Reklama

Reklama

Úhoř

(festivalový název)
Trailer

Obsahy(1)

Druhý Imamurův film ověnčený prestižní hlavní cenou z festivalu v Cannes do jisté míry uplatňuje prvky charakteristické pro jeho předchozí tvorbu, namísto zemitého pohledu na lidskou existenci však přináší surreálně symbolistní pojednání o emocích ukrývajících se hluboko v nitru člověka. Po osmi letech strávených ve vězení začíná bývalý úředník Yamashita nový život jako holič v malém městě. Introvertní málomluvný muž, který komunikuje takřka výhradně se svým úhořem, se postupně proti své vůli začleňuje do společenství bizarních figurek ze svého nového okolí. Navíc v holičství začne pracovat mladá žena, která mu připomíná jeho manželku. Úhoř vzniklý v závěrečném období Imamurovy kariéry představuje nezvykle působivé dílo, které si diváky podmaní svéráznou psychologií i lehce groteskní atmosférou a decentním humorem. Ačkoli v centru vyprávění stojí Yamashita a jeho emoce, film ho ukazuje maximálně odtažitě. Podobně jako ryba v názvu filmu je i hrdina figurou, která divákům na první pohled proklouzává mezi prsty. Stejně jako vůči jiným postavám filmu se Yamashita i vůči divákům otevírá spíše mimoděk prostřednictvím svého výstředního jednání, ale také skrze četné surreální symbolické sekvence. (Eiga-sai)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (15)

classic 

všechny recenze uživatele

„Volám sa Takuro Jamašita. Bývam vo Wakabe, štvrť Tama. Práve som zabil svoju ženu. Touto zbraňou.” • Presne tak, a tak sa tým pádom stáva z tohto ústredného protagonistu akýsi koroshiya, ale rozhodne nie taký extrémny, ako povedzme zrovna ten predchádzajúci (nasledujúci) šialenec Koroshiya 1, tak to je už teda markantný rozdiel medzi týmito dvomi postavami, i keď v podstate každý jeden z nich mal krv na rukách, pričom ten druhý v poradí, by sa v nej mohol doslova i poriadne (vy)kúpať, ako napríklad aj taká uhorská grófka, Alžbeta Bátoriová, samozrejme, že o trochu v menšom porovnaní, než táto legendárna vrahyňa č. 1 • Mimoriadne sofistikovaný japonský režisér, Šóhei Imamura, na samý úvod najprv ponúkol samotné vyhrotenie tejto zložitej situácie, ktorá vyvrcholila chladnokrvnou vraždou, aby mi následne vlastne ani priamo nesprostredkoval samotný pobyt za mrežami našej hlavnej postavy, ale predovšetkým sa zameral na to, ako bude potom fungovať na「čerstvom vzduchu」, akonáhle opustí priestory tohto nápravnovýchovného ústavu, keď príde do nového prostredia, do čoho snáď automaticky prichádzajú i nové, vedľajšie postavy, pritom jedna z nich by mohla mať rovnako dôležitú úlohu, ako aj hlavná postava v podaní Kódži Jakušoa, ktorý podľa mňa predviedol naprosto fascinujúci, herecký prejav, skrátka - celé herecké obsadenie bolo na ňom obzvlášť závislé, jednoducho povedané, že ťažili z jeho temnej minulosti (rozumej, čo sa týka celkového stvárnenia postáv hereckým obsadením). • Intenzívne som premýšľal nad tým, že predsa tejto pôsobivej snímke, napokon udelím maximálne hodnotenie, ale keďže sa v 2/2 diania, línia udalostí, vskutku, zvrtla takým, nie úplne najšťastnejším smerom, čiže daná zápletka sa ďalej postupne rozrástla i o ďalšie podzápletky, tak tým u mňa počin strácal nielen na zrozumiteľnosti, ale zároveň i na atraktivite, ako celku, pretože ak by sa bol režisér a scenárista v jednej osobe, dajme tomu zapodieval iba týmito vlastnosťami, charakteristickými do prvej polovice, t. j. vývoj postavy Takuroa Jamašitu, a jeho potenciálny boj s vnútornými démonmi, poprípade mi vôbec nevadil ani príchod kľúčovej postavy Keiko Hattoriovej v podaní Misy Šimizuovej, no ona mala tiež rovnak pozoruhodnú minulosť, čo mi prezentovali kratšie, ale o to vari výstižnejšie 『záblesky flashbackov』, čo mimochodom pocitovo vnímam, ako určitý, rušivý element, kvôli ktorému som sa nemohol lepšie ponoriť do pocitov hlavného (ne)hrdinu. • Napriek niekoľkým málom výhradám, som s týmto dramatickým Úhorom, nadmieru spokojným, ktorý jednoznačne má vysokú, výpovednú hodnotu! ()

stub 

všechny recenze uživatele

Jako u většiny pozdní tvorby Shoheie Imamury, jde o soubor relativně náročných sociálních a psychologických témat, podávaných však poměrně vstřícně, s určitou hravostí a víceméně odlehčeně (minimálně oproti předcházejícím etapám tvorby - viz např. Insect Woman, Murderous Instincts, či o něco později Vengeance Is Mine). Proces resocializace hlavní postavy po propuštění z vězení je pojímán spíše humorně, vážnější je Imamura, co se týká citového zrání hlavních aktérů a zejména scény s jídlem (především ta první - nebudu vyzrazovat, při/po shlédnutí je zcela evidentní, co mám na mysli) jsou neskutečně silné, svou intenzitou dosahující kvality vrcholů rané režisérovy tvorby, a přitom naprosto jednoduché, obyčejné a nevyumělkované. Téměř ***** ()

