poster

Tanpopo (festivalový název)

  • japonský

    Tampopo

  • japonský

    タンポポ

  • anglický

    Dandelion

Komedie

Japonsko, 1985, 114 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • cunesk8
    *****

    Pecka. Novodobý komediální spagetti western o nudlích.Až na tu sekanost absolutni chlama. 95%(6.10.2009)

  • Enšpígl
    ***

    Jedno je jistý během filmu jsem začal těžce myslet na žrádlo. Příjemný, pozitvní a často i velmi zábavný bijáček, který však narušuje poměrně početná kavalerie scének o jídle, která naprosto nesouvisí s dějem a jen odvádí pozornost od příběhu. Z mého pohledu ač některé ty scénky byly vtipný to považuju za zbytečný.(28.1.2013)

  • gojackill
    ***

    Poměrně dost nadhodnocený film, u kterého mě překvapila skutečnost, že jej naleznete v knize 1001 filmů, které musíte vidět než zemřete.(4.6.2012)

  • Hejtmy
    *

    {751/1001} Pokud někdo potřebuje povzbudit chuť před konzumací čínské polévky za 4,90 Kč, tak lze film doporučit, jinak je to ale velmi nudné představení prokládané podivnými (občas lehce nechutnými) scénkami spojenými s konzumací všemožných pochutin. Slabý film. 30 %(20.1.2017)

  • Morien
    *****

    (1001) Když už si začínám myslet, že mě na světě nemůže nic překvapit, přijde japonský western o nudlích. A jak jsem u něj plakala! Přijde mi pomýlené říkat, že vedlejší epizodky o jídle odvádí pozornost od hlavní linie. Toto je film o vztahu k jídle. To je jeho hlavní linie. Před pár měsíci jsem viděla asijský film, jehož první čtvrthodina byla celá jenom o tom, že otec celý den vaří jídlo pro svoje tři dcery, které ho přicházejí navštívit. Přes počáteční nepochopení jsem se přes fascinaci formálními postupy při vaření dostala k tomu, že jídlo může být sociální pojítko vytvářející či posilující mnohé vazby mezi lidmi. Tehdy jsem to připisovala kulturní odlišnosti, kterou se můžu pokusit pochopit. Ale jak jsem měla čas nad tím přemýšlet a všechno se mi to rozleželo, tak nevidím rozdíl mezi tímto a mými babičkami, které vstávají v pět hodin, aby stihly upéct buchtu a uvařit vývar, jít nakoupit chybějící ingredience, připravit hlavní chod i se salátem, dodělat polévku a nachystat ovoce na mísu, kdyby si vnoučata chtěla dát ještě vitamíny. Nebo si představím ručně psanou kuchařku mojí maminky, kam si zaznamenala všechny zajímavé recepty, které kde viděla a slyšela, a také vlepila ručně psané recepty od dalších domácích kuchařek, které v ní budily respekt. Takže, abych to shrnula, sociální vědu za filmem Tampopo chápu a jsem s ní srostlá. A když je mi výsledek předkládán na půdorysu inovativního mixu žánrů plného zábavných a emocionálních epizod, kdo by to nemiloval! A detaily, do kterých to zabíhá. Mistři kuchyně skrytí mezi vagabundy ve squatech - a ti svému pánovi v slzách zpívají! Muž s bolavým zubem přenechá svoji zmrzlinu dítěti s mrkví kolem krku. Pěstní souboj v trávě a hlíně pod celobetonovou městskou aglomerací. Honička se starou paní ve večerce. Plus bych chtěla být mafián, ale ani bych nemusela být mafián, zkrátka bych někdy chtěla přijít k někomu, co jí chipsy v kině, a říct mu, že pokud během filmu udělá jediný zvuk, že ho zabiju. A ten poslední záběr. Ten poslední záběr! ♥(18.5.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace