Režie:
Karel SteklýKamera:
František UldrichHudba:
Jan SeidelHrají:
Miloš Willig, Libuše Řídelová, Petr Skarke, Regina Rázlová, Karel Hábl, Svatopluk Matyáš, Zdena Burdová, Libuše Matějová, Jiří Němeček, Josef Langmiler (více)Obsahy(1)
V éře normalizace nalezneme jen málo takových filmů, které by odhalovaly rejdy protisocialistických sil v roce 1968 ještě zavileji nežli tento politický pamflet Karla Steklého. Režisér svůj příběh zasadil do atraktivního taxikářského prostředí, kde se také poctiví a čestní komunisté s uvážlivým ředitelem podniku v čele stávají obětí zakuklených padouchů... Ideologická klišé, těžkopádná inscenace a naprosto toporné vypravěčské uchopení museli být zřejmé už v době vzniku, nyní se film již blíží k nezamýšlené sebeparodii. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (84)
Mocná Pražská taxislužba je během Pražského jara infiltrována CIA. Tý de vo odstranění stávajícího ředitele, poctivýho a kovanýho soudruha. Všude je cítit atmosféra strachu a štvanice na slušný komunisty. Ovšem reakci chybějí argumenty, jedná v mrzkém dolarovém žoldu a neumí ani nakreslit hakenkrajc na zada reditelova syna. Vše nakonec jako vždy zachráněj Pragováci, který tak nějak uměj trefit hřebíček na hlavičku nebo podrazit pěkně stoličku. Druhý díl Steklého steklé trilogie, tentokrát dle scénáře slavného kulturního šéfa ÚV KSČ Miroslava Mullera. Pokud se vám zdál konec jaksi nedotažený, tak vězte, že podle původní verze scénáře měl být film zakončen slavným příletem bratsrských sovětských vojsk na ruzyňské letiště. ()
10% - Ta jedna hvězdička je za nechtěnou sebeironii, kterou ten film na mě nyní působil. ()
Netradiční prostředí taxislužby ve spojení s jednou s politických krizí naší historie. Obdivuhodně dobře natočené = lehce a nevtíravě. U mě boduje i Petr Skarke jako velmi dobrý herec a velmi přitažlivý muž. ()
Kdybych já byl diktátor nebo generální tajemník ÚV KSČ a nějaký vlezdoprdelista, v touze se zavděčit, by natáčel takhle stupidní filmy, tak bych ho nechal narazit na kůl. Propaganda je sice hezká věc, ale natáčení takovýchto nekoukatelných sr*ček je kontraproduktivní a ve svém důsledku škodí tomu, co se chtělo filmem adorovat. ()
Před chvílí jsem viděl, naštěstí jen kousek, tohoto filmu. Opět jsou tady "reformní komunisté" ti zlí a ti pravověrní jsou ti, kteří to s náma mysleli dobře. Jsem proti cenzuře, ale v současné době dát do programu takovýto neuvěřitelný film, to už musí být pořádná hroší kůže. Film jsem nehodnotil. Jednak jsem ho neviděl celý a pak zde schází hodnocení "žumpa", odpad je pro toto "veledílo" málo. ()
"Za kamerou nepřítel" - tak se jmenuje nové drama donedávna většině diváků neznámého spisovatele a scénáristy Miroslava Müllera. Snímek nastavuje nemilosrdné zrcadlo podloudným a úplatným filmovým reakcionářům a jejich snahám o rozvrácení bodového hodnocení naší krásné demokratické a filmistické obce. Autor poloanonymní obžalobou kameramana Františka Uldricha na nejbližší stanici Veřejné bezpečnosti staví diváka před dilema, zda být se štěstím zbohatlík rozmařilého života v 3D animaci, jak je kameraman líčen, či plnoprávný a zodpovědný člen rozvinuté filmistické společnosti. V následujících minutách vás tedy zveme ke sledování dramatu, natočeného dle nejmodernější sovětské koncepce "ска́зка". V souladu s myšlenkami revoluční fronty na vstupenky do kina se podařilo autorovi, s vydatnou pomocí Karla Steklého, zcela vytlačit příběh či jiné, od čirého pohledu na pravdu odvracející, prvky. Kameraman Uldrich byl v imperialistickými státy zmedializovaném soudním případu odsouzen nepodmíněně ke dvaceti letům kameramanské práce ve filmovém nápravném zařízení se sníženou ostrostí a jasem. Pomlouvat a měnit body. Vyhrát ale nedokáží! Tímto citátem jednoho z hrdinů příběhu již přejeme našim divákům příjemný a ničím nerušený výplach. ()
Československý film odehrávající se v roce 1968 výrazně poznamenaný dobovou ideologií, v němž jsou záměrně překrouceny historické události a společenská situace. Celkově na mě tento nechvalně proslulý a právem zapomenutý snímek působí jako špatný pokus o obhajobu srpnové okupace, neboť československá společnost potřebovala pomoci s nesocialisticky smýšlejícími skupinami obyvatel, v tomto případě s pražskými taxikáři, jež požadovali od jejich čelních představitelů vyšší platy. Ředitel pražské taxislužby, kovaný komunista Mudroch (M. Willig) rezolutně odmítá požadavky taxikářů, jež byli zobrazeni jako ukřičení a neukáznění primitivové (O. Velen, J. Schánilec, Z. Kryzánek, R. Rusev) či jako nepřizpůsobiví nepřátelé režimu (G. Opočenský, J. Skopeček). Druhá dějová linie se věnuje dispečerovi taxislužby P. Skarkemu a jeho ženě R. Rázlové, pracující jako trenérka plavkyň, jež dostala nabídku od jejího bývalého známého Z. Braunschlägera (?), aby s ním odcestovala natrvalo do Švýcarska. Tato lákavá nabídka je v souladu s režimem nakonec odmítnuta. V závěru dochází k tragické situaci, kdy Mudroch jedoucí v záměrně poškozeném voze umírá, avšak ve smrtelné křeči dokáže hrdinně předpovědět nezdar protirežimní činnosti všech odpadlíků od budování socialismu. Není snad potřeba zdůrazňovat, že snímek K. Steklého je přeplněn tendenčními dialogy podporující stávající politické zřízení, přičemž v tomto směru nejdůkladnější je bezesporu pan Willig, který nabádá, aby se člověk v bezradné situaci poradil s Marxem či Leninem. Je neuvěřitelné, jak si autor nepřekonatelného filmového Švejka z konce 50. let dokázal podobnými normalizačními propagandistickými filmy pošlapat své jméno a totálně tak zničit svůj umělecký odkaz. Toto politicky nezdravě zabarvené filmové dílo patří plným právem k tomu nejhoršímu, co dokázala československá filmografie nejen v období normalizace, ale dokonce v celé své bohaté historii stvořit. ()
Tak z tohoto pochází poetika divadla Sklep. ()
He he, tak to je taková pitomost, až to bolí, to snad nemohli myslet vážně, Objektivně jasný odpad, ale párkrát jsem se od srdce zasmál. Miloš Willig je komunista jako křemen a kontrarevolucionáři jsou pěkně podlí. Ovšem kvalit Majora Zemana nebo Botostroje to nedosahuje. ()
,,Jenže za volantem může taky sedět nepřítel.“ ,,Já jsem z toho pitomej.“ To já též. Steklý je tady v úplně jiné pozici, než v Anně proletářce. Snaží se obhájit normalizaci a invazi z 68 a to ho nutí zcela obrátit typickou komunistickou rétoriku. Najednou jsou pracující (zde taxikáři) líčeni jako verbež, zástupci reforem jako agenti západu a někde mezi tím stojí poctiví komunisté. Naivně hloupý příběh, kterak se taxikáři snaží svrhnout svého šéfa, je rozvleklý a vysloveně nudný. Přechodové pasáže mezi scénami, které tvoří pořád ten samý záběr na střechy pražských domů vypovídají o naprosté tvůrčí krizi. Herectví je typizované, stejně jako socialisticky černobílé vnímání postav, jen Rázlová svoji roli totálně odbila, je bez emocí a jen smutně odříkává věty. Děj nemá žádné logické vyústění, proto je do něj na konci násilně naroubován nesmyslný zvrat. Stejně nesmyslně působí scény s motorkáři, dostihovými závody a striptýzem v doupěti zla. ()
Větší propagaci komunismu jsem snad ještě neviděl. Film jako takový není zas tak hrozně natočen ale ten výjev jak je bolševik chudáček a vlastně je to on kdo je utlsčován je až směšný. ()
o umeleckej hodnote filmu je zbytočné sa baviť, dejovo je to nezvládnuté. A ideologicky? - "podle vkusu každého soudruha" (ale Dubček bol fakt sympatiak :-) ) No ak sa bude v budúcnosti konať nejaká kontrarevolúcia proti súčasnej, pre mnohých tiež neradostnej mizérii, treba dávať pozor na ozbrojené nevojenské zložky - vo filme odznela hláška: "dokud mají dělníci zbraně, je celý ten model mýdlová bublina"...zaujímalo by ma, čo by tak robili ozbrojení robotníci v súčasnosti? To by bola asi streľba ako pri Verdune :-D ()
Ty záběry té Prahy s tou dramatickou hudbou a s hudbou vítězství na konci jsou lepší než celý film. Ale jinak jsem se na toto dívala jenom kvůli Hrubému, který se tam naštěstí oběvoval často. ()
Kto okrem súdruha Blahu má doma v obývačke vystavenú bustu súdruha Lenina? No predsa súdruh riaditeľ taxislužby. ()
Nejen taxikářská chátra se dožaduje socialismu s lidskou tváří. To ovšem kovaní soudruzi nemohou dopustit. Pomoc už je na cestě. ()
Jó, tak z tohohle filmu je na zvracení ještě teď.. rudá agitka ()
Konečně echt normalizační paskvil s pěknou širokoúhlou kamerou. ()
Zhovadilost, za kterou by se měli všichni tvůrci včetně herců stydět a být veřejně pranýřováni. Nebezpečnost tohoto škváru je na úrovni dopisů požadující smrt paní Štěpničkové. Tento snímek před sebou jako buldozer bez jakékoliv sebereflexe hrne dopředu vyhraný souboj na jedné straně dobráckého ukřivděného člověčenství těch největších bolševických zrůd a na druhé bezcharakterních mániček, kteří kvůli jednomu podpisu jsou schopni lynčovat nebohou dívku s jiným názorem, šmelinářů a zbabělých vrahů. Takto Steklému už nezbylo nic, co by měl režírovat. Myslím, že tento film si zaslouží odpad jak tady tak na smetišti dějin. ()
Je to něco podobného, jako heroizovat Listopad 89, ale tohle má alespoň trochu úroveň, než nějaký Polojasno nebo jak se ten škvár jmenuje! ()
Nebýt komančo hlášek, jako např. poradit se s Marxem nebo Leninem, asi bych film nesledoval až do konce, ale takto jsem jej přece jen přetrpěl. Marné bylo čekání na zápletku nebo alespoň náznak dějové linie. No, v těchto agitkách jsem si na to zvykl. Bohužel, hodnotím toto celé jako hluboce podprůměrný film. 201110189246/9246 ()