VOD (1)
Recenze (1)
Na plátně vidíme zase jen plátno. Nic víc. Postupně se začíná plnit: nejdřív se objeví strom, sladká vzpomínka na život s olivovým olejem v barvě zlata. Potom na bílém povrchu vyvstanou první hrubé obrysy. První stan v uprchlickém táboře Aida postavila rodina Sabhy Kadery Abusrourové v roce 1956. Když o táboře poblíž Betléma vypráví, ozývá se jí v hlase zlost, její kresba má však spíše dětský nádech. Tábor se stal novým domovem pro tisíce vyhnaných Palestinců. Přišli o všechno. Nevidíme je, slyšíme jen jejich hlasy a šustění fixů, kterými se snaží zachytit svůj život. Na druhém obrázku je mapa tábora a okolí, kterou nakreslil Mahmoud Issa. Ten se odvážil za ostnatý drát na milostné výpravě za dívkou, která žije na druhé straně hranice. Jeho výlet do města Berševa však skončil docela jiným setkáním. Nedaleko kontrolní stanice po něm vystřelil izraelský voják, ale minul se cílem. Oba mladíci pak spolu několik hodin rozmlouvali v zemi nikoho, kde je nikdo neviděl, a kde je alespoň na chvíli přestalo tížit břemeno historie. ()