za samostatný Boháčův výkon a druhá za extrémní podivnost, jaká se vidí jen v letech 1945-9. (17.07.2009)

Rekordní počet globusů v českém filmu. Zapsáno Pelhřimovskou agenturou rekordů. Generální ředitel tiskového koncernu Globus. Noviny Globus – vlezlá propaganda už podle názvu, oficiálně ovšem „hlasatel pravdy“. Globus v kanceláři bývalého ředitele. Sponzorují polárního vědce. Vášová ovšem dobře ví:  „Tebe zkazil Globus. Všechno to lhaní.“ Naprosto parádní globus ke konci filmu ve zcela detailním záběru. Největší fantasmagorie: mladík si dá na titulní stránku Globusu socialistickou říkanku o upracovaných hornících. Rušivá vypravěčka v podobě kamery. Toto souvisí s těžkopádným pokusem o jakýsi umělecký film. Dosti protivný Boháč. Naopak Linkers jako rozesmátý pohodář. (15.05.2021)

Kariéra je klasický poúnorový film. Popisuje ředitele tiskařského závodu a jeho cestu k ředitelskému křeslu. Průvodcem jeho vzpomínek je kamera sama. Karel Kubát není muž pevných zásad. Pro svůj postup byl ochoten udělat mnohé. Třeba i obětovat manželku. Tvůrci samozřejmě kritizují jeho přístup k dělníkům, kdy jim ochoten cokoli slíbit, ale nesplnit. Ale i jiné nešvary. Zajímavé je, že podobných filmů, které si braly na paškál ředitele továren a podniků a jejich nerovný přístup k zaměstnancům vzniklo dost i za první republiky, takže v tomhle si s komunisty mohou podat ruce. Rozdílný je přístup. Zde se nápravy Kubátovy nedočkáme. Umírá a kamera to kvituje s nadšením. Vlastně v závěru říká: S takovými jsme se naštěstí vypořádali. Bohužel to jako ředitel odnesl Ladislav Boháč, který si jistě i díky tomu mohl zahrát leckteré role dalších přesně třicet let do své smrti. (03.09.2023)

"Když je někdo chytrej, tak nepotřebuje demonstrovat, ten si pomůže sám." Postarší mediálny magnát bilancuje uplynulý život, kde mu nespochybniteľné kariérne úspechy špatia čierne body za nie práve príkladný život osobný. Začína ako nezamestnaný veterán po prvej svetovej a pozvoľna postupuje v pracovnej a spoločenskej hierarchii, zrádzajúc pôvod aj ideály. Však mu to aj plíživá, oživlá a priebežné nezdary komentujúca kamera v závere typicky pofebruárovovíťazne vytmaví. Zaujímavé, aj keď trošku rozťahané. Dobrá postava je frontový kamarát a neskorší podfukár všeho druhu v podaní Eduarda Linkersa. "Děkuji vám a teď všichni do práce!" (27.01.2023)