Reklama

garmon 

všechny recenze uživatele

...po Hluboké touze po božstvu a Baladě o Narajamě bylo tohle opravdu velké zklamání. Podivná snůška vypiplaně nepravděpodobných zápletek, neuvěřitelných povah a okolností, uzlovatý děj směřující k závěru jak ze špatného amerického filmu. Část viny beru na sebe pro totální neznalost japonského temperamentu - ale při sledování jmenovaných mi to nevadilo. Nacházím souvislost mezi ujetými povahami z ...božstva, ale chybí tomu oslnivost vizuálna a osudovost. Připomíná to pozdní Resnaise - jde tu jakoby o něco víc, než o film, ale nedrží to moc pohromadě. Nechápu Zlatou palmu, fakt ne... Budu pátrat v režisérově díle dál. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Japonské pojetí psychologických filmů vypadá buď tak, že vám o postavách doslovně řeknou vše, nebo nic přímo neopodstatní, ale nechávají na divákovi, aby konání postav nějak pochopil a díky tomu je chápal. Úhoř je ta druhá kategorie, což je pro mě dobře i špatně. Dobře proto, že mi přílišná doslovnost vadí, špatně proto, že jsem místy jednání postav opravdu nerozuměl. Ale po několika podobných japonských filmech už to dokážu brát, takže mi stačilo, aby chápal chování a činy hlavního hrdiny v celku a to se naštěstí stalo. Taky je to film o vyrovnání se s minulostí, tíze vážného činu, které se Yamashita nikdy nezbaví, vlivech dobra a zla a také o negativním vlivu potlačování emocí. Od všeho je tam něco, nikdy ale ne moc a jako celek to sice má místa, která mi buď přijdou zbytečná, nedotažená nebo jsem je nepochopil, ale stále to funkčně ladí a rozhodně to ve mě zanechalo víc, než Černý déšť. Navíc je to i lépe natočené a obecně víc propracované, ale možná to tak vnímám proto, že Černý déšť je spíš první možností japonského psychologického filmu. Tak jako tak je ale ke svému tématu málo silný, zatímco tady nejde o národní, ale osobní tragédii, ale Imamura tomu dokázal dát něco navíc, co tam chybělo. Slabé 4* ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Nikdo nezná tvého otce. Ale pořád jsi fantastický úhoř!“ :) Zdejší obsah mluví o biazrních figurkách a svérázné psychologii a mně nezbývá než souhlasit. Ještě konání Jamašity, v němž se probudí ve vypjatých okamžicích silně radikální sklony, jsem většinou pobíral, ale v konání hlavní ženské postavě Keiko se už orientovat bylo docela náročné, v chování dalších postav kolem též a tady mě nezbývalo, než prostě tolerovat svéráznou japonskou náturu. Ještě hůře jsem se zvláště ze začátku orientoval v příběhu, který sice plyne chronologicky, ale některé události explicitně nezobrazí nebo přeskočí, že jsem měl víckrát pocit vzniku jakýchsi „děr“ v příběhu (nejvíc kolem případného uplynutí času mezi úvodní vraždou a propuštěním vraha na svobodu), z nichž některé se vyplňují a odhalují náhodnými zmínkami mnohem později. * Když jsem viděl jména Šóhei Imamura (neviděl jsem od pana režiséra jiný film, ale vím, že je oceňovaný) a Kódži Jakušo (viděl jsem s tímto hercem jen Vysokou školu smíchu, ale tam mě svým výkonem úplně odrovnal), vzbudila se ve mě velká očekávání, na jaká samotný film pro mě plně nedosáhl – a to i přesto, že rybařské scény u vody i ty další, které ukazují Jamašitův vztah k úhoři, mě hodně nadchly svým ztvárněním a atmosférou, Kódži Jakušo dokáže diváka uzemnit (možná i nejvíc) v mlčenlivých scénách s jedním zarytým pohledem a film po skončení určitě vnímám jako nezapomenutelný v tom pozitivním slova smyslu. Postupně dobře graduje a splní i to očekávání, z jehož vyplnění jsem úplnou radost neměl, přál-li jsem Jamašitovi lepší pokračování osudu. Ale působivé to určitě bylo a celé dění směrem k závěru mi výsledný dojem z filmu, s jehož zvláštním stylem jsem se necítil být vždy úplně kompatibilní, rozhodně spíše posílilo. [75%] ()

Galerie (9)

Související novinky

Seminář japonských filmů v Hodoníně

Seminář japonských filmů v Hodoníně

02.03.2013

...pořádá ve dnech 8. – 10. března Dům kultury v Hodoníně v místním kině Svět. Největší pozornost letošní ročník semináře věnuje jedinečné osobnosti, kterou je režisér Imamura Shōhei, který jako… (více)

6. ročník festivalu japonských filmů a kultury

6. ročník festivalu japonských filmů a kultury

20.01.2013

Ve dnech 22. – 28. ledna ovládne prostory pražského Paláce Lucerna japonská kultura. Na návštěvníky festivalu EIGA-SAI 2013 čekají nejen bezmála dvě desítky často vzácných japonských filmů, ale i… (více)

Reklama

Reklama