poster

Tanpopo (festivalový název)

  • japonský

    Tampopo

  • japonský

    タンポポ

  • anglický

    Dandelion

Komedie

Japonsko, 1985, 114 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Morien
    *****

    (1001) Když už si začínám myslet, že mě na světě nemůže nic překvapit, přijde japonský western o nudlích. A jak jsem u něj plakala! Přijde mi pomýlené říkat, že vedlejší epizodky o jídle odvádí pozornost od hlavní linie. Toto je film o vztahu k jídle. To je jeho hlavní linie. Před pár měsíci jsem viděla asijský film, jehož první čtvrthodina byla celá jenom o tom, že otec celý den vaří jídlo pro svoje tři dcery, které ho přicházejí navštívit. Přes počáteční nepochopení jsem se přes fascinaci formálními postupy při vaření dostala k tomu, že jídlo může být sociální pojítko vytvářející či posilující mnohé vazby mezi lidmi. Tehdy jsem to připisovala kulturní odlišnosti, kterou se můžu pokusit pochopit. Ale jak jsem měla čas nad tím přemýšlet a všechno se mi to rozleželo, tak nevidím rozdíl mezi tímto a mými babičkami, které vstávají v pět hodin, aby stihly upéct buchtu a uvařit vývar, jít nakoupit chybějící ingredience, připravit hlavní chod i se salátem, dodělat polévku a nachystat ovoce na mísu, kdyby si vnoučata chtěla dát ještě vitamíny. Nebo si představím ručně psanou kuchařku mojí maminky, kam si zaznamenala všechny zajímavé recepty, které kde viděla a slyšela, a také vlepila ručně psané recepty od dalších domácích kuchařek, které v ní budily respekt. Takže, abych to shrnula, sociální vědu za filmem Tampopo chápu a jsem s ní srostlá. A když je mi výsledek předkládán na půdorysu inovativního mixu žánrů plného zábavných a emocionálních epizod, kdo by to nemiloval! A detaily, do kterých to zabíhá. Mistři kuchyně skrytí mezi vagabundy ve squatech - a ti svému pánovi v slzách zpívají! Muž s bolavým zubem přenechá svoji zmrzlinu dítěti s mrkví kolem krku. Pěstní souboj v trávě a hlíně pod celobetonovou městskou aglomerací. Honička se starou paní ve večerce. Plus bych chtěla být mafián, ale ani bych nemusela být mafián, zkrátka bych někdy chtěla přijít k někomu, co jí chipsy v kině, a říct mu, že pokud během filmu udělá jediný zvuk, že ho zabiju. A ten poslední záběr. Ten poslední záběr! ♥(18.5.2015)

  • kaylin
    ***

    Jako že mám japonské filmy většinou hodně rád, tak tahle komedie o ramenu (japonské jídlo, nikoli část těla), která je rozhodně multižánrovější, než by se na první pohled zdálo, mě nedostala tak, jak bych si myslel. Má to dobré scény, a to i po dramatické stránce, ale spíše mi to přišlo roztahané a ne až tak zábavné.(20.1.2016)

  • Say
    ***

    [+]: Výborný příběh točící se kolem nudlí (tak, jako Americká tuctovka kolem peněz) se spoustou neskutečně vtipných, až sarkastických a parodujících scén. Perfektní. [+]: Oblíbenec Ken Watanabe v raných letech. [:]: Zřejmě účelně, ale některé scény byly vytaženy totálně z kontextu. [-]: Scénář mírně utahaný a neucelený. [♪]: **** Trefné doprovodné zvuky. [♫]: *** Mix mnoha žánrů. [=]: Na tenhle snímek leda s miskou výborných nudlí. Měl jsem při tom smání hlad.(1.8.2010)

  • Carthorias
    ****

    Nad dobré Shoyu ramen prostě není. Od mé cesty do Japonska hledám nějaké jídlo, či spíš pokrm, který by se tomu aspoň přiblížil, ale kde nic, tu nic. Ostrosladká umami chuť vývaru, spolu se zásaditou chutí tažných ramen nudlí,  vedle kterých se potměšile schovává lahodně propečený plátek vepřového, a nahoře čerstvá jarní cibulka, dodávající svěžest každému soustu. Tak jednoduché a přitom tak složité na zvládnutí. Ale pokud máte k ruce truckerského kovboje se srdcem ze sóji, mistra bezdomoveckých planin a mecenáše žravého jak žralok, vše půjde snáz než uvaření rýžového čaje.(5.10.2015)

  • Bernhardiner
    *****

    Přátelé, tenhle film není o nějakém příběhu. Pokud to tak vážně berete, tak vám mohou vedlejší dějové vstupy skutečně hodně zmást. Tenhle film je totiž od začátku (starý muž laskající vepřové) až do konce (novorozeně sající matčino mléko) o úctě k jídlu jako takovému, o životní pouti pokrmů (a vlastně i o životní pouti jeho složek - vepřové i nakrájená cibule chutnají podle toho, jaká byla jejich životní pouť). Cesta k dokonalé chuti je zde místy dojemná, místy zábavná, místy velmi vášnivá až erotická a vždy velmi chutná. Úcta k jídlu je něco, co v současném světě strašně chybí a nějací vegani a podobné těžce nepozoruhodné skupinky to nevytrhnou. 90 %(7.5.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace