Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Únor 1944: nadporučík Karl Krafft přežil bitvu o Stalingrad. Jedna noční můra je za ním, ale další jej čeká, protože je převelen na vojenskou akademii v Bavorsku. Tam se brzy propadá do sporu mezi německou vojenskou tradicí a hnusnou realitou nacistického systému, mezi slušností a korupcí, bezúhonností a vlastní degradací. Krafftův předchůdce, poručík Barkow, přišel o život v průběhu výbušné demonstrace. Vojenský soud vyloučil možnost vraždy, ale major generál Moderson nabízí Krafftovi, aby vedl vlastní vyšetřování – je to nevděčný úkol, který postaví Kraffta proti vojenskému soudu, jeho kolegům i studentům.
Jeho vyšetřování odhaluje mnohá problematická tajemství, která se objevují pod dobře uspořádanou slupkou akademie. Nejhorší ze všeho je však zaslepenost jeho kolegů, kteří – ať již omámeni alkoholem, pod vlivem osobních ambicí nebo kvůli ztrátě vlastních morálních hodnot – jsou tvrdě vycvičenými mladými vojáky, kteří chtějí za každou cenu vyhrát již prohranou válku …
Když Krafft odhalí vraha, mladého fanatického kadeta, stane se pravda fatální pro lovce i oběť. Mladý muž spáchá sebevraždu a Krafft je popraven po přednesení plamenného projevu, v němž požadoval, aby kadeti i důstojníci otevřeli oči, aby viděli hrůzy, které se dějí kolem nich. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (2)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Čteme-li dnes opakovaně o našich údajných vinách během transferu německého obyvatelstva obou typů - tzv. sudetoněmeckého i zločinců z tzv. Staré říše - a podléháme-li dojmu, že je na místě omluva - k ostudným zločinným excesům z naší strany zejména během tzv. divokého odsunu opravdu docházelo - mýlíme se. Mýlí se i ti, kteří v obdobném duchu uvažují o statisícových obětech namnoze civilního obyvatelstva během spojeneckých - tj. především angloamerických - náletů na německá města minimálně od r. 1943. Skutečné Německo - to současné Německo zejména - i dnes jen tápavě a nanejvýš nedůsledně dospívá k skutečnému poznání své zdrcující - už "pouze" historické" - viny na pustošení všelidských ideálů spravedlnosti, humanismu a ekologické mezidruhové zodpovědnosti. Příběh z německé důstojnické rychloškoly na výrobu oprýmkované potravy pro děla (kanonenfutru) o mravní katarzi se jen zdánlivě týká vlastního jádra příběhu - souboje hrstky těch, kteří zcela nerezignovali na demokracii, na vlastní svědomí, i na hodnoty třebas sporné, ale stále ještě mravně akceptovatelné, vyvolává vzpomínky na tvorbu dramatika a prozaika Rolfa Hochhutha, autorů někdejšího německého vnitřního exilu, německorakouského exilu zahraničního i tvorbu těch, které nacistická mravní a hodnotová intoxikace zastihla během jejich zvláště citlivého jinošského a dívčího věku. Rozmáchlý scénář televizního seriálu, pohybující se v nevídaném prostoru takřka šesti hodin, neúprosnou analýzou osobních profilů a životopisných medailonů (zmíněny jsou ročníky cca 1898-1923) jen naznačuje, že hnědočerný mor háknkrajcu pronikl do německé společnosti hlouběji, než si dnes umíme představit my a zejména Němci sami. Hlouběji a diferencovaněji, avšak zdaleka ne tak černobíle, jak to pro mladší generace zachovala vzpomínka a paměť evropských národů. Spíše divadelní než filmový nebo i televizní styl, zvolený režisérem a scénáristou Volfem Wollmarem (nar. 1929) se poprávu hlásí v autorově sebereflexi k dílům jako ... A POZDRAVUJI VLAŠTOVKY, IVANOVO DĚTSTVÍ, NAZÍ A MRTVÍ, stopuje s důsledností spisovatele, kriminalisty a historika zrod a stupňování toho, co jiný důstojník wehrmachtu, už ne vysněná literární postava, dokázal promítnout i do svého poválečného života (svou vzpomínkovou, i u nás vydanou knihu Rudolf Petershagen /1901-1969/ nazval výstižně VZPOURA SVĚDOMÍ). Skutečnost, že v tomto díle hrají nejen české - namnoze pražské exteriéry - ale i přední herci (Marek Vašut, Eliška Balzerová, Josef Abrhám, Hana Hegerová) dává tomuto působivému dílu v českém prostředí další lidský rozměr. Nadšení nemusí vždy burcovat jen cit; mnohdy vzbouří rozum a podnítí svědomí do syntézy hloubání a přemýšlení. I to je jedním z vrcholných bodů katarzně působícího lidského rozměru každého umění, jež chce být - a je tak také přijímáno a hodnoceno - velkým. Pro nás přitom není bez zajímavosti, která by měla budit naši bedlivou pozornost, že z hodnotového zmatení, spojeného s hitlerovskou érou, se dosud nevymanila významná část současné německé společnosti. ()

Karamanlis 

všechny recenze uživatele

Oproti Kirstovej knižnej predlohe, ktorá patrí medzi moje najobľúbenejšie vojnové romány pôsobí toto televízne spracovanie mdlo a strojene, dialógy z knihy sú prenesené na strieborné plátno v takmer doslovnom znení a ako celok to vôbec nefunguje. Fabrika na oficierov by si zaslúžila dôstojnú celovečernú filmovú adaptáciu (tú z roku 1960 som zatiaľ nemal možnosť vidieť), lebo takáto nevýrazná seriálová podoba jej príliš nesvedčí. ()

Reklama

Zajímavosti (3)

  • Dej je inšpirovaný skutočným príbehom, ktorý sa odohral počas 16. učebného kurzu pre dorast vojnových dôstojníkov, ktorý sa konal od 10.1 do 31.3.1944 vo Vojnovej škole 5 v meste Wildlingene nad Mohanom. Autor knižnej predlohy H.H.Kirist pri písaní knihy použil záznamy zo spisov vojenského súdu, z listov, dokladov a životopisov. (andykovac)
  • V titulkoch je ako spolupracovník uvedené Filmstudio Barrandov a Filmexport. (andykovac)

Reklama

Reklama