Bez okolků

Po perfektnom Deliverance a kratkometrazovke v Lumière et compagnie sa mi od Johna Boormana dostal do ruk Point Blank...Skoda len, ze zapletka s ukradnutymi 93tacmi dolaroviek, a nasledna nahanacka po odplate na mna az tak nezaposobila...ako perfektné dobrodruztvo styroch typkov pri splavovani divokej rieky v Apalacskom pohori, a dejove toto spadlo do priemeru. Nastastie to malo rozumnu metraz a ako tak sa mi pri nej podarilo vydrzat...Za tri,nazdar (06.04.2008)

Naprosto jedinečný film, který vám zase připomene, že film nemusí být jen obyčejné zaznamenání toho, co se děje před kamerou, ale je možné více propojit hudební, respektive celou zvukovou složku s tou obrazovou. "Bez okolků" má děj, ale ten je tak trochu až na druhém místě, protože v první řadě je to, jak je obraz a zvuk podán. To vytváří skvělý dojem. Bohužel to, že se trochu na děj zapomíná, se pak postupně směrem k závěru projevuje víc a víc. Škoda, protože jinak by to byl neskutečný film. (21.12.2013)

Poslední vteřiny života bojovníka, ve kterých přichází vyrovnání se životem. V Asii častý námět bojových wuxia filmů, na západě spíše výjimka (z poslední doby snad jen Bessonova Lucy, ve které umírá v akčně-mystickém stylu drogová dealerka). Boormanovi se podařilo udržet snovou složku filmu v pevných mezích, k čemuž mu prý hodně pomáhal Marvin. Pro něho to bylo určité vyrovnání se s válečnými zážitky. Rozhodně je Point Blank sevřenější a údernější než většina wuxia, které jsem na toto téma viděl. A mimochodem: scéna rvačky v klubu je takový dávný předchůdce Johna Wicka (kulisami i atmosférou). (20.07.2019)

Divnej a zmatenej začátek, pak trochu nuda, zhruba teprve od půlky se to pomalu rozjede... Ale existuje hromada podobnejch a mnohem lepších filmů. Lee Marvin je celkem dobrej, záporáci naopak takový úplně nevýrazný. Sem tam trochu akce, sem tam nějaký podivný flashbacky, jakž takž fungující drsná atmosféra. Co je zrovna na tomhle filmu tak kultovního, zásadního a přelomovýho, jsem moc nepochopil... 50% (03.12.2011)

Přímost, drsnost a cyničnost Dirty Harryho, kafkovskost Rozhovoru od Coppoly ( nebo taky Domina od Stanley Kramera ), asociační střihy ve stylu Angličana od Stevena Soderbergha ( ten se sám přiznal, že z tohoto filmu vykrádal ), psychedeličnost let šedesátých, výborná vizuální stránka ( typické syté barvy + jejich sladění, využívání velkých otevřených prostor nebo naopak sixties "kubistického" strohého interiérového designu ), rychlé tempo. Ukrytá perla. John Boorman měl na začátku kariéry výbornou formu, škoda že tyhle filmy u nás vůbec neběží a málokdo je ( a režiséra ) zná... -- A Lee Marvin byl asi největší "cool motherfucker" let šedesátých -- "You´ll ask him for the money, he´ll say no, and you kill him" - "Yeah, Something like that" -- A napodruhé jdu na 5*. Film, která mý ukrytý podprahový rozměr ( nutí k dalším shlédnutím ) a jeho feeling vám z hlavy jen tak nevymizí, stejně jako obrazy z něj (23.08.2006)